V Bruselu vrcholí dlouhá a složitá debata o nastavení pravidel pro unijní zemědělské dotace po roce 2023. Vyjednavači zemí EU a europoslanci se snaží dohodnout na kompromisní legislativě. Zpravodajka Ulrike Müllerová říká, že zkušenosti ze zemí jako je ČR, ukazují nutnost změny systému. Své environmentální cíle se snaží prosadit i Evropská komise.
V Bruselu vrcholí debata o nastavení pravidel pro rozdělování dotací v rámci společné zemědělské politiky EU po roce 2023. Poté, co si vloni ministři zemědělství zemí EU i Evropský parlament každý zvlášť schválili „své“ verze potřebné legislativy, kterou již v roce 2018 předložila Evropská komise, by měly nyní v následujících měsících obě strany najít společnou řeč a dojít ke kompromisu. To ale nebude vůbec lehké. „Rada (tj. členské státy – pozn.red.) nám hází klacky pod nohy a pozice parlamentu blokuje,“ vyjádřil se v úterý na jednání europarlamentního výboru pro zemědělství nekompromisně na adresu ministrů německý europoslanec za frakci zelených Martin Häusling.
V historii diskuzí o společné evropské zemědělské politice je to teprve podruhé, kdy europoslanci spolurozhodují o konečné podobě pravidel. A chtějí, aby jejich hlas zněl naplno. „Členské státy chtějí pouze levná řešení a žádné závazky“, prohlásila minulý týden na tiskovém briefingu Ulrike Müllerová, jedna z parlamentních vyjednavaček. „My ale chceme dobrá řešení a reálné výsledky. Dotace musí dorazit k těm příjemcům, kteří je skutečně potřebují. Vidíme na zemích jako je Maďarsko, Slovensko nebo Česká republika, že to je problém,“ dodala.
Šojdrová: zastropování je prioritou
V debatě o konečné podobě legislativních předpisů patří mezi sporná témata několik novinek spojených s péčí o krajinu. Cílem je směřovat podporu těm zemědělcům, kteří skutečně hospodaří udržitelně a způsobem šetrnějším vůči životnímu prostředí. Jde například o tzv. systém kondicionalit (podmínek, které musí každý příjemce splnit), indikátorů pro monitoring a hodnocení dosažených výsledků nebo nastavení environmentálních standardů zemědělské činnosti. Poslanci si vloni také odhlasovali postupné snižování nárokových přímých plateb nad 60.000 eur, které tvoří naprostou většinu obřího zemědělského rozpočtu, a jejich povinné zastropování na 100.000 eurech. Což je zase pravidlo nepřijatelné pro členské státy, včetně České republiky, které trvají na dobrovolnosti.
Právě zastropování plateb je podle lidovecké europoslankyně Michaely Šojdrové a účastnice zmíněného jednání zemědělského výboru prioritou, z níž ale nelze ustoupit. „Je to priorita pro ochranu našich malých a středních zemědělců. Nová společná zemědělská politika nesmí sloužit ke zvyšování zisku několika největších podniků a oligarchů,“ sdělila Ekonomickému deníku. Politička připouští, že kompromis se bude hledat těžko, jiná cesta ale není. „K dohodě dojít musí, už jen proto, abychom zabezpečili stabilní podmínky pro naše zemědělce. Vyzvala jsem proto portugalskou ministryni zemědělství (Marii do Céu Antunesovou – pozn.red.), aby jednali co nejrychleji.“
Portugalsko, které na začátku roku převzalo od Německa pravidelné šestiměsíční vedení ministerské Rady EU, by chtělo diskusi uzavřít do konce června. Vyjednavači samotní by tak museli dojít ke kompromisu někdy v dubnu. Ministryně do Céu Antunesová nepřipouští, že by ministři jednání nějak bojkotovali. „Chceme, aby společná zemědělská politika byla zelená a udržitelná. Chceme posílit důvěru v evropské zemědělství a nastavit dobré podmínky pro naše zemědělce. Věřím, že kompromis najdeme,“ prohlásila v úterý před europoslanci.
Ministerstvo: nová pravidla nesmí ohrozit konkurenceschopnost
Ministři zemědělství však svoji současnou předsedkyni do jednání s europoslanci vysílají s tím, že má držet pozice Rady. Svůj postoj potvrdili na posledním videokonferenčním jednání v pondělí. „A není se čemu divit,“ komentoval to pro Ekonomický deník tiskový mluvčí českého ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.
Text, na kterém se státy loni v říjnu po dvou a půl letech diskusí dohodly, zohledňuje podle mluvčího původní návrhy Evropské komise i potřeby států. Europoslanci však mají přicházet i s návrhy, které by život zemědělcům jen zkomplikovaly a přinesly další byrokratickou zátěž. To je pro státy nepřijatelné, tvrdí Bílý. „Za příklad zbytečných komplikací lze uvést třeba tzv. sociální podmíněnost. Tedy návrh, aby výplaty zemědělských dotací byly nově podmíněny i kontrolou dodržování pracovněprávních vztahů, kolektivních smluv a mezinárodních aktů v oblasti práce,“ vysvětluje. Dodržování závazků v této oblasti je podle něj kontrolováno již nyní bez ohledu na pravidla zemědělské politiky. Návrh europoslanců tak nemá opodstatnění.
