„Zpočátku to vypadalo jako velmi závažný případ. Až po čase jsem zjistil, kolik nestandardních věcí se při jeho vyšetřování odehrálo.“ Tak začal své vyprávění pro Ekonomický deník detektiv někdejšího Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) o známé olomoucké kauze Vidkun. Ta teď čeká na již druhé rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci. Detektiv si zatím přeje zůstat v anonymitě, ale pokud bude předvolán soudem, tvrdí že otevřeně o všem, co mělo zůstat utajeno, promluví. V kauze Vidkun, která byla prezentována jako výkladní skříň ÚOOZ, mělo jít o korupci, ohýbání trestního řízení a poskytování informací z něj v rámci olomoucké krajské policie. Alespoň to na sklonku roku 2015 tvrdil Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) pod vedením Róberta Šlachty. Po letech u soudů je ovšem všechno jinak, rozsudky se zásadním způsobem mění v odůvodněních, skutků ubývá, pak zase přibývá, obžaloba aktuálně žádá jeden pětiletý nepodmíněný trest.
Podle slov detektiva vychází celá kauza Vidkun z pomsty policistů, kteří před rokem 2015 sloužili v olomoucké krajské policii, a po sporech s jejím náměstkem Karlem Kadlecem odešli z velké části na ÚOOZ.
Zde se pak podle něj někteří z nich aktivně podíleli na trestním řízení vůči aktérům operace, která získala krycí jméno po norském nacistickém zrádci Vidkunu Quislingovi.
Přestože detektivové ÚOOZ označili v kauze Vidkun za podezřelé více lidí, včetně někdejšího ministra vnitra za ODS Ivana Langera, obžalobě nakonec čelili dva někdejší vysoce postavení policisté Karel Kadlec a Radek Petrůj, vlivný olomoucký podnikatel Ivan Kyselý a bývalý hejtman Jiří Rozbořil (ČSSD).
Radek Petrůj byl zproštěn v plné míře a znovu nastoupil k policii.
Bývalého olomouckého policejního náměstka Karla Kadlece soud odsoudil k podmínce za vynášení informací z trestních spisů a za pokus o zneužití pravomoci úřední osoby.
Podnikatel Ivan Kyselý si pak vyslechl podmíněný trest za pokus účastenství ve formě organizátorství zneužití pravomoci úřední osoby.
Bývalý hejtman Jiří Rozbořil (ČSSD – SOCDEM) byl podmíněně odsouzen za podplácení a za účastenství ve formě pomoci zločinu zneužití pravomoci.
Kyselý dostal od soudu tříletou podmínku a platební příkaz na 346 tisíc korun, Kadlec taktéž tříletou podmínku a peněžitý trest ve výši 438 tisíc korun. Pět let navíc nesmí působit u bezpečnostních sborů. Rozbořil dostal dvouletou podmínku a pokutu 182 tisíc.
Nedoložené úřední záznamy
Kauza Vidkun byla zahájena v roce 2014 na základě několika úředních záznamů. Bylo jich celkem 13. Ty posloužily jako podklad pro zahájení trestního řízení. Ale hned po sepsání druhého, ničím důkazně nepodloženého, záznamu byly překvapivě olomouckým Vrchním státním zastupitelstvím a soudy povoleny odposlechy a sledování.
„Autorem prvotních záznamů byl pozdější vedoucí expozitury ÚOOZ v Ostravě Jirka Komárek, který je uložil v utajeném režimu ve Véčku (stupeň utajení Vyhrazeno – pozn. red.). Nikomu je nedával k dispozici a ten obsah byl utajovaný i pro ostatní zpracovatele té kauzy,“ začal svoji výpověď detektiv.
Šlo podle něj o validní informace? „V té době jsem to neuměl vyhodnotit. Nevěděl jsem, jestli byly validní, nebo ne, protože schůzkovou činnost, která předcházela těm úředním záznamům, prováděl Komárek sám, bez dohledu a nějakého sdílení informací o obsahu schůzek. Sepsal je pak formou toho záznamu. Jestli byly validní, jestli byly pravdivé? S odstupem času si myslím, že byly přehnané a nafouknuté,“ pokračuje detektiv.
To, že byly Komárkovy úřední záznamy doslova smyšlené, pak tvrdí obvinění v kauze Vidkun. „Svým způsobem se dá říct, že byly smyšlené,“ potvrzuje nyní detektiv.
