Spor o Šumavu: Jihočeský kraj vytýká v žalobě státu absenci informací a obcházení samospráv

Chalupská slať na Šumavě. Autor: Oligoplectrum – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1220939

Jihočeský kraj se domáhá na Správě Národního parku Šumava (Správa) a Ministerstvu životního prostředí (MŽp), aby nadále nepokračovaly v procesu nové zonace Národního parku Šumava (NPŠ). Naopak se domáhá toho, aby byly vypracovány a předloženy nové zásady péče o území parku. Ty jsou totiž podle názoru kraje nutnou podmínkou pro vznik nové podoby zón parku. Vyplývá to ze správní žaloby, kterou kraj podal na obě instituce a kterou má Česká justice k dispozici.

Kraj se domáhá u soudu zrušení procesu zonace žalobou na nezákonný zásah. „Tímto zásahem bylo přímo zasaženo proti žalobci jako vyššímu územně samosprávnému celku, vlastníkovi pozemků a osobě, která dbá o všeobecný rozvoj území kraje ku prospěchu občanů. Nezákonnost zásahu spočívá v nedodržení ZOPK (Zákon o ochraně přírody a krajiny, pozn. redakce) a zákona o obcích při schvalování nové zonace, kdy zásah přímo zkrátil práva žalobce nakládat se svým majetkem a činit takové kroky, které by přispěly k příslušnému rozvoji dotčeného území“, konkretizuje se v žalobě důvod pro její podání a formu

Žaloba na nezákonný zásah byla zvolena proto, že se jí napadá rozhodnutí Rady NPŠ o nové zonaci ze 7. června letošního roku, které podle kraje nelze považovat za rozhodnutí ve smyslu § 65 správního řádu. Rada NPŠ, kterou tvoří zástupci dotčených obcí (z každé obce jeden zástupce) a krajů (Jihočeského a Plzeňského) a Horské služby, totiž není správním orgánem, který by bylo možné samostatně žalovat. Rozhodnutí Rady však podmiňuje další kroky, vedoucí až k vydání vyhlášky MŽP o nové zonaci parku. A MŽP podle kraje „nečinilo kroky k tomu, aby nesprávný postup Správy NPŠ napravilo, naopak se Správou NPŠ úzce spolupracovalo a instruovalo ji, jakým způsobem má při projednání návrhu zonace postupovat“. Zvolenou žalobou proti nezákonnému zásahu je podle názoru kraje možné brojit proti nesprávnému postupu správních orgánů tehdy, pokud jejich postup nelze napadnout ani žalobou proti rozhodnutí, ani žalobou na nečinnost. Což má být tento případ.

Právníci kraje opírají oprávnění kraje podat žalobu v této věci o rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS), které se týkalo žaloby města Ostravy proti státu (6 Aps 1/2013 – 51). Město Ostrava před devíti lety vedlo spor se státem ohledně jeho údajně nedostatečné péče o zdejší ovzduší. V tomto případě NSS potvrdil aktivní legitimaci města žalobu podat, z čehož kraj dovozuje i obdobné oprávnění v případě vyššího samosprávného celku, tedy kraje. Mimoto je kraj vlastníkem nemovitostí (silnice II. a III. třídy, pozemky) v dotčeném území Šumavy.

Žaloba je postavena na základní námitce, totiž že dosavadní proces přípravy nové zonace NPŠ není transparentní, přezkoumatelný, a ne všechny dotčené osoby měly podle kraje možnost se k jeho obsahu vyjádřit. Stejně tak mu nepředcházela podle kraje analýza současného stavu a odborná debata.

Podle názoru kraje bude mít nová podoba zón parku dopad na občany obcí a měst v jeho areálu, přičemž stanoviska obcí často neprošla ani hlasováním v zastupitelstvech, někdy vzniklo jen po dohodě se starostou obce. Charakter zón má přitom přímý vliv na územní plánování a rozvoj obcí a měst, obojí se jim musí podřídit, přičemž například územní plán obce či města musí být projednáván důkladně a s náležitým předstihem. Tudíž i dvouměsíční lhůta, kterou Správa parku dala samosprávám k projednání, je v tomto ohledu nedostatečná. „Pokud zákon předpokládá, že takto důležité dokumenty schvaluje zastupitelstvo obce, jakožto nejvyšší orgán obce, tak z daného za použití argumentace a minori ad maius, tedy od menšího k většímu plyne, že i schvalování nové zonace mělo být projednáno v zastupitelstvech jednotlivých obcí, která jako jediný orgán mohla a měl závazně rozhodnout, jak budou delegáti v dané věci hlasovat,“ domnívají se právníci kraje.

