Stárnutí evropské populace je jedním z hlavních procesů, které určují současnost a především budoucnost Evropy. Podle nové odborné studie z dílny Evropské komise však přestává platit obecný předpoklad, že lidé se stěhují za prací do měst a venkov se kvůli tomu vylidňuje, stárne a tedy i ekonomicky chřadne. Může to být totiž i naopak. A politici by si to měli uvědomit.
Obecný předpoklad, že lidé se stěhují do měst a venkovské oblasti se kvůli tomu vylidňují a stárnou, nemusí platit. Ve skutečnosti je to složitější. Alespoň to naznačuje nová demografická studie zveřejněná Evropskou komisí minulý týden (s názvem The Demographic Landscape of EU Territories). Evropa stárne, o tom není pochyb. Autoři dokumentu však tvrdí, že je třeba opustit v této souvislosti linku venkov-město a demografické změny studovat v širším kontextu, resp. ve větším drobnohledu. Opustit hranice jednotlivých států a podívat se na stárnutí z pohledu menších územních jednotek – regionů, obcí a měst. A to může přinést některá překvapivá zjištění.
Analýza ukazuje, čím jsou specifická území, kterých se týká demografický a ekonomický pokles, a do jaké míry to souvisí se stárnutím populace. Jen díky správnému pochopení těchto procesů můžeme chřadnoucím regionům nabídnout vhodná řešení, komentovala to místopředsedkyně Evropské komise Dubravka Šuica. „Vedle zelené a digitální transformace je demografická změna třetím hráčem, který bude utvářet budoucnost Evropy,“ dodala.
Stárnutí úzce souvisí s vylidňováním
Věk evropské populace stoupá. Rodí se méně dětí, lidé se dožívají vyššího věku. Podle dat OSN se má 84 procent dětí narozených v Evropě v roce 2020 dožít 65 let. V globálním pohledu je tento podíl 74 procent, 69 procent v jižní Asii nebo 55 procent v subsaharské Africe. Podíl populace 65+ se v ČR podle Českého statistického úřadu stoupl mezi lety 2010 a 2019 o 4,5 procentních bodů na 19,9 procenta (1,6 milionů v roce 2010, 2,1 milionů v roce 2019).
Demografická změna je tak jedním z hlavních procesů, které určují současnost a především budoucnost Evropy. Mění se její věková struktura, lidé stárnou, a to má dalekosáhlý vliv na společnost, její fungování a ekonomiku. Vytváří větší tlak na sociální a zdravotní systém. A nejen to – s věkem se mění i politické postoje, takže věková změna může mít vliv i na politické smýšlení.
Stárnutí však má na různá místa různé dopady. Obecně se předpokládá, že stárnou především venkovské oblasti, protože lidé v mladším a středním věku se stěhují do měst za prací, službami a vzděláním. Podle zmíněné analýzy to však není tak jednoznačné.
Ano, stárnutí populace na určitém území úzce souvisí s jeho vylidňováním, tvrdí autoři studie, může být jeho původcem i důsledkem. To ale automaticky neznamená, že se to týká jen venkova. Proces vylidňování a změn ve věkovém složení se může týkat jakéhokoli místa bez ohledu na to, jestli jde o horskou vesnici, malou obec nebo město.
„Ukazuje se,“ píše se v dokumentu, „že zatímco v současnosti existují ve většině zemí EU z hlediska věkové struktury mezi venkovem a městy jasné rozdíly, do budoucna se již prohlubovat nebudou.“ Právě naopak, dodávají ještě. Problém stárnutí a vylidněnosti se začne čím dál více dotýkat i měst.
Do města – a zase zpátky
Autoři studie dokladují, že migrace lidí na lince venkov-město je obousměrná. Do měst směřují, jak již bylo řečeno, především mladší lidé. Z měst se nicméně také odchází, a to nejen na venkov v jejich těsné blízkosti, jak to v Česku známe na příkladu Prahy a Středočeského kraje. Stěhují se odtud i lidé v důchodovém věku – obvykle ti s vyššími příjmy – kteří mají sklon usídlit se naopak od měst co nejdále. Data sesbíraná v rámci EU dokonce ukazují, že se zvyšující se odlehlostí místa, resp. jeho nižší zalidněností, se zvyšuje i podíl seniorů. U kategorie dětí a adolescentů, kteří se koncentrují v městech a předměstích, je tomu právě naopak.
V konečném důsledku tak v Evropě nalezneme města, která mají rovnoměrné zastoupení všech věkových kategorií, stejně jako města, kde žijí převážně mladší lidé. Stejně tak platí, že některé venkovské oblasti jsou mezigenerační a jiné ztrácí mladou generaci ve prospěch měst. Podle autorů analýzy může na venkově i ve městech docházet až k jisté územní segregaci podle věku. Patrné je to zejména ve věkové kategorii seniorů a mladých lidí mezi 20 a 24 lety.