Skartace dokumentu s utajeným informátorem
Jednou, z dodnes neobjasněných událostí, je záhadné zmizení ještě jednoho úředního záznamu, vyjma uvedených třinácti záznamů. Ten obsahoval informace o identitě utajeného informátora Jiřího Komárka, který měl poskytovat zásadní svědectví ke kauze Vidkun. Jak již Ekonomický deník dříve zjistil, ten byl skartován.
„V prvotní fázi zahájení vyšetřování jsem vůbec nevěděl, kdo byl onen informátor. Protože to před námi bylo skryto a utajováno. Až s odstupem času a po reorganizaci ÚOOZ jsem se dozvěděl, v roce 2016, když Komárek odešel, že informační zdroj, který byl uveden na tom záznamu, který měl Komárkovi předávat informace, byl příslušník Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) Milan Vaculík. Ten s Komárkem aktivně schůzkoval. Co všechno bylo obsahem jejich častých schůzek nevím, protože jsem se jich neúčastnil,“ odhaluje identitu údajného utajovaného informátora detektiv.
„Víte co? Já jsem to tehdy neřešil. A hlavně, my jsme ty jednotlivé a kompletní informace na úplném začátku neměli. Bylo nám prezentováno, že to je šílená kauza klientelistických a podnikatelských vazeb na policii s tím, že má obrovský rozsah a bude to mít neskutečný dopad. Že to je obrovská chobotnice,“ doplnil.
Ekonomický deník doplňuje, že postava příslušníka GIBS Milana Vaculíka je poměrně mediálně známá, a to prověřováním údajného úniku z vyšetřování olomoucké IT společnosti Tesco SW. Vaculík prověřoval jako podezřelého mimo jiné tehdejšího policejního prezidenta Tomáše Tuhého.
Jak se později ukázalo, Vaculík SMS zprávu otočil, neodeslal ji Tuhý, kterého podezříval z úniku informací o policejní razii, ale byla adresována naopak jemu. Na průšvih v prvotní fázi nepřišlo ani Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, případ dozorovala žalobkyně Jarmila Ošlejšková. Jiří Komárek přitom tehdy tento případ nazýval „brutálním únikem informací“.
Případ obrácené SMS má určitou souvislost s kauzou Vidkun, tehdejší náměstek olomoucké krajské policie získal informaci, že má být diskreditován policejní prezident a předal ji nejen nadřízeným, ale seznámil s tím i tehdejšího šéfa GIBS Ivana Bílka. A i s touto skutečností detektivové ÚOOZ při vyšetřování kauzy Vidkun v jednu chvíli pracovali. Měla dokládat, že Kadlec účelově vypouští informace získané ve službě. Přitom Kadlec naopak nadřízené varoval před chystanou diskreditační akcí proti policejnímu prezidentovi, na které měli podíl i někteří představitelé tehdejšího ÚOOZ. Jeho velitel Róbert Šlachta si tehdy plánoval, jak se stane Policejním prezidentem.
„Ano, problém s obrácenou SMS jsme zaregistrovali, ale neumím si to vyhodnotit, jestli to bylo úmyslné, nebo nedbalost,“ podotkl detektiv.
Co se tedy s úředním záznamem, který měl konstatovat identitu údajného utajeného informátora Milana Vaculíka stalo?
„S úředním záznamem, týkajícím se informačního zdroje, toho prvotního? Co vím, tato písemnost byla odtajněna a následně skartována,“ vzpomíná.
Na otázku, zda ví, kdo ji skartoval, pak odpověděl: „Odtajněná musela být zpracovatelem, tedy Jiřím Komárkem. S největší pravděpodobností ho skartoval on sám. Protože on ho odtajnil, tu písemnost vyňal z utajované čísti svazku, a nakládal s ní. Bylo to jenom v jeho rukou.“
Proč měl tento úřední záznam ze spisu v kauze Vidkun zmizet? „Domnívám se, že to bylo z toho důvodu, aby pro potřeby dalšího trestního řízení zabránil identifikaci původního informačního zdroje. Když se na to teď dívám s odstupem času, je možné, že Komárek nechtěl, aby byly některé věci byly konfrontovány přímo s touto osobou. Hodně spolu schůzkovali,“ odvětil detektiv.
Milan Vaculík byl podle něj také tím, kdo umožnil detektivům ÚOOZ přístup na olomouckou expozituru GIBS, aby tam mohly být instalovány odposlechy na jeho nadřízeného Tomáše Uličného.
