INZERCE

Illustrative image of people standing in arrow shape representing development and teamwork

Sdílená ekonomika: Když ožije mrtvý kapitál

Podnikatelé narazili na nový zdroj energie, na kterém jsme nevědomky seděli desítky let. Jeho těžba je úplné ekologická a nezanechává po sobě žádné nové znečištění. 

Její ložiska se nacházejí prakticky ve všech domácnostech. Těží jej však hlavně ty středně a nízkopříjmové, které tak získaly šanci přivydělat si. Přístroje na jeho těžbu má dnes skoro každý a zvládne to i dítě. Navíc poptávka po něm neustále roste. Co je tímto novým, ekologickým, sociálním, nízkonákladovým a všude dostupným zdrojem? Mrtvý kapitál. Dnes oživený.

Máte doma nepoužívanou vrtačku nebo kuchyňský robot? Volný pokoj nebo prázdnou spíž? Uvařili jste velkou večeři a nemá ji kdo dojíst? Máte nevyužívané auto v garáži nebo bydlíte v poloprázdném bytě?Nemáte ve středu nic na práci? Nebo jen dvě hodiny ve městě mezi zkouškami? Půjčte vrtačku přes 1000tools , nebo Neighborgoods, pronajměte pokoj turistům přes Airbnb, nebo spíž jako skladovací prostory přes StoreAtMyHouse, podělte se o oběd s Shareyourmeal, nebo pozvěte cizince z vašeho města na večeři k vám domů přes Feastly, pronajměte své auto přes DriveMyCar nebo RelayRides, nebo kolo přes Spinlister, popřípadě si nechte proplatit cestu spolucestujícími přes Blablacar, půjčte svého psa přes BorrowMyDoggy, nebo naopak najděte někoho, kdo se postará o vašeho psa přes DogVacay, využijte svůj volný čas a vydělejte si prací u někoho doma přes TaskRabbit, nebo doneste někomu nákup až domů přes IstaCart, nebo si zahrajte na taxikáře přes Uber (už i u nás).

Příjezd sdílené ekonomiky a internetových platforem ukázal lidem, že ve skutečnosti mají mnohem více kapitálu a možností pracovat, jak si dosud mysleli. Výše vyjmenované platformy dokázaly ze spotřebních statků, které velkou část své životnosti ležely ladem, udělat hodnotné aktivum, které dokáže uspokojit potřeby jiným lidem. Jinak řečeno, zvýšit množství kapitálu v ekonomice a to i přesto, že to nezachytí žádné statistické úřady. Výsledkem je rozšíření trhu se spotřebním zbožím a službami o novou úroveň a vyšší konkurence jak na straně nabídky, tak i poptávky. To znamená vyšší blahobyt a větší výběr pro spotřebitele, více inovací, větší diferenciace produktů, intenzivnější specializace a tedy i efektivita na straně nabídky. Z pohledu ekonomie představuje sdílená ekonomika přiblížení se ke svatému grálu ekonomů v podobě tzv. Paretova optima. To je stav, kdy jsou uskutečněny všechny vzájemné výhodné výměny a ve společnosti nezůstal žádný prostor pro změnu, která by alespoň jednomu člověku pomohla a přitom nikomu neuškodila.

Pro některé ekonomy tedy může jít doslova o malý zázrak. Před příchodem sdílené ekonomiky si ani nedokázali představit přítomnost takového množství potenciálních – ovšem neuskutečněných – vzájemně výhodných výměn. Kdyby to dokázali, v rámci mainstremové ekonomie by museli označit takový stav jako „tržní selhání“ a doporučit státní intervenci. Trh však – jak již nejednou předtím – předběhl představivost některých ekonomů a vyřešil problém ještě před jeho identifikací.

Dnes toto odvětví dosahuje příjmů na úrovni 15 miliard dolarů a jen v USA s ním má zkušenosti přes 80 milionů lidí. Přičemž do roku 2025 by se měl objem příjmů sdílené ekonomiky vyrovnat jejich protějškům v tradičním sektoru. Proč se však sdílená ekonomika objevila až v posledních letech? Co bránilo uskutečnění výše popsaných výměn v minulosti?

