Lídr Pirátů v Karlovarském kraji Vladimír Votápek přišel jako zaměstnanec ministerstva zahraničních věcí před lety o bezpečnostní prověrku. Soudil se kvůli tomu a neuspěl. Dnes tvrdí, že po letech mu byla vrácena. Nikdo ji však neviděl.
Ekonomický deník nyní získal rozhodnutí soudů, které odebrání prověrky Národním bezpečnostním úřadem (NBÚ) potvrzují. Prověrka bývá nejčastěji odebírána kvůli informacím tajných služeb o bezpečnostní nespolehlivosti nebo zjištěním například ekonomických nesrovnalostí při takzvaném činnostním šetření.
Vrchní soud v Praze řízení o Votápkově žalobě proti NBÚ zastavil. Jak to argumentačně podložil, si můžete přečíst níže. Ústavní soud Votápkovu stížnost odmítl. Řečeno zkráceně: Vladimír Votápek neuspěl.
Ve zkratce zopakujme, co mezi Piráty vře. Spouštěčem odchodů několika viditelných členů této partaje – například Lukáše Wagenknechta – bylo členství Vladimíra Votápka v Komunistické straně Československa (KSČ) a později Čech a Moravy (KSČM).
Mohlo by vás zajímat
Udělá nám to velký problém!
Ekonomický deník získal zápis z březnového jednání mandátového podvýboru ve věci výzvy k odstoupení z kandidátky Vladimíra Votápka v Karlovarském kraji“ (KvK). „Víme, v jaké jsme situaci. KvK zvolil Vladimíra Votápka. Uvnitř strany to vyvolalo velký odpor a podporu 120 členů pro mimořádný přezkum. Očekávám, že v ostré fázi kampaně to udělá velký problém. Chtěl jsem to udělat méně invazivním způsobem. Nechci zasahovat do subsidiarity krajů. S kandidaturou Vladimíra bude strana cílem útoku. Nemyslím si, že se nám to vyplatí,“ začal jednání Andrej Ramašeuski.
Na něj navázal předseda Karlovarského kraje Robin Beitl: „Věříme tomu, že Vláďova odbornost a kredit, který si získal, převáží mediálně i ve veřejném prostoru to, že byl v minulosti členem KSČ. Předsednictvo a celý kraj za ním stojí. Už chystáme kampaň. Věřím, že s námi Vláďa zůstane. Jsou kolem něj skvělí lidé. Liberálové i od Milionu chvilek.“
Více informací je k dispozici ZDE.
Odebraná prověrka
Vladimír Votápek popisuje problém s odebráním bezpečnostní prověrky takto: „Koncem devadesátých let jsem se jako vedoucí diplomat snažil zabránit tzv. ´prodeji´ ruského dluhu, což byl tunel, který ČR připravil o cca 70 miliard Kč. Proto mi byla odebrána bezpečnostní prověrka a musel jsem MZV opustit. Skutečnost, že mi byla prověrka v roce 2010 vrácena, na tom nic nezměnila.“
Na březnovém pirátském mandátovém podvýboru zazněly mimo jiné otázky: „Proč jsi byl odstraněn z ruského konzulátu? A proč ti byla zrušena prověrka? Jak to souviselo s odpuštěním ruského dluhu? Jaký vztah máš k (Miloši) Zemanovi?
