V zemědělství chybí miliardy korun. Celoevropská analýza potvrdila, že na peníze nedosáhnou především ti malí a začínající

Objem peněz v českém zemědělství stále stoupá, těžko si však nachází cestu k těm, kteří je nejvíce potřebují. Foto: Pixabay

Deficit ve financování investičních a provozních potřeb českých zemědělců se pohybuje v rozmezí 2,6 až 5,9 miliard korun a v zemědělsko-potravinářském sektoru zhruba 15,6 miliard korun. Peníze chybí především mladým zemědělcům a začínajícím podnikům bez vstupního kapitálu a majetku a s krátkou nebo žádnou úvěrovou historií. Lze předpokládat, že tento deficit se letos ještě prohloubí v souvislosti s krizi spojenou s pandemií covid-19. Podobné problémy mají i zemědělci v jiných členských státech EU. Vyplývá to z celoevropské analýzy platformy fi-compass podpořené Evropskou komisí a Evropskou investiční bankou. Zpráva přichází v době, kdy státy EU připravují své strategie pro novou společnou zemědělskou politiku v období 2021-2027.

V evropském zemědělství chybí desítky miliard eur na financování potřebných investic a provozu podniků. Týká se to nejen České republiky, ale i ostatních států Evropské unie. Vyplynulo to z průzkumu mezi 7.600 zemědělci a 2.200 zemědělsko-potravinářskými podniky, který proběhl v letech 2018 a 2019 ve 24 členských státech EU s finanční podporou Evropské komise a Evropské investiční banky.  Na základě výsledků odhadují autoři průzkumu celkový deficit ve financování evropského zemědělského sektoru mezi 20 až 47 miliardami eur (zhruba 20 miliard až 1,3 bilionu korun) a v agro-potravinářství téměř 13 miliard eur (zhruba 351 miliard korun). V českém zemědělství se tento deficit pohybuje v rozmezí 95 až 217 milionů eur (zhruba 2,6 až 5,9 miliardy korun) a u zpracovatelů kolem 578 milionů eur (zhruba 15,6 miliardy korun).

Zpráva zpracovaná platformou fi-compass přichází v důležité době, kdy členské státy pilně připravují strategické plány, které jsou základní podmínkou pro získání dotací ze společné zemědělské politiky EU v novém rozpočtovém období 2021-2027. „Jsem velmi rád, že tato zpráva vznikla, protože pomůže státům a jejich orgánům nastavit lepší podmínky přístupu k financím pro zemědělce i agro-potravinářské podniky,“ komentoval její publikaci evropský komisař pro zemědělství Janusz Woiciechowski. Letošní koronavirová krize podle něj navíc situaci ještě zhoršila, o to více je pak nutné podmínky pro financování zlepšit.

fi-compass detailně zanalyzoval finanční prostředí, v kterém se zemědělci a zpracovatelé v každé ze 24 zkoumaných zemí, včetně České republiky, pohybují, včetně toho, jaké jsou tamní podmínky bankovních úvěrů a jaké programy záruk či jiné finanční nástroje jsou jim k dispozici, ať již v rámci národního či unijního financování.

Průzkum mimo jiné odhalil, že ve většině evropských zemí čelí zemědělci při snaze získat peníze na svou činnost a potřebné investice podobným komplikacím. Půjčují si za vyšší úroky a za méně výhodných podmínek než v jiných hospodářských sektorech. Stěžují si také na nízkou flexibilitu podmínek úvěrů a splátek, které nezohledňují aktuální situaci v jejich podnikání, což je však právě v oblasti zemědělství poměrně klíčový faktor. Obecně se také potvrdilo, že větší podniky se k penězům dostávají snadněji než ty menší a nejhůře jsou na tom z tohoto pohledu mladí zemědělci nebo ti, kteří s podnikáním v zemědělství teprve začínají.  Malí zemědělci mají problémy se získáním peněz na svůj rozvoj, protože nemají dostatek vstupních prostředků nebo majetku, kterými by mohli za své půjčky ručit, ani zkušeností a dovedností, které jsou potřeba k přípravě projektů.

V zemědělsko-potravinářském sektoru je situace podle autorů průzkumu obecně o něco lepší. Zpracovatelské podniky mají přístup k rozmanitějším možnostem financování než zemědělci, i když stále je co zlepšovat. Podobně jako u zemědělců jsou kvůli nízkému vstupnímu kapitálu v nejsložitější situaci začínající start-upové a inovativní podniky.

