Ve vojenské policii před krátkým časem vznikala údajně pofidérní spiklenecká buňka, která budovala tým, jenž měl účelově shromažďovat informace „o všem a všech“. Někteří členové armádních záloh, kteří se měli stát členy týmu, měli přitom podle řady zdrojů Ekonomického deníku údajně vstupovat s kolegy z vojenské policie i do „živých případů“, když měli jako zkušení matadoři z policie radit svým méně zkušeným kolegům. Kvůli tvorbě buňky proběhla i utajovaná schůzka, na které měli účastníci odevzdávat svoje mobilní telefony. Dnes už bývalý šéf vojenské policie Otakar Foltýn tuto schůzku na půdě Poslanecké sněmovny přiznal, a to i se záznamem v databázi policie. Jeho nástupce Jiří Roček ale tvrdí, že žádná taková schůzka neproběhla, respektive, že o ní nemá informace, a stejně tak neví ani o dalších setkáních.
Ve vojenské policii podle zdrojů Ekonomického deníku vznikala v posledních měsících za konspirativních podmínek v podstatě malá zpravodajská služba s velkou chutí „na masivní odposlouchávání rozsáhlé skupiny lidí“.
Architektkou týmu měla být dle informací Ekonomického deníku údajně bývalá důstojnice Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Vendula Kwaśniaková, byť zaměstnaná jako civilní pracovnice vojenské policie.
Ze záloh vojenské policie asistovali podle zdrojů Ekonomického deníku pravděpodobně další „úoozeťáci – analytik Lenky Bradáčové Marek Foglar a příslušník Finančního analytického úřadu David Plecitý.
Mohlo by vás zajímat
Všichni zanechali stopu v kauzách útvaru Róberta Šlachty: shozením vlády Petra Nečase počínaje, známou kauzou Bereta konče.
Přestože byla Vendula Kwaśniaková občanskou zaměstnankyní vojenské policie, působila podle informátorů Ekonomického deníku v prostorách inspekce tohoto sboru i v odboru policejního výkonu. A podle těchto zdrojů si zvala na pohovory vytipované kriminalisty, ze kterých by se měl poskládat výše zmíněný utajovaný tým.
Stejně tak podle zdrojů Ekonomického deníku David Plecitý a Marek Foglar nejezdili v rámci cvičení armádních záloh, v uvozovkách jen na střelnici, ale školili v kancelářích vojenské policie kriminalisty.
„Někteří příslušníci aktivních záloh z řad policie na cvičeních vstupovali s kolegy i do živých svazků. Odůvodňovalo se to předáváním zkušeností policejních matadorů méně zkušeným kolegům z vojenské policie,“ sdělil Ekonomickému deníku jeden z mnoha zdrojů, informovaných o ději v této ozbrojené složce. O aktivitách uvnitř vojenské policie byli mimo jiné informováni i někteří poslanci.
Poté, co tato zjištění publikoval Ekonomický deník, byly aktivní zálohy u kriminální služby vojenské policie zrušeny.
Podle aktuálních informací Ekonomického deníku podali bývalí příslušníci ÚOOZ a aktivních záloh stížnost proti reorganizaci záloh s tím, že nesouhlasí s jejich zrušením u kriminální služby vojenské policie.
Vysoce konspirativní instruktáž
Jak již Ekonomický deník nastínil, klíčovou osobou pro budování protikorupčního týmu měla být blízká spolupracovnice někdejšího šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Vendula Kwaśniaková, která si zvala na pohovory vytipované kriminalisty vojenské policie. Při jednom z pohovorů měla dokonce prohlásit, že na ministerstvu obrany „všichni kradou“.
Vendula Kwaśniaková je známa především díky kauze Bereta. V souvislosti s ní si mimořádně třaskavou výpověď vyslechl na konci října roku 2021 soudní senát Okresního soudu Praha-východ, který Beretu řeší.
V této kauze čelili obžalobě pražská žalobkyně Dagmar Máchová, policista protikorupční jednotky Radek Holub, bývalý celník Pavel Šíma a bývalí policisté Igor Gáborík a Vladimír Zmrhal. Obžaloba se týká údajného vynášení informací z trestních řízení.
Před soudem vypovídal mimo jiné bývalý policista Jan Kopecký. Ten uvedl, že akce proti žalobkyni Máchové byla detektivům Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu nařízena. Prozradila mu to rodinná přítelkyně, policistka Vendula Kwaśniaková, která byla jednou z vedoucích postav realizačního týmu kauzy Bereta.
„Vendula řekla, že mají za úkol najít něco na paní Máchovou. Já jsem jí na to řekl: ´Hele, Vendy, ty ses snad zbláznila. Co to znamená? Co to jako děláte? Proč to je? A ona řekla: Hele, prostě zašli daleko, dělají na Sittech´,“ řekl u soudu Kopecký.