To má přirozeně vliv na služby a příležitosti, které daný region či území nabízí – nebo by nabízet měl. Rozdíly v demografickém složení vedou k odlišným, často protichůdným, potřebám. Poměrně snadno si lze asi představit, že dostupnost služeb, zdravotní a sociální péče je horší na venkově než ve městech. Navíc, když, jak již bylo řečeno, senioři ve venkovských oblastech žijí ještě dále od center měst než ostatní venkovská populace. Stejný problém však bude v budoucnu řešit i segregovaná stárnoucí populace ve městech. Jednou z velkých výzev spojených se stárnutím bude tedy i dostupnost služeb – finanční i fyzická – pro věkovou skupinu 65+ ve městech.
Mládí ekonomický rozvoj nezaručuje
Zmíněné trendy ovlivňují v zásadě dva faktory: zda lidé vstupující do produktivního věku nahrazují ty, co odchází do důchodu, a zda odliv místních jinam nahrazuje stejný počet nově příchozích, ať již z daného státu či ze zahraničí. Z tohoto pohledu řada evropských regionů zažívá nárůst počtu pracujícího obyvatelstva. Významnou roli přitom sehrávají mladí lidé migrující bez ohledu na státní hranice za prací a vzděláním.
Pozitivní migrační bilanci zažívá většina (87 procent) evropských regionů na sledované úrovni NUTS 3 (označení dle systému jednotné evropské klasifikace nižších územních jednotek, v ČR se jedná o úroveň krajů – pozn.red.). V téměř třetině z nich (28 procent) pak úbytek pracovní síly v domácí populaci nahrazuje příliv nových obyvatel. Zatím to platí však spíše pro městské oblasti. A tam, kde se to nedaří, logicky dochází ke stárnutí a úbytku pracovní síly.
Vztah mezi věkovou strukturou pracující populace a výší HDP na hlavu a produktivitou práce však není lineární, upozorňují autoři studie. Nepřekvapí, že obě hodnoty jsou vyšší v oblastech s vyšším podílem osob ve středním věku (35-54 let). Zatímco však při vyšší míře urbanizace mají mladší věkové skupiny pozitivní efekt na makroekonomický výkon dané oblasti, venkovské a málo zalidněné regiony mají nízký ekonomický výkon bez ohledu na demografickou strukturu nebo vyšší podíl mladé populace. Z toho se dá usuzovat, že ani dostatečný podíl mladých lidí nezaručuje pozitivní makroekonomický vývoj. Jinými slovy, problém těchto oblastí nemusí být ani tak stárnutí, jako nedostatek pracovních příležitostí.
Šanci nabízí stříbrná ekonomika
Tento logický závěr však vede k jinému, již pozitivnějšímu – a zároveň nikoli novému – zjištění, že stárnutí místní populace nemusí nevyhnutelně vést k ekonomickému úpadku oblasti. Staří lidé mají své specifické potřeby například co se týče bydlení, mobility či péče. Řada z nich zůstává i ve vysokém věku navíc stále aktivní a má chuť zůstat na trhu práce.
Podpora „stříbrné ekonomiky“, tedy ekonomických příležitostí, které přináší potřeby obyvatel nad 50 let, tak může v oblasti udržet kapitál, podpořit zaměstnanost a hospodářský rozvoj. Ostatně jiná nedávná studie Evropské komise o budoucnosti evropského zemědělství právě v podobné souvislosti předpokládá například vznik zemědělských usedlostí, jejichž hlavním cílem nebude ani tak zemědělská produkce, jako spíše sociální služba komunitě.
Politici, pozor!
Studie Evropské komise každopádně přináší několik závěrů, kterých by si měli všimnout politici. Demografické změny spojené se stárnutím budou mít hluboký dopad na fungování naší společnosti, její ekonomiku ale třeba i polarizaci politického smýšlení. Je proto nutné sledovat, jaký dopad má stárnutí populace na venkově i ve městech v kontextu dalších faktorů jako je zalidněnost, vzdálenost od městských center, dostupnost služeb, pracovní příležitosti a ekonomický rozvoj.
Jde o vývoj, který nelze popsat pouhým součtem demografických dat na národní a makroregionální úrovni. Některé výše popsané trendy se totiž projevují právě až z oné mikro úrovně. Proto jsou závěry studie důležité i pro Českou republiku, i když ta zatím tolik netrpí rozdíly ve věkovém složení venkova a měst (na rozdíl například od Španělska či Portugalska). Nicméně i u nás se podíl populace v produktivním věku snižuje. A jak autoři studie konstatují, východní část Evropské unie v demografických trendech tu jižní i západní svižně dohání.
Nastavením vhodných opatření aplikovaných na lokální úrovni tak lze negativní trendy zvrátit. Některé ze závěrů studie chce Evropská komise zohlednit v připravované dlouhodobé strategii pro rozvoj venkovských oblastí. Tu představí v polovině tohoto roku.
Helena Sedláčková
