Lidé z ÚOOZ pracovali s obludnými výmysly, tvrdí bývalý šéf generální inspekce Ivan Bílek

„Na krajském policejním ředitelství v Olomouci vypukla, dovolím si to tak nazvat, válka policajtů. Do té pak byla inspekce zcela zatažena. Jedno trestní oznámení mezi policisty stíhalo druhé, neustále se tam prověřovaly nějaké věci," popsal začátky kauzy Vidkun bývalý ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů Ivan Bílek. Repro: ED

Bývalý ředitel Generální inspekce bezpečnostních sborů Ivan Bílek poprvé od svého konce ve funkci na sklonku roku 2015 promluvil o tom, co tomu předcházelo. „Útvar pro odhalování organizovaného zločinu se mě snažil zpochybnit. Jeho detektivové o mně tvrdili, že úkoluji lidi z kauzy Vidkun v Olomouci přes šifrované aplikace, ty jsem ale nikdy nepoužíval. Kauza Vidkun je válka policajtů. Informace o pokusu o sesazení policejního prezidenta se ke mně také dostaly,“ řekl v mimořádně otevřeném rozhovoru pro Ekonomický deník Ivan Bílek.

Vy jste před třemi týdny vypovídal jako svědek v Olomouci u soudu v kauze Vidkun. O jaký příběh podle vás jde?

Je to příběh z roku 2015, který nabývá jednoznačných kontur v podstatě až dnes. Střípky z něj, které pronikaly za poslední čtyři roky do médií, dávají až teď dohromady ucelený obraz o událostech, které, aniž bych byl příznivec konspiračních teorií, zapadají do sebe. A minimálně vyvolaly, eufemisticky řečeno, otřes na scéně bezpečnostních sborů a potažmo v celé politice.

Objevují se závažné informace o tom, že cílem Vidkunu bylo sesazení policejního prezidenta a nástup Roberta Šlachty na jeho post. Je to podle vás tak?

Odpovídá to časově. Pokud si tedy uvědomíme, že jsme na Generální inspekci bezpečnostních sborů získali někdy v průběhu první poloviny roku 2015 informaci, že se něco chystá na policejního prezidenta. Já jsem se to poprvé dozvěděl od náměstka olomoucké policie Karla Kadlece, který je v rámci kauzy Vidkun stíhán. Za pár týdnů na to mě pak informoval můj náměstek Michal Murín, že jeden pracovník olomoucké inspekce – Milan Vaculík – řeší věc, kterou nemůže jeho nadřízený žádným způsobem kontrolovat, ani monitorovat. A měl zakázáno toho člověka jako nadřízený řídit.

Tento stav byl standardní?

Bylo to absolutně nestandardní. Samozřejmě, že státní zástupce má možnost, právo, zvolit si policejní složku, která bude danou věc řešit. A může učinit návrh, který příslušník by tu kauzu měl dělat. Ale nemůže o tom konkrétně rozhodnout, to je na nadřízeném toho příslušníka. To bylo hodně nestandardní. Já si na podobný případ nepamatuji. Navíc, tady se to naprosto vymklo kontrole. Koneckonců nakonec i výsledek vyšetřování, obrácená sms zpráva, odpovídal tomuto nestandardnímu postupu. V minulosti byla na inspekci vždy zajištěna kontrola alespoň čtyř očí, takže vždy probíhala jakási aprobace rozhodování, šetření příslušného pracovníka. Ono to vychází i z trestního řádu. Protože prověřování a vyšetřování konají policejní orgány a GIBS je policejním orgánem jako celek. Nikoliv jednotliví pracovníci, nebo jednotlivé útvary.

Po zásahu ÚOOZ na úřadu vlády na jaře roku 2013 to vypadalo, že inspekce je jaksi poněkud laxní k prověřování a vyšetřování příslušníků ÚOOZ. Bylo to tak? Čím bylo způsobeno, že se neobjevovaly žádné kauzy právě stran příslušníků ÚOOZ?

Já jsem neodpovídal přímo za jednotlivé případy, který byly prověřovány, nebo vyšetřovány, ke mně chodily jenom základní informace. Ale můžu říct, že v té době skutečně mnoho podnětů na příslušníky ÚOOZ nepadalo. To se pak změnilo okamžikem, kdy proběhla obměna vedení GIBS a mým náměstkem se stal Michal Murín. V té době se začaly objevovat některé věci, které stály za prověření.

To už se bavíme například o kauze příslušníka ÚOOZ Luďka Vokála. Inspekce prověřovala jeho aktivity směrem k balkánskému drogovému bossovi (Baskimu Kazimimu – pozn. red.) a jeho úzký kontakt s brněnským podnikatelem Albinem Arifovičem, kterého „převzal“ po Robertu Šlachtovi. Nicméně ta informace, že GIBS vyšetřuje Vokála, se k Robertu Šlachtovi dostala. To bylo přičiněním vedení inspekce? Někdo od vás mu to řekl?

