Žalobce Vrchního státního zastupitelství v Praze Pavel Prygl zastavil trestní stíhání někdejšího šéfa armádní logistiky Vladimíra Halenky. Kauza tak po osmi letech pro brigádního generála končí. On a tři spoluobvinění stáli před soudem kvůli přeprodeji náhradních dílů z armádních skladů privátním zbrojařským společnostem. Halenka byl stíhán pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby a tentýž trestný čin ve stádiu pokusu. Už nalézací soud zkonstatoval naprosté selhání orgánů vyšetřovatelů bývalého Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ).
V prosinci 2018 Městský soud v Praze Vladimíra Halenku, Adolfa Veřmiřovského, Josefa Lachmana a Romana Pavlíka zprostil obžaloby s tím, že v žalovaných skutcích nešlo o trestný čin.
Na základě odvolání státního zástupce, podaného v neprospěch obžalovaných, proběhlo poté odvolací řízení před Vrchním soudem v Praze, které v listopadu 2019 vyústilo ve vydání usnesení, jímž byl nalézací rozsudek soudu zrušen a věc vrácena státnímu zástupci k došetření.
V následně proběhlém přípravném řízení, doplněným v intencích pokynu Vrchního soudu v Praze, předložil loni v dubnu detektiv NCOZ návrh na podání obžaloby. Ten posuzoval dozorující žalobce z Vrchního státního zastupitelství v Praze Pavel Prygl a stíhání Vladimíra Halenky zastavil.
Posouzením předložených důkazů lze po provedeném vyšetřování podle Prygla dospět k závěru, „že se skutky, v nichž policejní orgán spatřoval trestněprávně relevantní jednání Vladimíra Halenky, staly, avšak nebylo prokázáno, že by na nich tento obviněný participoval“.
Mohlo by vás zajímat
„Předložené nepřímé důkazy nesplňují podmínku jejich ucelenosti, tedy nelze je hodnotit tak, že tvoří ve svém souhrnu logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu důkazů vzájemně se
doplňujících a na sebe navazujících, které jsou v takovém příčinném vztahu k dokazované
skutečnosti, že z nich možno dovodit jen jediný závěr a současně vyloučit možnost jiného
závěru. Proto státnímu zástupci nezbylo než trestní stíhání obviněného Ing. Vladimíra Halenky zastavit,“ zkonstatoval žalobce, který táhnoucí se případ dozoroval od počátku.
„Pokud pak jde o skutek popsaný ve II. výroku tohoto usnesení, je třeba učinit závěr o tom,
že ani v tomto případě nebyly státnímu zástupci předloženy takové důkazy, které by umožňovaly jednání Ing. Vladimíra Halenky právně kvalifikovat tak, jak to navrhoval policejní orgán ve svém návrhu na podání na obžaloby ze dne 12.4.2021,“ uzavřel Pavel Prygl.
Stíhání generála žalobce zastavil poslední lednový den. Pro Vladimíra Halenku tak končí letitá kauza, která způsobila jeho odchod z armády, pošramotila mu zdraví i pověst.
Naprosté selhání
Případ přeprodeje zásob z armádních skladů, například motory, otevřelo původně Vojenské zpravodajství, posléze ho začala vyšetřovat Vojenská policie. Kauza nakonec doputovala na Útvar pro odhalování organizovaného zločinu.
Pražský Městský soud zprostil obžaloby brigádního generála Vladimíra Halenku a další tři obžalované na sklonku roku 2019, přičemž konstatoval naprosté selhání orgánů vyšetřovatelů bývalého Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Respektive kapitána Václava Procházky a specialisty pražského Vrchního státního zastupitelství na trestnou činnost v ozbrojených složkách Pavla Prygla. Není to zdaleka poprvé, co se Šlachtův útvar podepsal na destrukci bezpečnostních složek a lidských osudů. Následovat bude tvrdá reakce zproštěných obžaloby.
ÚOOZ zatýkal v březnu 2015. Razie kvůli podezření z příliš levného výprodeje armádních dílů proběhla na ministerstvu obrany a Generálním štábu české armády. Kauza se týká několika obchodů s vojenským materiálem z let 2009 až 2013. Přes státní podnik se dostávaly jedné z velkých českých zbrojařských firem Excalibur Army, která je pak následně prodávala dalším subjektům.
