Pátek, 20. května, 2022

Žalobci v kauze provizí za jízdenky nepomohl ani revizní posudek. Rittig, Dvořák a spol. jsou nevinní

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Bývalý ředitel pražského Dopravního podniku Martin Dvořák, lobbista Ivo Rittig a dalších ostatních 10 obžalovaných jsou v kauze sedmnáctihaléřových provizí na Karibik nevinní. Rozhodl o tom dnes Vrchní soud v Praze, když zamítl odvolání žalobce z Vrchního státního zastupitelství v Praze Adama Borguly. Obžaloba tvrdila, že 17 haléřů z každé jízdenky vyrobené pro pražský dopravní podnik končilo přes offshorovou společnost právě u Rittiga a Dvořáka.

Někdejší generální ředitel pražského Dopravního podniku Martin Dvořák měl podle obžaloby, sepsané Adamem Borgulou, obejít zákon o veřejných zakázkách, když v roce 2008 přidělil zakázku na výrobu jízdenek firmě Neograph. Papírna, patřící bývalým důstojníků komunistické Státní bezpečnosti, posílala 17 haléřů z každé vyrobené jízdenky karibské společnosti Cokeville Assets. Případ otevřel Nadační fond proti korupci.

Vedení Dopravního podniku od začátku tvrdí, že šlo o provizi za zprostředkování zakázky a vinu odmítali. Trumfem obžaloby měl být spolupracující obviněný Jaroslav Kubiska (mimochodem sponzor hnutí Přísaha), toho ale soud označil za nevěrohodného.

Borgula nechal v takzvané jízdenkové kauze pražského dopravního podniku zpracovat nový, revizní znalecký posudek, který podle médií předložil odvolacímu soudu. Jenže revizní posudek jako takový si v soudním řízení může vyžádat pouze soud, nikoli obžaloba. Ta může předkládat pouze posudky bez tohoto atributu.

„Chápu, že sdělovací prostředky může iritovat skutečnost, že 17 haléřů z jedné jízdenky odjíždělo někam do Karibiku. Ovšem nebylo to na úkor dopravního podniku, ale na úkor zisku společnosti Neograph, která se dost značné části zisku vzdala ve prospěch zprostředkovatele, který jí dohodil velice lukrativní, prestižní obchod,“ sdělil novinářům předseda soudního senátu Luboš Vlasák. A připomněl, že reference za zakázky v dopravním podniku Neographu otevřela dveře na mezinárodní trh.

Vlasák připomněl, že za vedením společnosti přišli dva detektivové ÚOOZ (jeden z nich býval také shodou okolností příslušníkem StB) s tím, že dříve používané jízdenky jsou cílem padělatelů. „Dopravnímu podniku hrozila velká škoda, pokud by na to nereagoval. Naopak se projevili v tomto směru jako řádní hospodáři,“ připomněl Vlasák krok vedení firmy, v důsledku vedoucí k objednávce nových jízdních dokladů.

Pojďme si připomenout, o co v kauze Dopravního podniku šlo.

Kauza Dopravní podnik ve zkratce

Státní zástupce Adam Borgula zažaloval tři kontrakty pražského Dopravního podniku. Asi nejznámějším z nich je výroba jízdenek papírnou Neograph ze Štětí, kterou ovládali bývalí příslušníci komunistické Státní bezpečnosti. Z Neographu pak měly podle obžaloby putovat provize k lobbistovi Ivo Rittigovi skrze karibskou firmu Cokeville Assets, kterou ovládal další bývalý příslušník Státní bezpečnosti Peter Kmeť (nedávno propuštěný z vězení, kde si odpykával trest za podíl na tunelování výrobce biopaliv Oleo Chemical – pozn. red.).

Pro Dvořáka Borgula žádal šestiletý nepodmíněný trest, pětiletý zákaz činnosti ve vedení firem a dvoumilionový peněžitý trest. Rittigovi za údajné praní špinavých peněz navrhoval čtyři roky za mřížemi a čtyřmilionový trest.

Další dva kontrakty se týkají zajištění prodeje jízdenek firmou Cross Point a elektronických jízdních dokladů od firmy Crowsnest.