Když vyšlo najevo, že se realizace té kauzy nebude týkat přímo nejvyššího vedení ÚOOZ, protože podřízení prověřovali v rámci této věci původně i Roberta Šlachtu, tak v rámci zajištění bezproblémové realizace byl ředitel Šlachta informován.

Ale stalo se to, že realizaci případu Vokála předběhl Robert Šlachta s kauzou Vidkun. Vy už jste v té době měli nějaké informace o tom, že se něco děje směrem k policejnímu prezidentovi. Nakládali jste s nimi nějak, nebo jste tomu nechali volný průběh, dokud „nevybouchl“ Vidkun?

Poté, kdy mě náměstek Murín informoval o tom nestandardním postupu na olomouckém pracovišti, tak si mě shodou okolností předvolal ministr vnitra Milan Chovanec. Pozval si mě v přestávce jednání vlády na úřad vlády a tam mě šíleným způsobem zpucoval slovy: „To Vám nestačilo, co jste provedli s policejním prezidentem Petrem Lessym (Generální inspekce bezpečnostních sborů v srpnu 2012 Lessyho obvinila z pomluvy a zneužití pravomoci úřední osoby. Tehdejší ministr vnitra Jan Kubice ho obratem propustil od policie. Soud ale jeho stíhání zastavil a Lessy se do nejvyšší funkce ve sboru na chvíli vrátil a skončil jako styčný důstojník české policie na Slovensku – pozn. red.)? To chcete útočit na dalšího policejního prezidenta? Já jsem mu na to odvětil, že má asi více informací, než já, a že vůbec nevím, o co se jedná. A on na to, že si na mě bude stěžovat u premiéra Bohuslava Sobotky, což se skutečně stalo. Já jsem na to pak napsal úřední záznam, který jsem dal k dispozici svému náměstkovi, protože se zjevně jednalo o nějaký únik informací. Po pravdě řečeno o tom, co bylo obsahem prověřování inspektora Vaculíka, jsem se dozvěděl, až když už jsem byl z inspekce dávno pryč, když bylo zveřejněno celé to prověřování. Včetně toho nezdárného výsledku. A musím říct, že to pak vše zapadlo do kontextu.

V bezpečnostních složkách jste sloužil dlouhou dobu. Přijde vám normální, standardní, vyšetřovat nějakou elektronickou komunikaci typu SMS a obrátit odesílatele a adresáta? Přijde vám normální, že na to nepřijde ani žalobkyně z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Jarmila Ošlejšková, a že se ta informace řízeným únikem šíří dál? A doputuje až k šéfovi ostravské expozitury ÚOOZ, který pak obviní policejního prezidenta z „brutálního úniku“ informací?

Přijde mi to naprosto nenormální, nestandardní. A vůbec nerozumím tomu, jak k tomu mohlo vůbec dojít. Ale jak jsem řekl, pokud by tam probíhal standardní proces, který jsme na inspekci zavedli ještě s předchozím náměstkem Dušanem Brunclíkem, když generální inspekce vznikla, tak by se to stát nemohlo. Já musím říct, že ty záležitosti měly pokračování, když proběhla realizace Roberta Šlachty v té olomoucké kauze, tak jsem byl předvolán k panu premiérovi, který mi uložil nesplnitelný úkol. A to, abych zdůvodnil, proč to nedělá inspekce, proč jí to bylo odňato. Ten případ jí totiž byl takzvaně odebrán, respektive nepřidělen.

To ale nebyl první případ?

Takových nebylo mnoho, nicméně z Nejvyššího státního zastupitelství jasně zaznělo, že by inspekci měly být odnímány případy jen v případě, pokud skutečně k tomu jsou skutečně závažné důvody. Inspekce je jediným specializovaným orgánem, který prověřuje a vyšetřuje příslušníky vyjmenovaných bezpečnostních sborů. Toto jasně zaznělo a státní zástupci to věděli. V té době jsem zareagoval tak, že jsem napsal dopis Vrchnímu státnímu zástupci v Olomouci Ivo Ištvanovi, kde jsem přetlumočil žádost premiéra Sobotky. Ale on mi, zjednodušeně řečeno, napsal, že k tomu mají určité důvody, a nic víc už mi nesdělil. To jsem přetlumočil premiérovi a následně na to začal neuvěřitelný tlak ze strany politiků a médií. Jako třeba paní bývalá ministryně spravedlnosti, poslankyně Helena Válková, která na jakési konferenci v Senátu, kterou pořádal senátor Václav Láska, prohlásila, že mi osobně vytýkala nějaké věci týkající se personálního složení inspekce. Neříkala ale pravdu, protože já jsem s ní nikdy nehovořil, tak mi nemohla nic vytýkat. Přidávali se jiní lidé, poslankyně Jana Lorencová, poslanec Bohuslav Chalupa a i přímo ministr financí Andrej Babiš.

To znamená všichni v dresu ANO…

Ano. V té době byl i silný tlak i ze strany ČSSD, konkrétně od ministra Chovance, který mě veřejně vyzval, abych přijal nějakou politickou odpovědnost. Což je samozřejmě naprostý nesmysl, protože já jsem nikdy nebyl politikem. Tyto tlaky ale nešly dlouhodobě vydržet. Snad jediný premiér Sobotka mě nevyzval k ničemu. Ale fakt, ustát to prostě nešlo.

