Pravděpodobně nejdiskutovanějším institutem zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“), je používání jednacího řízení bez uveřejnění (dále jen „JŘBU“). Navíc nic nenasvědčuje tomu, že by se situace výrazně měnila v souvislosti s aplikací nového zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Proto bude užitečné představit si rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) jako další příklad výkladu použití tohoto vzývaného i proklínaného institutu.
Konkrétně se jedná o využití postupu podle § 23 odst. 4 písm. b) ZVZ tedy zadání veřejné zakázky v krajně naléhavém případě, který zadavatel svým jednáním nezpůsobil a ani jej nemohl předvídat, a z časových důvodů nebylo možné zadat veřejnou zakázku v jiném druhu zadávacího řízení. Oním zadavatelem bylo v tomto případě Ředitelství silnic a dálnic (dále jen „ŘSD“), které v roce 2011 zadalo právě uvedeným způsobem veřejnou zakázku na opravu středových svodidel na silnici R 46. Uvedený způsob zadání však napadl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a rozhodnutí potvrdil v rozkladovém řízení i jeho předseda. Krajský soud v Brně ovšem toto rozhodnutí zrušil, proti čemuž podal…
Celý článek si můžete přečíst v MEDIA NETWORK MAGAZÍNU.
Přístupný je pro předplatitele.
Jste-li předplatitel, přihlásit se můžete zde.Přihlásit
Chcete-li se stát předplatitelem, jděte zde.Předplatit
Předchozí díly našeho seriálu:
SERIÁL – Analýza rozhodování ve veřejných zakázkách – Nejvyšší správní soud vrátil rozhodnutí kvůli… 26.5.2017
SERIÁL – Analýzy rozhodovací praxe v oblasti veřejných zakázek 28.4.2017
SERIÁL – Analýzy rozhodovací praxe v oblasti veřejných zakázek – Nastavení zadávacích podmínek jako… 21.4.2017