Na těchto obchodech se měl podle policie podílet ředitel sekce podpory ministerstva obrany, která řídí armádní logistiku, brigádní generál Vladimír Halenka, bývalý ředitel státního Vojenského opravárenského podniku (VOP CZ) Adolf Veřmiřovský, ex-ředitel někdejší armádní Agentury pro nakládání s nepotřebným majetkem Josef Lachman a jeho zástupce Roman Pavlík. Při obchodech, kvůli kterým stanula čtveřice manažerů před soudem, převedla obrana na VOP CZ obrněný transportér, bojová vozidla, přes 200 motorů do bojových aut nebo přes dvě desítky tankových motorů. U prvních dvou transakcí vznikla podle obžaloby škoda několik milionů korun. Třetí obchod zastavil tehdejší ministr obrany Vlastimil Picek předtím, než se uskutečnil. Za zneužití pravomoci úřední osoby jim hrozilo až 12 let vězení. Přestože je rozsudek pro policii i státní zastupitelství zdrcující, není dosud pravomocný, není zatím známo, zda se proti němu státní zástupce Pavel Prygl odvolal.
Chovali se jako hlupáci
„Dopadlo to, jak to mělo dopadnout na samém počátku. Kdyby nás orgáni poslouchali, kdyby si pořádně přečetli, to co jsem jim napsali ve stížnostech proti zahájení stíhání, v návrzích na jeho zastavení, tak přesně to se ukázalo u soudu. Takže si myslím, že si mohli ušetřit zásadní blamáž u soudu a mně čtyři roky blbého života,“ řekl k prvoinstančnímu rozsudku Ekonomickému deníku generál Vladimír Halenka.
„Detektiv a státní zástupce se chovali jako hlupáci. Státní zástupce si pozval přes dvacet svědků a většině z nich nepoložil žádnou otázku. Svědkové obžaloby jednoznačně potvrzovali naši verzi. Vypadalo to, jako bychom je někde shromáždili a instruovali, co mají říkat, ale s žádným z nich jsme nemluvili, byli to svědci obžaloby,“ pokračuje Halenka. A upozorňuje také na to, že to samé říkal Vojenskému zpravodajství, když obchody prověřovalo v létě 2013.
Podle Halenky nebyl na straně vyšetřovatele ÚOOZ a státního zástupce problém jen v zatajování posudků, které svědčily ve prospěch obžalovaných.
„Oni udělali chyby v přepisech odposlechů. Například takové, že jsme všichni slyšeli: ´Ne, to jsem nikdy neměl´. A oni měli v přepisech napsáno: ´No jasně, to jsem měl´. Vedli dva spisy. Ten policista při výslechu jako svědek uvedl, že vedli paralelní spis, a že se to tak na ÚOOZ vždycky dělalo. Až to celé skončí, je zralé to na podání trestního oznámení. Já si to rozmyslím, ale někdo z nás čtyř to určitě udělá,“ je přesvědčen generál.
Generál Halenka po zkušenostech s tímto případem doufá, že většina policistů se chová slušně a profesionálně.
„Já jsem se bohužel potkal s policistou, tak státním zástupcem, kteří profesionálové nebyli. A řídili se nějakou svojí utkvělou představou, že musejí někoho dostat do tepláků. A proto udělali všechno, byť za cenu svého vlastního nezákonného jednání. Já podání trestního oznámení zvažuji, uvidíme, jestli se státní zástupce odvolá,“ uzavřel respektovaný voják, který musel kvůli této kauze vynuceně skončit.
Obžaloba neměla být vůbec podána
„V průběhu řízení před soudem bylo vyvráceno tvrzení obžaloby, že by obžalovaní svým jednáním způsobili České republice škodu, natož aby jejich jednání bylo vedeno pohnutkou (tedy úmyslem přesahujícím objektivní stránku trestného činu) způsobit České republice škodu,“ napsala soudkyně Blanka Bedřichová na začátku odůvodnění rozsudku.
Podle soudu byly důvodné pochybnosti o způsobené škodě, jako jednomu ze základních znaků skutkové podstaty žalovaného zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku, jakož i absence pohnutky směřující k úmyslu popisovanou škodu České republice způsobit či se na její úkor obohatit, která je zákonným znakem zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby, byly orgánům činným v přípravném řízení trestním známy. A to již před podáním obžaloby.
„V případě, že by tyto orgány (policie a státní zastupitelství – pozn. red.) nakládaly s důkazním materiálem v souladu se zákonem, respektive trestním řádem, nemohlo by dojít za dané důkazní situace ani k úspěšnému podání obžaloby,“ rozcupoval konstrukci trestního stíhání a obžaloby senát Blanky Bedřichové.
Problém byl s už zmiňovanými přepisy odposlechů. Soud označil za „zčásti chybový a nekompletní“ například prostorový odposlech z října 2014 z prostor kavárny Jaroňkova Chalupa, na kterém řešil obžalovaný Adolf Veřmiřovský prodej zakonzervovaného vojenského materiálu z armádních skladů se svým podřízeným.
