Rok 2017 nám začíná v poměrně optimistickém tónu, naznačují to první měkká data, která v podobě podnikatelských nálad z průmyslu přinesly indexy PMI.
Z pohledu globální ekonomiky je pak nejzajímavější dnešní ranní číslo z Číny, kde nevládní statistiky ukázaly na to, že optimismus v průmyslu vyšplhal na čtyřletá maxima. Když si k těmto čínským číslům připočteme velmi pěkně vypadající indexy PMI z eurozóny a zřejmě velmi dobrý výsledek obdobného indexu ISM z USA, tak se opravdu nelze ubránit dojmu, že americké volby a výhra Donalda Trumpa spustily vlnu podnikatelského optimismu, která zcela dala zapomenout na deflační chmury, jež nad globální ekonomikou vysely po většinu předchozích tří let.
Jedna věc jsou samozřejmě měkká data v podobě podnikatelských a spotřebitelských nálad, druhá pak to, jak na tom globální ekonomika opravdu je podle tvrdých dat.V tomto ohledu vypadají poslední údaje z eurozóny či Číny v pořádku, přičemž jisté starosti nám dělají některé ukazatele z USA. V této souvislosti budou určitě důležitá páteční americká čísla z trhu práce, kde se trochu obáváme slabšího výsledku – tedy alespoň pokud jde o přírůstek nových pracovních míst.
Nicméně, i když některá tvrdá data (třeba právě payrolls) zklamou, tak trhy stále nemusí opustit svůj optimismus, že deflační trápení se chýlí ke konci. Ať vezmeme předsilvestrovská čísla ze Španělska či Polska, anebo ta dnešní z Německa, všude zaznívá vzkaz – inflace se dere vzhůru. Inflace je totiž podporována dvěma důležitými faktory – růstem cen komodit (v čele s ropou) a robustnějším růstem mezd. Obojí by mělo zajistit, že globální inflace zůstane minimálně po nějaký čas na viditelně nenulové úrovni.
Jan Čermák, analytik ČSOB
