Rozhodnutí pražského Městského státního zastupitelství o stížnostech poškozených proti odložení věci hromadné vraždy na pražské Filosofické fakultě, spáchané studentem Davidem Kozákem, který mimo to zastřelil v pražských Klánovicích otce s miminkem a svého otce, je velmi problematické. Problém není jen, že usnesení policie o odložení věci se nepodařilo doručit všem poškozeným, což vylučuje rozhodnutí ve stížnostním řízení. Obrovská diskuse se vede kolem kvalifikace šíleného vraždění Kozáka, které podle všeho mohlo být teroristickým činem. Věc by pak mělo dozorovat Vrchní státní zastupitelství v Praze, do jehož kompetence tyto trestné činy spadají. Věc ale řešilo „pouze“ město. Řeší se i nepřezkoumání postupů policie před samotným zásahem proti střelci. Poškození také namítají, že kdyby byla budova dostatečně a včas policie prohlédnuta či evakuována, nemuselo dojít k tolika obětím na životech.
Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze v rozhodnutí o zamítnutí stížností poškozených proti usnesení policie o odložení zdůraznila, že tomuto případu orgány činné v trestním řízení věnovaly značnou pozornost s ohledem na jeho mimořádnou závažnost a zájem veřejnosti. Podle Murínové postupovaly velmi pečlivě a vyčerpávajícím způsobem. Podle žalobkyně byly nashromážděny a provedeny všechny dostupné důkazy, opatřeny znalecké posudky a odborná vyjádření, na jejichž základě dospěly orgány činné v trestním řízení k závěru, že pachatelem všech násilně usmrcených nebo zraněných obětí v Klánovicích, v domě v Hostouni, a na Filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze je podezřelý David Kozák, jehož nelze trestně stíhat, neboť zemřel.
Stížnosti poškozených, respektive jejich zmocněnců, které mířily na nedostatečné vyšetření celé věci, především konání policie před střelbou na fakultě, ale zamítla.
Ekonomický deník kvůli rozhodnutí o stížnostech oslovil několik právních expertů. Ti svolili s citací jejich vyjádření, ovšem pod prosbou zachování anonymity.
„Lze souhlasit s argumentací profesora Tomáše Gřivny (zmocněnec jednoho z poškozených – pozn. red.). Paragraf 311/2a přece zní: Kdo v tom základním úmyslu, kam patří i závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo – provede útok ohrožující život nebo zdraví člověka s cílem způsobit smrt nebo… Co jiného by to mělo být?,“ uvedl například Ekonomickým deníkem oslovený soudce k otázkám ohledně toho, zda nebyla aktivita šíleného střelce formou teroristického činu.
Orgány činné v trestním řízení měly podle soudce k dispozici dopis, o jež autenticitě není pochyb.
„Takový dopis lze brát za jakousi výpověď sui generis, vždyť i v řízení před soudem řada obžalovaných nevypovídá a pouze přednese své vyjádření, které založí do spisu – tedy jakýsi dopis, z něhož pak soud vychází. Takže i v tomto případě měly orgány činné v trestním řízení k dispozici obdobu výpovědi. Znalecké posudky jsou důkazy jako každé jiné, nelze jim přičítat větší důkazní hodnotu než fakticky mají,“ uvedl dále soudce.
Nedoručení usnesení všem poškozeným je podle soudce „samozřejmě procesním problémem, který znesnadňuje rozhodnutí. Či lépe řečeno vylučuje rozhodnutí ve stížnostním řízení“.
Co dělala policie před vražděním?
Většina poškozených ve svých stížnostech proti usnesení policejního orgánu o odložení věci vyjadřuje nespokojenost s tím, že se vyšetřovatel Šimon Kozák nezabýval i okolnostmi případu, zejména postupy a zásahy jednotlivých složek policie a okolnostmi, které mohly umožnit pachateli spáchat tak mimořádně závažné trestné činy.