Jeho svědectví je další z alarmujících skutečností, provázejících kauzu Bereta od samého počátku. Více informací se můžete dočíst ZDE.
Protože se budování tajného týmu takzvaně poněkud „rozkecalo“, snažili se hlavní aktéři jeho tvorbu ještě více utajit. A to tak, že tyto záležitosti probírali na konspirativním místě mimo velitelství vojenské policie.
„Vybraní kriminalisté dostali v lednu SMS zprávu, že mají přijít na adresu v Eliášově ulici v Praze 6 v tolik a tolik hodin, kde sídlí právnická nezisková organizace. Potají se k nim po odchodu z velitelství přidal náčelník Otakar Foltýn. Sebrali jim telefony a Vendula Kwaśniaková těch asi 10 lidí budoucího tajného týmu instruovala, jaké mají získávat informace a jak s nimi mají nakládat,“ uvedl jeden ze zdrojů Ekonomického deníku, který si přál z pochopitelných důvodů zůstat v anonymitě.
Schůzka byla nebo nebyla?
Kolem utajovaného setkání se následně objevila řada nesrovnalostí. Otakar Foltýn ji na jednání sněmovního výboru pro obranu na sklonku února přiznal a tvrdil, že nešlo konspirativní setkání, a že z něj byl pořízen záznam. Jeho vyjádření před poslanci ovšem oponuje stanovisko Foltýnova nástupce Jiřího Ročka (viz níže – pozn. red.)
„Co se týče schůzek s mými podřízenými. Ano, schůzka s kriminalisty proběhla, mimochodem je součástí zápisu paní Kwaśniakové, který je normálně zaevidovaný pod číslem jednacím na pracovišti ochrany informací vojenské policie. Normálně tam tu schůzku uvedla. I kdyby ji neuvedla by mi to nevadilo, stejně jako jsem se sešel s příslušníky kriminální služby, pyrotechnické služby, odboru koordinace policejního výkonu, hlavního velitelství vojenské policie. Naprosto běžně jsem se s nimi scházel po práci, protože bylo potřeba ten kolektiv stabilizovat, normálně si sednout,“ prohlásil před poslanci Otakar Foltýn s tím, že nemá co skrývat a požádal o řádné vyšetření.
A popsal zákonodárcům svoji verzi utajovaného setkání, které dle něj utajované nebylo.
„Samotný fakt, že ta schůzka byla takzvaně konspirační. Pochopitelně, že mobilní telefony odkládáme, nikomu nebyl odebrán, všichni si je prostě odložili, na tom nebylo nic zvláštního a ten základní důvod, proč ta schůzka neproběhla na pracovišti? Za prvé nemusela, v době osobního volna se můžu stýkat kde chci a nemusím být nezbytně na pracovišti. Za druhé, samotný fakt, že jsem se s těmi lidmi bavil byl o tom, jakým způsobem se provádí vyhledávání trestné činnosti… …Byl bych rád, aby se ty informace vyšetřovaly, protože se nemám za co stydět. A už vůbec nemám nějaký problém se schůzkou s policisty mimo práci, to dělají policisté naprosto normálně. Na té schůzce, která je oficiálně zanesena, ačkoliv nemusí být, ve zprávě paní Kwaśniakové, tak se řešil OSINT (zpravodajství z otevřených zdrojů – pozn. red.), to je to, co vy novináři běžně děláte. A když to děláte vy, opravdu vám garantuji, že to může dělat i policie,“ prohlásil Otakar Foltýn na výboru pro obranu 28. února.
O schůzkách nic nevím
Ekonomický deník kvůli Foltýnově vystoupení před výborem pro obranu rozeslal několik požadavků podle zákona o poskytování informací vojenské policii i ministerstvu obrany.
Ekonomický deník požadoval mimo jiné: „Kopii úředního záznamu či jiného dokumentu, zachycující setkání příslušníků vojenské policie a občanských zaměstnanců mimo budovu velitelství vojenské policie z druhé půlky ledna v Eliášově ulici na Praze 6, včetně přesné adresy, místa jednání, počtu a složení účastníků dle zařazení a funkcí, data sepsání a vložení úředního záznamu či jiného dokumentu do systému vojenské policie, plus autora záznamu. Pokud bylo podobných setkání realizováno více, žádáme o totéž v plné šíři.“
„Není mi známo, že by k vámi uvedenému setkání mezi příslušníky Vojenské policie a občanskými zaměstnanci mimo budovu velitelství došlo, rovněž tak nevím ani o dalších setkáních podobného typu,“ uvedl stávající velitel vojenské policie Jiří Roček v odpovědích na podněty Ekonomického deníku.
