Neděle, 1. srpna, 2021

Soudce získal posmrtně zpět talár. Po zrušení odsuzujícího rozsudku není možné ponechat následky, jež nastaly s uznáním viny, tvrdí soud

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Nejvyšší soud dospěl ve svém aktuálním rozhodnutí k závěru, že zrušením pravomocného odsuzujícího rozhodnutí, kterým byl soudce uznán vinným z úmyslného trestného činu, se automaticky „obnovuje“ jeho funkce soudce. NS tak zamítl dovolání státu, konkrétně Okresního soudu v Kladně, v případu bývalého soudce tohoto soudu Vlastimila Matuly.

„Je-li trestní bezúhonnost předpokladem pro výkon funkce soudce, pak zrušením odsuzujícího rozsudku se musí na tohoto soudce v důsledku zásady presumpce neviny hledět, že se trestného činu nedopustil a nebyl za něj odsouzen, a že tento předpoklad pro výkon své funkce neztratil. Jinak by stále (i do budoucna po zrušení odsuzujícího rozsudku) byl tím, komu zanikla funkce soudce pro spáchání trestného činu. Nejde proto o otázku nového vzniku funkce tohoto soudce, ale o to, že byl (zákonnou cestou) odstraněn důvod, pro který měla funkce soudce zaniknout,“ uvádí se ve zmíněném rozhodnutí Nejvyšší soud (NS).

Soudce OS v Kladně Vlastimil Matula byl v roce 2013 soudy uznán vinným přečinem nadržování a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let.  V podivném případu hrál roli návrat Jiřího Pospíšila do funkce ministra spravedlnosti v roce 2010, kdy vzal zpět stížnost pro porušení zákona, kterou podala jeho předchůdkyně ve funkci Daniela Kovářová.

Ústavní soud (ÚS) svým nálezem ze dne 19. 7. 2016 (sp. zn. III. ÚS 1073/15) tato rozhodnutí trestních soudů zrušil z důvodu, že jimi došlo k porušení práv zaručených Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.

Vlastimil Matula se i po rozhodnutí ÚS neúspěšně domáhal „vrácení“ funkce soudce, neboť byl toho názoru, že rozhodnutím ÚS odpadl důvod zániku funkce soudce.

V březnu 2017 proto Matula podal žalobu na stát, v níž se domáhal doplatku mzdy a určení, zda jeho funkce opravdu zanikla. Pravomocného rozhodnutí ve věci se však již Vlastimil Matula, jemuž trestní řízení fatálně podlomilo zdraví, nedožil.

Ve sporu pokračovali jeho blízcí

Ve sporu však pokračovali jeho blízcí, zastoupení advokátem Lukášem Trojanem, a to úspěšně. Nejdříve Okresní soud pro Prahu-západ v prosinci 2019 a posléze i odvolací Krajský soud v Praze v srpnu 2020 žalobě vyhověly.

Trestní řízení se totiž rozhodnutím ÚS podle zmíněných soudů vrátilo do fáze řízení před soudem prvního stupně. Obnovilo se tak procesní postavení Vlastimila Matuly, včetně zachování principu presumpce neviny, a proto došlo k obnovení jeho soudcovské funkce. Soudy připomněly čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod s tím, že je-li občanům umožněna správa veřejných záležitostí, musí být subjekt vykonávající funkci nadán rovněž ochranou před libovůlí státu, která by mu mohla ve výkonu funkce bránit. Řešením vzniklé situace tak nemůže být podle soudů nové jmenování, neboť to není nijak zaručeno. A trvající zánik funkce i po zrušení pravomocného rozsudku by byl v rozporu se zásadou nesesaditelnosti soudce, která je spjata s jeho neodvolatelností a nepřeložitelností. Argumentace státu by tak vedla k zásahu do soudní nezávislosti, neboť odstranění důsledků nezákonného zániku funkce soudce činí závislým na ochotě výkonné moci soudce opětovně ke jmenování navrhnout a do funkce jej skutečně jmenovat.