„Tak silný politický tlak nešlo ustát,“ řekl v rozhovoru o svém odchodu z postu ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů Ivan Bílek: Repro: ED

Vymýšleli si nesmysly

Vy jste ale na inspekci věděli delší dobu, že se v Olomouci něco děje. Řešili jste tam rozbroje na krajském ředitelství. Ty se pak přetavily do situace, kdy někteří příslušníci policie na ÚOOZ a sám šéf ostravské expozitury ÚOOZ Jiří Komárek začal sbírat jisté informace z prostředí proti jejich policejním protivníkům. Pořídil potají nějaké nahrávky, ale jak se ukázalo, ty byly nekvalitní. Také sepsal několik úředních záznamů, na jejichž základě se rozjela mašinérie, která vyvrcholila zatýkáním ve Vidkunu. Řešil GIBS toto vyšetřování, jež dnes provází silné podezření, že detektivové ÚOOZ ohýbali úřední záznamy, používali lidi ze závadového prostředí, aby si vytvořili relativně přesvědčivý souhrn závadových poznatků a mohli s ním jít na státní zastupitelství a na soud požádat o povolením ke sledování a k odposlechům?

Ano, měli jsme signály o tom, že se tam něco děje. Byť patřilo olomoucké pracoviště GIBS k jedněm z nejmenších. A problémy vznikaly kvůli této válce policajtů i na něm. Situaci na tomto pracovišti komplikovaly právě ony vztahy na krajském policejním ředitelství, protože většina příslušníků tamní inspekce pocházela samozřejmě z řad olomoucké policie. Ty problémy byly už od samého počátku, od roku 2012, kdy GIBS vznikla, respektive se přetavila z inspekce policie. V Olomouci dělal z titulu ústního pověření vedoucího pracoviště jistý Petr Netušil a tehdy odpovědný náměstek Dušan Brunclík místo něj ustanovil Tomáše Uličného. Začalo se řešit, že si Netušil sepsal jakési úřední záznamy, na které si měl vyžádat finanční prostředky na zaplacení informátorů. Odhalili jsme tehdy, že v těch záznamech nebyly uvedeny pravdivé informace. Na to konto tu věc prověřovala naše vnitřní kontrola a státní zástupce posléze rozhodl, že se může jednat o trestný čin.

Takže napětí mezi příslušníky začalo eskalovat nejen v olomoucké policii, ale i na inspekci?

Ano. Netušilovi bylo sděleno obvinění a olomoucké pracoviště se rozdělilo na dva tábory, stejně jako tamní policie. Jedna část příslušníků byla na straně Netušila, druhá část na straně opačné. Na krajském policejním ředitelství už vypukla, dovolím si to tak nazvat, válka policajtů. Do té pak byla inspekce zcela zatažena. Jedno trestní oznámení mezi policisty stíhalo druhé, neustále se tam prověřovaly nějaké věci. Řešila se porada, na které byl nějaký vedoucí pracovník sprostý na lidi, začala do toho vstupovat i poslanecká komise pro kontrolu GIBS. Kdy zejména její členka – poslankyně ANO Lorencová – měla velmi podrobné informace z toho prostředí. Neustále se tázala, jak to inspekce řeší a jak to, že to řešila tak a ne jinak. Já si vzpomínám, že ani v jednom z těch případů, na které se ptala, se nejednalo o podezření trestného činu a většinu těch věcí jsme postupovali do kázeňského řízení.

Ještě se vrátím k Petrovi Netušilovi. Úřední záznamy, dvanáct, nebo třináct, které stály na začátku kauzy Vidkun se opíraly o tajného informátora Jiřího Komárka. Nenaznačil jste u soudu, že by mohl být oním utajeným informátorem například on?

Já to stoprocentně nevím, to by byla spekulace. Nicméně, pokud jsem byl v roce 2015 tázán premiérem Sobotkou na to, proč byla inspekci odňata kauza olomouckých policistů, tak jsem to tehdy samozřejmě nevěděl. Ale dnes to už vím, protože jsem byl s těmi informacemi přímo konfrontován. A byla mi dána před soudem jako svědkovi možnost je zcela vyvrátit. Proto, aby inspekci bylo možno vyloučit z vyšetřování, musí být pro to odpovídající důvod. Který musí být pochopitelně natolik závažný, aby skutečně to odnětí věci bylo řádně zákonně vyargumentováno. V tomto případě jsou mi známy tři. První věc, že jsem měl mít jakési utajené spojení přes nějaké aplikace, nebo WhatsApp, nebo Viber, s lidmi kolem náměstka olomoucké policie Kadlece a dalšími. A, že jsem měl přes tyto sítě plnit pokyny jakéhosi řídícího orgánu a tímto způsobem s nimi šifrovaně komunikovat.

Než se dostaneme k těm dalším dvěma poznatkům. Je to pravda, komunikujete šifrovaně?

