Čeká nás bouřlivý týden, v průběhu kterého dostane Evropská centrální banka i americký Fed jedny z posledních impulsů k rozhodování na svých prosincových zasedáních (inflace v eurozóně, payrolls v USA)… a především na jeho konci nás čeká italské ústavní referendum. To v případě neúspěchu může s vysokou pravděpodobností znamenat konec vlády premiéra Mattea Renziho a možná i předčasné volby.
Největší strach z negativního výsledku referenda mají logicky italské banky. Kvůli přeceňování vysokého podílu nesplácených úvěrů (18 %) shání na trhu kapitál. Jsou to převážně střední a menší banky, na druhou stranu potíže se nevyhýbají ani velkým bankám (Monte de Paischi di Siena). A řada z nich má představit rekapitalizační plány právě po konání referenda. To se týká i největší italské banky Unicredit, která má představit restrukturalizační a rekapitalizační záměry 13. prosince – trhy spekulují, že bude chtít sehnat až 13 miliard eur dodatečného kapitálu. Už dnes je ale vábení investorů pro italské banky velice složité a v případě nestabilního politického vakua po referendu to pro řadu z nich může být nadlidský úkol.
Negativní výsledek referenda nemusí ohrozit jen lov kapitálu, ale i dostupnost likvidity a tím pádem také již tak slabou ziskovost italských bank. Pokud kanadská ratingová agentura DBRS po referendu jako poslední z klubu agentur akceptovaných v ECB sníží své hodnocení Itálie do “béčkových” stupňů, bude pro italské banky složitější shánět peníze od ECB (budou muset použít více kolaterálu).
V tomto roce jsme si zvykli, že politické události, ať jsou sebevíc šokující, dokáží způsobit na trzích spíše krátkodobou volatilitu a jejich efekt poměrně rychle vyprchá. Jak v případě brexitu, tak vítězství Donalda Trumpa ale bezprostředně nebyl ohrožen finanční sektor. Italská situace je jiná, eventuální politická nejistota může trhům teoreticky více zatopit.
Jan Bureš, hlavní ekonom Poštovní spořitelny
