Strach z Donalda Trumpa na trzích nevydržel dlouho, tedy alespoň prozatím… Napětí zklidnil sám nový kormidelník největší světové ekonomiky Donald Trump. V prvním projevu po volbách působil velice umírněně a nezmínil ani jeden z řady kontroverzních předvolebních návrhů (zeď s Mexikem, vypovězení NAFTY).
V krátkém vystoupení zdůraznil, že chce zemi spojovat ne rozdělovat (zatím zdá se ne moc úspěšně), a soustředil se především na domácí ekonomiku a na nutnost podpořit ji fiskální injekcí – vyššími investicemi vlády a nižšími korporátními daněmi. To se trhům zatím líbí.
V pozadí této iniciativy je také snaha Donalda Trumpa o to, aby rozpočtová politika přebrala otěže od politiky měnové. Trump byl v předvolební kampani hlasitým kritikem super-uvolněné měnové politiky amerického Fedu. A aktivnější rozpočtová politika, která by teoreticky měla tlačit na vyšší domácí inflaci, by mohla nakonec Fedu opravdu otevřít dveře k dalšímu utažení měnových kohoutů. Již poslední čísla z trhu práce ukázala, že mzdy v americké ekonomice začínají viditelně zrychlovat. A ve stavebnictví, které by těžilo z nového rozpočtového impulsu nejvíce, to platí dvojnásob – v říjnu tam zrychlily mzdy na 3,3 % (nejsvižnější tempo za posledních 6 let). V takovém prostředí mohou nové vládní stavební zakázky skutečně viditelně podpořit další zrychlování mzdových a inflačních tlaků. Pak by si Fed mohl začít přát vyšší úrokové sazby – není divu, že se taková představa včera líbila americkému dolaru.
Na druhou stranu trhy jako by zapomněly na řadu kontroverzních protekcionistických návrhů Donalda Trumpa a mnoho přešlapů v zahraniční politice, kde se v předvolební kampani často výrazně názorově rozcházel s hlavním táborem republikánské strany. Trhům to v tuto chvíli nevadí, ale to se může změnit. Zvlášť pokud by mělo příští rok přituhnout i na politickém kolbišti v Evropské unii a jak Amerika, tak Evropa by směřovala k většímu protekcionismu.
Jan Bureš, hlavní ekonom Poštovní spořitelny