Stát však podal dovolání, neboť zákon o soudech a soudcích institut obnovení funkce soudce podle státu nezná a tudíž zanikne-li funkce soudce, již nikdy se neobnoví jen pouhým odpadnutím důvodu, pro který zanikla. Účinky odsuzujícího rozsudku jsou podle této logiky stejné jako u rozsudku omezujícího svéprávnost v tom smyslu, že jsou nevratné, a poškozený může mít pouze právo na náhradu škody.

NS došel k závěru, že se jedná o situaci, kterou zákon neupravuje a která je ve svém důsledku v rozporu se zásadou presumpce neviny: „Není možné na stejnou osobou hledět po zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku jako na nevinnou a zároveň ponechat nedotčené následky, jež nastaly s uznáním její viny“.

Presumpce neviny má i společenskou rovinu

NS připomněl, že při úvahách o presumpci neviny nelze opomenout ani společenskou a morální rovinu tohoto principu, kdy se obecně uznává, že trestné činy a sankce za ně uložené jsou spojeny se společenským odsudkem a mají difamující účinek. Účelem presumpce neviny je také to, aby s osobami, které byly zproštěny obvinění nebo jejichž trestní stíhání bylo zastaveno, nebylo ze strany veřejných orgánů reálně zacházeno jako s vinnými. Nerespektování tohoto stavu v jakémkoliv jiném řízení přináší podle NS riziko, že se princip presumpce neviny stane pouze teoretickým a iluzorním. „Státní orgány, zejména pak soudy, jsou proto povinny respektovat presumpci neviny ve všech řízeních, tedy i v jiném řízení než v tom, v němž je příslušný trestný čin projednáván (srov. bod 35 nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2016 sp. zn. I. ÚS 1965/15). Stejné důsledky musí platit i v situaci, kdy odsuzující pravomocný rozsudek byl zrušen, protože jeho zrušením dochází k obnovení presumpce neviny,“ konstatuje se v rozhodnutí NS.

V daném případě je nutné podle NS přihlédnout i k tomu, že se jedná o funkci soudce, u níž je třeba zachovat i právo na její nerušený výkon, včetně práva na ochranu před protiprávním zbavením této funkce. Zmíněné rozhodnutí ÚS ve věci trestního řízení Vlastimila Matuly, kdy bylo konstatováno porušení jeho práv, tak nelze podle NS vyložit jinak, než že byl Vlastimil Matula zbaven funkce protiprávně.

„Argumentace dovolatelky by ve svých důsledcích vedla k tomu, že náprava protiprávního stavu by byla závislá na uvážení moci výkonné (zda se rozhodne soudce znovu do funkce jmenovat). Ze současného uspořádání dělby moci však vyplývá, že moc výkonná se podílí toliko na ustanovení do funkce (§ 61-63 zákona o soudech a soudcích). Zánik funkce z důvodu spáchaného trestného činu je naopak posuzován mocí soudní. Ustanovení § 94 písm. c) zákona o soudech a soudcích reaguje na situaci, kdy soudce ztratí jeden z předpokladů pro funkci soudce, totiž bezúhonnost (viz § 60 odst. 2 zákona o soudech a soudcích). Jde o závažnější trestné činy, což zákon o soudech a soudcích reflektuje tím, že k zániku funkce dochází právní mocí odsuzujícího rozsudku soudu vydaného v trestním řízení, aniž by bylo třeba dalšího soudního rozhodnutí [na rozdíl od situace upravené v § 91 písm. b) zákona o soudech a soudcích]. Dopustí-li se soudní moc při tomto rozhodování pochybení, jímž zasáhne do práva na nerušený výkon funkce soudce, nemůže toto pochybení napravovat moc výkonná; naopak princip presumpce neviny se musí prosadit i bez jejího uvážení,“ uvádí se v aktuálním rozhodnutí NS.

Petr Dimun

Článek původně vyšel na zpravodajském portálu Česká justice, který stejně jako Ekonomický deník náleží do mediální skupiny Media Network.

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

FacebookTwitter