Kauza Vidkun byl jednoznačný pokus o sesazení policejního prezidenta, tvrdí ex-šéf olomoucké Generální inspekce

"Ptáte se, jak by měla kauza Vidkun dopadnout, nebo jak dopadne? Já důvěřuji osobním a profesním kvalitám většiny státních zástupců a soudců. I policistů. Pokud se však řízením osudu stane, že se shromáždí určitá menšina za určitým účelem, tak nelze předjímat vůbec nic," říká bývalý šéf olomoucké Generální inspekce Tomáš Uličný. Foto: ED

Nikdo nikdy pořádně neprověřoval informace, které vedly k počátkům kauzy Vidkun, v níž má jít o údajné vynášení informací z policejních spisů a ohýbání trestního řízení. Ve velmi otevřeném a obsáhlém rozhovoru pro Ekonomický deník to tvrdí bývalý šéf Generální inspekce bezpečnostních sborů v Olomouci Tomáš Uličný. „Cílem akce Vidkun bylo obsadit vedoucí služební místa u policie skupinou příslušníků bývalého ÚOOZ, kteří s podporou Vrchního státního zastupitelství v Olomouci konali nezákonně, z čehož ovšem viní jiné… …To, že policisté a státní zástupci průběžně neprověřovali smyšlené poznatky z úředních záznamů detektiva Jiřího Komárka, tím se už nikdo nezabývá a zabývat nehodlá. Protože to jde samozřejmě proti jejich zájmům,“ říká o kauze, která dramaticky zahýbala policejním sborem, zcela bez servítků Tomáš Uličný.

Jste jedním ze sedmi zatčených v rámci olomoucké kauzy Vidkun, ve které policie obvinila čtyři lidi z vynášení informací z policejních spisů a manipulací s nimi. Byl jste sice zatčen a dva dny vyslýchán, ale nebyl jste obviněn. O čem podle vás vlastně Vidkun je?

Realizace monstrakce s názvem Vidkun je výsledkem snahy o obsazení vedoucích služebních míst u policie skupinou příslušníků bývalého ÚOOZ, kteří s podporou Vrchního státního zastupitelství v Olomouci konali nezákonně, z čehož ovšem viní jiné. Toto tvrzení vychází z informací z veřejných zdrojů i z mé písemné komunikace s policejními orgány a Nejvyšším i Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci, a pochopitelně z písemných materiálů, které mi byly předány ÚOOZ v rámci realizace akce Vidkun. Na počátku je spis týkající se olomoucké společnosti Tesco SW. To je případ „slavné“ obrácené SMSky a vymyšleného brutálního úniku informací.

K tomu se určitě dostaneme…

A na konci měl být policejní prezident.

Tuhý…

Ano, když to pojmu s nadsázkou, měl být policejní prezident profesně úplně tuhý.

Případ společnosti Tesco SW ale zpracovávala protikorupční policie, ne Útvar pro odhalování organizovaného zločinu. Na té věci bylo hodně zvláštní, že šéfovi ostravského ÚOOZ poskytl informaci ze spisu, včetně zcela otočené analýzy komunikace a historie telefonů, žalobce olomouckého Vrchního státního zastupitelství Petr Šereda…

Poskytl Komárkovi dokonce přímo odkládací usnesení Generální inspekce bezpečnostních sborů. Ale to se stalo až v roce 2016.

Co tomu tedy předcházelo?

To, že na mnou vedené pracoviště GIBS v Olomouci byl na podzim 2014 zaslán poznatek z protikorupční policie, že mělo dojít k vyzrazení policejní akce prostřednictvím SMS. Konkrétní jména v tom podnětu samozřejmě nebyla. Olomoucká žalobkyně Jarmila Ošlejšková si vyžádala přímo jako zpracovatele mého podřízeného Milana Vaculíka.

To jí ovšem zákon neumožňuje, ne? Ona si dle litery zákona může vybrat policejní orgán, konkrétní složku, nikoliv konkrétního zpracovatele…

To máte sice pravdu, ale těžko se dá odporovat žádosti státního zástupce. Já jsem na žádost Jarmily Ošlejškové Milanu Vaculíkovi umožnil cele se věnovat této věci. Zpracovával tedy pouze dva spisy, oba byly podobného charakteru. Tedy úniky informací. U toho předmětného spisu Tesco SW mi bylo sděleno, že nesmím z pozice vedoucího tento spis kontrolovat. Jinými slovy ručit za něj. Tak jako jsem ručil za zpracování všech dalších spisů.

A to Vám přikázala taky Ošlejšková?

Ano.

A ptal jste se jí na důvod, vysvětlení tohoto zcela nestandardního přístupu v té věci?

Důvod mi v podstatě sdělen nebyl. Bylo to její přání.

