Domácí debata o tom, jak nastavit čerpání evropských zemědělských dotací v příštích letech, zahajuje své finální dějství. Podle předsedy Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslava Šebka potřebuje český dotační systém zásadní změnu, aby peníze došly tam, kde z hlediska evropského kontextu mají největší efekt – do malých rodinných farem. Podle něj si musí ministerstvo zemědělství také připravit záložní plán, pokud bude v Bruselu schváleno zastropování dotací. Šéfové Agrární komory a Zemědělského svazu s ním nesouhlasí. Podle nich není v kontextu českého zemědělství rozdělování na malé a velké relevantním kritériem a zastropování by bylo nespravedlivé.
Ministerstvo zemědělství musí mít připravený plán B, pokud by v Bruselu prošlo zastropování unijních zemědělských dotací, na které tlačí Evropský parlament i Evropská komise. Prohlásil to předseda Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ) Jaroslav Šebek na jednání poslanců zemědělského výboru minulý týden. Střetl se zde se svými protějšky, Janem Doležalem z Agrární komory a Martinem Pýchou ze Zemědělského svazu, nad tím, jak v České republice nastavit nová pravidla pro čerpání evropských peněz. Pro Česko je typická silná koncentrace podniků, a to určitě Evropská unie podporovat nechce, uvedl Šebek, podle něhož české zemědělství potřebuje systémovou změnu.
Šebek: Současný model nastavení dotací není funkční
Původně měla nová pravidla pro rozdělování evropských zemědělských dotací začít platit již od ledna. Bruselská jednání se však natolik protáhla, že evropští zemědělci se budou muset ještě po následující dva roky řídit současnými pravidly, i když čerpat budou již z nového rozpočtu pro období 2021-2027. Na tom, jak bude společná zemědělská politika EU po roce 2023 vypadat, se musí ještě ministři zemědělství zemí EU dohodnout s Evropským parlamentem. Tzv. trialog za účasti evropského komisaře pro zemědělství Janusze Woiciechowského potrvá zřejmě až do jara příštího roku. Jednání to nebudou jednoduchá, pozice ministrů a europoslanců se stále do značné míry rozchází.
Nová evropská pravidla musí země EU vtělit do svých národních plánů, které jsou podmínkou pro čerpání dotací. Ten v současnosti připravuje i ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD). Jeho současná pracovní verze však podle Šebka stále zavírá oči před evropskou realitou. „Evropský model zemědělských podpor je od začátku konstruován jako model rodinných farem a ten v plánu zcela chybí. Přitom tam to celé směřuje,“ řekl Šebek poslancům minulý týden. „Platba na hektar (kam směřuje největší část unijních peněz – pozn.red.) je přežitá a je třeba hledat cesty, jak peníze dostat k podnikům dostat jiným způsobem,“ dodal.
Stejně tak musí být podle předsedy ASZ ministerstvo připraveno na to, že nakonec v nějaké podobě projde zastropování plateb. Ministři zemědělství zemí EU, včetně ministra Tomana, se sice shodli na principu dobrovolnosti, povinný limit na dotace je však jednou ze zásadních podmínek Evropského parlamentu a tlačí na něj i Evropská komise. „České zemědělství má strukturální problémy, které tlak na soběstačnost zemědělské produkce a povinné podíly potravin na pultech českých obchodů nevyřeší. Současný model dotací není funkční a je třeba jej změnit,“ prohlásil Šebek.
Doležal: Zastropování by bylo nespravedlivé
Již nyní je jasné, že o peníze z evropských dotací se svede tvrdý boj. Češi by měli získat kolem sedmi miliard eur (zhruba 190 miliard korun), z toho zhruba 5,2 miliardy pro první pilíř (přímé platby na hektar) a 1,8 miliardy eur pro investiční dotace v rámci Programu rozvoje venkova. To je méně než v současném programovém období, navíc českým zemědělcům se sníží i zmíněná platba na hektar. V rámci narovnávání plateb se státům, u nichž sazba na hektar přesahuje 90 procent průměru EU a kam se svými 93 procenty patří i Česká republika, bude totiž rozpočet na přímé platby postupně snižovat. Navýší se pouze těm státům, kde se platba na hektar pohybuje pod hranicí 90 procent.