V tomto je podle názorů právníků třeba s poškozenými souhlasit, protože podle paragrafu 89 odstavce 1 písmena f trestního řádu je důležité „v trestním řízení v nezbytném rozsahu dokazovat i okolnosti, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání“. A role policie před samotným zásahem v předmětném spise analyzována a dokladována nebyla.
Z tohoto procesního ustanovení tedy dle právníků jednoznačně vyplývá konkrétně povinnost orgánů činných v trestním řízení dokazovat, zda bylo možné pachateli zabránit v jeho činu.
„Jedná se zejména o okolnosti včasného zásahu jednotlivých policejních složek na Filosofické fakultě v Praze, které bylo možné objasnit například výpověďmi zakročujících policistů, pracovníků fakulty, z pořízených záznamů, z odborného vyjádření k policejním zákrokům a jiné. Z usnesení policejního orgánu o odložení věci a ostatně ani z rozhodnutí státní zástupkyně o zamítnutí stížností však nevyplývá, zda dokazování v tomto směru bylo provedeno,“ sdělil ekonomickému deníku další letitý právní praktik.
Z obou usnesení (policie a státního zastupitelství – pozn. red.) podle něj není ani zřejmé, v jakém rozsahu bylo zkoumáno okolí pachatele „se zaměřením na skutečnost, zda někdo mohl jeho činům zabránit apod“.
„Je v nich pouze konstatováno, že nebylo zjištěno, že by na trestné činnosti podezřelého participoval někdo jiný,“ upozornil právník.
Podle něj je třeba uvést, že ustanovení o odložení věci (paragrafu 159 a trestního řádu) ani obsah usnesení (ustanovení paragrafu 137 trestního řádu) neobsahují striktně povinnost uvádět a hodnotit v písemném vyhotovení okolnosti spáchání trestného činu jako u rozsudku soudu (v ustanovení paragrafu 125 trestního řádu), kde je tato povinnost soudu přímo uložena.
„Avšak vzhledem k tomu, že už jenom proto, že tato věc již do stadia řízení před soudem nedospěje, a s ohledem na její mimořádnou závažnost a dopad na veřejnost a poškozené, měla obě usnesení tyto náležitosti obsahovat, aby nevzbuzovala žádné pochybnosti,“ doplnil oslovený expert.
Státní zástupkyně k výhradě poškozených o nepřezkoumání aktivit policie před zásahem samotným uvedla, že orgány činné v trestním řízení nejsou odborníky na posouzení metodiky a taktiky policejních zásahů.
„S přihlédnutím k ustanovení § 89/1f trestního řádu si ale orgány činné v trestním řízení měly samy provést šetření a vyhodnotit postupy Policie ČR a k odborným otázkám v tomto směru si vyžádat odborná vyjádření. Závěry jiných – byť kompetentních – orgánů přitom nejsou vázány. Otázky, které se v řízení vyskytnou, se posuzují samostatně. Pouze, je-li o takové otázce pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu, jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány,“ zareagoval další z právníků.
Terorismus nebo „jen“ vražda?
Poškození dále prostřednictvím svých zmocněnců ve svých stížnostech namítají nesprávnou trestní kvalifikaci Kozákova činu s tím, že jednání pachatele mělo být kvalifikováno jako trestný čin teroristického útoku dle paragrafu 311 odstavce 2 písmena a, odstavce 3 písmena b, trestního zákoníku.