Je to úplný nesmysl, protože já jsem takovéto aplikace nikdy nepoužíval. Používám telefon klasicky, volám a píšu sms. Příslušníky ÚOOZ jsem byl i dotazován na to, zda jsem komunikoval, a jak, s Ivanem Langerem, bývalým ministrem vnitra. Na to jsem jednoznačně odpověděl, že když bych s ním cokoliv potřeboval, tak mu zavolám, můžeme se sejít, anebo se domluvíme zcela veřejně. A nikdy jsem se tím netajil.

To je bod jedna. Bod dvě?

Tady musím říct, že se lidé z ÚOOZ v rámci kauzy Vidkun snažili zpochybnit přímo ředitele inspekce. Protože když by zpochybnili pouze olomoucké pracoviště GIBS, nebo někoho jiného, tak by pořád ještě mohla být ta věc přidělena třeba vnitřní kontrole GIBS. Což se i v řadě případů stalo. Takže proto jsem se tím podezřelým, nastrčeným obětním beránkem, musel stát přímo já. ÚOOZ kvůli tomu spekuloval, že šéf olomoucké GIBS Uličný, měl za „zametání určitých kauz pod koberec“ dostat mimořádnou odměnu v podobě vedení brněnského pracoviště GIBS. To se ale mohlo urodit pouze v hlavě nějakého chorého člověka.

Ten Uličného přestup do Brna byl zcela prozaickou záležitostí. Olomoucké pracoviště sídlilo v objektu, který patřil soukromé firmě a ta firma ten dům prodala úřadu práce. Úřad dal jednoznačně najevo, že chce tu budovu zrekonstruovat, a poté už v ní nebude místo pro žádné jiné instituce. GIBS, jakožto organizační složka státu, musela hledat prostory primárně v prostorách, které jsou v majetku České republiky. V Olomouci, novém krajském městě, sídlila řada státních organizací, útvarů, všichni potřebovali mít svá sídla. Prošli jsme veškeré možnosti, které se v Olomouci nabízely, řešili jsme i komerční nájem, jako do doby ukončení nájmu předchozího. Nic se nenašlo a hrozilo, že pracoviště v Olomouci bude zrušeno, respektive jeho pracovníci budou přesunuti na nejbližší útvary, ve Zlíně, Brně, Ostravě, případně Hradci Králové. Tou dobou shodou okolností v Brně po několika letech končila šéfka Lenka Pelcová, která tam dojížděla ze středních Čech a už dlouhou dobu žádala, aby se mohla vrátit zpět na pražské pracoviště, odkud původně přišla, tak jsme řešili, jestli nevyužít velitelského potenciálu šéfa olomoucké GIBS Uličného. S tím, že by se tím vedoucím pracoviště v Brně stal on. To je celý příběh.

Ale ten příběh v podání ÚOOZ nějak metamorfoval…

Ten příběh někdo zcela překroutil. Nicméně je zcela ověřitelným faktem je, že všichni pracovníci olomouckého pracoviště, když skutečně hrozilo, že se někdy za dva měsíce budou muset přestěhovat, tak se všemi bylo zahájeno řízení ve věcech služebního poměru. Všichni byli informováni, že bychom jim propláceli náklady na dojíždění. Šlo o nouzové řešení do chvíle, než by se našlo nějaké nové, přijatelnější. Za čas se díky spolupráci s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových podařilo získat prostory na České energetické inspekci, a celé to řízení bylo zastaveno. To, že si k tomu někdo vymyslel tu pohádku, tam šlo v podstatě jenom o účelovku, aby mohla být vyšetřování v olomoucké policii odňato inspekci.

A třetí rovina pokusů vás znevěrohodnit jako ředitele GIBS?

To je snad ještě úsměvnější, kdyby to nebylo spíš na stíhání těch, kteří si kauzu Vidkun vymysleli. Vymysleli si, že po komunikaci s řídícími orgány v Olomouckém kraji, nevím, koho tím mysleli, že v případech, kdy se nemůžeme domlouvat osobně, ani těmi utajovanými spojeními, což byl samozřejmě nesmysl, tak existovala jakási spojka. Jakýsi podplukovník Ivo Mitáček z GIBS, který měl pravidelně cestovat každý týden ze Zlína přes Olomouc, kde načerpal pokyny, do Prahy, kde mi je měl přetlumočit, a nazpátek hlásit splnění pokynů. To je největší obludnost, jakou jsem kdy zažil. A předpokládám, že když k tomu vyslýchali PhDr. Mitáčka, tak mu nejspíš pěkně stoupl krevní tlak. Mitáček to podle ÚOOZ měl dělat pod příslibem zajištění lukrativního postu.

