Česko-ruské vztahy se po odhalení pachatelů výbuchu ve skladu munice ve Vrběticích a vzájemném vyhoštění diplomatů dostaly k bodu mrazu. Opět se ukazuje jako nevýhoda, že ropu, zemní plyn i jaderné palivo dovážíme hlavně z Ruska. Kdyby tu byla taková potřeba, tak nejsnáze lze vyměnit dodavatele jaderného paliva. Celkem reálná je i náhrada ruské ropy. Naopak v případě zemního plynu nemáme zatím moc na výběr.
Celkový ruský import do České republiky v loňském roce přesáhl 67 miliard korun, jak uvádí na svém webu Český statistický úřad. Velkým dílem se na něm podílejí tři energetické komodity – ropa (22,1 miliardy korun), zemní plyn (18,3 miliardy) a palivové soubory pro jaderné reaktory (2,8 miliardy korun). Další položky nepředstavují větší potíž. Polotovary ze železa a oceli, hliník či syntetický kaučuk lze bez problému dovézt odjinud.
Jaderné palivo
Rusové mají na dodávky jaderného paliva do Česka monopol. V minulosti tomu tak nebývalo. Jaderná elektrárna Temelín během prvního desetiletí provozu, tedy v letech 2000 až 2010, využívala palivové soubory od amerického podniku Westinghouse. Na další období ČEZ vybíral dodavatele v soutěži, ve které Američany porazil – hlavně díky lepším obchodním podmínkám – ruský výrobce Tvel.
ČEZ má prozatím podepsaný platný kontrakt s Tvelem, který chce dodržet. Právě teď však běží nová soutěž, která určí dodavatele na další desetiletí. „Výběrové řízení aktuálně probíhá i přes komplikace spojené s pandemií Covid-19 a nemožností přímých jednání. Finální nabídky a ukončení předpokládáme do konce roku. Určitě budeme sledovat situaci a v reakci na aktuální vývoj se budeme spolu se státem věnovat i dalším bezpečnostním aspektům,“ odpověděl tiskový mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.
Jak dále Kříž upozornil, jaderným palivem se lze bez problémů zásobovat na několik roků dopředu. Aktuální zásoby paliva jsou na 2,5 až 4 roky provozu jednotlivých bloků v Dukovanech a Temelíně. ČEZ tak má dostatečný prostor na to, aby v případě výpadku dodávek z Ruska nalezl alternativního dodavatele.
Hlavní položky ruského exportu do ČR (za rok 2020)
Ropa
Co se týká suroviny pro výrobu nafty, benzinu, plastů či asfaltu, tak tady se Česko zbavilo stoprocentní závislosti na Rusku již v roce 1996 – po zahájení provozu ropovodu IKL z bavorského Vohburgu do rafinerie v Kralupech nad Vltavou. Ta v posledním čtvrtstoletí zpracovává hlavně lehkou ropu z Ázerbajdžánu a Kazachstánu. V posledních letech skokově roste dovoz z jiných zemí – z USA, Norska či Nigérie.
Podíl Ruska na dovozu ropy do Česka se dlouhodobě pohybuje okolo 55 procent. Jedná se o dodávky z východu ropovodem Družba. Další pokles závislosti na Rusku by si vyžádal posílení kapacity ropovodu TAL, který dopravuje ropu z italského Terstu do Rakouska a Bavorska. Podle staršího vyjádření společnosti Mero, která provozuje ropovody na českém území, to není nic složitého. Stačilo by posílit výkon čerpacích stanic tak, aby mohl TAL dopravovat více než současných 41,5 milionu tun ročně.
Podle vyjádření společnosti Orlen Unipetrol, která vlastní obě dvě rafinerie ropy v Česku, jsou dodávky ruské ropy ropovodem Družba stabilní, žádné problémy nenastaly. „Nákup ropy realizujeme v rámci nadnárodní skupiny Orlen, jejíž jsme součástí. Daří se nám nákup ropy postupně diverzifikovat a zpracovávat vícero druhů. Před pěti lety jsme odebírali pět různých typů ropy ze tří zemí. V loňském roce to bylo již deset různých typů z devíti zemí. Testujeme i ropu z Afriky nebo ze Severního moře,“ odpověděl mluvčí Orlen Unipetrolu Pavel Kaidl.
Zemní plyn
Také v případě zemního plynu prosadila česká vláda v 90. letech diverzifikaci dodávek. Od května 1997 jsme nakupovali zhruba jednu čtvrtinu plynu z Norska. Jednalo se však o čistě obchodní vztah. Fakticky tento plyn skončil u zákazníků v Německu a k nám přitekl z východu (respektive v posledních letech ze severu z Nord Streamu) výhradně ruský plyn. V posledních pěti letech navíc nákup z Norska výrazně klesl.
Dnešní situace je poněkud zamotaná. Plyn se přeprodává z jedné země do druhé a také čeští obchodníci část svého nákupu exportují – hlavně na Slovensko, v menším množství i do Polska a na Ukrajinu. Za loňský rok do Česka přitekl podle Českého statistického úřadu zemní plyn v hodnotě 26,2 miliardy korun, z toho podíl Ruska byl 70procentní. Zbytek, formálně vykázaný hlavně jako import z Německa a Norska, pochází fyzicky také z ložisek na západní Sibiři.
Diverzifikaci dodávek by prospělo dobudování chybějících plynovodních propojení s Polskem a Rakouskem. Ty však zatím zůstávají na okraji zájmu. Poslední desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy, který zpracoval provozovatel páteřní sítě plynovodů NET4GAS, počítá s výstavbou česko-rakouského propojení až v roce 2026. Z předchozích plánů na velkokapacitní propojení české a polské soustavy v okolí Ostravy nezbylo téměř nic.
Zajímavostí přitom může být, že i prorusky orientované Maďarsko hledá cesty, jak závislost na dodávkách z východu snížit. Od ledna má možnost nakupovat z nového LNG terminálu na chorvatském ostrově Krk, ve fázi příprav a jednání je import ázerbájdžánského, egyptského a rumunského plynu. Pokud něco takového dokážou Maďaři, měli bychom to zvládnout také. Chce to však více zájmu a nasazení ze strany vlády.
David Tramba
