Zveřejňování rozsudků: Veřejné vyhlášení není totéž jako písemné soudní rozhodnutí

Už podruhé během jednoho roku se zástupci soudních institucí všech stupňů, Kanceláře veřejného ochránce práv, Ministerstva spravedlnosti ČR i akademické obce zúčastnili v Brně kulatého stolu na téma „Anonymizace soudních rozhodnutí“. Oproti prvnímu setkání na toto téma letos v únoru se původně spíše akademická debata posunula do mnohem reálnější podoby – ministerstvo už má na příští rok připravený pilotní projekt centrálního zveřejňování některých soudních rozhodnutí a k dispozici je rovněž velmi zdařilý software, který odstraňování citlivých údajů z publikovaných textů značně ulehčí.

Přesto ani po dalším kole velmi bohaté a často i poměrně bouřlivé diskuse neexistuje zcela jednotný pohled na to základní – které údaje vlastně zveřejňovány být mají a které nikoliv. Obsáhlou rozpravu přitom vyvolala například i zdánlivě nevinná otázka, zda zveřejňovat kompletní, nebo alespoň částečně modifikovanou spisovou značku. I ta totiž podle mínění některých diskutujících může napomoci zpětné deanonymizaci konkrétních případů, zejména těch méně obvyklých a projednávaných u soudů s méně početnou agendou. Lepší by prý bylo tento údaj buď „zjednodušit“ (tedy především vypustit stupeň a sídlo soudů, případně i pořadové číslo u daného senátu či samosoudce), nebo ji zcela nahradit novým „bezobsažným“ identifikátorem (hypoteticky by to mohl být ECLI – European Case Law Identifier, ten ovšem v sobě právě v ČR skrývá původní spisovou značku, zatímco jiné evropské státy do tohoto identifikátoru původní označení neimplementují) jen pro potřebu jedinečného označení v centrální databázi.

Podle zastánců tohoto řešení je bez zveřejnění spisové značky možné vlastní text anonymizovat méně důsledně. Proti tomu ovšem padla opakovaná námitka, že bez kompletní spisové značky nelze provádět například citace či statistické srovnávání rozhodovací činnosti jednotlivých soudců a celých soudů, a tak odhalit například nepřiměřené „individuální a místní odlišnosti“ při posuzování srovnatelných případů, ať už pro potřeby ministerstva či akademické obce.

Nejasnost pravidel anonymizace

Už tato maličkost jasně demonstruje dva zásadní problémy celého procesu – jednak nejednoznačnost v očekávání, jakému účelu má elektronické zveřejňování soudních rozhodnutí vůbec sloužit, jednak obtížnost stanovení nějakých jednoznačných a tím pádem automaticky prováděných pravidel anonymizace.
Bez Ta se totiž dost zásadně liší nejen podle toho, o jak výjimečný či naopak zcela běžný případ se jedná, ale do značné míry závisí už na samotném typu soudní agendy. Ředitel kanceláře předsedy Nejvyššího soudu Aleš Pavel akcentoval například otázku sporů o invalidní důchod či odškodnění za újmu na zdraví – zveřejněný rozsudek bez uvedení konkrétních informací o zdravotním stavu (což je obecně pokládáno za citlivý osobní údaj) ztrácí v podstatě smysl, stejně jako třeba vypuštění konkrétních částek v oblasti spotřebitelských sporů.

Celý článek si můžete přečíst v MEDIA NETWORK MAGAZÍNU.
Přístupný je pro předplatitele.

Jste-li předplatitel, přihlásit se můžete zde.Přihlásit

Chcete-li se stát předplatitelem, jděte zde.Předplatit

Ivan Holas