Od 1. února, kdy se ministři neodvážili rozhodnout o konci spalování uhlí v českých elektrárnách a teplárnách, uplynul více než jeden měsíc. Návrh vládní Uhelné komise se zadrhl v připomínkovém řízení a zdá se, že na závazný verdikt si ještě počkáme. Zatímco ministerstvo průmyslu a obchodu prosazuje rok 2038, jiná ministerstva stále častěji zmiňují odklon od uhlí o pět let dříve.
V minulém roce to šlo až překvapivě hladce. Jasná většina patnácti z devatenácti hlasů ve vládní Uhelné komisi zvedla v prosince ruku pro ukončení těžby a spalování uhlí v Česku v roce 2038. Se středním scénářem odklonu od uhlí se smířila i většina vlastníků velkých uhelných elektráren a tepláren. Nespokojenost dali najevo hlavně dva zástupci ekologických organizací v komisi – Jiří Koželouh a Jan Rovenský. Ti požadovali konec v roce 2033 a na protest z komise odešli.
Od té doby začal okruh příznivců rychlého odstavení uhelných kotlů narůstat. Jak uvedl v polovině února internetový Deník Referendum, rok 2033 preferuje nejméně osm ministerstev. Hlásí se k němu již delší dobu ministr životního prostředí Richard Brabec, v posledních týdnech se k němu přidala třeba ministryně financí Alena Schillerová či ministr školství Robert Plaga. Další resorty nemají na věc vyhraněný názor. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) vedené Karlem Havlíčkem se tak s rokem 2038 ocitlo v názorové menšině a do hlasování se příliš nehrne. Ani na dnešním programu jednání vlády se tento bod neobjevil.
Podle vyjádření MPO je opatrnost namístě. „Je třeba si uvědomit, že dřívější útlum uhlí by znamenal vyšší náklady na úsporu emisí oxidu uhličitého a nutné rychlejší zajištění jiných zdrojů energie, které by uhlí nahradily. Na připomínky musí být rozumný čas, a to jak na zpracování, tak na vypořádání. Výsledný materiál je podkladem pro rozhodnutí, které ovlivní budoucí generace,“ uvedl zástupce MPO Marek Vošahlík.
Ekonomický deník má k dispozici materiál, na jehož základě mají ministři rozhodnout. Ten se opírá mimo jiné o analýzu Hodnocení zdrojové přiměřenosti elektrizační soustavy ČR do roku 2040, kterou zveřejnil před třemi měsíci správce přenosové soustavy ČEPS. Podle této analýzy je konec uhelné energetiky k roku 2038 zvládnutelný. K zajištění bezpečnosti a spolehlivosti dodávek elektřiny bude stačit postavit (ponecháme-li stranou očekávaný boom obnovitelných zdrojů energie i akumulace energie) paroplynové elektrárny o výkonu 2400 megawattů. Pro představu: jedná se o tři zařízení podobná tomu, jaké postavil ČEZ v severočeských Počeradech.
ČEPS zpracoval také takzvaný progresivní scénář, který počítá s odstavením uhelných bloků do roku 2033 a intenzivnější výstavbou větrných a fotovoltaických elektráren. V tomto případě by bylo nutné postavit spolehlivé záložní zdroje, pravděpodobně na zemní plyn, v rozsahu až 3600 megawattů. Takové řešení by bylo podle autorů studie nákladnější a nepříznivě by se projevilo v cenách elektřiny pro koncové spotřebitele.
Lze si představit i scénář, že uhlí skončí dříve než v roce 2033. Jeho konec uspíší jak dramatický růst poplatků za vypouštění oxidu uhličitého, tak i příliv peněz z evropských fondů určených na modernizaci a dekarbonizaci energetiky. Navíc se většina uhelných elektráren a tepláren v Česku stejně blíží konci své životnosti. Napočítat lze jen několik moderních zdrojů, spuštěných do provozu v posledních deseti letech. Mezi ně patří 660megawattový uhelný blok společnosti ČEZ v Ledvicích a nový blok Teplárny Kladno, kterou vlastní skupina Sev.en Energy.
David Tramba