Přitom se jedná o problémy, které nejsou v Evropě úplně nové, a pomoci je mělo řešit i současné nastavení dotací pro evropské zemědělce. Zpráva však ukazuje, že se to úplně nedaří, a proto obsahuje i doporučení pro jednotlivé státy, jak své finanční prostředí zlepšit. Ta se týkají především peněz poskytovaných v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, tedy druhého pilíře společné zemědělské politiky, z něhož jsou v České republice hrazeny projekty z Programu rozvoje venkova. Právě tato doporučení by měly státy nyní odrazit i ve zmiňovaných strategických plánech.

Peníze chybí hlavně malým a začínajícím podnikům

Deficit ve financování potřeb českých zemědělců odhaduje zpráva o České republice v rozmezí 95 až 217 milionů eur (zhruba 2,6 až 5,9 miliardy korun), a to i přes objektivně stoupající objem peněz, které do českého zemědělství v posledních letech plynou. V zemědělsko-potravinářském sektoru je pak tento deficit dokonce násobně vyšší a dosahuje 578 milionů eur (zhruba 15,6 miliardy korun). V obou sektorech podniky spoléhají na podporu z unijních či národních prostředků, některé jsou na nich přímo závislé. Investovat potřebují především do modernizace a automatizace svých provozů či, v případě zemědělců, nákupu půdy. Významnou položku zaujímají u zemědělců také investice související s důsledky klimatických změn, které je nutí měnit používané postupy a technologie. Potravináři, kteří bojují s neustálým zvyšováním provozních nákladů, zase více řeší využití obnovitelných zdrojů a snižování nákladů.

Peníze chybí především malým a začínajícím zemědělcům a podnikům (v případě zemědělců je to zhruba polovina z uvedeného deficitu, v případě zpracovatelů až tři čtvrtiny), kteří mají problémy hlavně s financováním svých dlouhodobých investičních potřeb. Peníze se podle autorů průzkumu nedostávají zejména v některých specifických sektorech jako je výroba mléka a vepřového masa nebo pečiva a cukrářských výrobků.

„Deficit ve financování malých podniků v tuzemském zemědělství konstatuje zpráva zcela oprávněně,“ potvrdil Ekonomickému deníku předseda Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek. Podle něj se stále prohlubuje duální struktura oboru, v němž čerpá 20 procent největších zemědělských podniků 90 procent veškerých zemědělských dotací, přičemž v EU je to 80 procent pro 20 procent největších. „Ještě markantnější je to ale v případě největších zemědělských podniků. V ČR čerpá pouhé jedno procento největších zemědělských podniků celkem 25 procent podpor,“ dodává Šebek.

Dotace jsou pro české zemědělce přitom klíčové nejen jako zdroj financí sám o sobě, ale také proto, že následně zjednodušují přístup k úvěrům od komerčních bank, které je vnímají jako záruku na poskytnutí úvěru. Banky si uvědomují větší rizikovost podnikání v zemědělství a nastavují přísnější podmínky. Mezi hlavními důvody pro zamítání žádostí o úvěr tak banky zmiňují především neschopnost žadatele splnit přísné požadavky na likviditu, ziskovost nebo bezdlužnost (v případě žadatelů ze zemědělsko-potravinářského sektoru banky zamítají podle analýzy až celou čtvrtinu z podaných žádostí). Problémy přináší také nezkušenost s přípravou přesvědčivého investičního záměru a nízká finanční gramotnost. Zvláště nedůvěřivé jsou banky k mladým a začínajícím zemědělcům, kteří nemají vlastní úvěrovou historii a obvykle jim chybí také majetek nebo vstupní kapitál, kterým by se mohli za úvěr zaručit.

Na záruky by měli dosáhnout téměř všichni

Zpráva identifikuje několik bílých míst, která doporučuje na pomyslné mapě nástrojů finanční pomoci českým zemědělcům a zpracovatelům zaplnit. Česká republika by se měla více zaměřit na malé podniky a mladé a začínající zemědělce tak, aby mohli snadněji kombinovat různé finanční nástroje jako jsou zvýhodněné úvěry, záruky a granty.

