Výsledkem rekordně dlouhého jednacího víkendu mezi Řeckem a ostatními zeměmi eurozóny je vlastně smlouva o možné smlouvě budoucí. Fakticky tato dohoda znamená, že po splnění předpokladů (schválení příslušnými parlamenty vč. toho řeckého, německého a francouzského) bude moci Řecko začít jednat o třetím záchranném programu a odvrátit tak hrozící bankrot a tzv. Grexit.
Než se tak stane, bude třeba zajistit dostatečnou likviditu na splátky stávajících dluhů vůči MMF a především pak vůči ECB (20/7), která drží nad vodou nelikvidní a zřejmě už i nesolventní řecký bankovní systém. Překlenout toto období má pomoci mechanismus EFSM (12 mld. EUR), který je v kompetenci Evropské komise. Byť jeho účelem je něco úplně jiného, volba padla na něj.
Co tedy musí Řecko zvládnout? V první řadě schválit body v parlamentu a to znamená akceptovat vyšší daně vč. DPH, začít řešit stávající penzijní systém a šetřit. Zároveň musí zapracovat na kvalitě legislativy a státní správy. Na oplátku dostane v průběhu tří let velkorysý balík peněz (finanční potřeba se odhaduje na 82-86 mld. EUR), jehož čerpání mají strážit nejen evropské instituce, ale i MMF. Kromě toho se stále mluví o restrukturalizaci, jejíž podoba není moc jasná. Zřízen by měl být fond, kde se soustředí majetek v hodnotě 50 mld. EUR, z jehož výnosů se má financovat rekapitalizace bank a umořování dluhů. Evropská komise navíc chce mobilizovat až 35 mld. EUR na financování ekonomického růstu a tvorbu pracovních míst z programů EU.
V každém případě po této dohodě poklesla pravděpodobnost Grexitu, i když na cestě je ještě celá řada překážek. Zároveň se vytvořil prostor pro ECB, aby mohla dále financovat bankovní systém, případně do něj dolít další likviditu. Kdy se však otevřou banky a rozběhne platební styk, není zatím příliš jasné. Jisté je pouze to, že do jisté míry zvláštní referendum následované bankovními prázdninami poškodí řeckou ekonomiky v řádech procent HDP. Zbývá jen spekulovat, zda půjde o pád o dvě, tři nebo dokonce o pět procent.
Petr Dufek, ČSOB
