Studie McKinsey: Náklady ČR na Zelenou dohodu +500 miliard, uhlíková neutralita další 4 biliony

Nové vedení Evropské unie to myslí s bojem ze znečištěním vážně a hodlá na něj uvolnit bezprecedentní množství peněz. Ilustrační foto: Fotka od JuergenPM z Pixabay

Snížení emisí skleníkových plynů o 55 % oproti roku 1990 je pro Česko do roku 2030. Podle studie společnosti McKinsey by si vyžádalo dodatečné investice ve výši 500 miliard korun. To je zhruba 1 procento HDP v příštích deseti letech. Pro dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 by pak země musela investovat další 4 biliony korun a nasadit nové technologie. Analýza uvádí, že se velká část dodatečných investic v dlouhodobém horizontu vrátí, nebo dokonce přinese zisk, protože pomohou snížit provozní náklady investorů.

Aby Česká republika splnila cíle plynoucí ze Zelené dohody pro Evropu, v nejbližších deseti letech by musely emise klesat o 3,2 megatun (Mt) ročně. Mezi lety 2031 až 2050 by se pak jednalo o 4,4 Mt ročně. Ke snížení produkce skleníkových plynů oproti roku 1990 o 55% do roku 2030 (jak stanovuje Zelená dohoda pro Evropu – Green Deal), je nutné výrazně omezit těžbu uhlí a využívání uhlí pro výrobu energie a tepla. Dále je nutné zlepšit zateplení budov a nahradit decentralizované topné kotle na uhlí alternativami s nižšími emisemi, výrazně zvýšit podíl elektrických vozidel na silnicích, pokračovat v elektrifikaci  průmyslových procesů a výroby tepla a do druhé poloviny tohoto desetiletí dostat pod kontrolu kůrovcovou kalamitu.

Tak zní závěry nejnovější studie poradenské společnosti McKinsey s názvem „Klimaticky neutrální Česko: cesty k dekarbonizaci ekonomiky“. „K dosažení úspěchu je nutné, aby všechna tato opatření byla zahájena bezodkladně,“ upozorňují autoři Viktor Hanzlík, Vít Javůrek, Bram Smeets a Daniel Svoboda.

Dosažení čisté nulové bilance do roku 2050 by v ČR vyžadovalo například obměnu velké části průmyslového vybavení či vozového parku

„Naším cílem není předpovídat budoucnost, ale spíše představit analýzu nákladů a důsledků aktuálně diskutovaných snah o dekarbonizaci. V rámci analýzy se pokusíme ukázat z dnešního pohledu optimální cestu k naplnění cílů spočívajících ve snižování uhlíkových emisí stanovených v Zelené dohodě pro Evropu,“ uvádí se v předmluvě analýzy s tím, že všechny poznatky vychází z vědecky ověřených poznatků a národních plánů a porovnávají je s rámcem Zelené dohody pro Evropu.

„Dosažení úplné dekarbonizace do roku 2050 by si vyžádalo dalekosáhlé technologické změny ve všech odvětvích, jakož i vybudování přírodních i umělých úložišť uhlíku, jejichž účelem bude kompenzovat emise v odvětvích, v nichž je snižování emisí obtížně realizovatelné (výroba cementu nebo zemědělství),“ uvádí se ve studii. Podle nákladově efektivního scénáře dekarbonizace by zbývajících 5 procent emisí skleníkových plynů muselo být eliminováno pomocí technologie zachycování, využívání a skladování uhlíku (CCS). Je však možné, že v letech před rokem 2050 umožní nové technologie nebo zlepšení finanční výhodnosti stávající technologie dosáhnout úplné dekarbonizace bez CCS.

Příštích třicet let však bude významnou příležitostí k modernizaci, neboť část stávající infrastruktury a průmyslových zařízení dospěje ke konci své životnosti a bude možné je nahradit alternativními technologiemi, které neprodukují skleníkové plyny.

Snížení emisí o 55% je reálné, musíme investovat 500 miliard

Z analýzy vyplývá, že snížení emisí v České republice o 55 procent do roku 2030 by mohlo být realistické. „V příštím desetiletí by byly třeba dodatečné investice ve výši 500 miliard Kč, což odpovídá 1 procentu českého HDP. Většina těchto investic by buď generovala zisk, nebo by se vrátilo v plné výši zpět ve formě snížených provozních nákladů dosažených díky novým technologiím,“ uvádí autoři studie.

„Nejdůležitějším krokem je přitom další výrazné omezení výroby elektřiny a tepla z uhlí. Kromě toho je třeba zrychlit výstavbu obnovitelných zdrojů, podpořit přechod dopravy k alternativním palivům, zejména elektromobilitě, a pokračovat ve zvyšování energetické účinnosti budov. Velkou hrozbou pro splnění cílů pro rok 2030 je současná kůrovcová kalamita, která způsobuje, že české lesy se stávají významným zdrojem skleníkových plynů,“ uvedl Viktor Hanzlík, který je partnerem pražské kanceláře společnosti McKinsey a specializuje se na energetickou infrastrukturu a energetickou transformaci.

Podívejte se, co ke studii říká Viktor Hanzlík

Ačkoli množství emisí skleníkových plynů v České republice od roku 1990 klesá, zůstává ČR čtvrtým největším emitentem skleníkových plynů na obyvatele v EU. Největším zdrojem emisí v ČR je odvětví energetiky a teplárenství, které produkuje 35 % emisí skleníkových plynů. Následuje průmysl s 28 %, doprava se 14 %, budovy s 10 % a zemědělství se 7 %, odpadové hospodářství a další odvětví přispívají 5 %.

Opatření ke snižování emisí ČR do roku 2030

Nákladově efektivní scénář McKinsey ukazuje, že má-li Česká republika do roku 2030 výrazně snížit emise skleníkových plynů, bude nutné zásadně omezit zejména těžbu uhlí a využívání uhlí pro výrobu energie a tepla. Také bude nutné zlepšit zateplení budov a nahradit decentralizované topné kotle na uhlí alternativami s nižšími emisemi, výrazně zvýšit podíl elektromobilů na silnicích, pokračovat v elektrifikaci průmyslových procesů a výroby tepla v průmyslu a dostat kůrovcovou kalamitu pod kontrolu do druhé poloviny tohoto desetiletí. Právě kůrovcová kalamita, která vede k rozsáhlému odlesňování, je jednou z největších překážek na cestě ke splnění emisních cílů pro rok 2030. České lesy se mění z úložišť uhlíku ve významné zdroje emisí skleníkových plynů, které by kolem roku 2025 mohly produkovat až 10 Mt CO2e ročně, což představuje 8 % emisí oproti roku 2017. Ke snižování emisí by naopak mohla přispět rozsáhlejší elektrifikace silniční dopravy.

„Náklady na baterie prudce klesají, což urychluje zavedení elektromobility díky snižování celkových pořizovacích nákladů (TCO) elektromobilů oproti vozidlům se spalovacími motory. Podle našich výpočtů se v průběhu 20. let tohoto století stanou elektrická vozidla nákladově výhodnější variantou ve všech kategoriích osobních automobilů, malých nákladních aut a městských autobusů. Nákladní vozidla poháněná vodíkovými palivovými články by se pak mohla dostat na stejnou úroveň celkových pořizovacích nákladů jako nákladní vozidla se spalovacími motory v horizontu roku 2030,“ upřesňuje Hanzlík.

Jiří Reichl