A nedostatečné byly i informace, které měly dotčené samosprávy k dispozici pro své rozhodování. „Vzhledem k neexistenci plánu péče (zásad péče), k nevyhodnocení současného stavu ekosystémů a k nevyhodnocení dosavadního způsobu péče o přírodu, se mohly obce v podstatě jenom vyjádřit k zonaci, která přímo zasahuje jejich území, ale o ochraně přírody neměl nikdo tyto informace v ucelené podobě“, kritizuje mj. kraj proces vzniku rozhodnutí Rady parku. Kraj tak v žalobě navrhuje 22 obcí, dvě právnické osoby a tři fyzické osoby, o nichž se domnívá, že nebylo šetřeno jejich právo, jako osoby zúčastněné na řízení.

Právě ve zmíněné absenci plánu péče vidí kraj základní problém, neboť z něj plynou konkrétní zásady ochrany přírody, a tedy i práva a povinnosti dotčených subjektů. Proces přípravy nových zón NPŠ tak probíhá, ačkoliv 5 let chybí zásady péče, přičemž každý z ostatních národních parků projednává zonaci za jejich platnosti, argumentuje se v žalobě. „Bez zásad péče by vůbec neměla být zonace schvalována, byť se Správa NPŠ snaží účelově zmírňovat jejich důležitost. Žalobce však trvá na opaku, neboť nynější situaci lze přirovnat k tomu, jako kdyby obce schvalovaly územní plán, ale bez textové části, což by bylo samozřejmě nemyslitelné. Ostatně, kdyby zásady péče byly skutečně tak marginálním dokumentem, jak se snaží vnutit členům Rady zástupci NPŠ, pak by zcela jistě zákon o ochraně přírody a krajiny u nových národních praků nepředpokládal předřazení zahájení projednání zásad před projednání zonace (viz § 9 odst. 4 vyhlášky č. 45/2018 Sb., o plánech péče, zásadách péče a podkladech k vyhlašování, evidenci a označování chráněných území.)“, konstatuje žaloba. Fakt, že správa parku spěchá na schválení zón, ačkoliv neplní podle kraje zákonnou povinnost v podobě předložení plánu péče, v němž se přesně popisují podmínky v těchto zónách, činí proces podle kraje nepřezkoumatelným.

Proces přípravy nových zón také podle kraje postrádá odbornou analýzu jednotlivých území a je zatížen i nepřesnostmi v jejich vymezení. „Žalobce postrádá ve vztahu k navržené zonaci detailní analýzu současného stavu ekosystémů a vyhodnocení dosavadní péče chybí ve vztahu k navržené zonaci. Nelze ověřit, že zóny jsou vytýčeny správně“, uvádí se v žalobě s tím, že například dnes již některá území navržená na nejpřísnější ochranu představují holé oblasti s negativním dopadem na okolní krajinu a je tudíž otázkou, zda mají podléhat nejpřísnější ochraně.

Kraj po soudu mj. žádá, aby proces označil za nezákonný a rozhodnutí Rady parku zrušil. A zároveň by měl soud Správě a MŽP uložit, aby do šesti měsíců poté připravily, projednaly a schválily nový návrh vymezení zón ochrany přírody v parku. „Správě Národního parku Šumava se ukládá, aby provedla důkladnou, transparentní a přezkoumatelnou analýzu současného stavu ekosystémů a důkladnou analýzu dosavadního způsobu péče. Po provedení a vyhodnocení těchto analýz se ukládá Správě Národního parku Šumava, aby předložila, projednala a schválila nové zásady péče, a to nejdéle do jednoho roku ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku“, zní jeden z pěti bodů petitu žaloby.

Petr Dimun, Česká justice

Text je převzat z portálu Česká justice, který je součástí portfolia vydavatelství
Media Network, vydavatele Ekonomického deníku.