Právně zhodnotil pohled na možnou kvalifikaci Kozákova počínání jako terorismu především zmocněnec poškozených profesor Tomáš Gřivna, který upozorňuje: „Že z obsahu trestního spisu vyplývá, že podezřelý čin spáchal v úmyslu závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo, čímž jsou naplněny znaky trestného činu teroristického útoku. Poškozený nesouhlasí s tvrzením policejního orgánu v tom smyslu, že by čin podezřelého byl namířen pouze proti jednotlivci či skupině jednotlivců. V tomto směru poškozený poukazuje na obsah dopisu podezřelého, založeného na čísle listu spisu 2160-2162, kde je uvedeno: ´upřímně řečeno bych rozstřílel kohokoliv, kdo by se mi v záhodnou chvíli připletl do cesty´. Z tohoto prohlášení, dle poškozeného, jednoznačně vyplývá pohnutka podezřelého, která nesměřovala způsobení újmy individuální osobě, ale od počátku byl veden záměrem zasáhnout co největší množství osob. Dle poškozeného jeho tvrzení o skutečné pohnutce podezřelého podporují i závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se zvláštní specializací forenzní psychologie. Poškozený je přesvědčen o tom, že motivací podezřelého bylo ´potrestat okolí´ za sociální přehlížení, přičemž ´okolí´ pro podezřelého bylo představováno právě toliko celým obyvatelstvem ve smyslu § 311 trestního zákoníku. Poškozený je přesvědčen o tom, že je prokázáno, že podezřelý realizoval svůj záměr ´potrestat obyvatele´ jakožto celku, nikoli jednotlivce. Dle názoru poškozeného je učinění správné právní kvalifikace skutku důležité též z preventivních důvodů, aby na příště bylo k podobným činům přistupováno jako k terorismu, kdy závažnosti teroristického útoku plně odpovídá společenská škodlivost prověřovaného činu a stát by měl (a je povinen) při jeho odhalování i prověřování využívat mimořádné nástroje, které mu zákonodárce svěřil pro tyto výjimečné případy. Za předpokladu, že by byl pachatel tohoto útoku prověřován jako ´pouhý masový vrah´, jinými slovy, bude-li systém přehlížet zjevný terorismus jen proto, že nebyl explicitně politicky motivován, fakticky se tím vyprázdní ochrana společnosti proti terorismu, kterou právní řád bezpečnostním složkám svěřuje, a ztíží si tím možnost zabránit podobným činům do budoucnosti. Druhý okruh vad vytýkaných napadenému usnesení se vztahuje k vadám řízení, které vydání napadeného usnesení předcházelo. Dle stěžovatele nesprávná právní kvalifikace skutku měla za následek, že dozor ve věci byl vykonáván nepříslušným státním zástupcem, kdy dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení mělo vykonávat Vrchní státní zastupitelství v Praze. Poškozený je přesvědčen o tom, že státní zástupce VSZ v Praze je jediným příslušným orgánem činným v trestním řízení pro rozhodnutí o podané stížnosti. Poškozený navrhuje, aby věc byla neprodleně postoupena Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze k výkonu dalšího dozoru a k rozhodnutí o podané stížnosti.“
Terorismus má podle oslovených právních praktiků řadu definic a používání tohoto pojmu je v mnoha případech samozřejmě velmi kontroverzní.
Nejčastěji je terorismus označován jako užití násilí nebo hrozby násilím za účelem zastrašit protivníka a dosáhnout politických nebo náboženských cílů. Terčem teroristických akcí jsou většinou civilisté. Mezi teroristické metody patří atentáty, bombové útoky, únosy osob nebo dopravních prostředků a další násilné akty. Akty násilí bývají plánovány tak, aby u veřejnosti vyvolaly pocit strachu a nejistoty.
V České republice došlo už k několika teroristickým útokům, jako například k bombovému útoku na Staroměstském náměstí v Praze 2. června 1990. Při explozi trubkové bomby na podstavci pomníku mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí bylo zraněno 18 osob, z toho jedna těžce. Další bomba vybuchla 2. srpna 1990 u Hostivařské přehrady. Vyšetřováním bylo zjištěno, že obě bomby byly vyrobeny ze stejného kusu trubky. K útokům se nikdo nepřihlásil a pachatel vypátrán nebyl.
Výbuch byl považován teroristický čin, podle ministerstva vnitra nešlo o „klasický teroristický útok s vazbou na široké mezinárodní seskupení“, ani „klasickou teroristickou akci, kdy násilí je prostředkem k dosažení určitého cíle a kladou se podmínky“, ale o trestný čin se znaky terorismu“.