Vy jste ho tedy, předpokládám, respektoval?

Ano. Pochopitelně člověka napadne jako první proč? První byla možná nedůvěra ze strany nadřízených. Dokonce jsem se nahlásil k náměstku GIBS Michalu Murínovi. Vzal jsem s sebou Vaculíka, tam jsme to projednali, řekl jsem, že to budu respektovat, ale také to, že v případě jakéhokoliv problému budu stejně z formálního hlediska zodpovědný za kroky, které Vaculík učiní. Tudíž jsem chtěl, aby byl tento zákaz vydán písemně.

Takže on byl původně jen ústní?

Původně byl pouze ústní. Pokud si pamatuji tak až po nějaké delší době, v řádu několika měsíců, byl vydán písemně.

Co se tady dělo dál?

Na přelomu zimy a jara v roce 2015 mi Vaculík krátce ukázal přípis z VSZ. Nebyl jsem ani adresátem tohoto pokynu dozorové státní zástupkyně, který mi zakazoval vykonávat jednu z mých služebních povinností. Telefonicky jsem informoval náměstka Murína, který už patrně byl o vydání tohoto přípisu informován. Víc jsem o spisu Tesco SW a údajném úniku informací od jeho počátku zpracovávání Vaculíkem nevěděl. Druhý Vaculíkův spis jsem ale kontroloval, stejně jako další trestní věci na pracovišti. Protože nás bylo málo, zpracovával jsem i běžnou trestní agendu.

Nastražená past

Někdy ale muselo dojít ke zlomu. Nebavil se s vámi váš podřízený Vaculík o tom, že má se spisem Tesco SW problémy?

Ano. Jak už bylo medializováno, jednou mi k tomu Vaculík v kuřárně odposlouchávané ÚOOZ řekl něco v tom smyslu, že je vynervovaný, že ten spis je velmi problémový. Vaculíka jsem nikdy nežádal o žádnou informaci k tomuto spisu. Otázkou je, zda se mnou hovořil ze své vlastní vůle, a případně, zda jsem byl jediný, komu se svěřil. Rovněž medializovaný byl rozhovor s mým nadřízeným plukovníkem Janem Michelem z Ostravy, kterému jsem řekl, ať mu dá pokoj na práci, že toho má dost.

Jako Vaculíkovi?

Vaculíkovi. Řekl jsem Michelovi, že ten spis je zřejmě extrémně problematický. Ale nikdy jsem se nikoho neptal, co v tom spisu je, a proto jsem o něm nemohl předávat dál žádné informace. To, že tak budu činit, však předpokládal někdo disponující velitelskou pravomocí v ÚOOZ. A jak se věci dnes jeví, tak cílem umístění tohoto spisu na pracovišti GIBS v Olomouci byl plán, aby se za neustálého monitorování mé osoby, které započalo v červenci 2014, prokázalo, že já z tohoto spisu neoprávněně získávám informace. A to buď z elektronického systému anebo z písemností, což znamená, že bych se musel vloupat do Vaculíkova trezoru. Anebo alespoň od Vaculíka vyžadovat ústní informace.

Což se ovšem nestalo…

Jistě. Celé to byla nastražená past. Provokace s přesně vypočítaným účinkem, nic jiného. Dnes už je zřejmé, že ani nemohlo jít o zkoušku spolehlivosti mojí osoby podle zákona o GIBS, protože nebyly splněny žádné zákonné podmínky jejího vykonání. Pokud bych tehdy jednal tak, jak si přáli policisté z ÚOOZ, zdokumentovali by to, co oni chtěli, aby se dělo. Že nějakým způsobem získám informace od Vaculíka, předám je dnes ve Vidkunu obžalovanému náměstkovi olomoucké policie Karlu Kadlecovi, ten je předá podnikateli Ivanu Kyselému. A od něj informace obdrží ve Vidkunu dodnes podezřelý bývalý ministr vnitra Ivan Langer, který bude informovat policejního prezidenta Tomáše Tuhého. Oni si prostě malovali, že hromada lidí bude fungovat v tomto systému jako organizovaná skupina, která nezákonně předává informace z trestních spisů osobám, které nejsou oprávněny takové informace mít. Pokud by se ÚOOZ tato provokace zdařila, dalo by se s úspěchem uvažovat o vazebním stíhání policejního prezidenta a všech dalších zúčastněných osob.

Dnes už je přeci ze spisového materiálu jasné, že toto se nestalo…

No moment. Tady je vůbec více zajímavých skutečností. Je totiž například otázkou, zda ta předmětná SMSka vůbec byla poslána. Jednalo se o údajnou SMS zprávu, kterou prý někdo z okolí policejního prezidenta varoval syna majitele Tesco SW Davida Tesaříka před policejní razií. Následně mělo vyjít najevo, že Tesařík neměl být příjemcem, ale odesílatelem této SMS.