Bývalý generální ředitel Pražského dopravního podniku Martin Dvořák, vysocí manažeři Tomáš Petana, Ivo Štika, právníci Aleš Rozehnal, David Michal, Karolína Babáková, Marek Stubley, lobbista Ivo Rittig, jeho firemní administrátor Peter Kmeť, Pavel Švarc, Jan Janků, Jan Valtr, Petr Michal, Jana Šádková, Jaroslav Kubiska, matka Martina Dvořáka Marie Nováková a Ferdinand Überall, byli zproštěni obžaloby za „tunelování“ pražského Dopravního podniku předloni 17. května. Dozorující žalobce Adam Borgula z Vrchního státního zastupitelství v Praze se na místě proti osvobozujícímu rozsudku odvolal.

Odvolací senát pak nalézací rozsudek zrušil v červnu, právě v části, která se týká Neographu. Podle jeho předsedy Luboše Vlasáka městský soud neprovedl veškeré dostupné důkazy.

„Nalézací soud se některými věcmi řádně nezabýval,“ konstatoval Vlasák. Podle něj je podstatou této části  to, zda k výběrovému řízení na tisk jízdenek došlo v souladu se zákonem a jestli Dopravní podnik dostával předražené jízdenky.

Ve zbytku zprošťující verdikt městského soudu Vlasákův senát naopak potvrdil, k trestné činnosti podle něj nedošlo. Upozornil mimochodem na to, že projekt elektronických jízdenek, kterých se část obžaloby týkala, funguje v dopravním podniku dodnes. „Služba je v podstatě úspěšná,“ uvedl Vlasák.

Městský soud pak ale znovu zprostil viny všechny obžalované v na konci loňského listopadu. Verdikt nebyl pravomocný, státní zástupce Adam Borgula se proti němu na místě opět odvolal. Text odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, Městského soudu v Praze, je možné nalézt zde.

Před vrchním soudem pak Borgula opět neuspěl.

Pojďme si shrnout, k čemu nalézací soud došel před dnešním rozhodnutím Vrchního soudu v Praze. Městský soud žalobce Adama Borgulu vůbec nešetřil.

Domněnky žalobce

Žalobce Borgula k sedmnáctihaléřovým provizím do Karibiku v obžalobě například tvrdil následující: „Jednotlivé útoky pokračujícího zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti byly zadokumentovány zejména výpovědí spolupracujícího obviněného Ing. Kubisky, na tuto výpověď navazujícími výpověďmi zaměstnanců spol. Peskim s. r. o., listinnými důkazy a nosiči elektronických dat vydanými Ing. Kubiskou a zajištěnými švýcarskými orgány činnými v trestním řízení. Z těchto důkazů státní zástupce dopěl k závěru, že pokyny k jednotlivým transakcím udělovali jednak advokáti AK Šachta & Partners v. o. s. Mgr. Michal, Mgr. Babáková a Mgr. Stubley, přičemž Mgr. Stubley a Mgr. Michal se podíleli i na přípravě smluvní dokumentace DPP, což je patrno především z výše uvedené emailové komunikace a z výpovědí zaměstnanců DPP (Mgr. Hanuš). Mgr. Babáková a Mgr. Michal pak jako původní jednatelé spol. Peskim s. r. o. dávali pokyny i zaměstnancům této společnosti, a to i v době, kdy již nebyli ve funkcích jednatelů.“

Soud ale došel k diametrálně odlišnému závěru. Zkonstatoval, že Borgula pracoval s domněnkami.

„Tvrzení státního zástupce však není opřeno o relevantní důkazy. Dohoda uvedených osob nebyla žádným způsobem prokázána a neplyne ani z provedených prostorových odposlechů. Pokud je pak v odůvodnění obžaloby nelogicky uvedeno: ´Z obsahu a kontextu předmětných zvukových záznamů je dáno podezření, že obv. Rittig se nezabýval předraženými dodávkami jen v době počínaje prosincem 2011. Z toho se tedy podává, že se obv. Rittig podílel na organizování předražených dodávek jízdních dokladů pro DPP a převod takto získaných prostředků spol. Cokeville Assets Inc.´; pak je zcela evidentní, že státní zástupce činí závěry ze svých domněnek, nikoliv na podkladě důkazů,“ oznámil soud.