A doplnil reakci na další otázku: „Kolik pohovorů provedla paní o. z. (občanská zaměstnankyně – pozn. red.) Mgr. Vendula Kwaśniaková mi není známo.“
„Paní o. z. Mgr. Vendula Kwaśniaková, měla prostřednictvím systému ´elektronické karty vstupu´ oprávnění ke vstupu do objektů resortu MO v posádce Praha, tedy i vstup do objektu Rooseveltova 23, Praha 6. Do jednotlivých zabezpečených oblastí v objektu Rooseveltova 23 oprávnění ke vstupu neměla. Z titulu zastávané funkce nebyly jmenované u Hlavního velitelství Vojenské policie zřízeny žádné uživatelské účty ke zpracovávání utajovaných informací. Disponovala pouze běžným uživatelským účtem do štábního informačního systému (dále jen „ŠIS“) a uživatelským účtem do informačního systému Vojenské policie (dále jen „ISVP“). ISVP byl využíván např. pro potřeby edukace ve formě e-learningu a zpracování příspěvku do rozkazů náčelníka Vojenské policie,“ pokračoval Jiří Roček.
„Pánové npor. Ing. Marek Foglar a npor. Mgr. David Plecitý mají přidělena a aktivována přístupová hesla do ŠIS a do ISVP pouze v době jejich povolání na vojenský výcvik, a to jen na určených služebních PC. Přístup do ISVP je omezen ve formě e-learningového odborného vzdělávání bez možnosti přístupu k datům v databázích kriminální služby Vojenské policie. Stálá přístupová konta do systému tzv. elektronického trestního řízení Vojenské policie jim nebyla vytvořena,“ uzavřel reakci na podněty Ekonomického deníku velitel vojenské policie Jiří Roček.
Aktivní nadporučíci
Výše zmiňovaní plukovníci Šlachtova ÚOOZ získali v armádních zálohách hodnosti nadporučíků.
„Npor. Ing. Marek Foglar a npor. Mgr. David Plecitý jsou vojáci v záloze zařazení do aktivní zálohy na služební místa u Vojenské policie. Do aktivní zálohy byli zařazeni rozhodnutím vydaným ředitelem Krajského vojenského velitelství Praha podle § 5 zákona č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), ve znění pozdějších předpisů, a § 33 zákona č. 45/2016 Sb., o službě vojáků v záloze, ve znění zákona č. 294/2017 Sb. Npor. Ing. Marek Foglar byl zařazen do aktivní zálohy na služební místo u Vojenské policie dnem 1. 6. 2018 a npor. Mgr. David Plecitý dnem 1. 1. 2018,“ uvedl v reakci na žádost Ekonomického deníku dle zákona o poskytování informací ředitel kanceláře ministryně obrany Roman Hrabačka.
„V rámci vojenských cvičení, na která byli výše uvedení vojáci povoláni v souladu s § 13 branného zákona, byli připravováni k plnění úkolů ozbrojených sil v souladu s §12 branného zákona. V letech 2018 – 2021 absolvovali tříletý cyklus přípravy aktivní zálohy Vojenské policie, který ukončili vykonáním závěrečné zkoušky,“ dodal Roman Hrabačka.
Malé ÚOOZ ve vojenské policii?
Podle několika zdrojů Ekonomického deníku bylo ve hře, že by do utajovaného týmu časem mohli přibýt i dva již výše zmiňovaní kolegové Venduly Kwasniakové: Marek Foglar a David Plecitý.
Ve vojenské policii by tak vzniklo jakési malé ilegální „ÚOOZ“, tak jak jej známe z doby Róberta Šlachty.
A jak to nakonec dopadlo?
„K poslednímu lednu byla Kwaśniaková z vojenské policie propuštěna. Stejně tak byly u kriminálky vojenské policie zrušeny armádní zálohy (AZ – pozn. red.),“ sdělil další ze zdrojů Ekonomického deníku z vojenské policie.
A Otakar Foltýn požádal o odchod z funkce.
„Dne 16. 2. mi náčelník vojenské policie doručil žádost o uvolnění z funkce k 28. 2. 2023. Dnes odpoledne jsem požádala předsedu Výboru pro obranu Lubomíra Metnara o svolání výboru v co možná nejkratším termínu, abychom mohli žádosti pana plk. Foltýna vyhovět. Kdy výbor bude, záleží na členech výboru,“ potvrdila 21. února Ekonomickému deníku ministryně obrany Jana Černochová (ODS).
Ekonomický deník ministryni proto již dříve položil i otázky k výše popisovanému zjištění.
„Konkrétně nic komentovat nemohu… …V rámci organizačních změn u VP k 1. 2. 2023 bylo zrušeno oddělení AZ u kriminální služby a toto oddělení AZ bylo organizačně vytvořeno pod výkonnou složkou hlavního velitelství VP, kde budou záložáci primárně plnit úkoly odborné a metodické pomoci pro oblast dopravně pořádkové a ochranné služby,“ odpověděla na otázky Ekonomického deníku Jana Černochová.
Jan Hrbáček
