Německý Ingolstadt má 140 tisíc obyvatel a jde o druhé nejbohatší město v Německu. Místní starosta Christian Scharpf ale i tak musí hledat cestu, jak ušetřit téměř 100 milionů eur, tedy zhruba 2,5 miliardy korun.
Právě tolik totiž každoročně odváděla z obecních daní do městské poklady místní automobilka Audi – prostřednictvím mateřské společnosti Volkswagen. Tyto příjmy ale před více než rokem vyschly. A v listopadu Audi ohlásilo propad provozního zisku o 91 procent ve třetím kvartálu a propouštění tisíců zaměstnanců po celém Německu.
Důvod je jasný. Byznys automobilky v Číně, kde německý autoland dříve realizoval velkou část svých prodejů a tedy i zisků, se totiž za prvních devět měsíců loňského roce smrsknul o čtvrtinu. Místní automobilky, kterým se kdysi Západ vysmíval, se najednou staly obávanými soupeři, kteří si berou podíl na trhu nejen v domácí Číně, ale i mimo ni.
V obsáhlé analýze na to upozorňuje americký listi Wall Street Journal (WSJ) s tím, že jde o jeden z projevů problémů německého ekonomického modelu. Ten je dlouhodobě založený na exportu, jenže zejména zmíněná Čína zpomaluje dovoz a zároveň roste hrozba amerických cel.
Mohlo by vás zajímat
A ve spojení s „explozí” cen energií je další prognóza velmi chmurná.
Děsivější než předchozí krize
Německé automobilky a jejich dodavatelé firmy oznámily celkem propouštění v řádu desítek tisíc lidí. V krizi je celý německý výrobní průmysl, který je dosud třetí největší na světě, připomíná WSJ. A dodává, že už druhý rok po sobě klesá výkon celé německé ekonomiky. Podle spolkového statistického úřadu je to od roku 1951 teprve druhá opakující se meziroční recese.
Hrubý domácí produkt Německa, pro které se kvůli jeho ekonomickým problémům vžilo označení Nemocný muž Evropy, ostatně stagnoval už od roku 2019, před začátkem pandemie covidu. A většina ekonomů očekává, že letos bude stagnovat znovu.
Amerika, která donedávna sloužila jako únikový ventil, tentokrát na pomoc pravděpodobně nepřispěchá. Vždyť nový prezident Donald Trump hrozí narušením globálního obchodu řadou cel, která by zvýšila překážky na americkém trhu – největším vývozním trhu Německa.
Pro Němce, kteří budou příští měsíc volit nový parlament, je to děsivější verze poloviny nultých let, kdy nezaměstnanost dosáhla 12 procent, tedy dvojnásobku dnešní úrovně.
Tehdy Berlín přijal nepopulární reformy trhu práce a systému sociálního zabezpečení, které povzbudily více lidí k hledání zaměstnání, zatímco snižovaly náklady podniků a zvyšovaly mezinárodní konkurenceschopnost vývozců. Tím připravily půdu pro dvě desetiletí solidního růstu, uvádí WSJ.
Ekonomové ale podle listu tvrdí, že současná krize je horší. Zpochybňuje totiž samotné základy německého exportně orientovaného ekonomického modelu. Při předchozím poklesu čínská ekonomika rostla o 10 procent ročně, což umožňovalo globální obchod a pohánělo světovou ekonomiku. Dnes čínská ekonomika roste polovičním tempem a objemy globálního obchodu podle Světové obchodní organizace stagnují.
„Bez rychle rostoucích exportních trhů je německý model mrtvý,“ cituje WSJ například Jacoba Kirkegaarda, seniorního pracovníka Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku ve Washingtonu.
Přesto se jen málo politiků zaměřuje na zásadní změny, které přitom ekonomičtí odborníci označují za nezbytné. „Němci si zkrátka stále myslí, že je to jen přechodný výkyv a že to lze řešit obvyklým postupem, tedy postupnými kroky. Nemyslím si, že to bude stačit,” řekl podle WSJ hlavní ekonom německé pojišťovny Allianz Ludovic Subran.
Novým technologiím nikdo dveře neotvírá
Země s 83 miliony obyvatel se stala třetí největší ekonomikou na světě výrobou a exportem technických produktů: aut, robotů, vlaků nebo strojního vybavení. Nyní se ale svět od „Made in Germay“ odvrací. A Německo nemá plán B, varuje WSJ.