Podle Bílého chybí europoslancům praktická zkušenost, aby si mohli představit reálné dopady svých návrhů. „Budeme se proto snažit do diskuse přinést konkrétní příklady z praxe, které pomohou objasnit, proč jsou návrhy Rady ve většině případů správné,“ konstatuje mluvčí s tím, že je ovšem nutné dohodnout se co nejdříve. Jen tak budou mít státy dostatek času na vypracování svých strategických plánů, jimiž se budou při čerpání dotací řídit, a zemědělci na provádění nových pravidel v praxi. „Tedy na případné změny v hospodaření, zejména osevní postupy, technologie a podobně,“ popsal.
Lze tak předpokládat, že ministři přeci jen z některých svých požadavků časem ustoupí. „Nesmí se ale stát, že by ty ústupky ohrozily konkurenceschopnost evropských zemědělců. To je priorita naše i dalších zemí a jasný mantinel, kterého se musí Rada držet,“ dodal však Bílý.
Ekoschémata kamenem úrazu
Europoslanci však mají pocit, že neústupnost národních vlád je motivována spíše snahou čerpat peníze bez větších environmentálních závazků. Vidět je to na příkladu tzv. ekoschémat. Tato novinka má podpořit ty zemědělce, jež ve svém hospodaření půjdou nad rámec jinak povinných standardů ekologicky šetrného zemědělství. Každý stát má na ně vyčlenit v rámci přímých plateb určitý balík peněž, ale jejich čerpání ze strany farmářů samotných bude již dobrovolné. A ministři, včetně českého ministra zemědělství Miroslava Tomana (ČSSD), tak mají strach, že peníze zůstanou ležet ladem. Chtějí si proto udržet možnost nevyčerpané peníze přesunout – alespoň v prvních dvou letech – jinam, což se europoslancům nelíbí.
Velká debata se také povede o tom, jaké výdaje bude možné do ekoschémat započítat, kolik procent z celkového balíku se na ně má vyčlenit nebo jakým způsobem se bude sledovat a především měřit jejich reálné naplňování. I zde se pozice obou institucí zásadně rozchází a najít společnou řeč nebude lehké. A to se příliš nemluví o tom, nakolik je praktické finančně podporovat z principu víceletá ekoschémata z balíku peněz určeném na přímé platby, které se vyplácí každoročně….
Evropská komise – mediátor nebo třetí vyjednavač?
Již dva roky projednávaná legislativa navíc neobsahuje ani zmínku o ambiciózních cílech, které teprve vloni definovala Evropská komise ve svých strategiích „Od zemědělce ke spotřebiteli“ a k biodiverzitě. Ty počítají s již schváleným celounijním závazkem na snížení emisí skleníkových plynů o 55 procent do roku 2030 a dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Do roku 2030 by tak Evropská komise chtěla snížit unijní spotřebu pesticidů o 50 procent nebo hnojiv o 20 procent. Do stejného roku by také na 25 procentech zemědělské půdy EU mělo být hospodařeno postupy ekologického zemědělství. Členské státy by si proto měly ve svých již zmíněných strategických plánech stanovit – na základě domácí situace – takové cíle, jejichž souhrn naplní i ambice na úrovni EU.
Úředníci Evropské komise se proto rozhodli využít toho, že se jednání vyjednavačů v rámci tzv. trialogu účastní. Začali přicházet s vlastními návrhy, které by text projednávaných předpisů uvedly do souladu právě s těmito strategickými dokumenty. Opustili tak obvyklou roli Evropské komise jako mediátora mezi oběma institucemi a do debaty vstoupili s takovou mírou iniciativy, až to u některých zkušených bruselských harcovníků vyvolalo údiv.
Michaela Šojdrová zatím tento posun nepovažuje za porušení kompetencí. „K tomu by mohlo dojít v případě, kdyby Komise předkládala návrhy, které nesměřují ke kompromisu a nevycházejí ze stanoviska Rady nebo Evropského parlamentu. O takovém postupu jsme však od zpravodajů nebyli informováni,“ řekla Ekonomickému deníku.
Cíle ze strategií Evropské komise nejsou závazné
Podle mluvčího Vojtěcha Bílého tkví problém spíše v tom, že zmíněné strategické dokumenty Evropský parlament ani Rada EU doposud neschválily. Cíle tedy nejsou právně závazné. Komise navíc nepředložila ani žádnou analýzu, která by propočítala jejich dopady na produkci a konkurenceschopnost evropských zemědělců (ti v obou případech varují před zásadním poklesem – pozn.red.). Svým postupem tak Komise podle Bílého usiluje o to, aby se plnění strategie právně závazným stalo. „Jejich právní vymahatelnost je ale velkou otázkou. Další vývoj ukáží až příští měsíce,“ dodal Bílý na závěr.
Pokud se vyjednavačům obou stran podaří dojednat společné znění legislativních předpisů nejpozději do konce června, Evropský parlament a Rada EU by je schválily někdy v druhé polovině tohoto roku.
Helena Sedláčková