Předseda Agrární komory Jan Doležal to vnímá jako nespravedlnost, od nové zemědělské politiky očekával pravý opak. „A pokud by přímé platby byly povinně zastropovány, vnímali bychom to s ohledem na strukturu a historický vývoj českého zemědělství jako další nespravedlnost,“ prohlásil. Podle něj je zavádějící operovat s tím, že průměrná velikost farmy v Evropské unii je 16 hektarů (v ČR je to kolem 130 hektarů – pozn.red). „Tito farmáři se sdružují do kooperativů, využívají stejné prostředky, odbyt a nákupy, spojují síly. Z hlediska žádosti o dotaci jsou ale považováni nikoli za jednoho žadatele ale za skupinu žadatelů. To v ČR, kde máme akciové společnosti nebo zemědělská družstva, nejde,“ vysvětlil.
Podle předsedy Zemědělského svazu Martina Pýchy odvádí ministr Toman v Bruselu dobrou práci. „Při jednáních se chová pragmaticky a racionálně, hledá rozumné kompromisy,“ reagoval na Šebkovu kritiku. Podle něj nejde tolik o to, co bychom si přáli, ale čeho jsme schopni docílit a hlavně co zaplatit a zrealizovat. Zastropování podle propočtu Svazu velmi poškodí zemědělská družstva, v rámci nichž na jedno IČO hospodaří i několik desítek zemědělců. Ti by za to, že se rozhodli spojit své síly, přišli o miliony korun. „Takových podniků je tady 1.800, velká většina výměry České republiky,“ upozorňuje Pýcha.
Malý a velký nebo dobrý a špatný zemědělec?
„Nemluvme o malých a velkých zemědělcích, ale o dobrých a špatných zemědělcích,“ prohlásila v debatě na zemědělském výboru poslankyně za ANO Margita Balaštíková.
Podle Zelené zprávy o českém zemědělství za rok 2019 tvoří polovinu českých zemědělských podniků podniky do pěti hektarů, dalších zhruba 35 procent jsou pak podniky do 50 hektarů. Těchto přibližně 85 procent obhospodařuje jen kolem deseti procent zemědělské půdy. Taková struktura českého zemědělství vede k tomu, že 90 procent dotací čerpá pětina největších podniků a jedno procento podniků s rozlohou nad 2 000 hektarů spotřebovává přes čtvrtinu podpor, které jdou formou přímých plateb (a to především na polní výrobu). Podle Martina Pýchy velké podniky zajišťují zásadní část české potravinové produkce. Je tak i logické, že k nim doputuje více peněz.
Jaroslav Šebek souhlasí s tím, že nelze automaticky tvrdit, že velký zemědělský podnik je špatný a malý dobrý. Nelze však také přehlížet, že podpora z Evropské unie cílí především na menší podniky. „To je fakt, který musíme vzít na vědomí,“ tvrdí. Je proto nutné pracovat i s podniky na mikro úrovni (do 10 zaměstnanců a dvou milionu eur obratu). Dotace by se měly nastavit tak, aby došly tam, kde jsou nejvíce potřeba a kde přinesou větší efekt coby peníze daňového poplatníka. „A ten chce lepší životní prostředí,“ myslí si.
Podle Šebka je tak třeba více zapracovat na opatřeních, která s tím pracují. „Chybí redistributivní platba, schéma pro malého farmáře, vyšší podpora začínajícím zemědělcům a další nástroje, které jsou k dispozici. Je třeba sledovat propojenost podniků. Navrhujeme také, aby peníze šly zemědělci na rodné číslo, nikoli na IČO, protože pokud má pak osoba více podniků, ztrácí podpora smysl,“ vypočítává předseda ASZ. Stejně tak podle něj chybí větší podpora lokálních producentů nebo živočišné výroby v alternativních chovech. „Nejsme a priori proti velkých podnikům. Všechny mají své místo na slunci a plní na trhu nějakou roli. Ale podpora těch menších se podceňuje,“ tvrdí Šebek.
