Tradiční i high-tech. Takové bude zemědělství v roce 2040

Odborná studie Evropské komise mimo jiné předpovídá větší roli pro zemědělství v plně kontrolovaném vnitřním prostředí. Foto: Pixabay

Do dvaceti let se charakter zemědělského podnikání v Evropě zásadně promění. Alespoň to tvrdí nová odborná studie publikovaná Evropskou komisí. Pod vlivem globálních klimatických změn i rostoucí poptávky po kvalitních a zdravých potravinách se doposud spíše alternativní zemědělské postupy stanou hlavním proudem, a to včetně vertikálních farem nebo výroby masa ze zkumavky. Moderní technologie však zároveň vrátí vzdělanou populaci z měst zpět na venkov. Pro ni se totiž naopak tradiční rodinné farmaření může stát životním stylem a službou komunitě. Různorodost podnikání přinese vyšší odolnost sektoru jako celku, ale zároveň mnohem složitější hledání společných řešení.

Dvacet let není zase tak dlouhá doba. Podle odborné studie Evropské komise „Zemědělci budoucnosti“ (Farmers of the Future), která byla zveřejněna na konci loňského roku, se však do roku 2040 struktura i charakter zemědělského podnikání v Evropě zásadně promění.

Podle autorů studie jej totiž významně ovlivní „megatrendy“ jako jsou klimatické změny, zhoršené životní prostředí, nižší kvalita půdy, nedostatek vody, rostoucí poptávka po potravinách, ale také větší důraz na jejich původ, kvalitu a udržitelnost. V nadcházejících dvou dekádách tak zemědělství nabere zhruba dvojí, prakticky opačný, směr. Za jedním stojí nové technologie, za druhým pak návrat k přírodě a zemědělským kořenům.

Vertikální farmy i tradicionalisté

V první skupině najdeme zemědělské „technofily“. Ti s využitím nejmodernějších technologií nebudou ke své vysoce efektivní produkci, bez níž se budoucí populace neuživí, potřebovat ani příliš půdy nebo živá zvířata. Vedle standardních pěstebních postupů, které se však již neobejdou bez podpory precizního zemědělství, budou zcela rovnocenně stát i vertikální hydroponické farmy ve městech nebo tzv. buněční zemědělci pěstující ve velkém maso „in vitro“ ze svalových buněk v kultivačních tancích.

Opačným směrem půjdou zemědělci, pro něž bude (nebo zůstane) klíčem k podnikání respekt k okolní krajině a pomyslný návrat k zemědělským a komunitním kořenům. Někteří si budou pěstovat výhradně pro svoji vlastní potřebu s cílem zachovat rodinné dědictví a know-how. Pro jiné bude důležitým „výrobním artiklem“ samotný autentický zážitek, ať již pro ně samotné nebo pro návštěvníky jejich usedlostí. Další budou prostřednictvím své farmy zajišťovat třeba různé služby sociálního či pečovatelského charakteru pro okolní komunitu.

Obecně lze nicméně předpokládat výrazný posun k zemědělství, které je konkurenceschopné, ale zároveň udržitelné z hlediska životního prostředí. Je jasné, že vnější okolnosti i společenská poptávka si vyžádají nové pěstební a výrobní postupy. Studie predikuje výrazný nárůst agroekologie, agrolesnictví a ekologického zemědělství. Sami spotřebitelé budou klást mnohem větší důraz na lokální původ potravin – i když autoři studie připouští, že jejich cena bude stále hrát významnou roli. To vše si vyžádá změny podnikatelských modelů.

I přes dichotomie „nové a staré“, „přírodní a technické“ či „město a venkov“ tak nepřestanou budoucí zemědělci nacházet společná témata. Těmi se stanou udržitelnost, potravinová bezpečnost nebo odolnost vůči vnějším faktorům, ať již přírodním, hospodářským nebo společenským.