Pomoc tohoto druhu již dnes nabízí zemědělcům Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond (PGRLF), který především pomáhá s financováním částí úroků z komerčních úvěrů, poskytuje přímou podporu pojištění či nákupu zemědělské půdy, záruky, půjčky a úvěry či dotace na snížení jistiny úvěrů. Zpracovatelským podnikům podobným způsobem pomáhá Českomoravská záruční a rozvojová banka (ČMRZB). Zdaleka ne všichni však na tuto pomoc dosáhnou, zejména pak v případě záruk. Právě v tomto případě by Česká republika měla podle doporučení změnit pravidla tak, aby na ně dosáhla naprostá většina podniků a zemědělců, zejména pak ti malí a začínající. Měla by také umět nabídnout úvěry na provozní kapitál s nízkými úroky, které by zemědělcům pomáhaly překonávat neočekávané krizové situace nebo přírodní katastrofy a byly by k dispozici okamžitě.

Stát by měl též poskytnout mladým podnikům a začínajícím zemědělcům aktivní pomoc s přípravou jejich investičních záměrů tak, aby lépe porozuměli tomu, jak celý proces spojený s přípravou a schválením komerčního úvěru funguje a jaké dokumenty jsou k tomu zapotřebí. V případě zpracovatelů navrhuje zvážit možnost nabízet vstupní kapitál formou kapitálových vstupů na podporu start-upů a inovativních projektů.

Doporučení zvažujeme

„Se závěry zprávy se dá předběžně souhlasit, neboť odpovídají i předběžnému hodnocení finančních nástrojů, které máme zpracované právě pro budoucí společnou zemědělskou politiku,“ sdělil Ekonomickému deníku tiskový mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý (toto hodnocení si můžete přečíst zde a zde – pozn.red.). „S ohledem na potvrzení finanční mezery nejen těmito dvěma analýzami (bez ohledu na jejich přesné vyčíslení) a většími klimaticko-environmentálními požadavky zvažujeme zavedení navrhovaných finančních nástrojů na příští období. V tuto chvíli ale nepředpokládáme zavedení navrhovaných kapitálových a kvazikapitálových investic do start-upů ,“ dodal mluvčí, který zároveň upozorňuje, že vše bude záležet na konečné výši rozpočtu pro období 2021-2027, o němž se stále v Bruselu jedná, stejně jako o konečné podobě pravidel nové společné zemědělské politiky.

Jaroslav Šebek však nějaké zásadní změny neočekává: „Pokud k nim dochází, děje se tak jen na základě tlaku EU nebo veřejného mínění,“ tvrdí. Tato neochota se v praxi projevuje podle něj například tím, že ČR při jednáních v Bruselu o dotacích stále odmítá zastropování přímých plateb, což by v praxi znamenalo zkrácení podpor největším zemědělským podnikům (strop pro přímé platby aktuálně požadují europoslanci ve svém pátečním usnesení k možnému střetu zájmů českého premiéra – pozn.red.). „Stejně tak stále platí zvýšení hranice na jeden projekt v Programu rozvoje venkova na 150 milionů korun, což rozhodně nelze považovat za podporu menších a středních zemědělských podniků. A příkladů, kdy zaměření zemědělství nereflektuje požadavky a výzvy současné doby, je samozřejmě velké množství,“ dodává předseda Asociace.

Takovou výzvou současné doby byla zcela jistě koronavirová krize, která zásadně dopadla i na zemědělce. V návaznosti na to jim vláda na návrh ministra zemědělství Miroslava Tomana (ČSSD) přidělila navíc přes čtyři miliardy korun, z nichž většinu chce v rámci mimořádného letního kola příjmů žádostí o dotace investovat do citlivých sektorů jako je chov drůbeže a prasat nebo pěstování ovoce a zeleniny. Dále upravilo pravidla pro poskytování dotací a spustilo nový program PGRLF „Provoz 2020 – snížení jistiny úvěru“, který má být určen právě malým a středním zemědělcům.

I přes tyto kroky však ministerstvo stále nepřesvědčilo své kritiky, podle nichž jsou uvedená opatření v konečném důsledku nastavena tak, aby opět pomohla především velkým podnikům. Jako v případě zmíněného nového programu PGRLF, který podle Asociace soukromého zemědělství ČR svými podmínkami (o podporu může například žádat jen subjekt, který vloni PGRLF požádal o podporu pojištění plodin nebo hospodářských zvířat) vyřadil velkou skupinu potencionálních žadatelů, včetně těch malých a začínajících.

Helena Sedláčková