Pro zapojení města či obce do komunitní energetiky je zásadní znát dobře svůj výchozí stav ohledně energetické infrastruktury a spotřeb jednotlivých energií, uvedl na sympoziu Ekonomického deníku Komunitní energetika na startovací čáře primátor Olomouce a místopředseda Svazu měst a obcí Miroslav Žbánek. „Máme však zkušenost, že řada z nich nemá ani tu úplně elementární představu o tom, jak to na jeho území funguje. Tedy jaké jsou energetické spotřeby, respektive kde a co se spotřebovává,“ upozornil. Za klíčové z pohledu energetiky pak považuje i to, zda se nakonec podaří navýšit omezení hlasovacích práv členů energetických společenství z nyní navrhovaných deseti procent, což je pro většinu obcí a měst nemyslitelná úroveň.
Olomouc, šesté největší město v Česku, je podle svého primátora Miroslava Žbánka průměrem toho, jak se statutární, nebo i větší okresní města, mohou se svou strukturou na celý proces přechodu ke komunitní energetice připravovat.
Existují sice podle něho obce, které měly svého osvíceného starostu, nadšence, který dokázal v průběhu uplynulých let – navzdory nejasné legislativě a dalším svízelům – vybudovat například fotovoltaiky na školách, postavit bioplynovou stanici nebo vyřešit větrnou elektrárnu. Většina měst ale podle něho se svou „byrokratickou, složitou, organizační strukturou“ tak průkopnická není, a proto také naráží na řadu problémů.
Na první pohled to tak sice podle něho vypadá, že je vše „sluncem zalité a že perspektiva obnovitelných zdrojů v Česku je tou nejlepší cestou, kterou se mohla republika vydat“, nicméně když pak představitelé obcí mluví například se zástupci přenosové a distribuční soustavy o problémech nutnosti rozsáhlých investic spojených s připojováním či ukládáním energie, tak situace vypadá už trochu jinak.
Mohlo by vás zajímat
„Myslím si, že je potřeba vnímat pozitiva, ale i rizika, které obnovitelné zdroje naší energetické soustavě budou přinášet,“ zdůraznil Žbánek.
Pokud se chce totiž větší obec nebo město začít bavit o komunitní energetice, musí dobře znát svůj výchozí stav. Jenže podle Žbánka tomu v mnohých případech tak není.
„Máme zkušenost, že řada měst nemá ani tu úplně elementární představu o tom, jak to na jeho území funguje, jaké jsou energetické spotřeby, respektive kde a co se spotřebovává. Nebo jak město funguje v tomto ohledu z pohledu zřizovatelských organizací, ať už příspěvkových nebo městských,“ uvedl.
Sám se proto, když minulé volební období nastupoval, začal pídit po tom, jak je jeho město připravené na energetickou politiku budoucnosti. „A to vůbec nikdo nemluvil ještě o komunitní energetice, nebo o obnovitelných zdrojích. „Před pěti, nebo šesti lety jsem začal hledat ve které kanceláři sedí energetik a čím se vlastně zabývá. Tedy kromě toho, že se vyjadřuje k investičním akcím. A když jsem přišel pak na radu města s tím, že tohle je ten člověk, ten neobroušený diamant pro město budoucnosti, tak na mě koukali, jestli jsem se nezbláznil,“ vzpomíná s úsměvem.
Podle Žbánka je ale potřeba si uvědomit, co se z pohledu energetických dat ve městě jako je Olomouc děje. Že například jen školy spotřebují až 51 procent energie a dalších 26 procent jde do veřejného osvětlení. A to vše, včetně potřeb příspěvkových organizací, se musí začlenit do nějakého uceleného a propojeného systému.
Město Olomouc si proto v podle Žbánka roce 2019 vytvořilo základní dokument, „jednoduchou A4″, s názvem energetická politika města.
„Dávala se dohromady právě s tím ‚zapomenutým, zaprášeným, městským energetikem‘, abychom vůbec řekli vedení města a zastupitelstvu, proč se o energetice bavíme a kam chceme směřovat,“ přiblížil Žbánek.
A zároveň se podle něho vedla velmi složitá politická diskuze o tom, zda podepsat Pakt starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky EU (2020).
