INZERCE

Herbert Pavera, kandidát do Senátu po vyhlášení ankety (hlasování veřejnosti) o nejlepšího starostu obce 1.001 - 10.000 obyvatel ve volebním období 2014-18 na Pražském hradě. Foto: Jiří Reichl, Ekonomický deník

Prevencí proti sociálním problémům je především rodina a mezigenerační bydlení, říká kandidát na senátora Pavera

Starosta Bolatic, které leží nedaleko Opavy, Herbert Pavera byl před několika týdny vyhlášen nejlepším starostou končícího volebního období v obcích s více než 1.000 a méně než 10.000 obyvatel. Bývalý poslanec nyní kandiduje na senátora, pokud by se mu podařilo zvítězit, znamenalo by to po více než roce návrat do Prahy. Pavera se nejvíce profiluje v sociální a zdravotnické oblasti, které se pravidelně věnujeme. Zajímalo nás tedy, jak by v Senátu řešil právě problémy spojené se sociálními službami. 

Spolu se stárnutím populace rostou nároky na péči o seniory a to na všech stranách – obce, státu, ale i rodiny. Jaká je situace na Opavsku? Nebo konkrétně v Bolaticích, kde jste starostou?

Situace u nás je velmi příznivá. Starší generace v drtivé většině dožívá s mladší. To je typické pro život na Hlučínsku, ale i na Opavsku. V Bolaticích připravujeme centrum sociálních služeb. Zejména pro ty, kteří budou méně pohybliví. Byli jsme se podívat například v Norsku, Rakousku, Slovensku a v dalších zemích a z toho nám jednoznačně vyplynulo, že je nejlepší pokusit se udržet seniory co nejdéle v jejich prostředí. Pokud to však nejde, tak každá větší obec by měla mít dům pro seniory, ve kterých by se o ně starala společně se svými příbuznými. Ti se totiž, dle mého názoru, nemohou zbavit zodpovědnosti o péči o své blízké a vyžadovat po státu nebo obci, aby se o toho seniora postarali. Měli by se na péči podílet jasně stanoveným dílem.

Na Opavsku jsou obce, kde domovy či penziony pro seniory jsou, ale ve většině obcí tomu tak není a lidé se musí stěhovat pryč. Chci tlačit na to, aby tito lidé mohli zůstávat ve svém prostředí až do smrti. K tomu by měl přispívat nejen stát a obec, ale hlavně rodina. Tak jak se rodina nemůže zbavit odpovědnosti za výchovu svých dětí, tak se nemůže zbavit odpovědnosti za péči za svého seniora.

Herbert Pavera s manželkou Evou po vyhlášení ankety o nejlepšího starostu pořádané Svazem měst a obcí. Foto: Jiří Reichl, Ekonomický deník
Jenže to ve společnosti není moc zakořeněno. Jak se to dá změnit?

Změnou vzdělávacího systému. Součástí školní výuky by mělo být, že děti budou navštěvovat takové domovy, aby se seznámily s tím, jak to v reálném životě chodí.

Je lepší systém, než dotace na sociální služby? Jaký?

Určitě je. Systém prevence – viz například vzdělávání. Systém, v němž by se spočetly náklady na péči o toho konkrétního jedince ubytovaného v daném typu zařízení a ty by se rozpočítaly mezi obec, stát a rodinu. Mělo by to být spočítáno tak, aby každý věděl, co má platit. Ten konkrétní vzorec by zahrnoval i inflační složku, aby se sumy nemusely měnit.

Potřebujeme reformu nebo ne? Důchody se zvyšují, nezadlužujeme se tolik….

Stoprocentně potřebujeme reformu. Současný důchodový systém není udržitelný do budoucna. Přijdou ekonomicky chudé roky a může se stát, že státní správa nebude mít na výplatu důchodů. Je potřeba využít zkušeností z jiných zemí, kde to funguje.

Co byste doporučil lidem produktivního věku z Opavy, aby udělali dnes jako preventivní opatření, aby nemuseli tolik řešit sociální služby apod.

