Boj s klimatickými změnami se neobejde bez zemědělství 4.0, to však může ohrozit nedostatek peněz a lidí

"Internet věcí" v zemědělství. Obr.: Agrointelli.com

Splnění klimatických cílů, které si vytyčila Evropská komise, se neobejde bez zemědělství, které rozvíjí principy moderního hospodaření, jež přinášejí nové technologie, digitalizace a robotizace. Zemědělství 4.0, jak bývá také označováno, však k tomu potřebuje investovat, a to nejen do technologií ale i lidí, kteří s nimi umí a chtějí pracovat. Určitou podporu nabízí Evropská unie i česká vláda, podle zemědělců to však nestačí.

Zemědělce budeme potřebovat více než kdy předtím,“ prohlásil výkonný místopředseda Evropské komise Frans Timmermans odpovědný za realizaci Zelené dohody pro Evropu, když před europoslanci zemědělského výboru na konci loňského roku obhajoval své ambiciózní plány. Od začátku je zřejmé, že při plnění klimatických cílů, které si Evropská komise pro následující desetiletí stanovila, sehraje zemědělství klíčovou roli. I proto budou podle připravované nové evropské společné zemědělské politiky směřovat dotace do environmentálních opatření více než kdy před tím. „A jediný způsob, jak naplnit požadavky nové společné zemědělské politiky, je zemědělství 4.0,“ říká předseda Zemědělského svazu Vladimír Pýcha. „Je to otázka robotizace, digitalizace, nových technologií, nových odrůd a přípravků na ochranu rostlin a precizního zemědělství,“ upřesnil na loňské konferenci k inovacím v zemědělství, která se konala na České zemědělské univerzitě.

Právě podpora digitalizace a nových technologií v zemědělství bude jednou z klíčových součástí opatření v boji proti klimatickým změnám, vypouštění emisí skleníkových plynů do ovzduší a znečištění okolního životního prostředí.  Své o tom ví Vítězslav Krček, agronom ze středního zemědělského podniku AGRA Řisuty, který se již řadu let snaží zavádět moderní postupy do rodinného hospodaření. Ve spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou, Českým vysokým učením technickým v Praze a dalšími se dokonce snaží vytvořit jakousi kuchařku pro to, jak principy precizního zemědělství v praxi využívat. „Navigační systémy mohou naplánovat trasu strojů po pozemku tak, aby bylo co nejméně pojezdů a otáček,“ popisuje Krček možnosti zemědělství 21. století. „Zkoušíme technologii Control Traffic Farming, kdy stroje trvale jezdí v předem nadefinovaných kolejích a zbytek půdy zůstává nedotčen.“ Šetrnému hospodaření pomáhají i systémy variabilního hnojení či postřiků, které zajistí aplikaci materiálu pouze tam, kde je to potřeba a v množství, které je potřeba. To platí i pro setí: „Dokážeme nastavit změnu výsevku v závislosti na daném místě pozemku. Na místech s horší kvalitou půdy jej můžeme cíleně podle aplikační mapy zvýšit, čímž zajistíme dostatečný rostlinný pokryv v tom místě a snížíme hrozbu eroze.“

Snižovat erozi, emise CO2 či ztrátu vody pomáhají nové technologie také tím, že zpracovávají půdu jen do té míry, do jaké je to skutečně potřeba. „Existují přístroje, které jsou schopné zaměřit pomocí mikrovln hloubku orničního profilu a hloubku případného utužení půdy a na základě těchto dat jsme pak schopni měnit nastavení stroje podle toho, jak v kterém místě pozemku vypadá orniční profil. Důležité je manipulovat s půdou co nejméně,“ dodává Krček.

Podle loňské studie Zemědělského svazu investovalo do automatizace a robotizace provozů v posledních deseti letech 57 procent zemědělských podniků a v současné době je používá již téměř tři čtvrtiny podniků. Naprostá většina chce do nových technologií i nadále investovat. V cestě jim však stojí dva nemalé problémy – poměrně vysoké pořizovací náklady a také nedostatek dostatečně kvalifikovaných a motivovaných pracovníků, kteří jsou ochotni se učit s nimi pracovat.

Jistou formou zohledníme

Precizní zemědělství podporuje ministerstvo například prostřednictvím Programu aplikovaného výzkumu ZEMĚ 2017–2025,“ uvedl pro Ekonomický deník tiskový mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý. Vláda vyčlenila na tento program ze státního rozpočtu 3,5 miliardy korun. Podle Bílého se z programu aktuálně podporují projekty zavádějící principy precizního zemědělství například v procesu od výroby siláží až po krmení skotu, v českém chmelařství, při ochraně obilnin proti hmyzím škůdcům nebo například při nastavení automatického systému sběru a zpracování teplotních a vlhkostních parametrů mikroklimatu a půdy na principu „Internetu věcí“ (projekt „Smartfield“).

