Členové poslaneckého podvýboru pro akvizice Ministerstva obrany, obchod s vojenským materiálem a inovace Armády ČR budou na svém středečním jednání detailněji řešit klíčové zakázky armády, na kterých trvá náčelník generálního štábu Aleš Opata i ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO). Největší diskuse asi bude o zakázce na systém řízení palby dělostřelectva. Dá se předpokládat, že se téma bude rozebírat i na jednání celého výboru, které následuje.
Na posledním výboru pro obranu nejvyšší zástupci ministerstva obrany a Armády ČR poslancům představili plán „rozvolnění“ či zrušení armádních nákupů, o kterém se mluví v souvislosti s koronavirovou krizí, která je očekávatelně následována krizí ekonomickou a s tím související nutností šetřit. Hlavní prioritou investic v armádě je podle ministra obrany Lubomíra Metnara (za ANO) a náčelníka generálního štábu Aleše Opaty nadále výstavba mechanizované brigády (především nákup bojových vozidel pěchoty), dělo standardní ráže NATO (155 mm) se systémem řízení palby, pořízení nového protiletadlového raketového kompletu SHORAD a mobilní 3D radiolokátory MADR, na které již byla smlouva uzavřena.
Ministr Metnar i náčelník generálního štábu Opata se u poslanců setkali s pochopením a velkou podporou. Stejně jako při pozdější prezentaci v Senátu.
Poslanci, kteří zasedají v podvýboru pro akvizice, který je nejbližším partnerem armády a ministerstva v otázce zbrojních zakázek, se budou ve středu zabývat některými zakázkami, které byly označeny za prioritní. Zřejmě největší debata se strhne okolo zakázky na systém řízení dělostřelecké palby, o které se v poslední době objevila řada zajímavých informací. Ty naznačují, že si armáda vybrala vítěze a nyní se dělá vše pro to, aby byl vybrán. Ministerstvo obrany zadalo vypracování studie proveditelnosti své přímo řízené organizaci Vojenský technický ústav, která má prověřit možnosti trhu se systémem řízení palby.
Ten by logicky měl splňovat to, že bude umět řídit palbu dělostřelectva „Varšavské smlouvy“ i NATO. V řadě armád bývalého východního bloku, včetně té naší totiž ještě fungují děla ráže 152 mm z doby studené války. Armády „starých“ zemí NATO jsou vybaveny děly ráže 155 mm. Proto by měl pořizovaný systém umět řídit oba systémy palby, aby česká armáda byla schopná cvičit v rámci NATO. Pořízení děl „ráže NATO“ je také jedním z klíčových projektů Armády ČR, kterého se nechce vzdát. Po zkušenostech s jinými zbrojními zakázkami lze však předpokládat, že tato dodávka bude trvat nejméně pět let. Proto se očekávalo, že armáda bude hledat systém řízení palby umožňující kombinovat děla 152 i 155 mm.
O zakázce na systém řízení palby se mluví jíž dlouhou dobu, někdejší ministryně obrany Karla Šlechtová (ANO), která nyní zasedá v podvýboru pro akvizice, na konci května 2018 v odpovědi na interpelaci Jany Černochové (ODS), předsedkyní Výboru pro obranu, uvedla, že se musí systém pořídit co nejdříve.
„Nejzazší termín podepsání smluvního vztahu je konec roku 2018. Odložení zahájení integrace SŘP z roku 2018 na rok 2019 došlo z důvodu nedokončeného vyjednávání o modernizaci 152 mm samohybných kanonových houfnic vz. 77,“ uvedla tehdy Karla Šlechtová.
Zajímavé je, že ve stejné odpovědi Šlechtová napřed uvádí, že marketingová studie systému řízení palby byla provedena u tří dodavatelů:
„Pro získání vstupních informací byly SVA MO kontaktovány společnosti:
- Raytheon (USA) – systém řízení palby AFATDS,
- Kongsberg (NOR) a české zastoupení OMNIPOL a.s. – systém řízení palby ODIN,
- WB Electronics (POL) a české zastoupení RETIA, a.s. – systém řízení palby TOPAZ,“ uvádí Šlechtová v úvodní části odpovědi na interpelaci Jany Černochové.