K teroristickým útokům na vlaky na Mladoboleslavsku v létě 2017, které spáchal důchodce Jaromír Balda, když s úmyslem vyvolat mezi lidmi strach z muslimů skácel dva stromy na koleje a způsobil nehody vlaků. Učinil tak dvakrát – 1. června na trati 070 mezi stanicemi Bakov nad Jizerou a Mladá Boleslav a znovu 28. července 2017 na trati 080 mezi stanicí Bělá pod Bezdězem a stanicí Bezděz. Pachatel se následně stal prvním člověkem odsouzeným v České republice za teroristický útok.
K výbuchům dvou muničních skladů ve Vrběticích v okrese Zlín došlo v říjnu a prosinci 2014. První výbuch nastal 16.října 2014, zemřeli při něm dva lidé. Další sklad vybuchl 3.prosince 2014, kdy muselo být evakuováno obyvatelstvo. Zásah bezpečnostních složek byl ve Vrběticích ukončen po šesti letech 13. října 2020. V dubnu 2021 vláda zveřejnila důvodné podezření, že do výbuchů byli zapojení důstojníci ruských tajných služeb. Policie exploze šetřila jako trestný čin obecného ohrožení. Národní centrála proti organizovanému zločinu vyšetřování případu odložila v dubnu 2024 z důvodu, že nezískala právní pomoc.
Z uvedeného vyplývá, že klasifikace teroristických útoků není jednotná a jak vidno, nejednotný je i výklad ustanovení paragrafu 311 trestního zákoníku (teroristický útok) – pozn. red.), které by dle profesora Gřivny dopadalo na jednání pachatele Kozáka.
Paragraf 311 odstavec 2 trestního zákoníku zní: „Kdo v úmyslu poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost České republiky, narušit nebo zničit základní politickou, hospodářskou nebo sociální strukturu České republiky nebo mezinárodní organizace, závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo nebo protiprávně přinutit vládu nebo jiný orgán veřejné moci nebo mezinárodní organizaci, aby něco konala, opominula nebo trpěla, a) provede útok ohrožující život nebo zdraví člověka s cílem způsobit smrt nebo těžkou újmu na zdraví. Odstavec 3: Odnětím svobody na dvanáct až dvacet let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku, nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví nebo smrt.“
Objektem tohoto trestného činu je ústavní zřízení, obranyschopnost České republiky, ale i demokratické principy, hospodářská struktura státu a život a zdraví obyvatel republiky. Ústavní a demokratické principy zahrnuje i právo lidí na zdraví (článek 31 Listiny základních lidských práv).
Zmocněnec poškozených Gřivna spatřuje subjektivní stránku trestného činu teroristického útoku dle § 311 odstavec 2 trestního zákoníku v úmyslu podezřelého Davida Kozáka závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo. Tento úmysl „vyplývá z jeho pohnutek vyjádřených v dopise policii a ze skutečnosti, že násilí vykonal na obyvatelích z různých oblastí a z různých kategorií, a svými činy vyvolal obavy a strach obyvatel v Praze a okolí“.
Státní zástupkyně Jana Murínová však tomuto názoru oponuje, že lidé byli Kozákovými činy pouze traumatizováni, nikoliv zastrašeni.
„Při právním posouzení bylo však třeba vzít do úvahy všechny aspekty jednání podezřelého, ze kterých je možné rovněž dovodit motiv a pohnutky pachatele. Už ve fázi přípravy si podezřelý opatřil nezvykle velké množství i velmi nebezpečných střelných zbraní, dokonce i výbušný systém, který ostatně použil v domě v Hostouni, což nasvědčuje tomu, že jeho záměrem bylo usmrtit větší množství lidí. Své oběti si nikterak nevybíral, útočil na všechny, kdo mu přišli pod ruku, dokonce na miminko v kočárku, na svého otce, na studenty a na kolemjdoucí na ulici. Jeho msta a zloba byla zaměřena na všechny lidi. Sám přiznal v dopise policii, že chtěl zabít více lidí. Musel si být proto i vědom toho, že takovým hrůzným jednáním zastraší všechny vrstvy obyvatelstva,“ namítá další z oslovených právníků.