K pořizování nových technologií zemědělce motivují podle Bílého i současná pravidla evropských zemědělských dotací v rámci Programu rozvoje venkova. „V rámci operace Investice do zemědělských podniků, který podporuje i odpovědné zemědělství šetrné ke krajině, mají zemědělci možnost získat dotaci na speciální stroje určené k preciznímu zemědělství jako například systémy řízení sekcí ramen postřikovače, sekce rozmetadla nebo secího stroje nebo systémy asistovaného řízení traktoru, které přispívají ke snižování dávek pesticidů a hnojiv, snížení utužení půdy a k úspoře pohonných hmot. V případě pořízení těchto výdajů byli žadatelé při hodnocení a výběru projektů k financování zároveň bodově zvýhodněni a zvýšila se jim pravděpodobnost získání dotace,“ popisuje Bílý.

A podpora environmentálně ohleduplných přístupů k půdě, inovací a digitalizace zemědělského sektoru bude, jak již bylo řečeno, důležitá i v aktuálně připravovaném systému rozdělování evropských dotací na období 2021-2027. Nový model společné zemědělské politiky dává členským státům zároveň větší odpovědnost při rozdělování peněz, musí však nově vycházet z cílů daných národní strategií, které bude schvalovat Evropská komise. Český „Strategický plán Společné zemědělské politiky“, který ministerstvo zemědělství právě připravuje, by měl podle Bílého „jistou formou finančních nástrojů zohlednit i tyto typy výdajů“.

Podle Vladimíra Pýchy však není státní podpora dostatečná. A na novou společnou zemědělskou politiku půjde z evropského rozpočtu ještě méně peněz než nyní, a tak podle něj hrozí, že investice do nových technologií budou podporovány jen minimálně nebo vůbec. „Pokud budeme chtít udržet environmentální požadavky Programu rozvoje venkova podle současného návrhu, tak to spotřebuje samo o sobě celý rozpočet, který tam zbývá, a na podporu investic nezůstane nic,“ řekl Pýcha Ekonomickému deníku. Zemědělský svaz proto podle něj ještě jedná s ministerstvem životního prostředí o možnosti podpory některých opatření z operačního programu Životní prostředí.

I přesto podle Pýchy za světem nezaostáváme. Na již zmíněné konferenci k inovacím uvedl jako příklad autonomního polního robota, který se v České republice představil loni v květnu jako v druhé zemi na světě po Dánsku a který následně v srpnu zasel pět hektarů řepky. To lze podle Pýchy považovat za neoficiální světový rekord. V závislosti na připojeném nářadí však stroj zvládne i jiné činnosti než setí jako aplikaci postřiku nebo plečkování. „Otázka zní, jestli nám to vydrží,“ dodal však Pýcha. Naráží tím nejen na pořizovací náklady v řádu několika miliónů ale i na skutečnost, že v České republice ale ani v Evropě zatím není pohyb takových autonomních strojů regulován, což může do budoucna působit problémy.

Třicet statečných

Zavádění nových technologií do zemědělství však ohrožuje další překážka. „Obrovským problémem je generační obměna a ochota se učit,“ říká Pýcha. A pohled do českých statistik to jen potvrzuje. V roce 2018 pracovalo v agrárním sektoru 40 procent lidí ve věku 45 – 59 let, 30 procent ve věku 30 – 44 let a jen 13 procent zemědělců do 29 let. Podle Pavla Růžka z Výzkumného ústavu rostlinné výroby to však jsou právě mladí agronomové, kteří mají zavádět nové technologie, číst a zpracovávat data dodaná ze satelitů či senzorů a především umět se na jejich základě správně rozhodovat o dalším postupu. „Ze středních škol a univerzit jde však do zemědělství málo lidí. Ročně u nás končí studium kolem třiceti agronomů a to je málo,“ dodává Růžek.

Podle Zemědělského svazu se v posledních dvou letech s nedostatkem vhodné pracovní síly potýkalo 85 procent zemědělských podniků. Chybí ale nejen zmínění agronomové technici a specialisté, ale přes polovinu podniku podniků hledá například i obsluhu zemědělských strojů. „Potřebujeme lidi, kteří budou mít vztah k novým technologiím a nebudou se jich bát, to je obrovský limit,“ říká Pýcha. „Snažíme se propagovat zemědělství na školách a hledáme kvalifikované pracovníky v zahraničí.“ Zemědělský svaz se proto v minulých letech zapojil také do vládního projektu na podporu pracovní migrace z Ukrajiny, kde nyní cíleně vyhledává pracovníky se středoškolským vzděláním.

Problém s rostoucím věkovým průměrem zemědělců však neřeší jen Česká republika, ale potýká se s ním celá Evropa, která zároveň zažívá v této souvislosti i citelný úbytek malých farem. Podle evropských statistik zmizelo v době mezi lety 2005 a 2016 v Evropské unii okolo 4,2 milionů farem, z nichž naprostá většina patřila do kategorie malých podniků do 5 hektarů. Pýcha v této souvislosti ale upozorňuje, že s požadavky na modernizaci a digitalizaci v zemědělství si poradí lépe střední a větší podniky. „Mají větší možnost investovat do nových technologií a využívat její benefity. Mohou také lépe agronomy zaplatit,“ dodává Pýcha na závěr.

Helena Sedláčková