„Nevyhnuli jsme se při tom ani klasické diskuzi, jestli to je ‚bruselština‘, jestli je to ‚zlotřilý‘ Green deal, jestli to jsou fanatici, jestli jsme pod tlakem Grety (ekologické aktivistky Grety Thunbergové), nebo proč to vlastně podepisujeme. Ale tím, že jsme už měli energetickou politiku, tak jsme si vlastně řekli, to je to jenom logická návaznost a principy paktu, z pohledu energetického, s cílem, který dnes chtějí všichni – snižovat CO2. Tak proč tomu nedat nějaký rámec,“ zavzpomínal Žbánek.
O dva roky později pak Olomouc získala pro energetický management normu ISO 50001. A to město přimělo jednat dál – najít zmíněný systém, který v jednotlivých etapách vytyčí, co pro něj konkrétně znamenají energetické úspory, modernizace nebo rozvoj energetického managementu města jako takového.
„Začnete tím, že máte zateplit okna a končíte, že máte zavádět sofistikované měření a regulace. Což jsou takové předstupně k tomu, abyste v budovách nakonec instalovali některá z těch energetických zařízení bez větších problémů,“ přiblížil Žbánek.
Každopádně si na to město potřebovalo najít nějakého strategického partnera.
A tak se i stalo. Například technické služby města Olomouce, které spravovaly městské osvětlení. Nebo společnost Olterm, distributor tepla z centrálního zásobování, kde město navýšilo základní jmění a udělalo z ní smluvního partnera pro celou svou energetickou koncepci a zároveň i v duchu principu komunální a následně komunitní energetiky.
„Začali jsme také využívat projekty a programy, abychom se naučili pracovat se získáváním dotací,“ doplnil Žbánek.
Samostatnou kapitolou je pro Olomouc i udržení městské mobility. Velká města mají dopravní podniky. V Olomouci konkrétně kolejová vozidla – tramvaje. A jak uvedl Žbánek, každoročně město dotuje Dopravní podnik města Olomouce částkou ve výši zhruba 400 milionů korun. Tramvajová doprava je z hlediska Green dealu nejekologičtější, připomněl.
„Nicméně nemůžeme-li s dopravním podnikem sdílet energii, kterou vyrobíme v létě na pěti desítkách městských budovách či školách, tak nám to celé nedává smysl. Protože my budeme přes léto vyrábět obrovské množství energie a zároveň ji budeme kupovat proto, aby nám v městě jezdily tramvaje,“ pozastavuje se. Je to tak opět další z věcí, která jim ani dalším obcím nedává smysl, dokud se tyto náležitosti nevyřeší a nebudou ekonomicky funkční.
„Potřebovali bychom i v tomto směru mít taková řešení, abychom nemuseli na školách instalovat fotovoltaiky dopravního podniku města Olomouce, který je bude provozovat. A pak zase bude mít problém, je jako aktivní zákazník sdílet,“ vysvětluje primátor s tím, že obce čekají jednoduchý metodický postup, jak to realizovat.
Nezodpovězených prozatím zůstává tak podle něho stále dost otázek. Město například aktuálně zpracovává studii provozování komunální energetiky a uvažovalo i o zřízení příspěvkové organizace. S tím ale čekalo až na podobu novely energetického zákona – aktuálně LEX OZE 2. Ten je nyní ve druhém čtení v poslanecké sněmovně a pokud se schvalování neprotáhne, mohlo by se podařit stihnout plánovanou účinnost od 1. ledna 2024. „Uvidíme, zda příspěvková organizace bude vůbec tou možnou formou, nebo zda bude možné zakládat sdružení, spolek, nebo družstvo,“ říká primátor.
Problémů je ale více. Například, jak zajistit lidské zdroje, protože s nástupním platem ve výši 30 tisíc korun je hledání energetika velmi obtížné, připomněl.
Žbánek zmínil také velmi citlivé téma, a to omezení hlasovacích práv členů energetických společenství. Ministerstvo do návrhu vložilo omezení na úrovni 10 procent, což je však pro většinu obcí a měst nemyslitelné.
„Jako město jsme zastoupeni ve vodohospodářské společnosti, kde máme těsnou většinu, zbytek jsou jiná města a obce, a máme problém se dohodnout. Jsme součástí krajské odpadové společnosti, kde je asi 30 obecních členů a opět máme problém se dohodnout,“ vysvětluje Žbánek.