Klíčovou překážkou byly vysoké transakční náklady. Transakční náklady jsou všechny informační náklady, které doprovázejí jakoukoliv výměnu mezi dvěma a více osobami. V zásadě mají tři části:

  1. Jde o náklady na vyhledávání potenciálních stran výměny – kde a kdo má volnou garáž pro mé harampádí? Nebo pokud mám volný pokoj, jak se spojím s člověkem z opačné strany kontinentu, který plánuje navštívit naše město?
  2. Náklady na vyjednávání a uzavírání kontraktu – když už najdu někoho, kdo mi půjčí vrtačku, na jaké ceně se dohodneme? Jaké budou podmínky kontraktu? Žádat si peníze od souseda může být nepříjemné.
  3. Kontrola a vynucení kontraktu – pokud někomu půjčím auto, jak vím, že s ním nezmizí? Nebo pokud nastoupím někomu do jeho soukromého auta, jak si mám být jistý, že neplánuje nic nekalého? Stejně tak v případě přespání u někoho cizího, či naopak když vy necháte někoho přespat u sebe doma.

Všechny tyto náklady pomohl snížit internet a nové informační technologie v kombinaci s podnikatelskou schopností objevovat nové způsoby dosahování zisku i tam, kde by to nikdo nečekal. Na přelomu tisíciletí začal obsah internetu přecházet na tzv. web 2.0 aplikace. Tato „nová verze internetu“ umožnila nejen pasivně přijímání informací, ale i aktivně se zapojovat do tvorby obsahu pro všechny. Tak začaly vznikat první web stránky přinášející možnost komunikace a spolupráce on-line, první sociální sítě s virtuálními komunitami a mobilní aplikace umožňující interakci prakticky z nějakého místa.
I když nové technologie byly nutnou podmínkou vzniku sdílené ekonomiky, zdaleka nešlo o podmínku dostatečnou. Hlavní impuls přinesli podnikatelé s objevem on-line platforem, které vytvořily virtuální prostor pro koncentraci potřebných informací a tedy snížení transakčních nákladů. Podnikatelé tak pomocí těchto platforem prokopali nízkonákladový komunikační kanál od poptávky k nabídce a zpět. Najednou, pokud potřebujete kuchyňský stroj, nebo hledáte chůvu pro psa, víte kam se obrátit.

Vyhledávání stran kontraktu se tak stalo otázkou několika kliků na internetu v pohodlí vašeho domova, nebo cestou z práce přes smartphone. Druhá část transakčních nákladů byla také do značné míry snížena díky internetovým technologiím a platformám. Proces platby byl totiž do velké míry zautomatizovaný přes on-line platební systémy (např. PayPal, Amazon payments, Authorize.net, WEPA). Tím zanikla potřeba platit v hotovosti a s ní zmíněný problém se sousedem nebo nekalé praktiky při zpětném sjednávání. Stejně tvorba cen, s možností úpravy podle poptávky a jednoduchého porovnávání s ostatními, zajistila fungování tržního cenového mechanismu.

Jiný přístup při tvorbě ceny zvolil Uber, který nastavuje ceny podle předem stanoveného algoritmu, reagujícího na vývoj nabídky a poptávky na konkrétním místě a v konkrétním čase. Proto například během dramatu rukojmí v Sydney či sněžné bouře v New Yorku narostly ceny několikanásobně, což přitáhlo množství potenciálních „záchranářů“, kteří odváželi lidí. Navíc celou proceduru návrhu smlouvy a tvorby kontraktu nahradil jeden klik.