„Bylo to speciální režimové pracoviště. Umožnil nám takový přístup, aby to bylo nedetekovatelné a aby nedošlo k dekonspiraci toho, co jsme tam dali. Což bylo trochu zvláštní, když byla GIBS tato věc odňata. Bez tohoto kontaktu zevnitř bychom se tam nikdy nedostali a nikdy bychom tam tu techniku nemohli nasadit, pokud bychom neměli nikoho zevnitř. Komárek to zajistil přes Vaculíka, Vaculík byl ten, který nás tam pustil,“ popisuje policista.
Osobní rovina a podjatost
Co tedy úřední záznamy Jiřího Komárka, mimochodem bydlícího ve vesnici Tovéř nedaleko Olomouce, popisovaly?
„Ty prvotní popisovaly údajné vazby, že pracovníci GIBS ve spojení s krajským policejním ředitelstvím Olomouckého kraje vynášejí informace. Že jsou propojeni a že ovlivňují trestní řízení,“ vybavuje si policista.
Jenže tyto úřední záznamy začínaly postupně bytnět, začali se v nich bez důkazů objevovat jména dalších policistů a dokonce někdejšího ministra vnitra za ODS Ivan Langera.
Mimochodem se v nich objevovaly i útržky z pokoutně získaných nahrávek, soudně nepovolených, Jiřího Komárka z různých setkání. Protože byly nesrozumitelné, nechal si je díky známostem zvukově čistit v ostravské redakci České televize. Ale ani to příliš nepomohlo.
„Další policisté a Langer, to přišlo následně, v dalším úředním záznamu. Ten popisoval údajné propojení inspekce a exministra vnitra s tím, že to nemůže postoupit místně příslušnému útvaru tehdejší GIBS (v Olomouci – pozn. red.) a žalobci z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci rozhodli o tom, že bude tak věc přidělena nám, na ostravský ÚOOZ,“ vysvětluje detektiv a pokračuje, že dnes už je mu jasné, že tehdy (v letech 2014 až 2015, případ se dlouho táhne – pozn. red.) šlo o vyřizování účtů mezi policisty.
„V té době jsem to takhle nevnímal, ale s odstupem času, dnes, už vím, že část těch záznamů a i část motivace některých kolegů vznikala jednoznačně v osobní rovině. Cílem byl jejich bývalý nadřízený, náměstek krajského ředitelství policie v Olomouci Karel Kadlec,“ tvrdí.
Kdo konkrétně z bývalých olomouckých policistů se tehdy na aktivitách ÚOOZ vůči Kadlecovi a dalším obviněným v kauze Vidkun podílel?
„Oficiálně se nepodíleli na ničem, neoficiálně téměř na všem. To už byli na ÚOOZ a byli podřízenými Jiřího Komárka. Měli privilegia, o kterých se nikomu ani nezdálo. Komárek je ve všem preferoval. Když se zahajovaly úkony v kauze Vidkun a nasazovala se operativní technika do kanceláře náměstka krajského náměstka Kadlece, tak na vyhodnocení uší chodila řada těchto lidí, protože ostravský tým, který byl na vyšetřování vyčleněn, neuměl po hlase identifikovat jednotlivé účastníky schůzek. Proto Komárek rozhodl, že nám s tím budou pomáhat kolegové z Olomouce, kteří nám řeknou, kdo je kdo,“ pokračuje detektiv a jmenuje někdejší olomoucké policisty, kteří se sice neoficiálně, ale o to aktivněji, zapojili do vyšetřování Vidkunu.
„Nejaktivnější byl Tomáš Adam (po krátké kariéře na ÚOOZ dnes ředitel prostějovské policie – pozn. red.). Komárek Adamovi dával některé odposlechy na poslech, přepis a úpravu. Pak se na tom podíleli jako operativci další olomoučáci – Zdeněk Zapletal a Pavel Schejbal. Tomáš Adam jezdil často za Komárkem a předával mu interní informace z olomoucké krajské policie. S kým tam komunikoval nevím, ale ty informace vždycky osobně předával jen Komárkovi. Ten se nás pak ptal, jestli víme o tom, že proběhla schůzka s tím a tím, a kdo se s kým sešel. My jsme se to vždycky snažili dohledat na úkonech, někdy se to povedlo, někdy ne, protože ta komunikace údajně podezřelých mnohdy probíhala mimo prostor, který jsme měli pokrytý, čili jsme o tom nevěděli. Tyto informace vždy nosil Tomáš Adam, který se na vyšetřování, byť neoficiálně, ale velmi aktivně podílel. Po těch hádkách s vedením v Olomouci a intrikách vůči nim byli podjatí, ti lidé se na vyšetřování kauzy Vidkun neměli vůbec podílet,“ akcentuje policista.