Staré houfnice nebudou modernizovány, proto je ODIN pořádku
O kus dál ve stejném dokumentu se již mluví o tom, že „nebude systém integrován do stávajících 152 mm samohybných kanonových houfnic vz. 77.“ A proto je možné použít systém ODIN, který s děly ráže 152 mm nespolupracuje. „Podstatným důvodem pro tento postup je přímá závislost funkčnosti SŘP, tedy příjem a distribuce dat na propojení SŘP s moderním digitálními radiostanicemi, jejichž nákup se pro stávající děla neplánuje, byl by značně nákladný, zdlouhavý a instalace značně problematická, ne-li nemožná (technické a bezpečnostní hledisko),“ uvádí se v odpovědi Karly Šlechtové.
„SŘP (systém řízení palby – pozn. red.) ODIN je určen především k vybavení jednotek 13. dp (dělostřeleckého pluku – pozn. red.) a je považován za základní systém pro řízení palby dělostřelectva. Jeho prostřednictvím budou specialisté dělostřelectva schopni plánovat, koordinovat a řídit palebnou podporu v rámci úkolových uskupení, tedy adekvátně reagovat v čase na podporu úkolových uskupení mechanizovaných jednotek,“ uvádí se již „natvrdo“ v dalším odstavci odpovědi tehdejší ministryně obrany Šlechtové.
Ekonomický deník navíc získal informace o tom, že zodpovědní úředníci ministerstva obrany instruovali zástupce Vojenského technického ústavu o tom, že „cílem je koupit systém ODIN“ nikoliv „vysoutěžit systém řízení palby“.
Propojení zpracovatele studie proveditelnosti se zástupcem jednoho z dodavatelů
V této souvislosti není bez zajímavosti, že „mužem číslo 2“ ve Vojenském technickém ústavu je od roku 2016 Jaroslav Trávníček, který byl předtím více než dekádu klíčovým mužem Omnipolu. Tedy firmy, která nyní zastupuje favorita této zakázky – výrobce KONGSBERG se systémem ODIN.
Ve zbrojařském koncernu Omnipol je současnou místopředsedkyní představenstva Miroslava Trávníčková – bývalá manželka Jaroslava Trávníčka. „Manželé Trávníčkovi jsou rozvedeni a dlouhodobě žijí odloučeně. Nevidíme důvod, proč by zde měl existovat střet zájmů u jakékoli studie, kterou v současnosti či v budoucnosti VTÚ vypracovává nebo vypracovávat bude,“ uvedla mluvčí Omnipolu Marika Přinosilová. Dodala, že společnost Omnipol považuje Vojenský technický ústav považujeme za vysoce odbornou státní instituci.
Tisková služba ministerstva obrany také nevidí ani potenciální střet zájmů. „Ministerstvo obrany (MO) vždy dbá na maximální transparentnost výběrových řízení a chová se jako řádný hospodář. Studie proveditelnosti je pouze podpůrný dokument pro rozhodování zadavatele, nikoliv stěžejní a závazný. Jejím účelem bylo získat ucelený materiál pro kvalifikované rozhodnutí o pořízení perspektivního systému řízení palby. U dané veřejné zakázky doposud nebylo rozhodnuto ani o způsobu jejího zadání. S určitostí lze prozatím říci jen to, že proběhne v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek´,“ uvedl Marek Vala z tiskové služby ministerstva obrany.
Navštívili zpracovatelé studií všechny výrobce?
Zajímavou, ale dosud nezodpovězenou otázkou jsou služební cesty zástupců Vojenského technického ústavu k jednotlivým výrobcům systémů řízení palby. Z dokumentů, které má Ekonomický deník k dispozici vyplývá, že se komunikovalo o možnosti cesty do Norska v týdnu 15. – 21. 7. 2019. O dalších cestách se v dokumentech nemluví.
„V rámci přípravy a realizace studie se uskutečnily pracovní cesty příslušníků VTÚ s.p. k potencionálním dodavatelům,“ uvedl na přímý dotaz Ekonomického deníku Vala. Mluvčí Omnipolu Marika Přinosilová uvedla, že firma jako zástupce jednoho z potenciálních dodavatelů žádnou cestu neorganizovala. Samotní zástupci Vojenského technického ústavu na dotazy ohledně služebních cest a jejich výsledcích prozatím také nereagovali. Ekonomický deník si vyžádal odpovědi podle zákona o svobodném přístupu k informacím, a to včetně záznamů ze služebních cest, které je v podobných případech zvykem vypracovávat.
Jiří Reichl
