Je to dlouhý a zamotaný příběh, který má dvě verze. Podle jedné postavil ostravský holding Vítkovice špatně fungující elektrárnu a vinu hází na tureckou stranu. Podle druhé se naopak Vítkovice staly obětí neseriózních tureckých partnerů, kteří za odvedenou práci neplatili a znehodnotili kotle dodávkou nekvalitního uhlí. Řeč je o elektrárně Adularya, která už pět let připomíná Schrödingerovu kočku: je současně dokončená i nedodělaná.
Zdánlivě staré téma se v posledních týdnech opět stává aktuálním. Státem vlastněná Česká exportní banka (ČEB) se totiž pokouší prodat pohledávku ve výši 433 milionů eur (v přepočtu 11,25 miliardy korun); ušlé úroky vycházejí na dalších 120 milionů eur. Podle informací Ekonomického deníku jsou ve hře nabídky tří uchazečů, z toho dvou tureckých společností. Prakticky jisté je to, že pohledávka se prodá jen za zlomek původní hodnoty a rozdíl doplatí stát, potažmo daňoví poplatníci. Tedy my všichni.
Před pěti lety bylo – na rozdíl od dnešní situace – v elektrárně hodně živo. V dubnu 2016 se odehrál druhý a zatím poslední pokus uvést první blok do provozu. Popis tehdejších událostí se velmi rozchází. Na jedné straně je skupina inženýrů a technických expertů, která se na stavbě podílela (Ekonomický deník jejich jména zná, ale nebude je uvádět), a také turecký investor. Ti všichni z problémů viní vedení Vítkovic. Na druhé straně je firemní skupina Vítkovice průmyslníka Jana Světlíka, která naopak zdroj potíží vidí na turecké straně.
Ze složité kauzy vybíráme tři sporné momenty. V rámci objektivity dáváme prostor k vyjádření oběma stranám; názor nechť si každý čtenář udělá sám.
Mohlo by vás zajímat
1. Vadný kotel nebo uhlí?
Kritici vedení Vítkovic se vzácně shodují: zdrojem potíží jsou vadné uhelné kotle, které dodal rakouský Andritz. Ten přitom do té doby neměl s výrobou fluidních kotlů o srovnatelném výkonu žádné zkušenosti. Dopadlo to špatně – oba pokusy o zprovoznění prvního bloku skončily zanesením kotle zatuhlým popelem. Vedení Vítkovic nikdy nereklamovalo kotle u rakouského výrobce, i když se takové řešení podle kritiků logicky nabízelo.
Jak zní verze Vítkovic? „Proces najíždění elektrárny byl opakovaně přerušován ze strany investora, neboť investor dodával do elektrárny uhlí s odlišnou specifikací, než je zakotvena v kontraktu, a toto uhlí mělo negativní účinky na zařízení elektrárny. Na tento problém Vítkovice opakovaně upozorňovaly,“ odpověděla mediální zástupkyně Vítkovic Eva Kijonková.
Generální dodavatel stavby – Vítkovice Power Engineering (VPE) – tak musel své pokusy o uvedení elektrárny do provozu na konci června 2016 ukončit. „S cílem zabránit nenávratnému poškozování zařízení elektrárny a kvůli neschopnosti investora problémy řešit bylo VPE nuceno proces najíždění elektrárny přerušit a elektrárnu udržovat v zakonzervovaném stavu,“ dodává Kijonková.
Ekonomický deník se dostal i k jednomu dosud neznámému dokumentu. Turecký investor byl v polovině roku 2016 přesvědčen o tom, že problém je v kotlích od Andritze. „Všechno, s čím jsme se setkali, bylo důsledkem nevhodného designu kotle od VPE a Andritze. Proto Adularya neuzná žádné závazky plynoucí z dodatečných nákladů,“ uvedl tehdy v odeslaném mailu ředitel firmy Adularya Enerji Ahmet Kızılaslan.
2. Sporný obsah chloru
Je to záhada, kterou by měl řešit Sherlock Holmes nebo někdo podobně nadaný. Turecká Adularya Enerji i Vítkovice provedly v první polovině roku 2016 řadu laboratorních rozborů kvality hnědého uhlí z nedalekého lomu. Jenže tyto analýzy dopadly každá úplně jinak.
Podle laboratorních rozborů, které si objednal turecký investor, byl obsah problémového chlóru v průměru 0,08 procenta (laicky řečeno: „je to úplně v pohodě“). Jenže ze vzorků, které si nechaly analyzovat Vítkovice nebo dodavatel kotle Andritz, vyšel podíl převyšující 0,5 procenta a jednou to bylo dokonce 1,07 procenta (laicky řečeno: „je to průšvih“).
Expertní zpráva, kterou si v roce 2017 nechaly zpracovat státní instituce ČEB a EGAP u společností Škoda Praha a ÚJV Řež (divize Energoprojekt), dává za pravdu spíše Turkům a kritikům Vítkovic. Na straně 20 této zprávy je uvedeno, že „palivo původně definované v EPC kontraktu nebylo zásadně špatně stanoveno a to včetně koncentrace chlóru.“ Zmíněná zpráva označila jako hlavní problémy elektrárny Adularya nedostatky v designu kotle a také špatné namletí uhlí.