Svědek neměl informace, přesto mluvil

Soud taktéž rozcupoval vystoupení jednoho ze dvou klíčových korunních svědků, spolupracujícího obviněného Jaroslava Kubisky. Toho platil Nadační fond proti korupci, jak vyplynulo najevo v jiné kauze – Oleo Chemical. Kubiska dnes provozuje čerpací stanici v Kamenici nad Lipou a přispěl 200 tisíci korun politickému hnutí Přísaha bývalého šéfa ÚOOZ Roberta Šlachty.

Jaroslav Kubiska. Foto: Jaroslav Kubiska

„Je zřejmé, že obžaloba svoje úvahy čerpala výhradně z vyjádření obžalovaného Ing. Jaroslava Kubisky, který svou aktivitou získal statut spolupracujícího obviněného. Jedná se přitom o obviněného, který shodným způsobem již vystupoval v jiné trestní věci (Oleo Chemical), v níž jako spoluobžalovaný vystupoval i Ivo Rittig a oba dva byli obžaloby pravomocně zproštěni. Obžalovaný Jaroslav Kubiska přitom neměl žádné informace o aktivitách Ivo Rittiga, jeho vztahu s AK Šachta & Partners a společnostech, které podrobně popisuje. Na podkladě důkazů provedených u hlavního líčení nelze dospět k odůvodněnému závěru, že by obžalovaný Ivo Rittig jednáním uvedeným v obžalobě naplnil znaky základní skutkové podstaty žalovaného trestného činu, natož znaky skutkové podstaty kvalifikované vyjádřené právní kvalifikací § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) tr. zákoníku.“

Případ točící se kolem pražských jízdenek byl z velké části na Kubiskově výpovědi. Nalézací soud ale odposlechy z jiné kauzy nepřipustil a Kubisku označil za nedůvěryhodného. To vše se lze dočíst v rozsudku pražského Městského soudu, čítajícím 297 stránek, který soud vydal na sklonku roku.

Žádné upotřebitelné důkazy

Podle obžaloby se měli právníci David Michal, Karolína Babáková, a další obžalovaní – Petr Michal a Jan Valtr, dopustit zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti v souvislosti s obchodním vztahem Dopravního podniku (DPP) a společností Neograph.

„Dle výroku obžaloby tito obžalovaní společně s Ivo Rittigem, Ing. Janem Janků, Ing. Jaroslavem Kubiskou, Mgr. Markem Stubley měli vědět, „že předmětné finanční prostředky pocházejí z plnění poskytnutého společnosti Neograph od společnosti Dopravní podnik hl. m. Prahy akciová společnost za předražené ceny dohodnuté mezi Ing. Janem Janků, JUDr. Peterem Kmeťem a Ing. Martinem Dvořákem, Ing. Ivo Štikou mimo zadávací řízení, ačkoli pro aplikaci výjimky ze zákona o veřejných zakázkách nebyly splněny podmínky, a že smlouva mezi společností Neograph, a Cokeville Assets Inc. ze dne 10. 8. 2007 a smlouva mezi Cokeville Assets Inc. a Ivo Rittigem ze dne 1. 8. 2006 sloužily k zastření pravého účelu převodu předmětných finančních prostředků spočívajícího v osobním obohacení nejméně společnosti Cokeville Assets Inc. a Ivo Rittiga,“ připomněl soud další z tvrzení žalobce Adama Borguly.

„Uvedená tvrzení obžaloby nebyla ani v doplněném dokazování po prvotním částečném zrušení rozsudku podložena žádnými upotřebitelnými důkazy. Základním předpokladem, kterým obžaloba odůvodňuje svůj závěr o spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti uvedenými osobami, je skutečnost, že uzavření obchodních vztahů mezi DPP a společností Neograph bylo trestným činem, kterým byl DPP následnými platbami z těchto obchodních vztahů poškozen v tom smyslu, že úhrady poskytnuté společnosti Neograph byly důsledkem nehospodárného nakládání zástupců DPP s majetkem DPP.“ zkonstatoval soud.

