INZERCE

Neekologické bydlení. Život ve výškových bytových domech je energeticky náročnější než v rodinném domě za městem.

Větší hustota bydlení není vždy šetrnější k přírodě

Nová studie chicagské Rady pro výškové budovy a městské bydlení ukazuje, že koncentrace obyvatel v několikapatrových bytových domech není pro přírodu vždy tím nejlepším řešením.

Rozptýlené bydlení je neekologické. To je základní předpoklad, ze kterého vychází mnoho projektů pro městské bydlení nebo územní plánování. Jenže nová studie chicagské Rady pro výškové budovy a městské bydlení (CTBUH – Council on Tall Buildings and Urban Habitat) ukazuje, že tento univerzálně uznávaný koncept nemusí být platný.

Autoři se zaměřily na jednotlivé domácnosti a jejich každodenní návyky. Porovnávali ty, které žijí v centru v patrových činžácích s těmi, které obývají okrajové části chicagské městské aglomerace. A zjistili, že v mnoha ohledech je život mimo centrum environmentálně efektivnější než v mrakodrapech v samém srdci velkoměsta.

Úhel pohledu

Dosavadní výzkumy týkající se udržitelnosti městského života prý nezkoumaly chování jednotlivých domácnosti do takových detailů, jako je spotřeba pohonných hmot, vody a elektřiny nebo počet naježděných kilometrů. Studie, které dospěly k závěrům, že život na okraji měst je méně ekologický totiž „nejsou studie budov, nýbrž studie hustoty obydlení,“ řekl portálu CityLab.com Antony Wood, výkonný ředitel CTBUH a vědecký pracovník Fakulty architektury Illinoiského technologického institutu.

Vědci se ale na tuto problematiku chtěli podívat blíže. Analyzovali to, jak oba druhy domácností dojíždí, kolik spotřebovávají energie, jak moc využívají veřejného prostranství a podobně. Pro svůj výzkum použili nasbírali data od 249 domácností žijících ve výškových budovách v centru Chicaga a 273 domácností z Oak Park, což je historická rezidenční čtvrť na okraji největšího illinoiského města. Vybrané rodiny odpovídaly po dobu tří měsíců na dotazníky týkající se jejich každodenních zvyků a k nim také přiložily účty za energie a vodu za posledních dvanáct měsíců.

Wood a jeho týmu se v mnoha bodech potvrdilo, že bydlení v centru města je ve větším souladu s trvalou udržitelností. Není překvapením, že lidé z výškových bytových domů častěji cestují veřejnou dopravou, více chodí nebo jezdí na kole a také efektivnějším způsobem využívají veřejné prostranství. Je to mimo jiné tím, že bydlí blíže parkům, v dosahu veřejné dopravy nebo stezek pro pěší a pro cyklisty.

Ďábel tkví v detailu

Dalším bodem zájmu byla potřeba a spotřeba infrastruktury. Ukázalo se, že domácnosti, které žijí na okraji Chicaga vyžadují pro zásobování energiemi a vodou až osm krát více kilometrů potrubí či elektrických drátů v přepočtu na osobu. To jsou celkem pádné argumenty, pro které bychom mohli život v centru prohlásit za environmentálně přívětivější.

Pak tu ale je celá řada zajímavých detailů. Obecně se totiž předpokládá, že samostatně stojící rodinný dům má větší požadavky na vytápění, osvětlení či klimatizování, protože mívají větší výměru než apartmány v bytových domech. Jenže v přepočtu na osobu, jak zjistil tým Antonyho Wooda, spotřebují domácnosti ve výškových budovách přibližně o 27 procent více energie. V přepočtu na jedno podlaží pak činí rozdíl pět procent – o tolik jsou činžáky energeticky náročnější v porovnání s rodinnými domy na předměstí.

To ale není všechno. Vědci také přišli na to, že obyvatelé městských center překvapivě najezdí za rok více kilometrů ve svých automobilech. Současně mají k dispozici více parkovacích míst než jejich příměstské protějšky.

Demografická skladba

Vysvětlení těchto neočekávaných skutečností se pravděpodobně skrývá v rozdílné demografické skladbě centra Chicaga a Oak Park. Lidé na předměstí mají nápadně častěji malé děti. Když cestují do práce, kterou mají obvykle v centru, vozí zároveň své potomky do školek a škol. Naproti tomu lidé z centra najezdí mnoho kilometrů samostatně, a tak jsou ve využití energie při jízdách automobilem méně efektivní. Podobně se dá vysvětlit také menší spotřeba energie na osobu v okrajových čtvrtích – v jedné domácnosti žije zpravidla více členů, zatímco bytové domy jsou typicky obývány jedno či dvoučlennými domácnostmi.

Autoři studie si sice jsou vědomi, že má omezenou vypovídací schopnost. Výzkum byl proveden na relativně malém vzorku obyvatelstva, a tak se obecné závěry nedají vyvozovat. Na druhé straně je ale zpráva přínosná, protože ukazuje, že demografická skladba může hrát významnou roli v tom, jak efektivně je bydlení využívání. Současně je to také impuls pro další výzkum v dalších městech nejen ve Spojených státech.

-usi-