3. Kdo je tu neplatič
Firemní skupina Vítkovice uvádí, že zdrojem potíží byl turecký investor – Adularya Enerji ze skupiny Naksan Group. V první polovině roku 2016 totiž za odvedenou práci neplatil, dluh dosáhl výše 47,6 milionu eur (téměř 1,3 miliardy korun). „Ani vlastní zdroje, které jsou součástí smluvní ceny, a to i přes zprávu nezávislé znalecké společnosti Bureau Veritas a její kladné posudky ve prospěch VPE, zákazník nevyplatil,“ upozornila Eva Kijonková.
Ocitáme se tak v začarovaném kruhu, protože turecký investor tvrdí, že Česká exportní banka přestala projekt financovat v reakci na zpožděnou výstavbu a nezvládnutí projektu ze strany generálního dodavatele. „VPE nese plnou odpovědnost za sankce aplikované ČEB kvůli zpoždění projektu. Kdyby VPE uspěla, tak by banka žádné sankce neuvalila,“ uvedl ve vyjádření z července 2016 ředitel Adularya Enerji Ahmet Kızılaslan.
Faktem je, že VPE byla v té době v platební neschopnosti. Již během jara přestala firma platit svým dodavatelům, ale také najatým expertům na staveništi turecké elektrárny. Pozoruhodný byl postup mateřského holdingu Vítkovice a jeho šéfa Jana Světlíka. Nejprve odmítal přiznat jakékoli finanční problémy a zpochybňoval platnost některých pohledávek, ale v srpnu obrátil a sám navrhl poslat VPE do insolvenčního řízení.
Bankrot VPE poté nabral až absurdní rysy. Věřitelé do konce roku 2016 přihlásili pohledávky v celkové výši 71 miliard korun (!). Mnohé z nich byly takříkajíc vycucané z prstu. Dokonce i dodavatel problémových kotlů Andritz přihlásil pohledávky v celkové výši 66,5 milionu korun za různé dodávky a služby – s argumentem, že „dlužník (VPE) nemá zájem na dokončení projektu a nehodlá Smlouvu o dílo plnit.“
Kauza Adularya: časová osa
- 2009 – Počáteční přípravy projektu turecké elektrárny, nejprve v režii české společnosti Ferrit a slovenské BTG Energy. Ty později přizvou většího a silnějšího partnera: Vítkovice.
- Duben 2010 – Zakázka podepsána, hnědouhelnou elektrárnu Adularya postaví konsorcium vedené společností Vítkovice Power Engineering (VPE).
- Srpen 2010 – Podle uzavřené smlouvy zajistí financování projektu Česká exportní banka. Turecká Adularya Enerji je příjemcem úvěru a investorem. O něco později dohodnuto pojištění od státní pojišťovny EGAP.
- Prosinec 2010 – Podpis smlouvy za 68 milionů eur, podle níž dva kotle dodá rakouský Andritz.
- Únor 2012 – Zahájení výstavby elektrárny Adularya včetně přilehlého lomu na uhlí.
- Květen 2014 – ČEB dočasně pozastavila čerpání půjčky na stavbu elektrárny kvůli sporu investora a dodavatelů o výši dodatečných nákladů.
- Leden 2016 – První spuštění bloku A elektrárna Adularya. Po několika týdnech musel být odstaven kvůli problémům s hromadícím se popelem v kotli.
- Duben 2016 – Vítkovice Power Engineering přestávají platit své závazky, Wetag Invest podává insolvenční návrh k soudu. Druhý neúspěšný pokus spustit blok A.
- Červen 2016 – Odjezd většiny českých zaměstnanců a kontraktorů z elektrárny Adularya.
- Červenec 2016 – Neúspěšný pokus o státní převrat v Turecku. Jednoho z majitelů holdingu Naksan zatkla turecká policie, dceřiné firmy včetně Adularye převzali státní správci.
- Srpen 2016 – Vítkovice Power Engineering skončily v úpadku, insolventní jsou i další dceřiné firmy holdingu Vítkovice.
- Říjen 2017 – Expertní zpráva zpracovaná pro ČEB a EGAP potvrdila, že problém je v konstrukci kotle, al také ve špatném namletí uhlí.
- Prosinec 2017 – Česká exportní banka nahlásila elektrárnu Adularya jako pojistný případ, uhradit jej má EGAP. Ten to však odmítl.
- Září 2019 – Premiér Andrej Babiš řešil s tureckým prezidentem Erdoğanem osud elektrárny. Turci znovu nabízejí Čechům, ať elektrárnu převezmou, ale těm se do toho nechce.
- Listopad 2020 – Česká exportní banka spustila prodej pohledávky za firmou Adularya Energy (úvěr za 433 milionů eur plus příslušenství 120 milionů eur)
David Tramba
