Budoucí podoba elektroenergetiky bude podle profesora pražské ČVUT Františka Hrdličky záviset hlavně na tom, jak bude stát podporovat konkrétní energetické zdroje. Nová státní energetická koncepce by měla nabídnout dlouhodobě garantované podmínky pro investory, aby strategicky důležité zdroje stavěli a provozovali. „Pokud to neudělají soukromí investoři, bude muset elektrárny místo nich postavit stát,“ uvedl Hrdlička ve svém vystoupení na sympoziu Ekonomického deníku na téma Jak má vypadat nová Státní energetická koncepce.
Podle Hrdličky se dříve zapomínalo na to, že spotřeba elektřiny poroste v důsledku elektrifikace průmyslu a dopravy. Podíl elektřiny na celkové spotřebě energie tak do roku 2050 vzroste až dvojnásobně. „Dlouho jsme se potýkali s názorem, že nebudeme připravovat a stavět nové zdroje, protože nebudeme potřebovat další elektřinu. To jen pro připomenutí,“ řekl Hrdlička.
Dále se František Hrdlička ve svém vystoupení zaměřil na komunitní energetiku. Podle jeho slov může lokální výroba založená na výkonově nestabilních fotovoltaických a větrných zdrojích pokrýt maximálně 40 procent spotřeby elektřiny. Průmysl, kritické prvky infrastruktury a velká část městských domácností se bude muset i do budoucna spolehnout na velké a spolehlivé energetické zdroje.
Slabinou fotovoltaických elektráren je to, že významnější podíl na výrobě elektřiny dnes mají v období od března do října. Naopak v zimním období, kdy je spotřeba elektřiny nejvyšší, vyrobí jen málo elektřiny. Větrné elektrárny v Česku vyrobí méně než jedno procento elektřiny a na grafech s podíly jednotlivých zdrojů tak prakticky nejsou vidět.
Co by se stalo, kdybychom měli větrných a solárních elektráren pětkrát víc než dnes? František Hrdlička představil propočet, podle kterého by fotovoltaiky o výkonu 10 390 MW a větrné turbíny o výkonu 1670 MW dokázaly během jara a léta vyrábět okolo 2 TWh elektřiny za měsíc a pokrývat zhruba čtvrtinu celkové spotřeby. Avšak v prosinci nebo v lednu by vyprodukovaly jen okolo 0,65 TWh a jejich příspěvek k pokrytí spotřeby by zůstal okrajový.
V Německu chtějí nedostatek energie z obnovitelných zdrojů pokrýt díky spalování zeleného vodíku. Většinu chtějí dovážet, projekt H2ercules počítá s importními trasami z Norska, Skotska, Severní Afriky (potrubím přes Francii), z Ukrajiny (přes českou a slovenskou síť) a také z přístavů v Belgii a Nizozemsku. „Vodík poteče do Německa, ale nepočítal bych s tím, že nějaký vodík zůstane pro Česko,“ dodal k tomu profesor Hrdlička a upozornil také na nebezpečnost silně výbušného vodíku.
Mohlo by vás zajímat
Co by tedy František Hrdlička doporučil autorům nové státní energetické koncepce? „Místo kvantity dejme přednost kvalitě. Potřebujeme mix zdrojů pro zajištění potřebného výkonu v každé hodině místo sčítání výrob ze všech typů zdrojů přes celý rok. Pro smysluplně zajištěný výkon musíme spočítat náklady, emise a cenu energie. A také modelovat, modelovat a modelovat,“ uvedl.
Solární boom a útlum uhlí: co to způsobí?
Kolik fotovoltaik v Česku v nejbližších letech vyroste? Jan Fousek, předseda představenstva Solární asociace a výkonný ředitel asociace AKU-BAT CZ, ve svém vystoupení uvedl, že podle středního scénáře Solární asociace dosáhne přírůstek fotovoltaických zdrojů v letech 2023 a 2030 zhruba 10 tisíc megawattů. Tak velký výkon nebude možné zvládnout bez adekvátního rozvoje akumulace energie a flexibility, upozornil Jan Fousek.
Další účastníci druhého bloku sympozia Ekonomického deníku se zabývali hlavně otázkou odchodu od uhelné energetiky včetně rizik, které jsou s tím spojeny. „Uhelné elektrárny ve střední Evropě, tedy v Německu, Polsku a u nás, ještě nadlouho zůstanou významnou součástí energetického mixu,“ odhaduje Michal Šnobr. Spolehlivá náhrada totiž chybí, pokud se ovšem nevydáme cestou rychlé náhrady uhlí za zemní plyn jako Velká Británie (více o jeho přednášce se dočtete na odkazu zde).
Česká republika by měla udržet v provozu aspoň část uhelných elektráren v provozu do doby, než bude mít za ně plnohodnotnou náhradu, doporučuje analytik skupiny Sev.en Radek Jirků. Ne z důvodu, aby konkurovaly obnovitelným zdrojům energie, ale jako pojistka, že budeme mít v každou chvíli dostatek elektřiny. Zapotřebí budou hlavně v zimě, kdy je spotřeba na maximu a zároveň fotovoltaické panely vyrábějí jen málo elektřiny.
Ředitel pro regulační a právní záležitosti společnosti GasNet Pavel Dočekal řekl, že Česká republika bude unijních klimatických cílů podle jeho slov dosahovat hůře než jiné členské země EU – kvůli horším podmínkám pro výrobu elektřiny z větrné a sluneční energie. Zemní plyn podle jeho očekávání ještě sehraje významnou roli, a to i díky možnosti je postupně „ozelenit“ s využitím biometanu a vodíku.
První blok sympozia zahájil svým vystoupením náměstek ministra průmyslu a obchodu Petr Třešňák. Upozornil, že vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu má být dokončen a předložen Evropské komisi už teď do konce června. Do konce prosince by měla být hotová také nová Státní energetická koncepce. Jak dodal ředitel odboru energetiky a ochrany klimatu ministerstva životního prostředí Pavel Zámyslický, ke klimatickému plánu se do konce roku vyjádří Evropská komise. Nejpozději v červnu 2024 má následovat schválení obou dokumentů vládou.
(dtr, red)
Poděkování za podporu sympozia patří generálnímu partnerovi, společnosti Veolia Energie ČR, a partnerům, společnostem Pražská energetika a GasNet.