„Z jakého důvodu by jeho jednání mělo být posuzováno jinak než jednání pachatele, který odpálil bombu na Staroměstském náměstí v Praze nebo který položil stromy na železniční trať? Jeho jednání je stejné, ne-li více nebezpečné. Pachatel si musel být vědom toho, i bez primární pohnutky, že zastraší obyvatele již v Klánovicích, v Hostouni, kde nastražil aktivní výbušné zařízení a v neposlední řadě v centru Prahy. Tvrzení státní zástupkyně, že lidé chodili bez obav pokládat svíčky k Filosofické fakultě neobstojí, protože v dané chvíli již všichni věděli, že pachatel je po smrti,“ pokračuje právník.
Státní zástupkyně vychází při hodnocení pohnutky pachatele výhradně ze závěrů znaleckých posudků:
„Při zjištění motivu je zcela zásadním důkazem výpověď pachatele, který se sám vyjádří ke svému činu. S ohledem na tu skutečnost, že pachatel na místě činu zemřel, policejní orgán výpovědí podezřelého nedisponuje. Za této situace musí vycházet z dalších důkazů, které by o motivu činu mohly vypovídat, a to zejména ze způsobu spáchání činu, ze svědeckých výpovědí, listinných důkazů a znaleckých posudků. Podezřelý na místě činu zanechal dopis, ve kterém se doznal k vraždě v Klánovicích, avšak autentické písemné vyjádření pachatele k motivu jeho jednání v případě všech tří skutků, absentuje. V rámci prověřování nebyl zjištěn žádný svědek, který by o motivu jednání pachatele mohl vypovídat, D. K. se nikomu se svými plány nesvěřil. Pro objasnění motivu činu pachatele jsou za dané situace stěžejní posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie vypracované za účelem stanovení profilu pachatele a zjištění, zda trpěl duševní poruchou, která ovlivnila jeho jednání či nikoliv,“ stojí v rozhodnutí o zamítnutí stížností.
Mělo případ dozorovat místo „města“ Vrchní státní zastupitelství?
Znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie docentka Ludmila Čírtková a znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Gabriela Leblová, se ve svých posudcích osobností pachatele a motivem jeho jednání velmi podrobně zabývaly, přičemž vycházely z obsáhlého spisového materiálu, který shromáždila policie, a který měly kompletní k dispozici.
Znalkyně dospěly k závěru, že: „Plán ke střelbě na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy získává pevné kontury nejpozději začátkem listopadu 2023. David Kozák se dále koncentroval na plánování a přípravu svého řešení, tedy na odplatu/pomstu, v jeho naraci na „potrestání“. Ideace (představy) o potrestání/pomstě léčí jeho pocity bezmoci, které plynou z marné a neúspěšné snahy o kontakty a uznání. David Kozák vnímal ve své mysli pomstu/potrestání jako řešení své bezvýchodné situace. Myšlenky na pomstu ho nabíjely, přinášely mu pocity uspokojení.
„O plánování dvojnásobné vraždy v Klánovicích nejsou ve spisovém materiálu k dispozici žádné poznatky. Lze předpokládat, že rozhodnutí učinil David Kozák v týdnu, kdy byl v domě sám, bez kontroly, rodiče se sestrou odjeli na dovolenou. David Kozák byl silně nabuzen destruktivní energií, kterou sám popisoval jako vražedné úmysly. Rozhodl se využít příležitost… …Z hlediska forenzně psychologických typologií lze Davida Kozáka charakterizovat jako ´psychopatického školního střelce´, tedy pachatele s narušenou osobností. Samotná vražda otce se nevymyká z profilu či typu školních střelců, střelbu ve škole pachatelé často začínají předcházející vraždou doma,“ lze se dále dočíst v usnesení.