No, absolutní nesmysl. Pravdou na tomto příběhu nějakého Andersena je pouze to, že Ivo Mitáček skutečně jezdil jednou týdně ze Zlína, kde bydlel, do Prahy a zpátky. S tím, že se věnoval preventivní činnosti a metodickým doporučením pro činnosti bezpečnostních sborů jako dlouholetý mluvčí a preventista v policii, a následně na to v hasičském záchranném sboru, tak když vznikala GIBS, tak jako jeden z prvních požádal o nástup k nové inspekci. A já, protože jsem ho znal z minulosti, jsem to přivítal. V Praze působil ještě jeden takový preventista, který vykonával obdobnou činnost. Oni ji dělali v Čechách a na Moravě, a jednou týdně se scházeli. Takže tyto tři obludné výmysly, stály podle mého soudu za tím, aby bylo zpochybněno, že ředitel inspekce může vést nestranné prověřování a vyšetřování.

Prověrky odhalily kverulanty

S kauzou Vidkun jste se tedy seznamoval postupně. Argumenty o tom, že se měly z policie vynášet informace, ohýbat spisy, ovlivňovat vyšetřování, zní velmi závažně. Měli jste na GIBS nějaké podněty z dřívějška, které by tvrzení detektivů ÚOOZ nasvědčovaly?

Vybavuji si jediný podobný případ, a ten řešil inspektor Petr Netušil, jakožto vedoucí pracoviště pověřený v Olomouci. Ten konal úkony ve věci, která byla podobně formulována jako později kauza Vidkun. Do jaké fáze to dospělo, to nevím, protože to vyšetřoval před mým nástupem na inspekci. Nicméně působí to na mě, jakoby se k tomu prvnímu Netušilově vyšetřování někdo neustále vracel. Sám jsem zvědav, jak celá kauza Vidkun dopadne.

A ty prověrky?

Nebudu nikoho personifikovat, domnívám se, že to není potřeba. Nicméně právě v době, kdy kolem olomouckého pracoviště i krajského policejního ředitelství probíhaly všechny tyto podivné věci, tak probíhaly ty naše prověrky. A stalo se nám například, že jsme projednávali nějakou věc v úzkém kruhu s tím, že informace nejsou určeny k okamžitému zveřejnění, a já jsem s hrůzou druhý den zjistil, že to vědí skoro všichni. Stejně tak informace ohledně problémů toho olomouckého pracoviště se dostávaly pravidelně na stránky tisku, zejména Lidových novin, konkrétně redaktora Martina Shabu. Napsal například článek, který byl celý o Netušilovi. Článek byl víceméně o tom, jak byl potrestán za to, že měl podezřívat z něčeho náměstka olomoucké policie Kadlece. Dále, když jsme řešili problém se ztrátou sídla v Olomouci, tak tenhle Shabu napsal, že se chceme zbavit některých nepohodlných lidí.

Když jsme ve vedení GIBS dospěli k závěru, že se na inspekci děje něco podivného, nařídil jsem provést zkoušku spolehlivosti vůči dvěma příslušníkům inspekce. Dopadlo to pro oba hanebně. Jeden se přiznal, že předal zavádějící informaci Lidovým novinám. Ten druhý si začal hrát na velkého kovboje s tím, že tomu neznámému člověku – našemu testerovi – říkal, že by to chtělo vyrobit nějaký pořádný skandál. Mimo jiné na ředitele Bílka, že by na inspekci udělal pořádek, a tak.

To opravdu tomu testujícímu člověku řekl?

Ano. Z té zkoušky spolehlivosti byl pořízen obrazový i zvukový záznam, ty jsou na inspekci pořád. Vedlo to až k tomu, že oba pracovníci inspekci opustili. Byla to velká ostuda.

Potvrdilo se to, co jsme si nějaký čas mysleli. Že na inspekci pracují lidé, kteří nemají dostatek morální integrity k tomu, aby na ní mohli pracovat,“ řekl v rozhovoru mimo jiné bývalý šéf GIBS Ivan Bílek. Repro z tiskové konference v Poslanecké sněmovně: ED.
Vyvodili jste z toho nějaké závěry směrem k vyšetřování v Olomouci? Zahájili jste nějaké úkony?

Potvrdilo se to, co jsme si nějaký čas mysleli. Že na inspekci pracují lidé, kteří nemají dostatek morální integrity k tomu, aby v ní mohli pracovat. Ta věc se ale nevyšetřovala jako trestný čin, takové intenzity to nedosáhlo. Jeden z těch dvou neloajálních příslušníků byl potrestán kázeňsky, trestu u druhého zabránila tzv. subjektivní lhůta, nepodařilo se tu věc projednat a rozhodnout do dvou měsíců. Nečekejte ale, že vám potvrdím, že jedním z těchto bývalých příslušníků byl onen Netušil. To nemůžu. My jsme tu krátkou lhůtu na vyšetřování kázeňských přestupků kritizovali, iniciovali jsme, aby byla ze zákona služebního vypuštěna. V současné době už v něm není.

Já se přeci jen ještě trochu vrátím. Doopravdy ve vás nehlodalo podezření, že oni dva příslušníci, kteří museli kvůli prověrce opustit řady GIBS, nebyli utajovaní informátoři ÚOOZ?

To by byla doopravdy spekulace. Mohu se ale domnívat, že takových nespokojených lidí bylo daleko víc. Protože když jsem pak byl konfrontován s informacemi, jaké proudily z olomouckého pracoviště, i z nadřízené expozitury v Ostravě, tak i z tohoto útvaru jsem zaznamenal podobné informace, které by tomu mohly nasvědčovat.