Ještě donedávna byly důsledky tohoto pomalu se odehrávajícího ekonomického pádu omezeny na novinové komentáře a ekonomická data. Reálné dopady na životy voličů byly ale minimální.
Letos se ale krize stala politickou. Většina průzkumů ukazuje, že ekonomika předstihla imigraci, bezpečnost a změnu klimatu jako hlavní obavu voličů. Odcházející vláda kancléře Olafa Scholze je nejméně populární od roku 1949.
Většina politiků se zaměřuje na to, jak současný exportně zaměřený model upravit a zlepšit. Nové nápady na podporu investic a spotřeby, posílení obchodu v rámci Evropy nebo otevření rychle rostoucím technologickým nebo servisním sektorům ale prakticky chybí.
Scholz prosazoval, aby Evropská unie podepsala nové obchodní dohody. Středopravicový favorit na jeho místo Friedrich Merz chce nižší daně a méně regulací pro výrobce.
„Nevidím žádnou vážnou iniciativu na vytvoření nového ekonomického modelu,“ komentuje to ekonom a profesor na Heinrich-Heine-Universität Düsseldorf Jens Südekum. „Krátkodobě jde jen o to, jak takticky zvládnout situaci podle hesla: ‚Pokud Trump zavede cla, tak tam budeme vyrábět‘,” cituje WSJ Südekum
Průmyslová výroba v Německu klesla od roku 2018 o 15 procent a celkový počet lidí zaměstnaných ve výrobním sektoru klesl o procenta tři. Výrobci v německém kovozpracujícím a elektrotechnickém průmyslu, by mohli během příštích pěti let pod tíhou zvyšujících se nákladů propustit až 300 tisíc pracovníků, uvedl Stefan Wolf, prezident lobbistické skupiny tohoto sektoru. „Deindustrializace je v plném proudu,“ řekl podle WSJ Wolf a dodal, že od roku 2021 z Německa odteklo přes 300 miliard eur investičního kapitálu.
Propouštění tisíců lidí
Obchod se zbožím je přitom pro německou ekonomiku důležitější než třeba ropa pro Texas nebo technologie pro Kalifornii. Přehnaná závislost na exportní výrobě zároveň vytváří překážky pro investice do infrastruktury země nebo do nových odvětví, jako je IT.
Pro představu – více než dvě třetiny automobilů vyrobených v Německu se vyváží. A od poloviny 90. let minulého století se podíl exportu na HDP Německa zdvojnásobil a dosáhl 43 procent. To je čtyřnásobek podílu v USA a dvakrát více než v Číně.
Nyní, když jádro německé ekonomiky, tedy její rozsáhlý automobilový sektor, takto bojuje o přežití, se bolest šíří. Například v bývalém americkém posádkovém městě severně od Ingolstadtu – ve Schweinfurtu – loni koncem roku stávkovali pracovníci dodavatele automobilových dílů Schaeffler, a to na protest proti plánům snížit až 700 pracovních míst.
Další dodavatel ZF Friedrichshafen v listopadu souhlasil se snížením pracovní doby místních zaměstnanců o 7 procent, aby zachoval pracovní místa. Po celé zemi začíná propouštět 14 tisíc zaměstnanců. Odborový svaz IG Metall pak varoval před možném propuštěním tisíců lidí v centrální průmyslové oblasti Německa.
Na začátku zmíněný starosta Scharpf se pokusil pokrýt výpadek příjmů v Ingolstadtu zvýšením poplatků ze muzea, parkování a autobusy. Nařídil také, aby se veřejné trávníky sekaly méně často. Zvažuje i zvýšení daně z nemovitostí a další škrty ve výdajích. „Nemůžete jednoduše nahradit společnost se 40 tisíci zaměstnanců,“ komentoval to podle WSJ Scharpf.
Snižování závislosti nikdo neřešil
Slavná automobilka je přitom ve městě všudypřítomná. Sponzoruje místní hokejový tým, fotbalovou arénu i řadu kulturních akcí.
V butikovém hotelu Block, asi tři kilometry od centrály Audi, klesly příjmy od roku 2019 asi o 10 procent, protože ubylo konferencí a obchodních hostů. Ceny pokojů podle majitelky hotelu Carolin Blockové klesly o 15 procent a délka pobytů se zkrátila.
„Byli jsme zkažení po mnoho let. Nemuseli jsme dělat mnoho pro přilákání turistů, protože obchodní hosté museli jezdit do Ingolstadtu kvůli Audi,“ řekla americkému listu Blocková.