Snažit se mít takovou rodinu a vztahy, aby mladí pomáhali starším. Aby děti viděly, že se rodiče starají o své rodiče, aby tento vzor přejali taky. Propaguji společné bydlení více generací, aby si všichni pomáhali.

Jaká je prevence pro spokojené stáří?

Každý by měl myslet na zadní kolečka, měl by mít důchodové pojištění. Chápu, že jsou lidé ve složité finanční situaci, ale myslím, že 500 až 1000 korun měsíčně může dát řada lidí. To jim pomůže překlenout okamžiky, kdy jsou třeba v nemocnici apod. Odpovědnost spočívá v tom být odpovědný vůči všem generacím. Tak to bylo u našich předků a fungovalo to. Dnes se propaguje trend velké samostatnosti, ale myslím, že bysme se měli poučit v minulosti.

Dnes se rozvádí lidé i kvůli maličkostem, pak zůstávají sami a to samozřejmě do budoucna není dobré. Je potřeba myslet na to, abychom na stáří s někým žili. Vycházím z mnohaleté životní zkušenosti, kterou pozoruji ve své rodině a nejbližším okolí.

Ve Sněmovně jste se aktivně zajímal o tématiku léčby kmenovými buňkami prováděné v Ostravě, či cvičební terapie dětí s mozkovou obrnou nejen v Klimkovicích či Praze. Pokud byste se stal senátorem, budete v tomto tématu pokračovat?

Jistě, zrovna včera jsem po jednání vlády slyšel, že je přebytek 9 miliard ze zdravotního pojištění. Minulý rok to bylo 5 miliard. Tak co by to státu udělalo, kdyby zaplatil léčbu pacientům, kteří musí dělat sbírky, nebo platit tento druh léčby ze svého? Během volební kampaně do Senátu jsem se potkal s tolika rodinami s postiženými dětmi, které si musí všechno platit ze svého, že je to naprosto strašné. Přitom výsledky léčby kmenovými buňkami a speciální léčbě pro děti po mozkové obrně, která také není hrazena ze zdravotního pojištění, jsou dokladovatelné. Například minulý týden jsem viděl zhruba 6 letého Františka z Darkoviček, který už díky léčbě po mozkové obrně už chodí. A to jen díky tomu, tomu, že udělali sbírku, to mi přijde naprosto šílené.

U dětí rodiny musí platit ze svého 60-90 tisíc korun. A pokud to má tomu dítěti pomoct, tak to musí v průběhu roku opakovat až 4x a to je čtvrt milionu korun. Na to normální rodina nikdy nebude mít. A dělat sbírky na pomoc těmto lidem je chvályhodné, ale tyto věci by měl v plných částkách hradit stát. Věřím, že se mi to podaří v Senátu prosadit.

Zajímavé je, že již v únoru 2016 mohla být tato léčba pro diabetickou nohu schválena, ale v komisi u pana ministra Svatopluka Němečka hlasovalo 7 lidí. Jedna paní se zdržela a nakonec se ukázalo, že je to paní Eva Syková, která pak byla obviněna, že po lidech požaduje peníze za léčbu mimo výzkumný projekt. (O případu shodou okolností informovala včera Česká televize v pořadu Reportéři – na reportáž se můžete podívat zde. Kdyby jí nebylo, tak možná tisíce lidí zbytečně nepřichází o nohu. To nemluvím o něčem, co jsem si načetl. Byl jsem ve Fakultní nemocnici v Ostravě, kde mají 80% úspěšnost. Tato léčba je v nákladech jen čtvrtinová oproti současným nákladům, když pacientovi uříznou nohu a dostane invalidní důchod. S kmenovými buňkami se diabetická noha dá vyléčit a člověk se vrací do pracovního procesu. Tato léčba stojí 100 tisíc, stávající náklady jsou spočítány na 400 tisíc. Tomu bych chtěl v Senátu dopomoct.

Jiří Reichl