Ukrajinská vláda připravila na třicáté výročí vyhlášení nezávislosti velkolepé oslavy. Vojenská přehlídka, koncerty, ohňostroje a tak dále. Nabízí se otázka: je vůbec důvod slavit? Ukrajinci sice mají občanské svobody, které jim obyvatelé Ruska či Střední Asie mohou tiše závidět, zato s tamní ekonomikou a životní úrovní to jde od desíti k pěti.
Na první pohled má Ukrajina všechno, co by mohlo být základnou pro ekonomický rozmach – výjimečně úrodnou půdu, nerostné bohatství, pracovité lidi i zdánlivě výhodnou polohu mezi Evropskou unií a Ruskem. Navzdory tomu všemu dnes Ukrajina soupeří s Moldávií a Kosovem o pozici nejchudší země Evropy.
Podle statistik Mezinárodního měnového fondu (MMF) za minulý rok dosáhl loni výkon ekonomiky na jednoho Ukrajince pouhých 3653 dolarů. To je dokonce méně než před nástupem globální finanční krize v roce 2008. Ukrajina tak výrazně zaostává nejen za Ruskem či Kazachstánem. HDP na obyvatele v tržním dolarovém vyjádření je dnes zhruba na úrovni Indonésie, Tuniska či Mongolska. Tedy žádná sláva.
Před dvěma měsíci vydaná zpráva Atlantic Councilu poukazuje na neefektivní státní správu a korupci, kterou je Ukrajina doslova prolezlá. Problémem je také rozsah šedé či černé ekonomiky, jejíž podíl dosahuje 30 až 50 procent. Jedná se o aktivity, které nikdo oficiálně nevykáže a nezaplatí z nich státu daně.
Život ve stínu oligarchů
Hospodářské dějiny nezávislé Ukrajiny připomínají hororové čtení. Po těžké ekonomické krizi, která trvala po celá 90. léta, přišlo oživení. Jenže dosažený růst nestačil k tomu, aby se země vrátila zpět na předchozí úroveň. V roce 2008 nastoupila další finanční a ekonomická krize, kdy Ukrajina byla nucena čerpat úvěry od MMF v objemu 18,4 miliardy dolarů. Po krátkém oživení nastoupila další krize poté, co Rusko začalo v létě 2013 blokovat import z Ukrajiny.
Po událostech roku 2014 – revoluci na kyjevském Majdanu, ztrátě Krymu a povstání v průmyslovém Donbasu – přešla ukrajinská ekonomika do stavu volného pádu. Její výkon během let 2014 a 2015 klesl celkem o 16 procent, kurz hřivny k dolaru se zhroutil a země přežívala díky zahraničním úvěrům. Až v roce 2017 přišlo mírné oživení tamní ekonomiky.
Kde se stala chyba? „Ukrajina je ovládána místními klany, kdy za každým z politiků stál jeho kmotr. Daleko důležitější pro fungování země než prezidenti a premiéři tak byli lidé jako Rinat Achmetov, Ihor Kolomojskyj a Dmytro Firtaš,“ řekl před pěti lety autorovi článku Karel Svoboda, který vyučuje na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a zaměřuje se na hospodářské dějiny postsovětských zemí. Dlužno dodat, že od té doby se příliš nezměnilo.
Dnes je vlastně problém říct, kolik má Ukrajina obyvatel. Při vyhlášení nezávislosti v srpnu 1991 jich bylo 52 milionů. Dnes lze uvést prakticky jakoukoli hodnotu od 35 do 44 milionů osob – v závislosti na tom, zda započítáme obyvatele Krymu, odtrženého Donbasu a Ukrajince dlouhodobě žijící v zahraničí. Statisíce Ukrajinců lze potkat na stavbách či v zemědělství nejen v Česku, ale také v Polsku, Rusku či v jižní Evropě.
Obchodní vazby sílí
Hlavními položkami ukrajinského exportu dnes jsou obilniny, rostlinné oleje, hutní produkty a železná ruda. Dříve významná výroba dopravních letadel, lodí, autobusů či tramvají dnes hraje vedlejší roli. Občas se nicméně zadaří. Například loni vyhrál ukrajinský výrobce Bogdan (v konsorciu s podnikem Cegelec) soutěž na dodávku trolejbusů do Jihlavy.
Česko-ukrajinské obchodní vztahy jsou poměrně intenzivní a v posledních pěti letech jsou na vzestupu. České firmy na tento východní trh dodávají hlavně elektroniku a elektrotechniku, osobní auta a jejich komponenty. Naopak z Ukrajiny k nám směřuje hlavně železná ruda a elektrické přístroje a zařízení.
Nikoli nevýznamné jsou i vzájemné investice. Firemní skupiny MND a EPH na Ukrajině investují do průzkumu a těžby zemního plynu, Moravia Steel tam vlastní doly na železnou rudu. Podnik Eurocar montuje v Solomonovu na Podkarpatské Rusi z dovezených dílů auta značky Škoda. Ukrajinské vlastníky naopak má ostravský hutní podnik Vítkovice Steel.
Hlavní cílové země pro ukrajinský vývoz
Špatné vztahy mezi Ruskem a Ukrajinou se podepsaly i na vzájemném obchodu. Podíl Ruska na ukrajinském vývozu v roce 2019 klesl na 9,5 procenta (pro srovnání: podíl EU byl přes 41 procent a Číny 8 procent), ruský podíl na ukrajinském importu spadl na 12 procent (podíl zemí EU byl 46,5 procenta a Číny 13,3 procenta).
Zelená energie, možná i vodík
Prvních třicet let pod vlastní vlajkou se tedy Ukrajině nevydařilo. Zda budou další desetiletí lepší, to bude záviset hodně na tom, jak se tamním exportérům podaří uchytit na evropském trhu. V posledních letech se hovoří třeba o tom, že by se Ukrajina mohla stát dodavatelem elektřiny z obnovitelných zdrojů. Potenciál větrné a solární energetiky v zemi je poměrně vysoký.
Podle odvážnějších návrhů by mohla Ukrajina do zemí EU dodávat vodík vyrobený z přebytků zelené elektřiny. Navrhuje to třeba oborové sdružení Hydrogen Europe, které prosazuje využití vodíku v energetice, průmyslu a dopravě. Vzhledem k omezeným možnostem výroby přímo v EU se otevírá prostor k dovozu milionů tun tohoto ekologického paliva ze Severní Afriky a Ukrajiny.
David Tramba
V seriálu o zemích 30 let po rozpadu Sovětského svazu jsme již vydali následující texty:
Pobaltí uteklo tak daleko od Moskvy, jak jen mohlo