Pýcha: Rozdělování na malé a velké mi vadí
„Rozdělování na malé a velké mi vadí, stejně jako tvrzení, že rodinné farmy nejsou podporovány. U nás ve Svazu je máme taky a diskutujeme o tom s nimi,“ nesouhlasí Martin Pýcha, který již dříve označil rozdělování zemědělců na dobré a špatné podle vlastnictví a velikosti za „pomýlené kritérium“. Upozorňuje, že od roku 2004 se počet žadatelů o platbu na hektar zvýšil z 19 tisíc na 30 tisíc, přičemž nejvyšší nárůst zaznamenaly farmy do pěti a deseti hektarů. „Jsme jediná země (v Evropě), kde zemědělci přibývají a kde dochází ke zmenšování průměrné výměry zemědělského podniku. Díky tomu, že podporujeme ty menší. Malí jsou zvýhodňováni v mnoha ohledech od daní přes investiční podpory a další kritéria,“ konstatuje Pýcha, který nesouhlasí ani s tím, že platba na hektar je přežitek. „Naopak, státy na západ od nás na ni opět přecházejí,“ dodává.
Také podle ministra zemědělství Tomana není pravda, že by malí zemědělci byli znevýhodněni. Podle něj to ukazuje i skutečnost, že dotační tituly pro malé podniky nejsou ani celé vyčerpány. „Z podpor ministerstva zemědělství vzniklo 6.000 malých provozoven,“ brání se kritice.
Šebek připouští, že počet podniků v posledních letech narostl. Má to být ale spíše důsledek stále dobíhajících společenských změn a také nárůstu evropské podpory, které se Češi museli přizpůsobit. Oněch 6.000 nových provozoven vzniklo podle něj jen díky uvolnění veterinárních předpisů, které prosadil právě sektor menších zemědělských podnikatelů. „V jiných státech jsou stovky tisíc zemědělců, u nás mluvíme o třiceti tisíc. Počet by ale měl být větší,“ prohlásil. „Malé podniky mají větší podíl vlastní půdy, nižší zadlužení. Přitom množství provozních dotací a podpor na hektar u malých podniků je o 1000 korun nižší než u těch největších,“ dodal.
MZe: Chceme vést diskusi se všemi
„Rodinné farmy ve společné zemědělské politice prostě budou, bez ohledu na ASZ. Je třeba být na to připravený. To platí i pro zastropování,“ myslí si poslanec za ODS Petr Bendl. Je v zájmu ČR, aby národní plán, který ministr Toman zašle do Bruselu, byl kompromisem přijatelným pro všechny strany, doplnil.
Podle náměstka pro řízení sekce pro fondy EU, vědu, výzkum a vzdělávání Pavla Sekáče se od ledna začnou na ministerstvu zemědělství nad plánem scházet dílčí pracovní skupiny, v nichž zasednou i nevládní organizace. „Kritiku slyšíme ze všech stran. Chceme vést diskusi a vysvětlovat, co navrhujeme a proč. A pokud někdo navrhne něco jiného, musíme vědět, co to bude – a koho – stát,“ vysvětlil.
Prezident Agrární komory Doležal v této souvislosti navrhl, aby zemědělci nemuseli, podobně jako v jiných státech, v novém období počítat dotace do základu daně z příjmu. S ohledem na nižší rozpočet investičních dotací dále doporučil navýšit spolufinancování ze stávajících 35 na alespoň 45 procent. „V rámci EU máme kofinancování výrazně nižší než ostatní státy,“ upozornil. Martin Pýcha ještě zdůraznil, že bude zapotřebí více investovat do moderních technologií a precizního zemědělství. „To je cesta, která umožní plnit cíle společné zemědělské politiky, udržet konkurenceschopnost a snížit dopad na životní prostředí. Čekají nás velké investice do technologií a také do lidí,“ dodal na závěr.
Helena Sedláčková