A je to možné?

No právě, taky se ptám, jak je to možné? Jak je možné, že si zkušený inspektor Milan Vaculík i zkušená státní zástupkyně Jarmila Ošlejšková popletou odesílatele s příjemcem a to navzdory naprosto jednoznačným stoprocentním a opakovaným písemným podkladům od Útvaru zvláštních činností policie, který realizuje odposlechy. Možná se mezi zprávy o toku SMS zatoulal nějaký zmetek. A možná byl připraven pro toho, kdo neoprávněně do spisu nahlédne, aby předal informace osobám, které je neměly znát. Kdo ví.

Vy jste ale informaci pokusu o sesazení policejního prezidenta zachytil?

Ano. Tuto informaci mi předal náměstek olomoucké policie Karel Kadlec. Zároveň mě varoval před tím, že ÚOOZ pracuje účelově na tom, abych byl trestně stíhán. Já jsem si to spojil s tím, že jsem byl sledován a s provokativními otázkami některých mých podřízených, o kterých dodnes nevím, jestli spolupracovali pouze s ÚOOZ nebo i s olomouckými vrchními státními zástupci. S největší pravděpodobností se dalo usuzovat, že spis Tesco SW souvisí s informací o sesazení policejního prezidenta. Já jsem o situaci ústně informoval své nadřízené, ředitele i náměstka. Jenže v té době se jednalo o informace, ke kterým neexistovaly uchopitelné důkazy. Bylo mi řečeno, že se s tím nedá nic dělat.

Komárek na scéně

Potom na základě onoho velmi podivného vyšetřování údajného úniku informací, který ale zjevně, jak už je dneska prokázáno, únikem nebyl, vystoupil šéf ostravského ÚOOZ Jiří Komárek, který Vidkun řídil, a obvinil veřejně tvrdě policejního prezidenta z trestné činnosti…

Ano, v České televizi, kde prohlásil, že policejní prezident Tuhý je důvodně podezřelý z brutálního úniku informací.

Jenom připomeňme, že Komárek neměl z titulu své funkce šéfa ostravského ÚOOZ žádný přístup ke spisovému materiálu GIBS a, jak se ukázalo, osobně mu ho předal státní zástupce Petr Šereda z VSZ Olomouc…

Což bylo překvapivě vyhodnoceno jeho nadřízenými jako řádné a zákonné jednání. Že to je v pořádku.

Někdejší šéf ÚOOZ Ostrava Jiří Komárek v pořadu Moje zprávy na TV Barrandov. Tomáš Uličný tvrdí, že kauzu Vidkun odstartoval vymyšlenými informacemi.
Repro: ED
A to jsme před prázdninami 2016. Následně, po další kauze Beretta, dochází k reorganizaci ÚOOZ a protikorupční policie…

Tak. Když se ale vrátíme k Vidkunu, tak na počátku této provokace byl Jiří Komárek se svým úředním záznamem.

Se kterým? On jich napsal asi 12, nebo 13…

Mluvím o úředním záznamu z 19. června 2014, který se týká mě. Pochopitelně jsem proti těmto dále konkretizovaným lžím podal v červnu 2017 stížnost, kterou státní zástupce zamítl. Jak jsem se totiž dozvěděl, Komárek má prý k dispozici osobu, jejíž identitu odmítá sdělit, a ta osoba o mně tvrdí, že vydírám a vyhrožuji policistům, od kterých takto protiprávně shromažďuji informace z trestních spisů, předávám je neoprávněným osobám a že manipuluji s trestními spisy. Dále tam je uvedeno, že jsem podporován ředitelem GIBS Ivanem Bílkem, a bezesporu z toho důvodu bylo podezření z vynášení informací vůči mé osobě státním zastupitelstvím odňato Generální inspekci, která ho měla ze zákona prověřovat,a bylo přiděleno ÚOOZ.

Jak to? Inspekce má přeci svoji vlastní vnitřní inspekci?

Ano. Oddělení vnitřní kontroly, ale státní zástupci tuto trestní věc přidělili ÚOOZ, a já se ptám na dvě zásadní věci. Za prvé, kdo je ten Komárkův informátor? Zda vůbec existuje, protože státní zastupitelství a ÚOOZ ho pečlivě kryjí. Když jsem napsal dozorujícímu státnímu zástupci z VSZ Olomouc Miroslavu Stokláskovi, že si tyto informace Komárek vymyslel, účelově smyslel, aby mě mohli trestně stíhat, tak mi Stoklásek odepsal, že se Komárek nedopustil protiprávního ani nezákonného jednání a tím to skončilo.

