My platíme, Rusové válčí a vraždí na Ukrajině. Nacházíme se v začarovaném kruhu, kdy s rostoucím napětím na energetických trzích roste cena ropy a zemního plynu. Současně roste zájem evropských zemí předzásobit se, dokud je to možné. Na obou trendech Rusové vydělávají miliardy eur.
Dopad zdražování paliv je dobře viditelný z výsledků zahraničního obchodu České republiky, jak je uvádí Český statistický úřad v informačním systému STAZO. Rusku jsme za dodávky paliv – hlavně ropy a plynu – v minulosti platili obvykle od 4 do 7 miliard korun měsíčně. Avšak od loňského května začaly účty růst, až v říjnu dosáhly extrémních 22 miliard korun. Tento rekord byl znovu překonán v letošním březnu, kdy jsme Rusku za dodávky paliv zaplatili přes 22,6 miliardy korun.
Co se týká vývoje importu ropy a plynu, tak situace je rozdílná. V případě ropy roste jak objem dovozu, tak i celkové výdaje. Od loňského prosince do letošního března byl nárůst objemu shodně vysoký – zhruba 10procentní. Avšak ve finančním vyjádření nárůst vychází – s ohledem na zvýšení ceny ropy na světovém trhu – na zhruba 65 procent. Jen v březnu jsme tak Rusům za dodanou ropu zaplatili 4,9 miliardy korun.
Tyto výdaje jsou však jen „drobné“ ve srovnání s účtem za zemní plyn. Tady jsme Rusku jen v březnu zaplatili 17,65 miliardy korun, skoro pětkrát víc než v březnu loňského roku. Objem importu ruského plynu přitom meziročně klesl o 16 procent. To znamená, že za pouhý rok vzrostla jednotková cena o 563 procent!
Ceny plynu vylétly do extrémních hodnot již dvakrát. První skok nastal na podzim loňského roku, kdy Rusové uměle omezili objem dodávek do zemí Evropské unie, druhý po ruské invazi na Ukrajinu na konci února.
Rostoucí ceny zemního plynu a pohonných hmot pro české spotřebitele jsou však jen jedním z řady negativ. Rekordní příjmy z exportu paliv slouží Rusku k financování války na Ukrajině. Závislost zemí střední a jihovýchodní Evropy na ruské ropě a plynu je problém, který si vyžádá mnohaleté úsilí. Zastavení odběru paliv z Ruska by mělo na ekonomiku řady evropských zemí včetně Česka drtivý dopad.
Tlak na razantní postup vůči Rusku navzdory tomu roste. Nově se k němu připojila ekologická organizace Greenpeace. Ta dnes kritizovala fakt, že Česko chce získat odklad ukončení dovozu ruské ropy do poloviny roku 2024. Ekologové vyzvali premiéra Petra Fialu, ministra zahraničí Jana Lipavského a ministra průmyslu Jozefa Síkelu, aby vláda snahu získat výjimku přehodnotila.
„Omezení dovozu ruské ropy do Evropy mělo kvůli krvavé válce na Ukrajině přijít už dávno. Je ostudné, že ji Česko chce nakupovat ještě v polovině roku 2024. Řadí se tak po bok Maďarska, které od začátku války sabotuje a zdržuje evropské sankce proti Rusku. Česko by mělo odstřihnout ruskou ropu co nejdříve, je na to připraveno logisticky, technologicky i kapacitně,“ říká Miriam Macurová, koordinátorka energetické kampaně Greenpeace.
Závislost Česka na dovozu ropy je zhruba 50procentní, v případě zemního plynu se blíží 100 procentům. Včera se objevila informace o možném zvýšení přepravy ropy prostřednictvím přístavu v Terstu a ropovodu TAL. Teoreticky bychom tak mohli zcela nahradit ruskou ropu (cca 3,5 milionu tun ročně), avšak ne všichni jsou tak optimističtí jako provozovatel italské části ropovodu SIAT-TAL.
David Tramba