I v případě poslední části transakčních nákladů týkajících se kontroly a vynucení kontraktu, přinesly platformy značné zlepšení. Platformy začaly využívat tzv. reputační mechanismy s oboustrannou zpětnou vazbou. Ty úspěšně motivují jednotlivé aktéry sdílené ekonomiky, aby upustili od oportunistického chování. Pokud by tak totiž neudělali, různé hodnotící systémy zaznamenávající historii výměn zajistí, že už s nimi nikdo nikdy žádný obchod neuzavře. Navíc samotné platformy mají motivaci minimalizovat jakékoli obavy jednotlivých stran výměny, protože vlastníci platforem vydělávají na objemu výměn, které se uskuteční.

Proto se například Airbnb zavazuje proplatit jakoukoliv škodu do výšky jednoho milionu, která vznikne pronajímateli domu, nebo Uber a RelayRiders nabízejí pojištění škody pro jejich cestující. Tedy i přesto, že žijeme ve velké, anonymní společnosti, on-line reputační mechanismy těchto platforem nám umožňují bez obav důvěřovat i zcela cizím lidem a pustit je do našich domů, nebo jim svěřit naše auto.

Sdílená ekonomika změnila i klasický zaměstnanecký poměr. Lidé nabízející služby přes on-line platformy nejsou již klasickými zaměstnanci, ale spíše nezávislými kontraktory. Takový způsob zaměstnávání přináší značnou flexibilitu v pracovní době i náplni činnosti jednotlivce. Nezávislý konkraktor se sám může rozhodnout, kdy bude pracovat a jakou práci si vybere. To mu umožňuje lépe využívat volný čas a flexibilně reagovat např. na jiné povinnosti (škola, rodina, jiné zaměstnání).

Sdílená ekonomika doslova umožnila naplnit Marxova slova o člověku z budoucnosti, který má „příležitost dělat jednu věc dnes a jinou věc zítra, lovit ráno, rybařit odpoledne, večer pást dobytek, kritizovat po obědě tak jak chce, aniž by se stal myslivcem, rybářem, pastýřem nebo kritikem“. Jen tu budoucnost nepřinesl komunismus a soudruzi, ale kapitalismus a podnikatelé. V určitém smyslu jde o návrat k způsobu práce před tím, než velké fabriky s jejich úsporami z rozsahu nahradily malé řemeslníky a drobné výrobce.

Další výhoda (kterou ve skutečnosti někteří považují za nevýhodu) jemožnost obejít různé byrokratické a regulační povinnosti, které se spojují s klasickým zaměstnáním (např. zákoník práce a různé regulace jako minimální mzda). O pozitivním efektu pro pracující hovoří už i první rozsáhlejší studie. Jedna z Princetonské univerzity poukazuje na fakt, že řidiči Uberu si dokážou vydělat více než typický řidič taxíku nebo limuzíny, druhá přináší důkazy, že platformu Airbnb využívá na přilepšení si především střední příjmová vrstva. Stejně první data poukazují i na výhodnost Uberu pro spotřebitele, kteří se dostanou kam chtějí, dvakrát levněji a dvakrát rychleji.

Sdílená ekonomika tak přinesla hned několik revolucí: umožnila využívat dosud mrtvý kapitál, snížila transakční náklady, vytvořila důvěru mezi neznámými stranami, pomohla obejít různé regulační a byrokratické nástrahy, ať už v podobě omezování konkurence (např. licence pro taxikáře) nebo přeregulovanosti (např. zákoník práce) a vytvořila řadu flexibilních pracovních příležitostí. Stejně tak má za sebou sdílená ekonomika množství spokojených spotřebitelů, kteří někde přespali, odvezli se, nebo si něco půjčili, aniž by podnikatelé s platformami vlastnili nebo postavili jediný dům, auto, sekačku, nebo sklad.

A toto všechno je dostupné na základě jednoho kliku na klávesnici nebo dotyku na mobilu. Žádné úřady, žádné tiskopisy, žádná byrokracie, žádné povolení, pouze přímý vztah poptávka – nabídka a oboustranně výhodná výměna.

Róbert Chovanculiak, převzato s laskavým svolením