To je hodně zvláštní situace. Předpokládám, že budete na podzim v procesu vypovídat jako svědek, tak asi vznesete nějaký apel tímto směrem na vyšetření těchto věcí na soudní senát?

Sdělení Nejvyššího a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci jsou velmi poučná pro občany této země. Plyne z nich následující: jestliže nějaký křivý policista o komkoliv z nás napíše smyšlený úřední záznam, že dotyčný páchá trestnou činnost, aniž by uvedl konkrétní zdroj své informace, tak se najde státní zastupitelství a bohužel i soud, kteří nepožadují prověření pravdivosti takového úředního záznamu a povolují u takto nařčeného občana odposlechy, sledování, domovní prohlídky, zadržení. A to všechno na základě smyšlenek a lží.

Bez toho, aby si žalobci a soudy tu informaci řádně prověřili?

Přesně tak. Já jsem měl také podle ÚOOZ mimo jiné lustrovat lidi i věci v policejních i jiných systémech pro osoby, které měly být nezákonnými příjemci těchto informací. Zeptal jsem se v Ostravě na ÚOOZ, kde jsem byl přítomen při rozpečetění první části zajištěných materiálů, proč tyto výmysly předem neprověřili. Mohli totiž zjistit, že jsem nic takového nedělal, a všechny mé lustrace se daly spárovat s reálnými trestními věcmi. Zástupce Komárka Daniel Valouch mi odpověděl, že to neudělali, protože jsem mohl mít v té době nějakou elektronickou ochranu.

Prosím? Jakože jste si systém GIBS zabezpečil nějakým vlastním softwarem? Vy jste ajťák?

Ne, nejsem. Že jsem prý mohl mít elektronickou ochranu v neveřejných policejních systémech. Takže bych se prý dozvěděl, že se na mě někdo z ÚOOZ dotazoval. Podle tehdejších velitelů ÚOOZ je účinnější člověka odposlouchávat, sledovat, zadržet, provést prohlídku v práci a doma, zničit ho profesně i téměř lidsky. A pak konstatovat, že k ničemu nedošlo.

To někdo konstatoval, že k ničemu nedošlo? Obvinění vám ale nikdy nesdělili…

Nesdělili mi obvinění, ale konstatovali ve vaším deníkem zveřejněném návrhu na podání obžaloby, že jsem neustále podezřelý. Signifikantní přitom je, že tato skutečnost už není zopakována v obžalobě, vámi rovněž publikované. Předpokládám tedy, že je na mě veden další trestní spis. A v případě, že se najde nějaký svědek, který jejich lži potvrdí, tak budu trestně stíhán. Pak ale takový svědek bude muset jít k soudu a rozhodně nebude mít takovou ochranu jakou má dosud Komárkův údajný zdroj. Vsadím se, že tohoto člověka státní zástupce jako svědka nepřipustí.

Razie, spánková deprivace, policejní srandičky

Vraťme k onomu ránu 13. říjnu 2015. Proběhla velká razie Vidkun za účasti 190 policistů, v rámci které jste byl zadržen a předveden i vy. Co se tehdy odehrálo?

Po svém zadržení jsem poskytl žalobci z olomouckého VSZ Radku Bartošovi a důstojníkům ÚOOZ Marku Foglarovi a Šlachtovu náměstku Karlu Mikulášovi a jejich lidem veškerou možnou součinnost (Oba odešli po reorganizaci policejních sborů mimo policii, Foglar, který řídil kauzu Nagyová, dnes pracuje jako analytik na VSZ Praha – pozn. red). Poskytl jsem jim součinnost tak absolutní, až si myslím, že byli překvapeni. Spolupracoval jsem na všem a poskytl jim vše, o co si řekli.

A vy jste byl v cele předběžného zadržení?

Ne. Ale strávil jsem s policisty v kuse dva dny. Od těch 8 ráno 13. října do zhruba do 6 ráno 14. října probíhaly úkony na mém pracovišti. Umožnil jsem jim nahlédnout do všeho, co chtěli. Jak fyzicky, tak elektronicky. Poněkud humorné v té situaci bylo, když si zavolali své vlastní IT experty, kteří měli mít od někoho z vedení GIBS kód k našemu informačnímu systému. Nefungoval. Byli pak vcelku zaskočeni tím, když jsem jim nabídl svůj vlastní kód. Všechno, co jsem mohl, tak jsem jim otevřel, zpřístupnil. Dodnes nevím, zda ten problém se špatným kódem byl způsoben záměrně, nebo omylem, nedbalostí anebo šlo o pouhou náhodu.

Co se dělo pak?