Jürgen Seissler, mistr truhlář s 16 zaměstnanci, uvedl, že také jeho zakázky ubývají a nezkušení truhláři mají stále větší problém najít práci. Mnoho jeho klientů jsou inženýři u Audi nebo jeho dodavatelů. Seissler sám ostatně přehodnocuje plány na renovaci vlastního domu.
Restauratéři si ve středověkém centru města stěžují na nedostatek zákazníků poté, co Audi zrušilo vánoční večírky. Místní podniky přispěly na financování veřejného kluziště s výhledem na Nový zámek poté, co od toho ustoupilo Audi. Městské úřady zvažují, zda nezruší letní Bürgerfest, dvoudenní pouliční festival ve starém městě s hudbou, jídlem a pitím. Stojí totiž zhruba 350 tisíc eur, připomíná WSJ.
Žádné jiné město v Bavorsku přitom nerostlo v posledních desetiletích tak rychle jako Ingolstadt. Jeho populace se od poloviny 80. let zvýšila asi o 50 procent. Vybudovalo regionální soud, policejní ředitelství, konferenční centrum nebo velkou univerzitu, vypočítává WSJ.
Dnes téměř polovina pracovních míst v Ingolstadtu spadá do automobilového průmyslu. Mnoho dalších poskytuje služby těmto pracovníkům. Pouze méně než dvě procenta zaměstnanců Ingolstadtu pracuje v IT.
„Před deseti lety se říkalo, že Ingolstadt musí snížit svou závislost na Audi,“ řekl Stefan König, bývalý novinář, který kandiduje na starostu v nadcházejících místních volbách. Od té doby se však podle něj v tomto směru mnoho neudělalo.
Nová vláda, nové priority
Změnit to teď chce zmíněný favorit na post spolkového kancléře, tedy konzervativní kandidát Friedrich Merz. Ten aktuálně tvrdě kritizuje dosavadní klimatickou politiku levicových stran, se kterými přitom bude muset podle všeho vládnout, upozorňuje respektovaný bruselský web Politico.
Merz už podle něj slíbil průmyslovou konkurenceschopnost Německa obnovit, a to tím, že ustoupí od klimatických priorit.
„Ekonomická politika Německa byla během vlády kancléře Olafa Scholze téměř výhradně zaměřena na ochranu klimatu,“ prohlásil podle Politica Merz během nedávného předvolebního projevu v západoněmeckém průmyslovém městě Bochum. „Chci to říct jasně: Musíme to změnit.“
Levicová koaliční vláda Německa, která se v listopadu rozpadla kvůli přetrvávajícím sporům ohledně výdajů a ekonomických reforem, se zavázala „ideálně“ ukončit těžbu uhlí do roku 2030, tedy o osm let dříve, než byl oficiální termín.
A aby tohoto cíle dosáhla, koalice, zahrnující Scholzovu SPD a Zelené, výrazně rozšířila obnovitelné zdroje energie a dotovala energeticky náročné firmy, aby jim pomohla dosáhnout klimatické neutrality.
Výsledkem je, že Německo je lídrem Evropské unie ve výrobě zelené infrastruktury, s největším počtem zařízení na výrobu solární a větrné technologie. Ve výrobě tepelných čerpadel je na druhém místě za Itálií. Merz však naznačil, že hodlá tento směr razantně změnit, připomíná Politico.
„V posledních letech jsme se často dohodli na tom, které energetické zdroje budeme vyřazovat,“ řekl během projevu a zmínil uhlí i jadernou energii. „Ale dokud nemáme náhradu, tak vyřazování toho, co máme, nepřipadá v úvahu. Pokud v tom budeme pokračovat, výrazně ohrozíme Německo jako průmyslovou lokalitu, a na to nejsme připraveni.“
Merz a jeho konzervativní aliance mají podle průzkumů podporu 31 procent, což je staví na první místo v boji o vedení příští německé koaliční vlády po únorových volbách. Krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD) je na druhém místě s podporou 21 procent.
Problém pro Merze je, že vzhledem k síle AfD bude jeho konzervativní partaj téměř jistě muset vládnout s SPD nebo Zelenými, tedy stranami, které prosazovaly politiky, které tak ostře kritizuje, upozorňuje Politico. A to s připomínkou, že koalici s AfD Merz striktně vyloučil.
