Pokud byl úředník odsouzen, avšak soud upustil od potrestání, jeho služební poměr nezaniká. Rozhodl tak minulý týden Městský soud v Praze (MS) na základě žaloby úřednice proti Ministerstvu vnitra ČR (MV). Ta byla v březnu letošního roku na základě dohody o vině a trestu shledána Krajským soudem v Ústí nad Labem vinou z dotačního podvodu a poškozování finančních zájmů Evropské unie. Zároveň však soud podle § 46 odst. 1 trestního zákoníku upustil od potrestání.

V dubnu pak státní tajemník MV úřednici poslal vyrozumění, že v důsledku jejího pravomocného odsouzení její služební poměr podle § 74 odst. 1 písm. a) zákona o státní službě skončil.

Proti tomu podala úřednice žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, kterou MS v Praze shledal jako přijatelnou – nejednalo se totiž o rozhodnutí státního tajemníka, ale o oznámení skutečnosti – a také důvodnou.

Podle soudu totiž je nutné hledět na osobu, u níž bylo upuštěno od potrestání, jako by nebyla odsouzena. A zákon o státní službě spojuje zánik služebního poměru pouze s „pravomocným rozsudkem, kterým byl pachatel odsouzen k výkonu určitého druhu trestu, nikoli s rozsudkem, který pachateli de facto i de iure „odpouští“ jeho trestnou činnost a staví ho do světla osoby trestně bezúhonné, a tudíž osoby, která z hlediska bezúhonnosti splňuje předpoklady pro výkon státní služby“.

[mn_protected]

Mohlo by vás zajímat

Podle soudu má totiž institut upuštění od potrestání své místo v případech, kdy míra společenské škodlivosti jednání je natolik nízká, že k nápravě osoby pachatele a k ochraně společnosti je dostačující sebereflexe, kterou obviněný projeví při projednávání jeho případu. A právě to podle soudu zřejmě sledoval zákonodárce, který do ustanovení § 74 odst. 1 písm. a) zákona o státní službě zakotvil vazbu mezi pravomocným odsouzením za blíže specifikovaný trestný čin a skončením služebního poměru státního zaměstnance.

„Pokud by zákonodárce měl v úmyslu vyloučit z okruhu státních zaměstnanců ve služebním poměru všechny ty, kteří se dopustili trestné činnosti a byli shledáni odpovědnými za toto trestně relevantní jednání (bez ohledu na to, zda byli či nikoli potrestáni uložením trestu), mohl (a měl) zvolit například formulaci: ‚v případě, kdy byl státní zaměstnanec pravomocně uznán vinným pro úmyslný trestný čin (…)‘,“ uvádí se v odůvodnění rozhodnutí.

Podle soudu není nijak absurdní ani to, že odklon od trestního řízení naopak důvodem pro zánik služebního poměru ze zákona je. Podmíněné zastavení trestního stíhání i narovnání je totiž evidováno v Rejstříku trestů a odlišností je i prozatímní charakter rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání. Obviněný se musí osvědčit ve zkušební době, kterou mu soud stanoví, tudíž ke dni právní moci rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání je podle soudu nejisté, zda je pachatel bezúhonný. V případě narovnání pak musí obviněný také nad rámec náhrady škody složit přiměřenou částku na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti: jedná se tedy o podmínku, kterou lze podle soudu chápat jako prvek trestní represe sui generis.

„V této souvislosti je třeba doplnit, že zákon o státní službě pro účely posouzení žádosti o přijetí do služebního poměru vyžaduje, aby uplynula doba 5 let od rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo schválení narovnání. Oproti tomu uchazeč o služební místo, na kterého se ve smyslu ustanovení § 46 odst. 4 trestního zákoníku hledí, jako by nebyl odsouzen, je bezúhonný. Zákonodárce tedy neklade rovnítko mezi tzv. odklony v trestním řízení a pravomocná rozhodnutí, kterými byli obvinění uznáni vinnými, ale nebyl jim uložen trest,“ konstatuje MS v rozhodnutí.

Tím soud vyslovil nezákonný zásah a přikázal státnímu tajemníkovi MV, aby obnovil stav před jeho vyrozuměním o zániku služebního poměru ze zákona.

[/mn_protected]

Petr Dimun