„Formálně vzato nevím. Podle tehdejší dikce zákona nemuseli říct, proč odebírají prověrku. Mohu jen usuzovat z nějakých souvislostí. Krátce předtím jsem získal nejrůznější prověrky. Vyjel jsem na různá jednání, třeba do NATO. Takže jsem měl i jiné než české prověrky. V létě 99 mi bylo oznámeno, že jsem ztratil prověrku. Tehdy si všichni vedoucí museli o prověrku znovu požádat. Když dostáváte přísně tajné a tajné, už to není jen o tom, že se podívají na vaše účty. Ale už na vás nasadí zpravodajskou službu, sledují vás a ptají se vašich známých. Tím jsem vším prošel. A pak mi tu prověrku sebrali. Takže jsem se musel vrátit z Petrohradu a byl se mnou ukončen pracovní poměr. Jiří Šedivý mě pak přijal do Ústavu mezinárodních vztahů.“
U soudů nepochodil
„Potom, co jsem odešel, jsem se snažil zjistit proč. Nejvyšší soud se tou žalobou odmítl zabývat. Ústavní soud řekl, že Nejvyšší soud má právo se tím nezabývat. Nebyl jsem úspěšný ani u Evropského soudu pro lidská práva. Tam také řekli, že to je vnitřní věcí státu. Takže jsem se nedopátral. Neoficiálně mi bylo naznačeno, že to má spojitost s ruským dluhem. Někdy v roce 2010 mi prověrku vrátili. Nevím, proč jsem o ni v roce 2000 přišel a v roce 2010 mi ji vrátili,“ tvrdí Vladimír Votápek.
Ekonomický deník poznamenává, že bezpečnostní prověrka se nevrací. Pouze v případě vyhraného soudu, podle novější legislativy.
Votápek byl na Pirátském fóru několikrát vyzván, ať podle něj „vrácenou“ bezpečnostní prověrku předloží. Ale výzvu nevyslyšel.
Bylo to protiústavní
Ekonomický deník získal rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Ústavního soudu, u kterých se Vladimír Votápek odebrání prověrky NBÚ bránil.
U Vrchního soudu Votápek argumentoval tím, že rozhodnutí NBÚ v té době nepodléhaly soudnímu přezkumu. Toto ustanovení považoval za protiústavní pro rozpor s článkem 4 Ústavy a články 26 a 36 Listiny základních práv a svobod. Votápek navrhl, „aby ustanovení o nemožnosti soudního přezkumu bylo z podnětu soudu zrušeno Ústavním soudem a poté, aby soud (Vrchní soud v Praze) vydal rozsudek, kterým napadené rozhodnutí zrušuje, neboť žalobce je přesvědčen, že splňuje zákonné podmínky“.
NBÚ pak argumentoval tím, že Votápek v žalobě neuvedl v čem spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Votápek kontroval tím, že napadené rozhodnutí neobsahuje odůvodnění, proto se nemůže
blíže vyjádřit k tomu, v čem spatřuje jeho nezákonnost. „Poté, co NBÚ uvede důvody, může žalobce vést dokazování v tomto směru,“ stojí v rozhodnutí Vrchního soudu.
Nelze rozhodnout
Soud ale řízení zastavil a vyargumentoval to několika důvody. Za prvé tím, že rozhodnutí NBÚ v té době nepodléhala soudnímu přezkumu.
V mezidobí po podání žaloby Ústavní soud rozhodl mimo jiné o zrušení problematického ustanovení zákona, když dospěl k závěru, že je zapotřebí pečlivě odlišovat mezi rozhodováním o tom, kdo bude osvědčen a určen ke styku s utajovanými informacemi. „Což skutečně přísluší moci exekutivní. A mezi případnou soudní kontrolou tohoto procesu, což – z ústavněprávního hlediska – může vykonávat toliko nezávislá moc soudní. Ústavní soud dále uvedl, že respektuje skutečnost, že s ohledem na specifika a význam rozhodování ve věcech utajovaných skutečností, kdy je velmi zřetelný bezpečnostní zájem státu, není možné vždy garantovat všechny běžné procesní záruky spravedlivého procesu (například veřejnost jednání),“ lze se dočíst v rozhodnutí.
V závěru uvedeného nálezu Ústavní soud uvedl, že usuzuje, že okamžitým zrušením některých napadených ustanovení zákona by potenciální výhody z toho plynoucí mohly být zastíněny jeho
nevýhodami, zejména s přihlédnutím k bezpečnostním zájmům státu blíže specifikovaným v předmětném zákonu.
V další argumentaci Soud Votápkovi sdělil, proč mu nemůže vyjít vstříc.
Nově žaloby tohoto typu řeší později zřízené správní soudy.
Jste tu správně, ale argumentujete špatně
Vladimír Votápek pak neuspěl se stížností ani u Ústavního soudu.
