Agrární komora ČR i Zemědělský svaz ČR ostře kritizují současnou podobu návrhů příští společné zemědělské politiky EU. Přinesou za méně peněz více byrokracie, ohrozí ekonomickou udržitelnost českých zemědělců a způsobí pokles produkce, prohlásili včera na tiskové konferenci předsedové těchto dvou největších profesních organizací. Asociace soukromého zemědělství ČR to tak černě nevidí. Podle ní jde o mírný pokrok směrem k ekologizaci s citelným vlivem agrobaronů.
Postoje českých zemědělců k návrhům společné zemědělské politiky Evropské unie nejsou jednotné. Agrární komora ČR i Zemědělský svaz ČR jejich současnou podobu ostře kritizují. Podle Asociace soukromého zemědělství ČR se však jedná spíše o „pokrok v mezích zákona“.
„Výsledek dosud dokončených jednání je pro nás velkým zklamáním,“ prohlásil včera na tiskové konferenci předseda Zemědělského svazu Martin Pýcha. Podle něj ti, kteří o podobě nových pravidel rozdělování dotací rozhodují, tedy ministři zemědělství a europoslanci, zemědělcům málo naslouchají a upřednostňují ochranu životního prostředí. „Mám-li označit někoho, kdo v rámci reformy společné zemědělské politiky prohraje, tak to je Česká republika. Z hlediska krácení rozpočtu, byrokracie i vysoké míry nejistoty,“ pokračoval Pýcha. „Unijní politika se dostává do situace, kdy šikovné trestáme a stavíme jim bariéry a ty méně šikovné odměňujeme. To není do budoucna ekonomicky udržitelné,“ prohlásil.
Pravidla pro zemědělce jsou v klíčové fázi přípravy
Příprava nových pravidel pro rozdělování unijních zemědělských dotací se dostala do klíčové fáze před dvěma týdny. Na jejich znění se mezi sebou dohodli jak ministři zemědělství členských států EU, tak Evropský parlament. Jejich zástupci musí nyní zasednout ke společnému jednacímu stolu a v následujících měsících dohodnout finální text. S ohledem na často rozdílné postoje tak stále není jisté, jak všechno nakonec dopadne.
Nová pravidla dotací pro zemědělce z dílny EU. Agrofert může přijít o peníze
Dosavadní vývoj jednání se totiž ocitl v palbě kritiky ze všech stran, tedy zastánců větší ekologizace evropského zemědělství i zemědělců samotných. Ti první si od nových pravidel slibovali méně dotací pro agrární velkopodniky a větší důraz na šetrnou produkci kvalitních potravin a ochranu životního prostředí. Ti druzí zase méně byrokracie, zachování dosavadního přísunu peněz a jistoty pro své podnikání.
Projde zastropování dotací?
Spory pěkně ilustruje diskuse kolem zastropování dotací. To je téma, které se v českém veřejném prostoru objevuje v této souvislosti nejčastěji. V současné době totiž míří v Česku 90 procent evropských dotací jedné pětině těch největších podniků, které také obdělávají většinu zemědělské půdy v ČR. Pouhé jedno procento podniků s rozlohou nad 2.000 hektarů spotřebovává přes čtvrtinu zemědělských podpor, které jdou formou přímých plateb.
Evropská komise jako autor legislativních návrhů původně chtěla dotace zastropovat na úrovni 100 tisíc eur (zhruba 2,7 milionu korun). Podle ní mají peníze směřovat především k malým zemědělcům a rodinným podnikům, nikoli k velkým agrofirmám, které mohou využívat úspor z rozsahu. Ministři zemědělství unijních zemí, včetně českého ministra Miroslava Tomana (ČSSD), trvají na tom, že tento princip zůstane pro státy dobrovolný.
Vodítkem má být propojenost podniků
Europoslanci dobrovolný strop pro dotace připouští, ale pouze pokud alespoň dvanáct procent přímých plateb na hektar (prostředků prvního pilíře, na který připadá většina peněz) nasměrují na tzv. redistributivní platbu, tedy zvýšenou platbu na první hektary (pravidlem má být šest procent). To v praxi znamená větší podporu malým podnikům (v podmínkách ČR by se jednalo o prvních 90 hektarů, což je méně než průměrná velikost jednoho podniku – 133 hektarů). Má se přitom sledovat vzájemná propojenost podniků. Jinak europoslanci navrhují zastropovat platby na úrovni 100 tisíc eur ročně (zhruba 2,6 milionu korun) u přímých plateb, a to pro jednu fyzickou osobu nebo skutečného majitele v případě právnické osoby, za tímto účelem má vzniknout jejich registr. Mělo by ale být možné si odečíst polovinu mzdových nákladů „souvisejících se zemědělskou činností“.
Martin Pýcha rozhodně podporuje zachování dobrovolnosti zastropování a odmítá sledování propojenosti podniků. „Tyto návrhy rozlišují zemědělce na dobré a špatné podle vlastnictví a velikosti. To je podle nás pomýlené kritérium,“ tvrdí předseda Zemědělského svazu. Podle něj to zcela opomíjí realitu zemědělských družstev, které se skládají i z několika desítek menších subjektů. Podle nových pravidel by takové družstvo bylo podle něj vnímáno jako jeden velký zemědělec, který by tak přišel o část dotací. I když na každého jednotlivého člena družstva může připadat méně hektarů a krav než na jednu rodinnou farmu, která by měla rozlohu do 400 hektarů, a tedy i nárok na vyšší dotace. „Mrzí nás, že se tato fakta ignorují a v rámci boje proti premiérovi a Agrofertu se vede nesmyslná válka,“ řekl Pýcha.