Proč jste se vlastně v roce 2015 s náměstkem olomoucké krajské policie Karlem Kadlecem, který figuruje v kauze Vidkun, vlastně potkali?

Naše setkání bylo důsledkem té války policajtů na Olomoucku, do které byla inspekce, jakožto vyšetřující orgán, zatažena. Jednalo se o to, že náměstek Kadlec podal trestní oznámení na neznámého pachatele, který o něm měl sdělit novinářům nějakého regionálního deníku nepravdivé informace.

Informace jakého typu?

Týkající se vztahů na pracovišti. Nevím už přesně. Ale neustále se motáme v tomto kruhu. Kadlec tehdy označil, že ten pachatel je buď z řad příslušníků krajského ředitelství Olomouckého kraje, anebo že by to dokonce mohl být i někdo z GIBS. Patrně z té party, která šla proti němu. Když inspekce tuto věc prověřovala, samozřejmě ne olomoucké pracoviště, ale někdo jiný, tak si zavolali dotyčného novináře, a ten se odkázal na tiskový zákon s tím, že svůj zdroj neodhalí. Jinými dostupnými prostředky nebylo možné zjistit žádný konkrétní údaj, takže ta věc po dohodě se státním zástupcem, který v tom jednak nespatřoval trestný čin, a za druhé to nebylo možno doložit, tak ta věc byla předána policejnímu prezidentovi. Aby si to vyřešili ve vlastní působnosti. Policejní prezidium tu záležitost ale podalo podle místní příslušnosti k řešení do Olomouce a z Olomouce to zase poslali k nám, protože Kadlec nesouhlasil s tím, jak byla věc vyřešena. Takhle jsme si to posílali asi třikrát, načež vedoucí oddělení vnitřní kontroly, který to měl na starosti, za mnou přišel s tím, že by bylo dobré s Kadlecem promluvit, aby v té věci už nic nepodnikal. Protože takhle by ten spis putoval všemi směry dlouhou dobu a v podstatě by nikdo by ten případ nevyřešil. Tehdy jsme to ještě probírali se státním zástupcem. Takže jsem si domluvil s Kadlecem schůzku v Praze. Vysvětlili jsme si to, a on pochopil, že to není možné dokázat. A na té schůzce, bylo to v březnu 2015, mi současně řekl o tom, že se něco chystá na policejního prezidenta.

Zdrojoval to nějak?

Ne, a konkrétní znění si nepamatuji, nicméně v té době jsem se tomu snad ani nedivil. Protože jsme opravdu dostávali trestní oznámení na vedoucí funkcionáře bezpečnostních sborů jak na běžícím pásu, tak mi to v podstatě zapadalo do kontextu. Potkali jsme se kvůli tomu ještě jednou, o pár dnů nebo týdnů později, a tam mi Kadlec sdělil tu záležitost okolo esemesky, která má být použita na odstranění policejního prezidenta.

Co vám k tomu řekl?

Někde se dozvěděl, že ten příslušník GIBS Vaculík, který to vyšetřoval, že dělá divné věci, nad kterými nemůže mít jeho šéf Uličný kontrolu. A za pár dní na to mě seřval ministr vnitra, z jakého důvodu vyšíváme na policejním prezidentovi. Ta časová spojitost děje je jednoznačná. Kadlec mi řekne, něco se chytá na policejního prezidenta, během pár dní mi můj náměstek Murín sdělí informaci od Uličného, že Vaculík dělá na nějaké kauze, o které nemůže mluvit, a mě pak seřve pan ministr vnitra, že děláme na policejním prezidentovi.

Najděte něco!

Zaregistroval jste v té době i jiné, podobně laděné, příběhy?

Musím říct, že roky 2014 a 2015 byly pro bezpečnostní složky takové hodně podivné. Respektive se v nich děly divné věci i vůči ředitelům ostatních bezpečnostních sborů. Já jsem byl například vyzýván přímo ministrem financí Andrejem Babišem, abychom něco udělali s generálním ředitelstvím celní správy, s ředitelem Pavlem Novotným.

Andrej Babiš to přímo konkretizoval?

Nechci z toho dělat žádnou šarádu, ale když vám někdo řekne: „Podívejte se, ten generální ředitel, vždyť on nic nedělá, dělají tam takové podvody a on tomu nebrání, tak s ním něco udělejte…“, co si o tom mám myslet?

Jak jste si vysvětlil, proč se na vás Andrej Babiš obracel, aby GIBS dělala na šéfovi Generálního ředitelství cel?