Na pracovišti při prohlídce jsem s nimi strávil minimálně 22 hodin. Udála se tam ještě jedna zajímavá podhistorka této kauzy. U nás existovala zabezpečená oblast, tedy chráněná místnost se spisy pod různými stupni utajení. Jenže na prohlídku se nedostavil nikdo z vedení GIBS, takže jsem tam byl po celou dobu úplně sám. Vedení pracoviště jsem na základě pokynu náměstka ÚOOZ Mikuláše předal svému podřízenému Jiřímu Dibalovi. Já jsem byl osoba zadržená, čili omezená na svých právech. Ale pracoviště muselo nějak fungovat. A teď si představte tu tragikomickou situaci, kdy utajované informace jsou samozřejmě ve velmi přísném režimu a já jako osoba zadržená a omezená na svých právech jsem tuto utajovanou místnost na jejich příkaz otevřel příslušníkům ÚOOZ. To je naprosté novum v oblasti utajovaných informací, aby si orgán, který je v útočném gardu proti jinému orgánu, prohlížel bez přítomnosti jeho vedoucích představitelů jejich utajované skutečnosti.

Prohlídky a výslech či podání vysvětlení ale trvaly mnohem déle, nemýlím se?

Po těch 22 hodinách jsem viděl ještě své kolegy, kteří proti mně vypovídali, Pavla Dohnala a Jiřího Dibalu, jak jdou do práce. Pak mě odvezli na pracoviště ÚOOZ v Holešově, kde asi v 8 hodin ráno 14. října započal nový výslech, respektive podání vysvětlení. Samozřejmě s čerstvými příslušníky ÚOOZ. Byl jsem poučen, že mi hrozí trestní stíhání. Opět jsem vypovídal. Už jsem toho měl dost, ale rozhodl jsem se, že se, jak se říká, ani za zlatý prase nesložím. Odpoledne výslech přerušili a odvezli mě do Olomouce na domovní prohlídku. V bytě jsem ÚOOZ poskytl vlastní schůdky, protože mám vysokou knihovnu. Dneska si říkám, jaké jsem měl vlastně štěstí, že hlavní prohlížeč Martin Dyrda z těch mých schůdek nespadl, takže příště ať si vezmou radši vlastní. Opět jsem jim dal všechno, co chtěli i co nechtěli. Některé věci ale odmítli a odnesli si mobil, počítač, dvě flashky, na místě přitom nechali jeden notebook a hromady DVD, CD. Zřejmě to rentgenovým zrakem vyhodnotili jako nezájmové věci. Já to oceňuji, taky bych chtěl někdy umět takhle mimosmyslově vyhodnocovat, jsou to holt odborníci, no. Jen na okraj, když v mých věcech nic závadového nenašli, tak mi je přece jenom po dvou letech a čtyřech měsících vrátili.

Ta domovní prohlídka tedy trvala jak dlouho?

Celé odpoledne a já jsem jim ještě nabídl prohlídku bankovní schránky, což přijali. Takže jsme jako kavalkáda dorazili do banky, kde si schránku prohlédli. Pak jsme zase jeli zpět a pokračovala domovní prohlídka. Večer v devět pak zpátky tradá do Holešova.

Doopravdy jste dva dny neměl ani minutu na to si odpočinout, aspoň trochu se vyspat?

Ne. Ale já jsem se nehodlal před těmito osobami ponižovat. Natož, abych je o něco žádal a prosil.

Ještě si vybavuji jeden příběh. Stanislav Kyslík z ÚOOZ, policista se šátkem na hlavě, psal zápis z domovní prohlídky, ten jeho šátek na hlavě se mi vybavuje dodnes. Já jsem seděl v obýváku v křesle, nohy na stole, to už jsem toho měl fakt dost a asi to bylo i vidět, protože jsem zavřel oči a už jsem začínal usínat. A on mi říká: „Nespěte, pane plukovníku, dávejte pozor, sledujte domovní prohlídku.“ Tak to mě nakoplo. Řekl jsem si, že nedopustím, aby si ze mě dělal odpočatý policajt legraci a udělám všechno proto, abych neusnul. Po návratu do Holešova pokračovalo podání vysvětlení. Někdy před pátou ráno skončili, pak tiskli, protokolovali, četlo se, podepisovalo se. Oči už mě pálily tak, že jsem si je musel zakrývat dlaní. Nikdo mi nesvítil do očí, nikdo mě nemlátil, ani pouta jsem neměl, ale demonstrace síly to byla jasná.