Pokud jsi zemědělec, je jedno, jestli ti patří i železárna
Pomyslným horkým bramborem je i definice skutečného zemědělce, který má nárok na dotaci. Podle ministrů zemědělství i europoslanců si ji má každý stát nadefinovat sám, nicméně europoslanci chtějí, aby i to mělo určitá pravidla. Takový zemědělec má provozovat alespoň minimální zemědělskou činnost a výslovně nesmí provozovat „letiště, železniční služby, vodní díla, služby v oblasti nemovitostí, stálé sportovní a rekreační areály.“ Členské státy si samy mohou tento seznam dále rozšířit. „Pokud je zemědělský podnik, které těží z dotací, součástí větší, převážně nezemědělské struktury, musí toto být transparentní,“ dodávají europoslanci.
Podle prezidenta Agrární komory ČR Jana Doležala však takový návrh vylučujet i zemědělce nebo skupiny zemědělců, kteří zpracovávají zemědělské komodity na potraviny nebo provozují penzion. „To jde zcela proti základním a stále platným cílům společné zemědělské politiky,“ myslí si Doležal. Zemědělci dosud totiž byli motivováni k tomu, aby své činnosti diverzifikovali.
Stavovské organizace: návrhy přinesou více administrativy
Podle obou stavovských organizací to přinese jen vysoké požadavky na administrativu, podobně jako již zmíněné určování skutečných vlastníků a jejich podílů v zemědělských družstvech. Nebo mzdových nákladů, které jdou čistě na zemědělskou činnost, u zaměstnanců, kteří si přivydělávají i jinde. „Zemědělci jsou všichni, kteří dělají zemědělskou činnost. A jestli jsi vedle toho majitelem železárny, tak nás to nezajímá,“ myslí si Pýcha.
Pro Pýchu i Doležala je také důležité zachování plateb na podporu citlivých komodit jako chmel, brambory, cukrová řepa, ovoce nebo zelenina, a to v současné výši s možností až 15% podílu na celkové výši přímých plateb. To je také názor unijních ministrů zemědělství, i když s tímto typem dotace na produkci má řada zemí problémy. „Chceme, aby jejich stanovisko zvítězilo,“ říká Doležal. „Jinak se zemědělci rozhodnou raději pěstovat řepku nebo pšenici. Cena půdy a pachtovného stoupá, mzdy se srovnávají, ale platby se snižují,“ dodává.
Podle předsedy Zemědělského svazu je jediný způsob, která zemědělcům zbývá, jít cestou precizního zemědělství. „To do sebe zakomponuje všechny cíle společné zemědělské politiky, udrží konkurenceschopnost, posílí ekonomický prvek zemědělského hospodaření, a zároveň sníží dopad na životní prostředí,“ vysvětlil Pýcha. Podle něj jiné možnosti prakticky nejsou, a proto se Zemědělský svaz této problematice intenzivně věnuje v rámci České technologické platformy pro zemědělství. V nových evropských dotačních pravidlech to však zatím není příliš obsaženo, doplňuje Jan Doležal. „Tak se to snažíme zatím nějak pojmout tady u nás, může to pomoci snížit náklady a je to dobře uchopitelné i ze strany administrátora,“ myslí si předseda Agrární komory.
Asociace soukromého zemědělství: mírný pokrok v mezích zákona
Méně černě než jeho kolegové vidí budoucnost pro české zemědělce předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek. Podle něj se jedná spíše o „mírný pokrok v mezích zákona“ a potvrzení trendu, který posouvá evropské zemědělství směrem k ekologizaci a „ozelenění“. „Na druhou stranu je tam velmi cítit vliv velkých zemědělských podniků,“ říká Šebek na webových stránkách Asociace. Úpravu zastropování dotací z dílny europoslanců považuje za životaschopnou. „To se nám zdá jako elegantní a nebyrokratický způsob řešení problému. Takže uvidíme, jak se to bude dále vyvíjet,“ dodává předseda Šebek. Ten sice také kritizuje množství administrativy, kterému musí zemědělci čelit, ale do jisté míry za to podle něj mohou i požadavky ze strany českého státu.
Čeští zemědělci dostanou v příštích letech z EU sedm miliard eur. Platba na hektar se však sníží
„Tak či tak se ale stále více zdá, že (nová společná zemědělská politika) se bude od té současné lišit méně než většina dotčených aktérů z obou názorových táborů očekávala,“ píše v komentáři pro Asociaci soukromého zemědělství ČR agrární analytik Petr Havel. A pokračuje: „Pokud se týká pozice sedláků z rodinných farem sdružených v Asociaci soukromého zemědělství ČR, lze konstatovat, že mají stále ještě (čas) na obhajobu a zdůvodnění svých názorů a návrhů, především pak na bázi sice poněkud zprofanovaného, ale obecně platného principu selského rozumu. Není tedy třeba ani jásat, ale ani si zoufat. I když bude možné zřejmě jakýkoli výsledek konečné podoby společné zemědělské politiky komentovat slovy: „mohlo by být lépe“,“ dodává Havel na závěr.
Budoucí zemědělský rozpočet, který podobně jako pravidla zemědělské politiky ještě nebyl zatím finálně schválen, počítá s 365 miliardami eur v současných cenách (344 miliard ve stálých cenách roku 2018). Česká republika by měla dostat sedm miliard eur (zhruba 190 miliard korun), z toho předběžně pět miliard na přímé platby a dvě miliardy na program rozvoje venkova.
Helena Sedláčková