A doplnil: „Toto tvrzení obžaloby nebylo prokázáno, neboť dokazováním bylo potvrzeno, že poskytnutá plnění ze strany prospěch Neographu nebyla předražená a měla reálný podklad ve formě uskutečněných zdanitelných plnění. Stejně tak bylo prokázáno, že provize vyplácená společností Neograph společnosti Cokeville Assets byla oprávněná a nebyla nepřiměřená. Za tohoto stavu tedy není možno hovořit na straně společností Neograph či Cokeville Assets o výnosech z trestné činnosti. Další nakládání s takto získanými finančními prostředky, proto nemůže zakládat podezření ze snahy zastřít původ těchto finančních prostředků a tedy jejich legalizaci,“ rozcupoval další z modelů obžaloby soud.

Sitta, další nevěrohodný svědek

Soud zpochybnil i věrohodnost druhého korunního svědka – Vladimíra Sitty mladšího ze společnosti Neograph.

Sittův otec Vladimír byl spolu s dalším majitelem Neographu příslušníkem komunistické Státní bezpečnosti. A příslušníky komunistické tajné policie byli i lidé z jiných firem i Dopravního podniku, uzavírání kontraktů mezi nimi tudíž nelze označit za náhodné.

„Výpověď svědka Ing. Vladimíra Sitty soud, vzhledem k rozporům mezi výpovědí a
ostatními důkazy a současně i vzhledem k tomu, jak soud vnímal výpověď tohoto svědka před soudem z hlediska zásady ústnosti a bezprostřednosti, nehodnotí jako věrohodnou. Svědek vypovídal před soudem dvakrát, přičemž podruhé byl výslech zaměřen z pokynu odvolacího soudu zejména na cenotvorbu jízdenky a období vyjednávání před uzavřením kontraktů s DPP a se STC. Z obou výslechů je zřejmé, že svědek v rozporu s ostatními důkazy umenšuje svou roli při sjednávání obchodního vztahu mezi Neographem a DPP a Neographem a STC (Státní tiskárnou cenin – pozn. red.), jak ve vztahu k technologii (koncepci/struktuře) plánovaného jízdního dokladu, tak ve vztahu ke stanovení jeho ceny. V rámci hodnocení svědecké výpovědi Ing. Vladimíra Sitty soud již v původním rozsudku poukázal na to, že svědek uvedl, že nevěděl, proč byla stanovena cena 37 haléřů  (za jeden kus – pozn. red.) a obchodních jednání o stanovení ceny, byť byl obchodní ředitel společnosti Neograph, se údajně neúčastnil,“ popsal děj soud.

Vladimír Sitta ml. velmi úzce spolupracoval s Nadačním fondem proti korupci. Foto: Nadační fond proti korupci

A na svou otázku soud našel vzápětí odpověď: „Z emailu ze dne 19. 6. 2007 v 9:57:40 mezi svědkem a Petrem Mikšem však plyne, že strukturu ceny plánovaného cestovního dokladu zjišťoval u STC. Že svědek Ing. Sitta věděl o provizích daleko dříve, než tvrdil u hlavního líčení při svém prvním výslechu, svědčí mimo jiné email ze dne 14. 4. 2008 v 2:41, ve kterém spočítal „rentabilitu zakázky“ poměrem cena Neograph / cena Lobby. Pokud svědek Ing. Sitta tvrdil u hlavního líčení, že smlouva na vyplácení provize se v Neographu objevila až někdy v polovině roku 2009, tedy rok a půl po podpisu smlouvy s DPP, lze poukázat na skutečnost, že nejpozději v dubnu 2008, kdy 14. 4. 2008 v emailu svým kolegům z představenstva JUDr. Sittovi a Ing. Janků sděluje, že ´spočítal rentabilitu zakázky´, a ve kterém vyčíslil ´zisk Neograph a zisk Lobby´,“ argumentuje v písemném odůvodnění rozsudku soud.

K provizní smlouvě mezi Neographem a Cokeville Assets pak soud uvedl: „Je nade vší pochybnost zřejmé, že svědek (Sitta – pozn. red.) při prvním výslechu nemluvil před soudem pravdu o tom, že se o provizní smlouvě dozvěděl s odstupem jednoho a půl roku po jejím uzavření a až s tímto odstupem se s jejím obsahem seznámil.“

Jako nevěrohodnou soud hodnotil také výpověď Sitty ohledně vývoje jeho spolupráce
s policií a vysvětlení časového odstupu od zjištění „nekalostí“ s provizní smlouvou a oznámením policii. „Je s podivem, že svědek neinformoval DPP a příslušné orgány Policie ČR již v dubnu 2008 a učinil tak až tři roky po zahájení dodávek. První průkazný záznam o kontaktu Ing. Sitty s policií pochází z 23. 11. 2011.15 Rentabilitu zakázky si svědek Ing. Sitta mohl přibližně spočítat již v květnu 2007, kdy svědek poptával od STC důvěrnou kalkulaci ceny dodávek pro DPP a prokazatelně ji znal v dubnu 2008, jak plyne z výše uvedených emailových zpráv,“ uvedl soud.

