Zablokování dovozu ropy z Ruska by ve středoevropském regionu nejvíc postihlo Slovensko. Jeho závislost na ruské surovině pro rafinerie je skoro stoprocentní. Naopak Rakušané by se zákazem přijatým na evropské úrovni neměli moc starostí, z Ruska dovážejí jen okolo tří procent ropy.
Na počátku této zprávy byl dotaz čtenáře, který nechce nákupem benzinu či nafty podporovat agresi Putinova režimu vůči Ukrajině. Odpověď začíná takto: Benzin vyrobený v Česku pochází z rafinerie v Kralupech nad Vltavou, která zpracovává lehkou ropu z Kazachstánu, Ázerbájdžánu nebo Spojených států amerických. Jízdou v autě na benzin z tuzemské produkce tedy ruské válečné zločince nepodpoříte.
Horší je situace v případě nafty, která se tradičně vyrábí v rafinerii v Litvínově. Sem proudí převážně ruská surovina, a to ropovodem Družba z východního směru. V celkových číslech tvoří podíl ruské ropy na českém dovozu zhruba 50 procent, aktuální čísla zveřejnil Ekonomický deník v polovině března.
Situaci komplikuje fakt, že Česko není ve výrobě motorových paliv soběstačné a musí část spotřeby pokrývat dovozem z okolních zemí – hlavně z Německa a Slovenska (naštěstí paliva nedovážíme přímo z Ruska jako některé jiné země EU). Proto není na škodu podívat se, odkud další země v regionu nakupují ropu pro své rafinerie.
Relativně nejlépe je na tom Rakousko, které podle údajů webu oec.world v roce 2019 (novější čísla nejsou k dispozici) dovezlo z Ruska pouze 3,3 procenta spotřebované ropy. Velká rafinerie ve Schwechatu u Vídně je napojena – podobně jako české Kralupy – na ropovod TAL z italského Terstu. Nakupuje hlavně surovinu z Kazachstánu, Libye a Iráku.
Nejpestřejší portfolio dodavatelů ropy má Německo. Rusko je na prvním místě s podílem 29 procent, další v pořadí jsou Velká Británie, Libye, Norsko a Nigérie. Situace se výrazně různí podle jednotlivých rafinerií. Na ruské ropě tradičně závisí provoz rafinerií v Leuně a Schwedtu na území bývalé NDR. Druhou z nich navíc z 54 procent vlastní ruská Rosněfť.
Podíly dodavatelů ropy do Německa
Rusko je největším dodavatelem ropy také v případě Polska, ve sledovaném roce 2019 zde drželo podíl přes 62 procent. Zbytek pokrývá třeba Saúdská Arábie, Británie, USA či Nigérie. Tyto alternativní dodávky směřují hlavně do rafinerie Lotos v Gdaňsku, na ruské ropě je více závislá největší rafinerie koncernu PKN Orlen v Plocku. PKN Orlen v lednu oznámil, že chce významnou část dovozu z Ruska nahradit dodávkami ze Saúdské Arábie.
Maďarsko nakupuje od Ruska něco přes 70 procent spotřeby ropy, o zbývající dodávky se dělí hlavně Kazachstán, Irák a Spojené státy. Vůbec největší závislost na ruské ropě má Slovensko. Bratislavský Slovnaft odebírá z Ruska skoro 97 procent spotřebované ropy, podíl dalších zemí je zanedbatelný.
Tlak veřejnosti na zastavení nákupu „krvavých“ paliv z Ruska roste. Evropský think-tank Bruegel upozorňuje, že bude těžké nahradit ruský plyn. Doporučuje tedy raději odstřihnout Putinův režim od dodávek ropy, ropných produktů a černého uhlí. Největší potíže by to způsobilo právě zemím střední Evropy, které jsou výše zmíněnými procenty závislé na dodávkách z východu.
David Tramba
