Komise, Rada, Parlament i další evropské instituce zkoušejí předejít opětovným problémům finančního sektoru. Součástí bankovní unie je například pojištění vkladů v rámci celé eurozóny. Další nástroje mají zaručit dostatečnou schopnost finančních institucí absorbovat vlastní ztráty.
Poslední hospodářská krize vrátila do veřejné debaty poměrně nové termíny, bohužel negativně zabarvené: “too big to fail”, “too interconnected to fail” nebo “too complex to resolve problems” (příliš velký, příliš propojený nebo příliš komplexní, než než aby mohl padnout, respektive vyřešit problémy). Potvrdilo se, že ani klíčové komerční banky nejsou dokonalé, mohou bankrotovat, ale zároveň plní v současné ekonomice natolik důležitou funkci, že jejich přežití je svým způsobem ve veřejném zájmu.
Evropská unie nyní usiluje o takovou regulaci finančního sektoru, která zabrání socializaci ztrát po předchozí privatizaci zisků. Mezitím vznikají další nové termíny, tentokráte (rádoby) pozitivně zabarvené: EDIS, MREL nebo TLAC. Pokud navrhované systémy a nástroje splní svůj účel, komerční banky nebudou potřebovat veřejnou podporu, až zase ekonomický cyklus ukáže svoji drsnější stranu.
Celý text je přístupný předplatitelům Legislativního monitoru.
Petr Woff