Kopie E-mailu Vladimíra Sitty, který jej usvědčuje z toho, že byl velmi dobře informován, jak kontrakt s Dopravním podnikem probíhá. Foto: Jan Hrbáček

Při opakovaném (druhém) výslechu svědka se soud konkrétně zaměřil na obsah
e-mailu „DP – rentabilita zakázky“ od Vladimíra Sitty ze dne 15. dubna 2008,
1,41 p.m. který je adresován otci Vladimíru Sittovi a současně Janu Janků (spoluvlastníkům Neographu – pozn. red.). K výslovným
dotazům na slovo ´Lobby´ z tohoto emailu a odpovídajícím položkám svědek uvedl, že:
´Lobby´ je ´asi nějaká skupina nějakých lidí, lobbistů. Nevím, co měli udělat. Znovu říkám, z toho e-mailu já nedokážu se vyjádřit k tomu kontextu, proč jsem to takto spočítal, proč v této struktuře, na základě jakého
požadavku, na základě jakých dat, proč. Zeptejte se příjemců té informace. Možná, že jsem jen administrátor.´,“ stojí dále v odůvodnění rozsudku. Tuto část Sittovy výpovědi soud vyhodnotil jako zamlčení okolnosti podstatného významu pro
rozhodnutí soudu. „Pokud svědek je autorem textu a kalkulací v obsahové části emailu, je absurdní, že s vysvětlením obsahu a kontextu odkazuje na příjemce předmětného emailu,“ odtušil soud vedený předsedou Petrem Hovorkou.

Svědci hrají vlastní hru, ovlivněnou jejich zájmy

Soud však šel ve své analýze děje ještě dále. „Z výpovědí Ing. Sitty a JUDr. Sitty je evidentní, že oba svědci se snaží distancovat od předkontraktačního a kontraktačního procesu v zakázce na dodávku jízdenek včetně svého podílu na technologii a cenotvorbě. Z exaktních důkazů, kterými jsou zejména zajištěné emaily Ing. Sitty z období roku 2007 a 2008, však plyne, že role obou svědků byla významná, v případě Ing. Sitty až dominující, o čemž kromě uvedené emailové komunikace svědčí i to, že byl uveden jako kontaktní osoba nejen v rámcové smlouvě o dílo mezi Neograph a DPP, ale rovněž ve zprostředkovatelské/provizní smlouvě mezi Neograph a Cokeville Assets. Oba svědci v kontraktačním procesu aktivně jednali, o jednotlivých krocích včetně uzavření zprostředkovatelské/provizní smlouvy byli zpraveni a nejpozději v dubnu roku 2008
prokazatelně znali přesnou rentabilitu zakázky včetně konkrétní ziskovosti. Proti
zprostředkovatelské/provizní smlouvě však veřejně vystoupili až v roce 2011. K tomu přistupují i další zjištěné okolnosti, a to ´znalecká´ činnost Ing. Sitty ve vztahu k padělání jízdenek a aktivity JUDr. Sitty s firmou Nanograph. Z výše uvedeného plyne, že výpovědi obou těchto svědků nemohl nalézací soud vzít za pramen skutkových zjištění, neboť je vysoce pravděpodobné, že oba svědci hráli v rozhodné době a hrají doposud svojí vlastní hru a jejich poměr k věci i k osobám některých obžalovaných je deformován jejich vlastními zájmy,“ uzavřel svůj pohled validitu svědků – otce a syna Sittových –  pražský Městský soud.

Je nutné připomenout, že to byl právě Vladimír Sitta junior, kdo kauzu údajné korupce a praní peněz v Pražském Dopravním podniku otevřel.

Jan Hrbáček

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

FacebookTwitter