Analýza předpovídá zastavení „odlivu mozků“ z venkova a úprk „měšťáků“ na venkov

Podle autorů studie nelze samozřejmě předpokládat, že zemědělci se do dvaceti let rozškatulkují přesně tak, jak jsme právě naznačili. I v roce 2040 se budeme stále setkávat se zemědělskými podniky tak, jak je známe dnes. Jen jich bude méně a budou trochu jiné.  Někteří zemědělci se budou snažit ještě více diverzifikovat svoji činnost, zapojí nabídku vlastní produkce, možnosti agroturistiky nebo sportovního vyžití.  Jiné podniky se naučí více využívat nových technologických možností, aby zintenzivnili a zefektivnili svoji produkci. To jim umožní lépe reagovat na poptávku a maximalizovat zisky. Jistě najdeme i velké podniky korporátního charakteru, z nichž mnohé budou stále častěji kombinovat zemědělskou produkci s vlastní potravinářskou výrobou.

Nová doba a možnosti, které přinese digitální společnost, však nabídne i nové příležitosti. Studie například počítá se zastavením odlivu lidí, především těch s vyšším vzděláním, z venkova do měst a predikuje opačný trend – útěk „měšťáků“ zpět za klidem a přírodou. Nové technologické možnosti na sebe naváží nová pracovní místa. Precizní zemědělství, digitalizace dodavatelských řetězců nebo rozhodovací procesy využívající umělou inteligenci, která zpracovává obrovské množství dat, vyžadují specifické know-how a dovednosti. Mezi zemědělskými matadory, agroekonomy a zootechniky, bez nichž se to stále neobejde, tak naleznou místo i lidé se zcela nezemědělským zázemím. Lidé s technickým vzděláním a manažerskými dovednostmi, kteří budou umět dobře komunikovat.

Zpět do současnosti

Studie nabývá na zajímavosti ve světle současných diskusí o nové společné zemědělské politice Evropské unie po roce 2023 (přečtěte si například zde a zde). Nejen české profesní svazy bijí na poplach, že současné vysoké environmentální a klimatické cíle EU ohrožují konkurenceschopnost evropského zemědělství a radikálně sníží produkci potravin. Studie nabízí poněkud optimističtější pohled – zemědělci to zvládnou, přizpůsobí se. Na řadě míst v Evropě se tak navíc již děje, studie totiž spíše rozvíjí současné trendy.

Neobejde se to však bez zapojení nejmodernějších technologií, respektu k okolním podmínkám a také diverzifikace podnikatelských aktivit. Bez toho nelze dosáhnout odolnosti sektoru vůči nestabilnímu prostředí. Budou se logicky objevovat noví hráči, nové modely podnikání.

Zároveň však bude o to složitější hledat společný hlas při formování jednotné zemědělské politiky. Různorodí aktéři budou mít zároveň různé představy o tom, jak ve světě, který usiluje o udržitelné životní prostředí, podnikat a jak mají do tohoto podnikání úřady intervenovat. Je zřejmé, že jedna šablona pro všechny už nebude možná a hledání společné cesty bude složité.

Bez technologií to nepůjde ani v České republice

„Čeká nás období daleko větší nestability výnosů a snížení produkce,“ prohlásil předseda Zemědělského svazu Martin Pýcha vloni v říjnu na odborné konferenci „Zemědělství 4.0“. Ta se zabývala nejnovějšími trendy v zemědělství. I zde se hovořilo o tlaku na zajištění zemědělské produkce s ohledem na ochranu životního prostředí nebo o zemědělství bez člověka, které už nebude potřebovat tolik půdy.

Pokud má české zemědělství do budoucna uspět a zůstat konkurenceschopné, myslí si Pýcha, bez moderních technologií se neobejde. V současné době však taková snaha naráží nejen na nedostatek investic, ale především kvalifikovaných lidí. Nejen těch, co by s technologiemi uměli efektivně pracovat, ale také těch, kteří dokáží vytěžit a správně interpretovat rozsáhlé množství dat, která moderní pomocníci dokáží nasbírat. „Jedním z kritérií úspěchu bude právě práce s daty,“ tvrdí Pýcha.

Ostatně na skutečnost, že české zemědělství se v budoucnu neobejde bez transformace do inteligentnější, přesnější a udržitelnější podoby, upozorňuje Česko i Evropská komise ve svých doporučeních pro přípravu národního plánu na rozdělování evropských zemědělských dotací po roce 2023. Inovace a digitalizace jsou podle ní také hlavními předpoklady pro další hospodářský a společenský rozvoj českého venkova, zastavení jeho vylidňování a udržení pracovních míst.

Helena Sedláčková