Pavla Novotného si kdysi přivedl ministr financí Miroslav Kalousek. Ale Pavel byl nadstranický, nebyl schopen nějakých leváren, ale nakonec v roce 2014 odešel sám. Andrej Babiš mu přestal dávat odměny, a Pavel se dovtípil, že není žádoucí, aby na postu zůstal. Po něm nastoupil Petr Kašpar, který začal generální ředitelství opevňovat, spousta lidí odešla, mimo jiné i dnešní ředitel Milan Poulíček. Pak byl odejit i Kašpar. To samé v bleděmodrém byl i případ Vězeňské služby. Vzpomeňme příklad bývalého, dnes zase současného, šéfa Petra Dohnala. Na něj přicházelo skoro každý den nějaké trestní oznámení, na bývalého generálního ředitele Dohnala. Ten byl nakonec odvolán podle zákoníku práce a ne podle služebního zákona a soudní spor o to nakonec vyhrál.
Tehdy speciálně na celní správu a na vězeňskou službu pršelo jedno trestní oznámení za druhým. Cílem bylo něco na ředitele najít a dostat je z funkcí. Já jsem ministrovi financí řekl jasně: „Jestli máte nějaké poznatky, nebo nějaké podezření, sepište to, dejte mi to, odkažte mě na lidi a já to prověřím.“ Ale nic, nic jsem nedostal. Vybavuji si pouze jeden případ, kdy mě informoval, že někde přes hraniční přechod v Ostravě mají v rámci karuselových podvodů pendlovat prázdné kamiony. Nechal jsem to prověřit a evidentně se nejednalo o podloženou informaci, respektive jsme nezjistili nic nezákonného.

Opravdu vás ministr financí takto výslovně požádal?

Řekl: „Podívejte se, jak to vypadá na tom generálním ředitelství cel. Je to tak, že pan ředitel Novotný buďto něco kryje, nebo něco sám páchá.“ V tomto duchu, podrobnosti si už nepamatuji. Samozřejmě, že jsme tyto podněty prošetřovali. Ty věci se propíraly i mediálně, ale opravdu jsme na žádnou trestnou činnost nenarazili a ani dozorující státní zástupce v tom neshledal porušení pravidel nebo předpisů.

Já ale slýchávám od příslušníků bývalého ÚOOZ, že se děly levárny“ naopak na GIBSu. Že se tam z vaší éry otevíraly účelově případy. Můžete se k tomu vyjádřit?

Já k tomu mohu říct jenom to, že pokud by se tam takové levárny měly dít, tak potom by to někdo měl doložit případy, které byly tímto způsobem zrušeny, zastaveny, nebo byly jako takové označeny. Já si nejsem vědom, že by k něčemu takovému došlo.

Podle mých informací ale nové vedení GIBSu jde do minulosti a věnuje se právě některým starším případům…

Hm. Když jsem si přečetl vyjádření současného ředitele Radima Dragouna, tak musím říct, že jsem byl docela překvapen. Protože on v podstatě sdělil, bez toho, aniž by to jakýmkoliv způsobem doložil, že tam byly věci zahajovány předčasně, a že naopak některé, které měly být zahájeny, tak zahájeny nebyly. A z toho, že prý prýští ta účelovost. Musím říct, že pokud vypustí takovéto silné tvrzení, tak by to měl doložit. Minimálně v poslanecké komisi pro kontrolu GIBS, která by se ho na to měla samozřejmě zeptat. A on by měl doložit, kolik takových případů bylo, v jakém období, o jaké případy, o jaké kauzy se jednalo. Z doby mého působení, tedy od ledna 2012 zhruba do třetího čtvrtletí roku 2015 si nepamatuji, že by nám státní zástupci rušili záznamy o zahájení úkonů v trestním řízení. Což je první krok zahájení prověřování případů. Anebo, že by byly ty kauzy zastaveny v průběhu prověřování. Naopak spousta těch věcí byla, podle zásady „v pochybnostech žaluj“, postoupena až k soudu, tedy byla státním zástupcem podána obžaloba. Pak pochopitelně soud má podle trestního řádu oprávnění v té věci, například právě pro pochybnosti, tu věc zastavit. Anebo v případu spatřit nižší společenskou škodlivost a nechat věc vyřešit například kázeňsky nebo jako přestupek.

Dokázal byste si vybavit statistiku úspěšnosti kauz GIBS u soudu? Jejich objasněnost, jestli byly odsouzeny, nebo zastaveny. Nebo odkloněny, do jiného typu řízení?

Na rozdíl od celostátních útvarů policie, jako je například bývalý ÚOOZ, nebo dnešní NCOZ, nebo protidrogová centrála, tak generální inspekce si nemůže takzvaně vyzobávat případy, u kterých je předpokládaná vysoká společenská škodlivost, nebo jsou páchány organizovanou skupinou, a tak dále. Generální inspekce musí z podstaty řešit veškeré věci, ve kterých je spatřováno podezření z trestného činu příslušníka vyjmenovaných bezpečnostních sborů a případně i zaměstnanců. Z tohoto pohledu je evidentní, že se inspekce musí zabývat většinou takzvanými bagatelkami. Což jsou dopravní nehody, kde třeba dojde k vážné újmě na zdraví.

Co například úplatky u dopravních policistů?

