Evropská unie je sice v mnoha ohledech jednotná a sehraná, v otázce energetické politiky to však neplatí. „Energetické mixy a politiky jednotlivých zemí jsou tak výrazně rozdílné, že není možné, aby Evropská komise přijala jednotná pravidla pro všechny země,“ zdůraznil energetický analytik a investor Michal Šnobr během svého vystoupení sympoziu Ekonomického deníku na téma Jak má vypadat nová Státní energetická koncepce. Jako konkrétní příklad uvedl propastný rozdíl mezi podobou a směřováním energetiky v Německu, Polsku a ve Francii.
Rozhodující vliv na českou energetiku bude mít vývoj v Německu. To mělo do roku 2005 vyrovnanou bilanci, poté se díky boomu zelené energetiky stalo čistým vývozcem elektřiny v rozsahu až 50 terawatthodin (TWh) ročně. V posledních pěti letech objem exportu energie z Německa opět poklesl, hlavně v důsledku politicky vynuceného odstavení posledních jaderných elektráren. Jen díky útlumu ekonomiky v době koronavirové pandemie a vysokých cen energií se Německo nevrátilo do pozice importéra elektřiny.
Po odstavení posledních jaderných bloků, ke kterému došlo letos v dubnu, je výroba elektřiny v Německu rozdělena zhruba napůl mezi fosilní a obnovitelné zdroje. „Německo nemá fakticky šanci v nejbližších letech, ani v celé dekádě, tento mix opustit. Uhelné elektrárny ve střední Evropě, tedy v Německu, Polsku a u nás, ještě nadlouho zůstanou významnou součástí energetického mixu,“ doplnil Michal Šnobr.
Podle jeho slov lze v Evropě najít pouze jednu zemi, která byla výrazně závislá na spalování uhlí a dokázala jej během několika desetiletí zcela nahradit. Jedná se o Velkou Británii. „Došlo zde k boomu solárních a větrných elektráren, ale zásadní byl plyn. Platí to i pro další země – bez plynu nelze nahradit uhlí a zároveň udržet stabilitu sítě. Bez plynu se transformace energetiky nepodaří,“ upozornil Michal Šnobr.
Jaderná energetika nás totiž nespasí. První nový jaderný blok v Dukovanech zahájí provoz nejdříve v roce 2036, zároveň však současná vládní koalice hovoří o zavření uhelných elektráren do roku 2033. „Je chyba, že se u nás míchá řešení střednědobé a dlouhodobé. Jaderná energetika řeší naše potřeby po roce 2045 nebo 2050. Jedinou reálnou alternativou do té doby jsou plyn a obnovitelné zdroje, ale jejich potenciál je v našich geografických podmínkách omezený,“ upozornil Šnobr.
Pokud se naplní očekávání společnosti ČEZ, že už kolem roku 2027 budou uhelné elektrárny vinou drahých povolenek ztrátové, tak si situace podle Šnobra vyžádá zavedení kapacitních plateb. Tedy finančních „odměn“ za to, že uhelné bloky zůstanou dál k dispozici pro krizové situace a zimní období. Stejně tak ani nové plynové a paroplynové elektrárny zřejmě nevzniknou v potřebném rozsahu bez garancí od státu.
Před udržením stability dodávek v zimním období varoval ve svém vystoupení na sympoziu Ekonomického deníku také analytik skupiny Sev.en Radek Jirků. Pro pokrytí vysoké zimní spotřeby dnes potřebujeme uhelné elektrárny o výkonu okolo 6500 megawattů. V zásadě máme jen dvě možnosti – udržet je v provozu, nebo je nahradit paroplynovými elektrárnami. Druhá varianta však má svá rizika – vedle zvýšené závislosti na dovozu zemního plynu by došlo také k zániků desítek tisíc pracovních míst v hornictví, údržbě, dodavatelských firmách i v samotných elektrárnách.
Jiného názoru je Pavel Dočekal, ředitel pro regulační a právní záležitosti společnosti GasNet. Ten naopak doporučil využít zemní plyn jako zdroj energie pro přechodné období dekarbonizace energetiky. Obor plynárenství prokázal svou životaschopnost v loňském roce, kdy se až nečekaně rychle podařilo nahradit většinu dodávek plynu z Ruska. „V tuto chvíli nejsme závislí na dodávkách zemního plynu z Ruska. Ještě před rokem jsme tu měli stoprocentní závislost, dnes už do České republiky neteče ani kubík ruského plynu,“ řekl Dočekal (více se dočtete na odkazu zde).
Ředitel strategie skupiny Veolia Energie ČR Miroslav Zajíček se ve svém vystoupení zaměřil na oblast teplárenství. Tady platí záměr nahradit uhlí do roku 2030. V praxi to není snadný úkol. Na výběr je ze tří reálných možností – biomasa, vytříděný komunální odpad a zemní plyn. Jenže dostupné množství biomasy pro energetické využití je již vyčerpané a odpadu ke spálení je také poměrně málo. „Zbývá jedna jediná cesta – zemní plyn,“ uvedl ve své přednášce Zajíček.
První blok sympozia zahájil svým vystoupením náměstek ministra průmyslu a obchodu Petr Třešňák. Upozornil, že vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu má být dokončen a předložen Evropské komisi už teď do konce června. Do konce prosince by měla být hotová také nová Státní energetická koncepce. Jak dodal ředitel odboru energetiky a ochrany klimatu ministerstva životního prostředí Pavel Zámyslický, ke klimatickému plánu se do konce roku vyjádří Evropská komise. Nejpozději v červnu 2024 má následovat schválení obou dokumentů vládou.
David Tramba
Poděkování za podporu sympozia patří generálnímu partnerovi, společnosti Veolia Energie ČR, a partnerům, společnostem Pražská energetika a GasNet.
