Ministři koaliční vlády premiéra Petra Fialy budou mít ve středu „den s energetikou“. Projednají hned čtyři zásadní strategické dokumenty, které určí budoucí podobu českého energetického sektoru. Vedle toho se v jaderných kruzích spekuluje, zda středa bude „dnem D“, kdy vláda konečně zveřejní jméno vítěze soutěže na stavbu nových bloků v Dukovanech a Temelíně.
Dodatek z pondělí 15.7.2024: Podle aktuálních informací z ministerstva průmyslu a obchodu by vláda měla ve středu rozhodnout o vítězi jaderného tendru. Jeho jméno oznámí ministři na tiskové konferenci, která bude následovat po jednání kabinetu. Projednávání tohoto zásadního rozhodnutí je v režimu přísného utajení, žádné neoficiální informace o tom, zda vyhrálo EDF nebo KNHP, ven dosud neunikly.
Zřejmě nejznámějším ze čtveřice dokumentů je nová Státní energetická koncepce České republiky. Původní návrh představilo ministerstvo průmyslu a obchodu na začátku února, ten po připomínkovém řízení prošel jistými – zatím neznámými – úpravami. Dokument o délce 101 stran je až překvapivě obecný a nekonkrétní. Zástupci ministerstva průmyslu a obchodu přiznávají, že konkrétnější údaje o nových elektrárnách se objeví až v navazujícím dokumentu, který se bude věnovat zdrojové přiměřenosti české elektroenergetiky.
Konkrétní „tvrdá“ čísla zde nahrazují koridory, kterými se bude vývoj pravděpodobně ubírat. Ministerstvo v návrhu SEK počítá s koncem uhelné energetiky do roku 2033. Dočasně vzroste podíl zemního plynu, ale i ten bude mít v roce 2040 už jen skromný podíl na výrobě elektřiny a do roku 2050 bude zcela vyřazen ze hry. Nahradit jej aspoň zčásti mohou jiná plynná paliva – biometan, vodík či syntetický metan.
Dlouhá a náročná cesta k dekarbonizaci
Ministerstvo průmyslu a obchodu souběžně předkládá vládě ke schválení návrh Národního klimaticko-energetického plánu (NKEP). Jeho účelem je popsat, jak Česká republika přispěje k plnění klimatických cílů Evropské unie k roku 2030, a to včetně výhledu do dalších dvou desetiletí. Původní návrh ministerstvo představilo loni v září a o měsíc později jej poslalo k posouzení Evropské komisi.
Není to špatné, ale přidejte, reagovala v prosinci Evropská komise. Upozornila, že Česko má dosáhnout 33procentního podílu obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie do roku 2030. Jenže předložený NKEP počítal jen s 30 procenty. Komisi vadil také slabý cíl v oblasti snižování emisí z menších zdrojů, které dnes nespadají pod „povolenkový“ systém EU ETS. Namísto požadovaného snížení emisí oxidu uhličitého o 26 procent mezi lety 2005 a 2030 nabídlo Česko snížení jen o 18,7 procenta.
Další strategický dokument vypracovalo ministerstvo životního prostředí. Aktualizovaná Politika ochrany klimatu (POK) popisuje cestu vedoucí k plánované klimatické neutralitě do roku 2050. Zásadním cílem České republiky je podle POK snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů alespoň o 55 procent ve srovnání s rokem 1990. Přispět k tomu má rozvoj obnovitelných zdrojů energie, úspory energie a útlum fosilní energetiky. Další prioritou jsou investice do renovací domů, které přinesou snížení jejich energetické náročnosti.
Autoři POK měli na rozdíl od autorů energetické koncepce odvahu vyčíslit objem potřebných investic do dekarbonizace energetiky, průmyslu, budov a dopravy. Během let 2023 až 2030 se jedná celkem o téměř 3,5 bilionu korun (tj. 1 až 1,5 bilionu korun navíc oproti běžnému investičnímu cyklu), z toho 1,6 bilionu korun by mohly pokrýt dotace z národních a evropských peněz.
Základní obrysy aktualizované vodíkové strategie popsal Ekonomický deník na konci dubna. V první fázi – tedy do roku 2030 – chce stát podporovat pilotní projekty s lokální výrobou i spotřebou vodíku. Zelený vodík totiž bude v nejbližších letech příliš drahý na to, aby se jej vyplatilo používat ve velkém rozsahu. Změnu má přinést až dovoz levnějšího zeleného vodíku ze zemí, které mají k jeho výrobě lepší podmínky.
Francouz, nebo Korejec?
Otázkou zůstává, zda se vláda ve středu vyjádří také k vítězi jaderného tendru. Ten na program jednání není zařazen, což může souviset s přísným režimem utajení. Dlouho očekávanou informaci, zda nové jaderné bloky v Česku postaví francouzský koncern EDF, nebo korejské KHNP, totiž měl kabinet zveřejnit – po prostudování vyhodnocených nabídek, které ČEZ předal vládě 14. června – v polovině července. Tedy nejpozději v tomto týdnu.
Rozhodnutí o výsledku jaderného tendru netrpělivě vyhlížejí nejen jeho přímí účastníci, ale také potenciální dodavatelé technologií a komponentů pro energetiku i širší veřejnost. Insideři z oboru jaderné energetiky dodávají, že další odklad oznámení o vítězi soutěže by byl reputačním rizikem pro Fialovu vládu, poukázal by totiž na její bezradnost a nerozhodnost.
David Tramba