Mgr.Tomáš Uličný (57)
– vystudoval FSV UK
– pracoval jako vyšetřovatel Policie ČR
– posléze na policejní inspekci, resp. Generální inspekci bezpečnostních sborů jejíž olomoucké pracoviště vedl v letech 2012-2015
Foto: ED

Pak mě propustili. Naštěstí z Holešova se brzy ráno vlakem do Olomouce dostanete. Pak jsem se, tuším v Respektu dočetl, jak nějaký státní zástupce popisoval, jaká to byla strašně náročná akce, že v tom Holešově usínali na židlích. Tak oni usínali na židlích uondáni službou spravedlnosti, a já bděl. V návrhu na podání obžaloby od Jiřího Fycýka z ÚOOZ jsem se pak dočetl, že chce aby prokuratura zvážila mé trestní stíhání pro křivé obvinění příslušníků ÚOOZ, protože jsem si vymyslel těch 45 hodin nepřetržitého vyslýchání a prohlídek. Zajisté – spánková deprivace je velice ošklivé sousloví a zavání značně nekorektními metodami. A třeba se to vyšetřovateli Fycýkovi splní. Státní zástupce už mou stížnost zamítl.

Takže policisté ÚOOZ vás po těch dvou dnech propustili, ale nesdělili vám obvinění. Co jste si o tom myslel?

No, byl jsem hlavně rád, že jsem přežil. Když jsem se vzpamatoval z vysílení, propustili mě ve čtvrtek, v pátek jsem nebyl schopen ničeho, takže jsem do práce nešel. Byl jsem kontaktován svým nadřízeným, který mě, stejně jako mého kolegu, podobně pronásledovaného podplukovníka Pokorného, požádal, abychom si vzali dovolenou, než se situace vyjasní. Mimochodem, ani kolegovi obvinění nesdělili.

Vzali jsme si dovolenou, která se prodloužila na dva týdny. Potom jsme byli předvoláni do Prahy, kde nám tehdejší ředitel GIBS Ivan Bílek za přítomnosti náměstka Michala Murína a našeho nadřízeného Jana Michela z Ostravy sdělil, že v Olomouci zůstat nemůžeme, že však nemá žádný zákonný důvod nás postavit mimo službu a dává nám na výběr Brno. Tak jsme si požádali o převelení na expozituru do Brna. Na jednání nám bylo řečeno, že je to do konce roku, a pak že se situace vyjasní. Když jsme se autem vraceli zpět do Olomouce, slyšeli jsme v rádiu, že Bílek rezignoval. A bylo vymalováno. My jsme skončili dobrovolně v Brně a nový ředitel GIBS Murín nám vzkázal, když jsme se ptali, jak to dopadne dál, že se nic dalšího dít nebude. Vydrželi jsme tam rok a odešli jsme do civilu. Musím říct, že jsme v Brně nebyli žádným způsobem ostrakizováni, měli jsme práci, dostali jsme i odměny. S naší prací byli asi spokojeni, neměli jsme žádné výtky ani tresty. Ale už nás nikdo nepozval na každoroční celorepublikové setkání inspekce. Protože ta jednou nakydaná vymyšlená špína už na nás zůstala.

Trestná činnost v družině

Primárním cílem ÚOOZ byl exministr vnitra Ivan Langer. Detektivové to napsali jednoznačně v návrhu na podání obžaloby. Znáte se s ním? S obviněným podnikatelem Ivanem Kyselým?

Ne. Já už nevím, co k tomu mám víc říct. Prostě ne!

Ale s dalším obviněným, náměstkem olomoucké policie Karlem Kadlecem se znáte?

Samozřejmě. Kadlec mně byl jako vedoucímu pracoviště GIBS v Olomouci přidělen krajským ředitelem olomoucké policie jako kontaktní osoba. Čili veškerou součinnost, kterou jsem požadoval od policie, jsem projednával s Kadlecem.

Takže kontakt to byl naprosto běžný, standardní, a navíc posvěcený autoritou?

Samozřejmě. Navíc naše děti chodily do stejné školy, do stejné družiny, takže jsme se potkávali i tam. A mluvili jsme jak o součinnostních věcech, tak i normálním, běžném provozu rodin. Ale někdo za tím zjevně vidí trestnou činnost.

Aby si jeden dával pozor, s kým chodí jeho děti do družiny. Pojďme se ještě vrátit k pilotní osobě kauzy Vidkun, bývalému šéfovi expozitury ÚOOZ v Ostravě Jiřímu Komárkovi. Namítal jste později něco proti jím sepsaným úředním záznamům, které Vidkun odstartovaly?

Co se týče úředního záznamu Komárka, v němž figuruji, tak tvrdím, že osoba, o které Komárek uvádí, že mu tyto informace sdělila, buďto neexistuje, anebo by při konfrontaci před soudem tyto údaje popřela. Komárek tímto úředním záznamem státní zástupce pravděpodobně uvedl v omyl. Anebo, a to by bylo horší, ho napsal po domluvě s nimi. Tím by se vysvětlovalo, proč státní zastupitelství tak urputně brání identitu údajného Komárkova informátora. Tvrzení uvedená v tom úředním záznamu jsou určena k vytvoření extrémního tlaku. To je styl práce bum bác, mám tě, přiznej se! Jestli ne, tak si pobudeš ve vazbě mezi kriminálníky a zničíme tě tak, jako tak. Ale když budeš spolupracovat, bude to pro tebe lepší a lehčí. Proč Komárek napsal tento úřední záznam nevím. Ale že by to bylo z jeho vlastní hlavy, o tom dneska silně pochybuji. Možná na něčí zadání.