„Už z logiky věci plyne, že podřízení náměstka Kadlece spolupracovali na kauze od samého počátku, protože lidé z ostravského ÚOOZ by se do jeho kanceláře nikdy nedostali a hrozila by i dekonspirace,“ podotýká detektiv.
Podotkl, že někteří z olomouckých policistů, rozhádaných s tehdejším náměstkem Karlem Kadlecem, se dokonce podíleli na instalování odposlouchávací techniky.
„Ano, v době, kdy nebyly některé prostory pod kontrolou a museli jsme tam dosazovat techniku takzvaně mobilně, si vybavuji, že Zdeněk Zapletal byl jedním z policistů, který tu techniku v daném prostoru nasazoval,“ potvrdil znovu dlouho vyvracené informace o aktivní účasti bývalých olomouckých policistů na vyšetřování kauzy Vidkun.
Probíhalo to tak, že před schůzkou přišlo do kavárny několik policistů a odposlechy lepili podomácku pod stoly. Po schůzce zase přišli jiní policisté, kteří je odlepili a přinesli na ÚOOZ, aby se záznamy vyhodnotily. Technika se nakupovala v čínských e-shopech. „Neměli jsme ji k dispozici. Ty záznamy byly hrozně nekvalitní,“ objasňuje detektiv s tím, že tehdy byla nahrána i řada rozhovorů nezájmových civilních osob. „Snad byly smazány“, doufá. Reálné policejní odposlechy byly později instalovány policejním Útvarem zvláštních činností do zdí v elektroinstalaci sledovaného podniku.
Jak jste daleko? Najděte něco na další
Vybavuje si také, že když spis ke kauze Vidkun po reorganizaci ÚOOZ v roce 2016 přebíral, zarazila ho změna v chování žalobců olomouckého Vrchního státního zastupitelství.
„Co si vybavuji, tak došlo k obrovské změně v chování a v přístupu vrchních státních zástupců v Olomouci. Do doby, když byli na ÚOOZ Róbert Šlachta a Jiří Komárek všechno klapalo jak promazaný stroj. Jakmile Komárek a Šlachta při reorganizaci odešli, zaujali vůči nám velmi nepřátelskou pozici. Všechno negovali, všechno si ověřovali, dávali nám tam týdenní lhůty na dokladaci, co jsme udělali za týden v rámci vyhodnocování zajištěných stop a dalších písemných materiálů. Bylo to strašně hektické. Tím, že naši práci velice podrobně kontrolovali s tím, že tam musí být něco i na další subjekty, které v té době nebyly obviněny. Bylo to o tom, že se snažili v rámci těch zajištěných stop, protože to byly tera dat a stohy písemných materiálů, najít něco na ostatní aktéry, zejména na bývalého ministra vnitra,“ tvrdí detektiv.
„Na těch schůzek na Vrchním státním zastupitelství se nás neustále ptali, jestli už to máme důkladně vyhodnocené a jak je možné, že tam nic není? Vzpomínám si, že tehdy to komentoval Šlachta, že kdyby neodešel Komárek, tak by to určitě dotáhli. Říkal, že tam zůstali lidé, kteří to neumí, nemají informace, a že to proto to vyšumí. S tím, že oni byli ti garanti toho, že to nějakým způsobem dotáhnou do toho rozšíření obvinění,“ doplňuje.
Jak na něj tehdy naléhání žalobců působilo? „Jsou chytří a vědí, že se to odehrálo pouze v rovině pokynů. Jestli to máme vyhodnocené, jestli to máme v pořádku, jestli jsme tam něco našli nebo ne,“ říká.
„Když se na ten případ dívám s odstupem času, vím, že to bylo celé přefouknuté, zveličené. A celé se to odehrávalo ryze v osobní rovině,“ doplnil detektiv.
A dodal, že je přesvědčen, že přes to přese všechno kauza Vidkun měla skončit u soudu. „Už jen vzhledem k tomu ročnímu monitorování jsou tam věci, které by se měly vysvětlit. Ale ne s tou stávající právní kvalifikací,“ míní.
Na závěr uvedl, že on, ale i další detektivové, nemají problém toto své svědectví zopakovat v plné šíři u soudu. „Stačí, když si soudy předvolají detektivy, kteří na této kauze dělali. Zatím to nikdo neudělal. Nebudu takhle vypovídat jenom sám, bude nás víc,“ uzavřel.
Jan Hrbáček