A odposlechy navíc prokazovaly pravý opak toho, s čím přišel elitní státní zástupce Pavel Prygl k soudu.
„Dle závěru soudu obsah provedeného odposlechu zcela vyvrací závěry státního zástupce v podané obžalobě, že to byl obžalovaný Veřmiřovský, který se podílel na dvou smlouvách, a to s úmyslem zkrátit jak stát při nákupu majetku, tak poškodit i VOP při dalším prodeji náhradních dílů. Z nahrávky i z dalšího dokazování jak listinnými důkazy, tak svědeckými výpověďmi soud zjistil, že obžalovaný Veřmiřovský svou prací pro VOP žil, záleželo mu na hospodářském výsledku, s odborem pro nakládání s nepotřebným majetkem neměl žádné nadstandardní vztahy. Ale záleželo mu na naprosto korektních vztazích se zakladatelem, které požadoval i po svých podřízených (a pokud ji nedodržovali, ukončil s nimi pracovní poměr). Cenu za nákup náhradních dílů od ministerstva obrany považoval za stanovenou standardním, léta používaným způsobem,“ stojí mimo jiné dále ve zdrcujícím rozsudku, jehož celé odůvodnění naleznete zde.
Žalobci Pryglovi soud vytkl i jiné chyby.
„Soud zjistil, že se dozorující státní zástupce Pavel Prygl (v průběhu řízení – pozn. red.) zabývá pouze ´opožděností podané stížnosti´, aniž by jakkoliv reflektoval na námitky znalce a upozornění na zásadní rozdílné závěry znaleckých posudků, které je nutné řešit procesně akceptovatelným způsobem. Což státní zástupce neučinil a znalecký posudek do spisu ani nezaložil a neumožnil tak znalci, aby své závěry před soudem skutečně mohl obhájit,“ píše se v rozsudku.
V důsledku těchto skutečností proto soud ani obhajoba neměly jakoukoliv možnost vyhodnotit diametrální nesoulad mezi znaleckými posudky. Ty měly být podle soudu odstraněny již ve fázi před sdělením obvinění, protože za těchto okolností vznikla podle soudkyně Blanky Bedřichové pochybnost o samotné zákonnosti postupu při zahájení trestního stíhání.
„Toto zásadní pochybení však soud pro zatajení důkazů orgány činnými v přípravném řízení trestním shledal až v samém závěru dokazování, kdy se sám kompletně se znaleckým zkoumáním vypořádal výslechem znalců a dalším dokazováním a namísto původního vrácení věci k došetření státnímu zástupci proto rozhodl po skončeném dokazování a vyhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti osvobozujícím rozsudkem,“ totálně uzemnil soud vyšetřovatele a žalobce.
Jeden posudek policista Procházka a žalobce Prygl považovali za natolik „nedůležité a nekvalitní“, že je ani nezaložili do spisu.
„A stranám řízení i nalézacímu soudu jejich existenci zatajili a ze spisového materiálu je vyloučili do materiálů pomocných, ač jim zákon v ustanovení § 2 odst. 5 trestního řádu výslovně ukládá dokazovat ve prospěch i neprospěch obviněných,“ pokračuje nekompromisně tvrdé odůvodnění rozsudku.
Výhrady vůči žalobci
Případ pak v rámci odvolání doputoval k Vrchnímu soudu v Praze. Ten v listopadu 2019 vydal usnesení, jímž byl nalézací rozsudek soudu zrušen a věc vrácena státnímu zástupci k došetření.
Rozdílný názor od městského soudu zaujal Vrchní soud v Praze k tomu, jak se vypořádat s nezákonným postupem policejního orgánu a státního zástupce v přípravném řízení ohledně nakládání se znaleckými posudky.
V průběhu řízení před městským soudem bylo totiž zjištěno, že policejní orgán ani státní zástupce nezaložili do vyšetřovacího spisu znalecký posudek znalce Jiřího Stodoly, který tento Stodola vypracoval na žádost policie v přípravném řízení. A to přestože šlo o důkaz, se kterým byli povinni se procesním způsobem vypořádat.
Nezákonný postup orgánů činných v trestním trestním řízení pak měl dopad i ve zkráceném právu na obhajobu. Tyto nezákonnosti městský soud podle svého přesvědčení napravil zejména tím, že posudek byl předložen dodatečně a znalce Stodolu v hlavním líčení osobně soud vyslechl. Městský soud přitom však zdůraznil, že šlo o okolnost, která významně ovlivnila již samotné zahájení trestního stíhání, průběh i délku trestního řízení.