Čí?

To nevím. Netuším, kdo za tím je. Rozhodně se tímto způsobem, když to tak řeknu, téměř podařilo sundat policejního prezidenta. To si myslím, že byl ten základní důvod. Otázka zní, kdo by ho nahradil. Třeba nějaký vysoce postavený, zkušený policista, s extrémně vynikajícími výsledky. A samozřejmě by potřeboval nové oddané spolupracovníky. Ale teď jim zůstává, nechci říct Černý Petr, ale možná jenom Petr. Neznámá osoba poskytující informace. A znovu se vracím k tomu, co už jsem řekl. Jakýkoliv občan této země, zdůrazňuji jakýkoliv, může být stejným způsobem postižen, protože si prostě nějaký policajt něco vymyslí, napíše a jeho nadřízení a státní zástupci ho budou krýt. Toto je skutečnost, která musí být sdělena ve veřejném zájmu.

Takže se domníváte, že až začne na podzim soud v kauze Vidkun, že se tam nepodaří odkrýt onoho velmi dobře informovaného informátora?

Tady ta otázka je pro nezávislý soud postavena jinak. Pokud se nemýlím, tak na základě informace od tohoto neznámého zdroje navrhli policisté ÚOOZ odposlechy a sledování, státní zástupci z Olomouce s tím souhlasili, předložili návrh soudu a soud v Ostravě všechno povolil. Být odposloucháván, sledován a zadržen na základě toho, že si nějaký parchant vymyslí, že vydírám policisty a vyhrožuji jim, to je silná káva. A právě to by měla být ta základní otázka pro soud. Pokud vím, tak alespoň v mém případě, nebyly provedeny žádné další úkony ze strany ÚOOZ, které by ověřovaly tvrzení této osoby. Jestliže soud uzná, že tyto vylhané a vymyšlené informace jsou zákonné k zahájení úkonů v trestním řízení typu odposlechu a sledování, tak potom je věc práva a spravedlnosti prohraná. Pak si tu může každý policajt dělat, co chce.

Promiňte, mně to nedá. Vidkun je konstruován na vyzrazování interních policejních informací do privátní sféry atd. Vyšetřovali jste někdy vy, GIBS, nějaké takové podobné podezření? Tekly k vám informace tohoto charakteru, že by třeba náměstek Kadlec vyzrazoval informace ze spisů, manipuloval s nimi atd.?

Ano, takové podání jsme prověřovali.

Bylo anonymní, nebo konkrétní?

Anonymní, pokud si pamatuji. Tyto informace nám byly předány náměstkem GIBS Dušanem Brunclíkem v roce 2012. Zpracovával je můj podřízený Petr Netušil, kterému jsem to přidělil, protože neměl žádné historické vazby ke Kadlecovi a já jsem do toho spisu nevstupoval. Ke kontrole ho měl pouze můj nadřízený v Ostravě, Jan Michel. Pak se to provalilo, spis putoval do Prahy, potom do Hradce Králové. Další podobný podnět už jsme v Olomouci neměli. Chci k tomu říct, že média vydávala bombastické titulky, jak se v Olomouci ohýbaly trestní spisy. Pokud je mi známo, tak ani v návrhu na podání obžaloby, v obžalobě, ani nikde jinde není uveden ani jeden jediný trestní spis, který by bylo nutné revokovat, znovu otevřít, zastavit něčí stíhání, nebo zahájit něčí trestní stíhání. Takže kde jsou ty ohýbané spisy? A to jak v rámci policie, tak v rámci GIBS v Olomouci? Nula. Čistá nula.

Tam je hodně zvláštní i to, že když si člověk přečte obžalobu, tak měl plukovník Kadlec vyzrazovat podnikateli Kyselému, že bude šťára v rámci kauzy Tesco SW. Ale jak se ukázalo, tak mu poskytl v rámci zjišťování operativních poznatků jednoznačně nepravdivé informace. Ta šťára proběhla o víc než půl roku poté…

Obžalobu jsem si samozřejmě přečetl. Je to postavené na tom, že sběr informací probíhá různým způsobem. A jestli někdo ex post vyčítá někomu jinému nedostatečnou míru formalizace, že schůzku nezanesl do spisu, tak to je jedna věc. Pojďme se bavit o konkrétních údajích. Jestli ty informace byly validní, vedly k zahájení trestního řízení, jeho posunu, nebo jestli naopak vedly k poškození účelu trestního řízení, smyšlenému vyšetřování nebo stíhání. Nic takového se zatím od roku 2015 neprokázalo, některé případy už soudy rozhodly, jiné soudí.