Spor o uhlík
Během návštěvy v Bochumi vyjádřil Merz také skepsi vůči zaměření předchozí vlády na „zelenou ocel“, tedy ocelárny poháněné vodíkem získávaným z obnovitelných zdrojů. V panelové diskusi uvedl, že „nevěří, že rychlý přechod na vodíkem poháněné ocelárny bude úspěšný.“
Společnost ThyssenKrupp, někdejší národní šampion v ocelářství, obdržela v roce 2023 zhruba dvě miliardy eur ve vládních dotacích na urychlení přechodu od výroby s emisemi CO2 k novým technologiím poháněným vodíkem.
V Bochumi Merz naznačil, že by vsadil na zachytávání uhlíku ke zmírnění emisí z oceláren, místo aby se usilovalo o jejich úplné odstranění pomocí vodíku.
Merzova hlavní obava ohledně vodíku z obnovitelných zdrojů se týká nákladů. Odborníci však varují, že zachytávání uhlíku, technologie náročná na elektřinu, je rovněž drahé a dosud není k dispozici v potřebném rozsahu pro dekarbonizaci ocelářského sektoru.
Kandidát Zelených na kancléře Robert Habeck Merzovy výroky o vodíkem poháněných ocelárnách odmítl. „Nikdo by si neměl myslet, že ocel vyráběná s pomocí uhelné energie má na světovém trhu stále šanci,“ řekl podle Politica Habeck novinářům.
A Merze kritizovali i představitelé SPD. „Kdokoli, kdo chce nyní ustoupit, zničí miliardové investice a desetitisíce pracovních míst,“ uvedla pro německý server Stern Anke Rehlingerová, premiérka jihozápadního spolkového státu Sársko, kde je ocelářský průmysl klíčovým sektorem.
Jak dál s dluhovou brzdou?
Britský týdeník The Economist v souvislosti s problémy německého hospodářství a ekonomiky připomíná existenci takzvané dluhové brzdy.
To je nástroj, který v roce 2009 zavedla do ústavy vláda Angely Merkelové. Omezuje roční deficit federální vlády na 0,35 procenta HDP a brání 16 spolkovým zemím v jakémkoliv zadlužování.
A teď, když ekonomika stagnuje a příjmy se snižují, zatímco výdaje rostou, má tento mechanismus zásadnější dopady než kdy dříve, uvádí The Economist. A část odborníků, odborových svazů i politiků má za to, že brzda už zemi příliš neprospívá.
Německo nutně potřebuje v příštích letech stovky miliard eur na infrastrukturu, dekarbonizaci a vzdělávání. „K tomu připočteme dalších 30 miliard eur ročně, které budou potřeba na obranu,” upozorňuje týdeník.
Veřejný dluh Německa činí 64 procent HDP a klesá, což je méně než u většiny jeho sousedů. Není tak podle The Economist divu, že volání po reformě roste, včetně hlasu od samotné Angely Merkelové.
A klíčové je, že voliči jsou podle všeho stejného názoru. Připravovaný průzkum veřejného mínění provedený pro Německou radu pro zahraniční vztahy (DGAP) ukazuje, že většina Němců si přeje reformu dluhové brzdy, která by umožnila vyšší investice.
„Představte německým voličům kompromisy, a je jasné, co chtějí,“ cituje týdeník Shahina Vallého z DGAP. Právě spor o případném uvolnění pravidla brzdy z loňského listopadu byl jedním z důvodů pádu Scholzovy vlády.
Zda bude brzda skutečně „odbržděná”, teď bude záležet zejména na Merzovi, který zřejmě Scholze v čele vlády nahradí.
Jeho středopravicová Křesťanskodemokratická unie je rozdělena, ale Merz naznačil, že by pravidlo zmírnit mohl. Nejlepší německé ekonomické mozky nyní přicházejí s návrhy na reformu. Ty zahrnují zvýšení limitu 0,35 procenta, vytvoření obřích fondů pro infrastrukturu nebo obranu, nebo dokonce nahrazení pravidla pružnějšími směrnicemi se zapojením parlamentu.
Poslední možnost se zdá nepravděpodobná. Ústavní změny vyžadují dvoutřetinovou většinu v parlamentu a návrh vznikne až po citlivých koaličních jednáních. Merz by musel brát ohled na rozpočtové „jestřáby“ ve svých vlastních řadách. Pravděpodobnější je tak reforma než revoluce.