Vrchní soud se ale neztotožnil s hodnocením krajně negativního dopadu a nutných důsledků toho, jak orgány činné v přípravném řízení konkrétně nezákonně nakládaly a nakonec naložily se Stodolovým znaleckým posudkem. Vrchní soud nepokládá za reálně možné, aby uvedené pochybení orgánů činných v přípravném řízení trestním bylo účinně odstranitelné procesním postupem, který ve věci zvolil městský soud v Praze. Výhrady odvolacího soudu míří proti státnímu zástupci. Za uvedeného procesního stavu věci bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zprošťujícím výrokem přinejmenším předčasné v závěru, že stíhaným jednáním nevznikla České republice škoda. Podle odvolacího soudu jsou zjištěné nedostatky ve svých důsledcích takového charakteru a závažnosti, že v žádném případě nejsou podobným procesním postupem odstranitelné či zhojitelné.
Předčasný rozsudek
Zprošťující rozsudek, vynesený soudem prvního stupně, shledal odvolací soud „přinejmenším předčasným“. Namísto vrácení věci státnímu zástupci k došetření upřednostnil městský soud v Praze formu rozhodnutí zprošťujícím výrokem ohledně všech čtyř obžalovaných.
Je zapotřebí ale uvést, že závažné procesní pochybení orgánů činných v přípravném řízení, vyšlo však najevo až v průběhu hlavního líčení, respektive dokonce až z odůvodnění podaného odvolání, jak tomu bylo s výhradami státního zástupce vůči znalci Jiřímu Stodolovi.
Nalézacímu soudu tudíž podle vrchního soudu nelze v žádném případě mít za zlé, pokud nevyužil procesního postupu vrácení věci státnímu zástupci k došetření. „Podání nedostatečně podložené obžaloby soudu, provázené manipulací s opatřenými důkazy, blížící se jejich zatajení, je podle názoru odvolacího soudu závažnou a hlavně neodstranitelnou procesní vadou, která zabránila odvolacímu soudu ve věci spravedlivě meritorně rozhodnout a tato vada by v dalším řízení bránila ve vynesení spravedlivého rozhodnutí i soudu prvního stupně,“ stojí v rozsudku.
Vzhledem ke konkrétnímu charakteru zjištěné vady a rovněž k výhradám státního zástupce vůči znalci Stodolovi, na jehož závěrech soudu prvního stupně vybudoval nemalou část svých zjištění o absenci zaviněného způsobení škody na majetku státu obžalovanými, vrchní soud plně akceptoval aktuální výklad autorů profesora Pavla Šámala a kolektivu. Navíc podpořený konstantní judikaturou, že státnímu zástupci bude věc vrácena zpravidla tehdy, když dovolací soud zjistí, že věc je zatížena takovými procesními vadami, že ani případné opakování hlavního líčení by zřejmě nemohlo vést k nápravě, a je proto žádoucí věc znovu projednat v přípravném řízení.
„Podstata a těžiště zjištěných vad přípravného řízení v této trestní věci a problémů s tím spojených přitom nespočívá toliko v nepřesném zjištění výše škody, způsobené žalovanými trestnými činy, respektive její alespoň minimální výše, ale bohužel přímo v závažných pochybnostech o samotné existenci této škody. A to již ve stádiu trestního řízení a trestního stíhání všech obviněných před podáním obžaloby, a podle zjištění odvolacího soudu za tohoto procesního stavu věci nebyl ani jeden z obviněných postaven před soud důvodně,“ napsal předseda senátu vrchního soudu Zdeněk Sovák.
Městský soud v Praze podle soudu vrchního tyto uvedené skutečnosti zjistil až v průběhu hlavního líčení a usilovně se snažil zjištěné nedostatky napravit. Ve svém nemalém úsilí nebyl podle odvolacího rozsudku plně úspěšný. S ohledem na dosavadní komplikace s obstaráváním a prováděním znaleckých posudků, pochybnosti o dostatečné žádoucí erudici či nepodjatosti některých znalců, a mnohdy výrazné rozpory mezi závěry jejich posudků, považuje odvolací soud za daného procesního stavu za naprosto nezbytné doplnit dokazování o přibrání znalce expertního.
Po doplnění dokazování plně v intencích rozhodnutí a pokynů vrchního soudu v Praze, pokud se státní zástupce po došetření věci rozhodne obviněné nebo některého, či některé, z nich, znovu před soudem stíhat, měl podat novou obžalobu. V té by musel přihlédnout k výsledkům provedeného došetření. Aby státní zástupce při případném opětovném předložení věci soudu prohlásil, že trvá na původní obžalobě, totiž nestačí. Žalobce proto stíhání Vladimíra Halenky zastavil.
Jan Hrbáček