Bůh a vůl

Když si to vezmeme ad absurdum, tak vlastně ti, co vyšetřovali to údajné podezření z ohýbání spisů, získávali informace tím samým modem operandi…

Samozřejmě. Quod licet Iovi, non licet bovi (latinsky – Co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi – pozn. red.) To je základ Vidkunu. Z hlediska prověřování mé osoby – na začátku smyšlené informace a nezákonné přidělení trestní věci ÚOOZ namísto kontrolního oddělení GIBS. Protiprávní průběžné nevyhodnocování oprávněnosti změněné věcné příslušnosti policejního orgánu. Nejsem si vědom toho, že bych někde zaznamenal, že po jedné jediné větě toho neznámého člověka, se někdo zaobíral tím, zda jezdím s panem Bílkem na dovolené, nebo mi dává extrémní odměny, nebo něco obdobného. Dozorující státní zástupce evidentně neplnil své povinnosti a ÚOOZ z jeho rozhodnutí vedl prověřování Vidkunu protiprávně.

Vy jste se nějakým způsobem pokusil očistit své jméno, když vám nebylo sděleno obvinění, ale média vás neustále zmiňují jako jednoho ze zatčených v rámci Vidkunu?

Všechny mé stížnosti byly zamítnuty s tím, že v práci policejního orgánu ÚOOZ, respektive státního zástupce Miroslava Stokláska nebylo shledáno protiprávní jednání. Zajímavé na tom je, že mi, jak už jsem zmínil, Nejvyšší státní zastupitelství sdělilo, že veškeré úkony směrované proti mně byly důvodné. Důvodem je tvrzení onoho utajovaného informátora ÚOOZ. Přece na začátku je ten Komárkův záznam a já jsem byl podezřelý zcela důvodně. To, že neprověřovali průběžně, tím se nikdo už nezabývá a zabývat nehodlá. Protože by šli sami proti sobě. Poněkud tragikomicky pak vyznívá skutečnost, kdy mé stížnosti zamítnuté VSZ v Olomouci vypracovává Miroslav Stoklásek, státní zástupce dozorující celou kauzu Vidkun. Pochybuji o jeho nestrannosti vůči mé osobě.

Dozorující státní zástupce kauzy Vidkun Miroslav Stoklásek. Repro: ED
Má nějaké osobní důvody?

No, musel proti mně zpracovávat materiály typu odposlechy, podezření a já nevím, co všechno. A teď mi tento člověk říká, že všechno je v pořádku. Otázka případné podjatosti je v našem právním systému velmi problematická. Lze ji velmi obtížně prokázat. Já bych mohl namítat, že jsem tuším v roce 2010 nebo 2011 zpracovával spis, ve kterém si jeden státní zástupce stěžoval na to, že není dostatečně respektován policisty ve svém služebním obvodu. Já jsem to podání odložil a stížnost proti mému rozhodnutí zamítlo nadřízené krajské státní zastupitelství. Ale asi ani to by nestačilo.

A kdo byl onen žalobce? Miroslav Stoklásek?

Bez komentáře.

Jak by podle vašich odhadů měla dopadnout kauza Vidkun u nezávislého soudu?

Ptáte se, jak by měla dopadnout, nebo jak dopadne? Já důvěřuji osobním a profesním kvalitám většiny státních zástupců a soudců. I policistů. Pokud se však řízením osudu stane, že se shromáždí určitá menšina za určitým účelem, tak nelze předjímat vůbec nic. I zkušenosti z poslední doby, které veřejnost má, jsou převážně směřovány k excesům a ne k řádně vedeným trestním soudním řízením. Ty excesy nám ukazují, že člověka, který je pro stejnou věc zproštěn obžaloby, jiný soud pošle na 10 let do vězení a podobně. Já se proto domnívám, že nelze předjímat vůbec nic. Jak jsem si přečetl obžalobu, myslím si, že pokud se neprokáže, že vznikla nějaká škoda, a naopak se prokáže, že se jednalo o získávání informací ve prospěch účelu trestního řízení, tak by měli být obžalovaní této obžaloby zproštěni. Navíc tu stále ve vzduchu visí opravdu základní otázka, na základě jakých ověřených či neověřených a dokonce vymyšlených poznatků jsou uskutečňovány odposlechy telekomunikačního provozu a další úkony trestního řízení, která vyžadují povolení soudů, respektive státního zastupitelství, co se týče odposlechů veřejných prostor, které sehrály v kauze Vidkun klíčovou roli.

Jan Hrbáček