Z pohledu na výsledky firem je podle generální ředitelky Asociace podniků českého železničního průmyslu (ACRI) Marie Vopálenské zřejmé, že je stabilním odvětvím. „Naše firmy ustály krizi způsobenou pandemií i ty následné. A je to i díky požadavkům Green Dealu na rozvoj udržitelné mobility a tomu, že v Česku stále umíme žádané výrobky vyrobit,“ okomentovala pro Ekonomický deník nejnovější čísla za rok 2022. Obrat železničního průmyslu v tomto období přesáhl úroveň 121 miliard korun a export činil více než 60 miliard.
Celkově podniky rostly během předchozího roku o více než dvacet procent. Jedním z důvodů je právě zvýšená poptávka po udržitelné dopravě v rámci politiky snižování dopadů na životní prostředí. V železničním průmyslu jsou navíc podle Vopálenské výrazně vidět multiplikační efekty: jedno pracovní místo tady vytváří několik dalších ve službách. Český železniční průmysl zaměstnává také aktuálně už více než 21 tisíc lidí. „Železniční průmysl se výraznou měrou podílí na tvorbě HDP. Export je přitom pro rozvoj českého železničního průmyslu klíčový. Pokud se podíváme na čísla před deseti lety, tak loni jde o téměř 70% nárůst,“ dodává Vopálenská.
Velmi významný je dopad železničního průmyslu i v regionech, kde firmy působí: v průměru na jednoho pracovníka v průmyslu vytvoří dvě až tři další pracovní místa ve službách.
Poslední dobou však pálí sektor problém, jako v mnohých jiných: kde vzít dostatek kvalifikovaných pracovníků na trhu. „Za posledních deset let vzrostl obrat našich firem o polovinu, ale počet zaměstnanců zůstává víceméně na stejné úrovni. Naše podniky nejsou montovny, ale zaměstnávají především kvalifikované pracovníky, kteří vyrábí výrobky s vysokou přidanou hodnotou. V této situaci na trhu práce, je velmi složité takové zaměstnance najít,” říká Vopálenská. Firmy se tak podle ní dlouhodobě soustředí na výrazné navýšení efektivity výroby, protože na trhu práce nelze očekávat v krátkodobém ohledu výrazné zlepšen.
Dostupnost železničního trhu klesá. I české firmy drtí agresivní asijská konkurence
Železniční průmysl do statní kasy odvádí miliardy korun ročně a jeho přínos je výrazný i na poli inovací. Ať už se jedná o tišší a ekologičtější dvojkolí, výkonné trakční motory, zabezpečení železnice, drobné i větší komponenty nebo kolejnice. Firmy investují miliardy ročně, aby dokázaly čelit konkurenci. V posledních letech jsou tále častěji nucené čelit agresivní asijské konkurenci, která na trhu vytváří neférové podmínky. Tomuto tématu se v posledních letech stále více věnují i UNIFE (Asociace Evropského železničního průmyslu) a OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj).
Ve studii Světového trhu železniční dopravy, kterou pro UNIFE zpracoval Roland Berger se uvádí, že dlouhodobě klesá celková dostupnost železničního trhu. Konkrétně o sedmdesát procent v roce 2008 versus 61 % v roce 2021. Výrazně k tomu přispívá zejména Čína. Ta se uzavírá před zahraničními výrobci a podporuje místní firmy, a to především výhodnými úvěry, dotacemi, daňovými úlevami apodobně. Mezi lety 2017–2019 byl čínský trh tak přístupný pouze ze 17 procent ve srovnání s 19 procetny za období let 2015–2017 a 63 procent za období 2009–2011. Situace v Číně, Indii a dalších zemích se v posledních letech zhoršila, zejména kvůli požadavkům společného podniku, zvyšujícím se požadavkům domácího podílu a diskriminaci v postupech zadávání veřejných zakázek.
O to více je podle Opálenské pro železniční průmysl důležtié, aby státy EU dávaly větší šanci domácím firmám. Ty totiž získané peníze zpátky investují a kapitál tedy zůstává v zemi původu a pomáhá vytvářet další kvalifikovaná pracovní místa a kapitál.
Zároveň mohou takévyužít nové nástroje při zadávaní veřejných zakázek, a to požadavkem na EU podíl, či využitím kritéria ekonomicky nejvýhodnější nabídky (MEAT). To umožňuje zadavateli při rozhodování o zadání zakázky zohlednit kritéria, která odrážejí kvalitativní, technické a udržitelné aspekty předložené nabídky a nejen cenu.
Pomoci železničnímu odvětví může i nový nástroj pro mezinárodní zadávání veřejných zakázek, takzvaný IPI. Jeho cílem je reagovat na restriktivní praktiky třetích zemí na jejich trzích s veřejnými zakázkami a snažit se tyto trhy otevírat. Asijská konkurence má totiž na mnoha trzích výhodnější podmínky.
Například CRRC dostala mezi roky 2016 a 2020 více než 60 % půjček pod tržní cenou, což je zejména v Asii poměrně běžné. Naše firmy však takto levné peníze jen tak nezískají,“ dodává Vopálenská.
Monika Ginterová
