komentář Davida Tramby
Německo, Polsko i Česká republika dnes fungují bez ruského plynu. Odstranění závislosti na problémovém dodavateli mělo trvat roky; nakonec se to vyřešilo během šesti měsíců. Ano, plyn je extrémně drahý, ale jistou úlevou může být, že už ty bláznivé účty neplatíme ruským válečným zločincům, ale někomu jinému.
Ještě před pár měsíci bychom našli články, které vychvalují ruského diktátora Vladimira Putina za mistrovské tahy na energetickém trhu. Omezit dodávky plynu, vyhnat cenu do extrému a pak „zkasírovat“ Evropu a nechat ji de facto zaplatit náklady na válku proti Ukrajině – to zní jako chytrý plán. Avšak s odstupem času se ukazuje, že Putinův režim tuhle šachovou partii hraje dost mizerně.
Kdyby totiž Rusové chtěli srazit Evropu na kolena a donutit ji prosit o zachování dodávky plynu, měli to udělat už v březnu nebo v dubnu. Jako důvod mohli uvést třeba nespokojenost s dodávkami západních zbraní na Ukrajinu. Plynové zásobníky v zemích Evropské unie v té době byly skoro prázdné a Evropa zkrátka nebyla na zastavení dodávek z Ruska vůbec připravena.
Nebo na to mohli jít opačně a zachovat dodávky plynu v plném rozsahu. Tím by donutili evropské státníky k nepříjemnému až bolestivému rozhodování, jestli dál odebírat ve velkém relativně levný plyn od agresora páchajícího nevýslovné válečné zločiny na Ukrajině, nebo zda dodávky omezit a raději dovážet dražší plyn odjinud.
Jenže Rusové zvolili salámovou metodu, kdy postupně vypínali různé plynovody a ukončovali dodávky do jednotlivých zemí. Tím vyhnali cenu plynu do nebeských výšin – ale také celou Evropskou unii naštvali. Zároveň jí dopřáli čas připravit se. Většina zemí stihla doplnit plynové zásobníky na 80 a víc procent. Němci, Nizozemci, Francouzi a další narychlo objednali plovoucí LNG terminály pro dovoz zkapalněného plynu. Podařilo se dojednat navýšení potrubních dodávek z Norska, Alžírska a Ázerbájdžánu.
Dnes jsou evropské země mnohem lépe připraveny na vypnutí ruského plynu než na počátku roku. Skoro v celé EU s výjimkou Maďarska vidíme silné odhodlání skoncovat s importem nejen plynu, ale také ropy, uhlí a jaderného paliva z Ruska. A to na dlouho, zřejmě až do doby, kdy Evropa plně přejde na obnovitelné zdroje, zelený vodík a další ekologická paliva. „Zdražili a omezili jste nám dodávku plynu, tak tady máte přes držku,“ vzkázal by nejspíš Rusům dobrý voják Švejk.
Je evidentní, že Rusové západní civilizaci silně podcenili. Ruská propaganda neustále mlela cosi o zdegenerované „Gayropě“, vystrašeném Německu, neschopných byrokratech v Bruselu a tak dále. Až těm povídačkám uvěřilo nejvyšší vedení země. Avšak očekávání, že stačí zdražit plyn nebo pohrozit zastavením dodávek ropy a Evropa před Putinem kapituluje, se jaksi nenaplnilo. Efekt je přesně opačný.
Letošní rok je plný velkých překvapení a ponaučení. Zjistili jsme, že ruská armáda je neuvěřitelně neschopná a technologicky zaostalá. A že dřív tolik vychvalované ruské tajné služby zásobovaly Putina a jeho okolí pohádkami, které se zcela míjejí s realitou. Také už víme, že plyn máme i po zastavení dodávek z Ruska. Teď už stačí jen navýšit objem dodávek odjinud a srazit cenu – a máme vyhráno.
David Tramba
Poděkování si zaslouží hlavní ekonom společnosti ČEZ Pavel Řežábek i další experti na energetiku, kteří mne při neformálních a velmi zajímavých debatách inspirovali k napsání tohoto komentáře.