Jak podotkli další z oslovených, znalecké posudky je ale nutné posuzovat stejně jako ostatní důkazy.
„V tomto případě, kdy není možné pachatele vyšetřit, zkoumat, pozorovat a je k dispozici minimum lékařských zpráv, však znalecké posudky z psychologie a psychiatrie nemohou hrát stěžejní roli, protože jsou jednoznačně hypotetické. Avšak ani závěr znalců o touze po pomstě pachatele nikterak neodporuje tomu, že jeho úmyslem bylo i zastrašení obyvatel,“ namítl další z expertů.
Podle něj je třeba se přiklonit k právnímu hodnocení docenta Gřivny, že jednání Kozáka vykazuje znaky pokračujícího trestného činu teroristického útoku.
„S profesorem Gřivnou lze souhlasit i v tom, že pokud by jednání podezřelého bylo od počátku vymezeno jako trestný čin teroristického útoku dle § 311/2a, odstavce 3 b trestního zákoníku, dozor nad prověřováním mělo vykonávat Vrchní státní zastupitelství v Praze. Podle vyhlášky č. 23/1994 Sb. o jednacím řádu státního zastupitelství je k výkonu dozoru příslušné Vrchní státní zastupitelství v Praze (§15 odstavec 2 – pozn. red.).
„K tomuto je třeba podotknout, že Vrchní státní zástupkyně v Praze byla s případem obeznámena již na samém počátku šetření, mediálně vystupovala k případu (v televizi) již po útoku na Filosofické fakultě, zúčastnila se i jednání v Poslanecké sněmovně a měla nesporně možnost nahlédnout i v rámci dohledu do spisového materiálu. Měla proto i správně vyhodnotit právní kvalifikaci a rozhodnout, že případ bude podléhat pravomoci Vrchního státního zastupitelství v Praze. Mohla veřejnosti svým důsledným dozorem tak prokázat, že si zaslouží své skvělé pověsti, kterou jí média poskytují,“ podotkl právník.
Předčasné rozhodnutí
Další z oslovených pak doplnil, že problémy nese i samo rozhodnutí. „Usnesení žalobkyně Městského státního zastupitelství v Praze, kterým byly zamítnuty stížnosti poškozených bylo vydáno předčasně, v rozporu s ustanovením § 146 odstavce 2 trestního řádu. Protože žalobce může o stížnosti rozhodnout až tehdy, jestliže lhůta k podání stížnosti uplynula všem oprávněným osobám. Státní zástupkyně přitom ve svém usnesení sama připouští, že dosud neuplynula k podání stížnosti jedné z poškozených:
„Předně je nutno konstatovat, že napadené usnesení bylo k dnešnímu dni doručeno všem, vyjma poškozené XXX, které však bude doručováno do Dubaje formou mezinárodní právní pomoci. Policejní orgán předložil stížnosti poškozených k rozhodnutí státní zástupkyni, přestože není splněna podmínka v ustanovení § 146 odstavce 2 trestního řádu, tedy, dosud neuplynula lhůta k podání stížnosti všem oprávněným osobám. S ohledem na doručování usnesení do ciziny, které si nepochybně vyžádá delší časový prostor, a vzhledem k veřejnému zájmu a zájmu poškozených, i s ohledem na specifika projednávaného činu, státní zástupkyně rozhodla o podaných stížnostech bez zbytečného odkladu s tím, že případná stížnost poškozené bude projednána samostatně,“ argumentuje žalobkyně v usnesení.
Jenže ustanovení § 146 odstavce 2 trestního řádu tento postup vůbec neumožňuje. Státní zástupkyně tedy před rozhodnutím o stížnostech měla jednoznačně vyčkat na výsledky právní pomoci.
„Teprve až ve chvíli, kdy bude právní pomoc marná, může například ustanovit poškozené opatrovníka a tomu doručit usnesení policejního orgánu. A až pak může rozhodnout o stížnostech,“ shodli se oslovení experti.
Anonymizované unesení od odložení je k dispozici ZDE.
Jan Hrbáček
