Souboje mezi Transparency International (TI) a Úřadem pro ochranu hospodářské souteže (ÚOHS) v rámci veřejného zadávání dosáhly značné proslulosti. Nový zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (ZZVZ) však vnesl do tohoto souboje háček v podobě § 259, který stanovuje poplatek 10 tis. Kč za každou veřejnou zakázku, ve vztahu k jejímuž podání je podán podnět k zahájení správního řízení u ÚOHS. Toto ustanovení samozřejmě komplikuje situaci i dalším účastníkům zadávacích řízení, ale drastický dopad má právě pro organizace podávající hromadné podněty obsahující desítky, či dokonce stovky veřejných zakázek.
Transpareny International se v lednu 2017 odhodlala k podání podnětu k zahájení správního řízení spolu s požadavkem na sdělení, jak bylo s jejím podnětem naloženo. Úřade pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) odmítl vyřízení tohoto podnětu s odůvodněním, že nedošlo k zaplacení poplatku ve výši 10 tisíc korun, jak stanovuje Zákon o zadávání veřejných zakázek č. 134/206. Transparency International (TI) proto podala žalobu ke Krajskému soudu v Brně s odůvodněním, že ÚOHS měl povinnost ve smyslu § 42 správního řádu podnět přezkoumat. Krajský soud ve svém rozsudku odmítl povinnost postupu ve smyslu § 42 správního řádu, neboť § 259 odst. 4 ZZVZ je proti němu speciální právní normou. Na druhou stranu to neznamená, že se věcnou stránkou podnětu nemůže ÚOHS zabývat. Jakkoli si krajský soud neodpustil jisté souznění s TI v její kritice ustanovení § 259 ZZVZ, není příslušný vykládat toto ustanovení jinak. Odmítl rovněž domněnku, že by měl celou věc předložit Ústavnímu soudu, protože případnou kolizi mezi § 259 ZZVZ a § 42 správního řádu by byl schopen řešit vlastní interpretací a základních práv obsažených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod se mohou domáhat především dodavatelé, jejichž práva mohou být postupem zadavatele zasažena. Ani částka 10.000 Kč není podle názoru soudu nepřiměřená.
Tento poplatek byl trnem v oku také v připravované vládní koncepci pro boj s korupcí, kde hrály slovo další neziskové organizace Rekonstrukce státu a Oživení. Podrobně jsme o tom psali v textu Zaútočí Babiš na Rafaje protikorupční strategií vlády? a poté, co jsme získali materiály z vládní pracovní skupiny, tak také v textu Bitva o koncepci boje s korupcí, ÚOHS a kraje nesouhlasí, spravedlnost je neoblomná. V něm jsme zmínili, že se s poplatkem nechtěli smířit zástupci Oživení a podali Ústavní stížnost, která však byla zamítnuta. Celé rozhodnutí Pléna Ústavního soudu je možné nastudovat zde.
Transparency International podle očekávání podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Argumentovala, že v případě jiného podnětu v téže věci a po zaplacení poplatku ÚOHS zahájil správní řízení. ÚOHS se tak podle názoru TI nedržel povinnosti zabývat se věcnou stránkou podnětu. TI rovněž odmítla, že se svých práv mají domáhat zejména dodavatelé, neboť v tomto konkrétním případě se jednalo o koncesní řízení, jehož výsledkem bylo zvýšení cen vodného až 100% původní hodnoty, což se může dotýkat práv občanů, kteří však nejsou účastníky koncesního řízení. Problematickým se jeví TI poplatek i z hlediska povinnosti složení kauce, která sice může vyšší, na druhou stranu je ovšem v případě úspěchu vratná. Poplatek 10 tis. Kč tedy považuje TI za protiústavní, protože jeho jediným účelem je zamezit přístupu k ÚOHS.
ÚOHS pochopitelně rozsudek krajského soudu kvitoval a podotkl, že pokud by se měl za všech okolností zabývat věcnou stránkou podnětu, vznikla by nerovnost mezi těmi, kteří poplatek zaplatí a těmi, kteří jej nezaplatí. ÚOHS zároveň vysvětlil, že účelem zavedení poplatku bylo odstranění nerovnosti mezi těmi, kteří byli v rámci návrhu na zahájení řízení povinni zaplatit kauci, a těmi, již mohli podávat bezplatně neomezené množství podnětů. ÚOHS navíc upozornil, že v případě vyhovění požadavku na povinné věcné stránky podnětu, může dojít k prolomení § 258 odst. 2 ZZVZ, který ÚOHS ukládá nevyřizovat podněty k zahájení řízení z moci úřední v případě nepodání námitek.
Nejvyšší správní soud (NSS) rovněž odmítl předložení věci Ústavnímu soudu, neboť souhlasí s odůvodněním vzájemného vztahu správního řádu a ZZVZ jako lex specialis. Právo na spravedlivý proces rovněž nebylo dotčeno, protože není absolutní a může podléhat mnoha povinnostem, jako je v tomto případě povinnost zaplacení poplatku. Poplatek je pak dle NSS ochranou ÚOHS před přetížením zneužíváním soudní a jiné právní ochrany. NSS se shoduje s krajským soudem na jisté „výstřednosti“ poplatku, od kterého nemůže být podatel osvobozen, nelze jej snížit ani vrátit. To však nic nemění na jeho přiměřenosti, protože podnět může s jeho zaplacením podat kdokoli, ať už ho k tomu vedou důvody bohulibé, či šikanozní. NSS dovozuje, že § 259 ZZVZ umožňuje ÚOHS nezabývat se podnětem a současně o této skutečnosti nevyrozumět podatele, jenž nesplní poplatkovou povinnost. Na druhou stranu nic ÚOHS nebrání zabývat se zpochybňovaným postupem zadavatele z moci úřední.
Pro Transparency International tak zůstává možností pokusit se iniciovat změnu ZZVZ v zákonodárném procesu, nebo se ve své činnosti soustředit na přesně specifikovaná porušení ZZVZ v konkrétních případech. To nakonec může být nejužitečnější cesta ke zkvalitnění a kultivaci zadávání veřejných zakázek v ČR.
Jiří Reichl22