„Z obsahu stížností napadeného usnesení zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Vrchní soud v Praze v souladu se zákonem zastavil řízení o žalobě na přezkum rozhodnutí, jež citované ustanovení vylučuje, a v odůvodnění rozhodnutí se také vypořádal s námitkou, vztahující se k nálezu Ústavního soudu ze dne 12. července 2001. Pokud stěžovatel poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 27. listopadu 2001, je třeba konstatovat, že v této bylo zrušeno rozhodnutí ředitele Bezpečnostní informační služby a náměstka bezpečnostního ředitele, návrh stěžovatele však směřuje proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o zastavení řízení o žalobě proti rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu. Proto poukaz na možnost použití analogie pro rozhodnutí ve věci stěžovatele neobstojí,“ stojí v odmítavém rozhodnutí Ústavního soudu.
Do KSČ vstoupil v 18 letech
Vladimír Votápek už dřív svým spolustraníkům vysvětloval svoji někdejší inklinaci ke komunistické straně, která teoreticky mohla s odebráním bezpečnostní prověrky kvůli některým kontaktům souviset. „Přiznám se, že jsem ve zvláštní situaci. Moje členství v KSČ byla chyba, morální i intelektuální. S tou chybou žiju už 30 let, musel jsem se s tím nějak vyrovnat. Pracoval jsem na tom, co si myslím, že je důležité pro tuhle zemi. Snažím se, aby nehrozilo opakování zážitku socialismu. V lidské rovině jsem si to odpracoval. Nerozumím dogmatu, že když člověk udělá chybu, navždy na něm zůstane cejch. Nerozumím roli mandátového podvýboru. Domníval jsem se, že když se vyjádří předsednictvo, tak je věc vyřešená. Nabídl jsem rezignaci, pokud mě k tomu vyzve předsednictvo nebo lídr. Nebudu si hrát na odstupující Piráty, co při odchodu mají potřebu vylít valník špíny,“ napsal na Pirátském fóru Vladimír Votápek.
Následovaly dotazy z republikového výboru Pirátů: „Kdy jsi vstoupil do KSČ? V kolika letech a měl jsi při vstupu nějakou tlačenku?“
„Domnívám se, že v 18 letech v roce 78. Doufám, že se nemusí rozlišovat mezi kandidátskou lhůtou a členstvím. Kandidátem jsem se stal v 18, členem ve 20. Bylo to na odborném učilišti v Praze, kde jsem se učil elektromechanikem. Tlačenku jsem neměl. Naopak. Oni se snažili podchytit šikovné a perspektivní lidi,“ odpověděl Votápek.
Nikdy jsem neměl funkci
Následovala další tvrdá série otázek: „Hned po škole jsi šel po stranickém kariérním žebříčku a vyučoval marxismus-leninismus. Kam jsi tehdy aspiroval a jakým způsobem vyučoval? Vyhazoval jsi od zkoušek?“
„Nerozumím termínu po stranickém žebříčku. Nikdy jsem ve straně neměl žádnou funkci – ani pokladníka. Po škole jsem nastoupil do Tesly Holešovice jako výzkumný pracovník. Odešel jsem na základní vojenskou službu, pak se vrátil jako výzkumný pracovník. Pak jsem dostal nabídku vrátit se na ČVUT na výuku výzkumu. Marxismus leninismus byla povinná součást každé výuky. Nabídli mi, jestli nechci učit vědecký komunismus. Neměl jsem pro to žádné formální vzdělání. Bylo to absurdní. Domnívali se, že když jsem inženýr, tak budu schopen to podat tak, aby to přijali a byla ta výuka zajímavá. Vysloužil jsem si nějaká napomenutí za to, že to není ten správný marxismus. Jakým způsobem jsem zkoušel – nikdy jsem nikoho nevyhodil. Uvědomoval jsem si, že lidé můžou mít důvod, proč výuku sabotovat. Vždycky jsem to všem dal. Nepovažoval jsem za možné někoho vyhodit, protože jsem si uvědomoval, že to zřízení část národa nepřijímá,“ uzavřel Votápek.