Omezení hlasovacích práv podle vrchního ředitel sekce energetiky a jaderné energetiky na ministerstvu průmyslu a obchodu René Neděly požaduje evropská legislativa, aby došlo k zajištění rovného a nediskriminačního zacházení se spotřebiteli, kteří se zúčastní společenství pro obnovitelné zdroje. Obává se i ovládnutí společenství nepoctivci z řad tzv. energetických šmejdů.
„Proto jsme tam dali těch 10 procent. Byla velká diskuze, jestli municipality by neměly mít jisté zvýhodnění, protože budou společenství vytvářet,“ připomněl šéf sekce energetiky.
Uznává, že se jedná o sporné místo; ministerstvo průmyslu tudíž dalo k poslaneckému návrhu, který roli obcí a měst ve společenstvích zvyšuje, neutrální stanovisko.
René Neděla dále uvedl, že jedno společenství může mít libovolný počet členů, avšak sdílení bude až do doby, než zahájí činnost Elektroenergetické datové centrum, omezeno na tisíc odběrných míst. Cílem novely energetického zákona je podpořit především lokální výrobu a sdílení elektřiny; proto se v novele objevilo omezení na tři sousední území obcí s rozšířenou působností.
Primátor Žbánek ale připomněl, že v případě SVJ (Společenství vlastníků jednotek), to může být problém.
„Všichni, kdo tam jsme, ví, jak tam funguje dohadování. Na úrovni municipalit, kde máte sice zastoupeného starostu, ale za ním stojí jeho rada a proti němu stojí jeho opozice, která ho kritizuje téměř za každý krok, který udělá. Je to prostě tak paralyzované, že nám dokonce naši právníci u některých dalších aktivit, které jako město na tomto poli máme, doslova říkali, ať do ničeho takového nevstupujeme. Že to je sebevražda, která pro město dopadnete tak, že když půjde do společenství s obyčejnými smrtelníky, tak se všichni obrátí proti a budou se dožadovat, abyste to všechno zaplatil, uhradili a vyřešili za ostatní,“ přiblížil.
Zároveň připomněl i další důležité téma – limity ohledně ORP (obcí s rozšířenou působností). Město Olomouc má 47 obcí, v rámci ORP Olomouc.
„Takže si představte, že jste město, okolo sebe máte 47 obcí, se kterými byste se mohl dohadovat v rámci energetiky jako město a k tomu byste měl ještě přibrat někoho ze sousedních ORP. Takže v tomto směru také úplně nevidíme smysl tohoto limitu, neumíme si to představit,“ dodal.
Podle Žbánka je proto klíčové, zda nakonec bude možnost zmíněné omezení hlasovacích práv navýšit, o což v rámci připomínkového řízení Svaz měst a obcí požádal.
Z dalších záležitostí je podle něho potřeba řešit to, jak lze přebytky energie, které město vyrobí, využívat tak, aby se nezatěžovala distribuční soustava a energie se mohla někde ukládat. Těch zdrojů momentálně není moc,“ uvedl dále Žbánek.
Souvisejícím tématem je podle něj i elektromobilita. Konkrétně třeba to, jak využívat vyrobenou energii, aby se dostávala třeba do nabíječek v rámci městské sítě. „To ale naráží na to, že jako samospráva nemůžeme prodávat energii, ani nevíme, za jaké peníze pronajímat parkovací místo,“ upřesnil.
Další nutnou věcí je podle primátora pracovat s modernizací trakcí tramvajové dopravy, aby se případně stala součástí většího energetického managementu města. „Nakupujeme i elekrobusy, ale sami ještě nevíme, jak vůbec systém dobíjecích stanic bude fungovat a jak máme celý systém modernizovat,“ uvedl. A město plánuje i novou vozovnu.
Otazníků tak v této chvíli podle primátora zůstává stále dost a Olomouc proto vyčkává, jak bude nakonec komunitní energetika v rámci ČR uspořádána.
Monika Ginterová
Poděkování za podporu sympozia patří partnerům, společnosti Veolia Energie ČR a projektu Domy Sobě.
