SERIÁL – rozhodovací praxe v oblasti veřejných zakázek - JŘBU

Pravděpodobně nejdiskutovanějším institutem zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“), je používání jednacího řízení bez uveřejnění (dále jen „JŘBU“). Navíc nic nenasvědčuje tomu, že by se situace výrazně měnila v souvislosti s aplikací nového zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Proto bude užitečné představit si rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) jako další příklad výkladu použití tohoto vzývaného i proklínaného institutu.

[mn_protected]

Konkrétně se jedná o využití postupu podle § 23 odst. 4 písm. b) ZVZ tedy zadání veřejné zakázky v krajně naléhavém případě, který zadavatel svým jednáním nezpůsobil a ani jej nemohl předvídat, a z časových důvodů nebylo možné zadat veřejnou zakázku v jiném druhu zadávacího řízení. Oním zadavatelem bylo v tomto případě Ředitelství silnic a dálnic (dále jen „ŘSD“), které v roce 2011 zadalo právě uvedeným způsobem veřejnou zakázku na opravu středových svodidel na silnici R 46. Uvedený způsob zadání však napadl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a rozhodnutí potvrdil v rozkladovém řízení i jeho předseda. Krajský soud v Brně ovšem toto rozhodnutí zrušil, proti čemuž podal ÚOHS kasační žalobu k NSS.

Kasační stížnost vytkla Krajskému soudu nesprávné posouzení naplnění podmínek pro použití JŘBU a rovněž nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Zadavatel zadal veřejnou zakázku v JŘBU, když vybíral ze tří nabídek. Jeho počínání však napadl ÚOHS s odůvodněním, že podmínky pro použití JŘBU nebyly naplněny. Touto otázkou se zabýval rovněž Krajský soud, který si rozdělil podmínky pro použití JŘBU do 3 podskupin. Za prvé, že k zadání zakázky došlo v krajně naléhavém případě. Krajský soud konstatoval, že k naplnění této podmínky došlo, když v souvislosti s dopravní nehodou v lednu 2011 upozornila policie ŘSD, že inkriminovaný úsek je nebezpečný. Na základě tohoto podnětu si ŘSD nechalo zpracovat audit, který konstatoval, že se jedná o systémový problém na delším úseku silnice R 46, následně ještě došlo k 1. 7. 2011 k novelizaci zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, která upravovala bezpečnostní podmínky mj. i silnice R 46. Až tento komplex indicií naplnil dle Krajského soudu definici naléhavosti. Další podmínkou pro využití JŘBU je, že situaci zadavatel svým jednáním nezpůsobil. Tady Krajský soud konstatoval, že tato podmínka byla splněna objektivní existencí v důsledku technického stavu svodidel. Konečně třetí podmínkou je předvídatelnost. Tady se Krajský přiklonil k názoru, že tuto podmínku zadavatel naplnil zpracováním bezpečnostní inspekce v roce 2010, která na žádné problémy neupozornila.

Mohlo by vás zajímat

Pojišťovny drží v šachu úhradová vyhláška a české zdravotnictví stojí na kraji propasti, varuje ředitel VoZP Diessl

Nejvyšší správní soud se nejprve vypořádal s námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku a ztotožnil se s názorem ÚOHS, že krajský soud nedostatečně posoudil otázku krajní naléhavosti řešení. Podle názoru NSS se Krajský soud věnuje v rozsudku výhradně otázce okamžiku, kdy měla situace krajně naléhavého případu nastat, ale ne problému v čem měla spočívat. Krajský soud navíc podle NSS zcela pominul čtvrtou podmínku naplnění zákona, tedy nemožnost zadat veřejnou zakázku v jiném druhu zadávacího řízení. Z těchto důvodů považuje NSS rozsudek Krajského soudu za nepřezkoumatelný.

NSS rovněž upozornil na rozpor mezi údajnou krajní naléhavostí zadání a zároveň odložení zadání zakázky o čtyři měsíce z důvodu čekání na výsledky bezpečnostního auditu, který nebyl v dané době požadován účinným zákonem.

Stejně tak existují dle NSS rozpory v odůvodnění předvídání krajně naléhavého případu. Jak je uvedeno výše, Krajský soud se přiklonil k názoru, že tato podmínka byla naplněna zpracováním bezpečnostní inspekce. NSS však kontruje, že v textu inspekční zprávy se uvádí, že k žádnému měření svodidel nedošlo, nýbrž že inspekční zpráva popisuje pouze vizuální stav. NSS proto shledal, že není možné považovat opatření učiněná zadavatelem za dostatečná.

Z výše uvedených důvodů proto NSS uvedený rozsudek zrušil a vrátil věc Krajskému soudu k dalšímu řízení, ve kterém bude muset posoudit otázku existence krajně naléhavého případu, resp. jeho intenzity a bude muset přihlédnout k možnosti např. omezení rychlosti na silnici. Bude se muset rovněž zabývat naplněním podmínky nemožnosti zadání veřejné zakázky v jiném druhu zadávacího řízení.

Jakkoli tedy není možné předjímat budoucí rozhodnutí Krajského soudu v dané věci, je zjevné, že využití daného ustanovení ZVZ je nutné vždy precizně zdůvodnit. A textace tohoto ustanovení („Zadavatel může požít jednací řízení bez uveřejnění také, pokud je to nezbytné v důsledku krajně naléhavé okolnosti, kterou zadavatel nemohl předvídat a ani ji nezpůsobil, a nelze dodržet lhůty pro otevřené řízení, užší řízení nebo jednací řízení s uveřejněním.“) v § 63 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ukazuje, že ani do budoucna nebudeme podobných sporů ušetřeni.

Jiří Reichl

[/mn_protected]