Samozřejmě, korupci už ale musíme vnímat jako závažnou trestnou činnost. Já měl na mysli například případy krádeže na pracovišti. Jakmile za mé éry přesahovala škoda přes pět tisíc, tak to automaticky spadalo pod příslušnost inspekce. A podle formálních pravidel trestního řízení existuje povinnost v případě, pokud se naplní formální znaky skutkové podstaty trestného činu, začít prověřovat. Což bylo třeba i u těch krádeží se škodou za pět tisíc korun. Ale musíte si uvědomit, že příslušníci, ale i zaměstnanci, jsou zpravidla netrestaní a mají zpravidla dobrou pověst, tudíž tam jsou veškeré předpoklady pro to, aby soud tu věc odklonil. Jinými slovy posoudil ten na první pohled trestný čin jako přestupek. Z toho logicky vyplývá, že inspekce nikdy nemůže a ani nemohla mít stoprocentní odsouditelnost. Nicméně v době, kdy jsem odpovídal za vydávání výročních zpráv GIBS, což bylo za roky 2012 a 2013 a připravoval jsem zprávu za 2014, tak v těch vždy byly přehledy všech trestných činů, tak u případů, které došly k soudu, tam byli v drtivé většině, přes osmdesát procent, pachatelé uznáni vinnými. Soudy tedy zkonstatovaly, že u toho, kdo byl inspekcí obviněn, se skutek stal, a že ho spáchal obviněný.

Minulý týden Ekonomický deník řešil problém vysokých výsluh lidí, kteří odešli z velitelských postů v ozbrojených složkách. A citovali jsme Lidové noviny, které o vás napsaly, že máte výsluhu, přesahující sedmdesát tisíc korun měsíčně. Opravdu máte takto vysokou výsluhu?

K tomu se nebudu konkrétně vyjadřovat. Nicméně Lidové noviny po mém odchodu po kauze Vidkun na sklonku roku 2012 , tehdy konkrétně redaktor Jakub Zelenka, napsaly, že kdybych počkal jeden jediný den, tak jsem tu výsluhu měl řádově o tisíce nižší. To je absolutní nesmysl. Výsluha se vypočítává z předchozího celého kalendářního roku, anebo pokud je to výhodnější, z předchozích tří let. Pokud by si tehdy Lidové noviny daly práci, tak bych si pohoršil, kdybych odešel až za měsíc. Ale dokáže si někdo představit, včetně toho Zelenky, že bych tam byl po obrovském tlaku na můj odchod po Vidkunu ještě měsíc? To by asi premiér Sobotka s ministrem vnitra Chovancem a ministrem financí Babišem nepřežili. Respektive, určitě bych to ve funkci nepřežil já, protože útoky na mě se začaly dramaticky stupňovat. My jsme se s premiérem dohodli, že skončím na konci listopadu a tuto dohodu jsem dodržel.

Kdyby analytici z Lidovek mé výsluhy počítali správně, tak by zjistili, že mně se ten průměr vypočítal z předchozích tří let. Kdybych odešel rok před tím, kdy už se začala situace kolem GIBS zhušťovat, kdy jsem byl veřejně napadán a opravdu jsem měl sto chutí prásknout do bot, tak bych měl výsluhu výrazně, opravdu výrazně, vyšší. Nicméně jsem v té době pokládal za nutné chránit GIBS před tvrdými politickými výpady, a navíc jsem měl i podporu některých poslanců. Takže šlo klasicky zmanipulované informace, jak se to běžně v Lidových novinách v posledních letech dělá.

Dobře. Kolik tedy činí vaše měsíční výsluha: kolem sedmdesát tisíc, méně, nebo více?

Nezlobte se, ale já se k tomu fakt nechci vyjadřovat.

Bylo by dobré, abyste se k tomu vyjádřil, když tvrdíte, že si to někdo vymyslel, nebo špatně spočítal…

Proč?

Protože vysoké výsluhy jsou pro řadu lidí velmi citlivé téma. V minulosti se už v médiích řešily výsluhy například náměstka policejního prezidenta Jiřího Houby, náměstka protidrogovky Gabriela Bersiho a nyní celníků, nejvyšší výsluha v celní správě je skoro 70 tisíc korun měsíčně, od loňského roku je vyplácena u celníků třetí nejvyšší za posledních 10 let přesahující 64 tisíc korun měsíčně…

Myslím, že vám musí stačit, když vám řeknu, že ano, že patřím do této kategorie.

Byl jste na odchodnou nějak mimořádně jednorázově odměněn? U celníků byla vloni udělena jednorázová odměna ve výši čtvrt milionu korun…

Byli jsme odměňováni standardně. Ale to všichni ředitelé bezpečnostních sborů, ale i šéfové úřadů. Mohu říct, že premiér Sobotka mi dal k třicátému listopadu 2015, když jsem končil, odměnu ve výši desítek tisíc. Možná to byl výraz symbolického poděkování za to, že jsem odešel do civilu, aniž bych kolem sebe nepříčetně kopal. Určitě vás na toto téma napadne otázka, jestli ta odměna od Sobotky měla vliv na moji výsluhu. Můžu vás ubezpečit, že ne. Protože se mi výsluha vypočítávala z předchozích tří let, tak to na její výši už samozřejmě žádný vliv nemělo.

Jan Hrbáček