Evropa vstupuje do zimní sezony se zásobníky plynu naplněnými na 74 procent, což je rekordně nízká úroveň. Některé země volají po uvolnění unijních pravidel. Energetická expertka Olga Khakova v rozhovoru pro EU Perspectives vysvětlila, jak může evropský blok najít rovnováhu mezi bezpečností dodávek a náklady na udržování dostatečných zásob plynu.
Od ruské invaze na Ukrajinu a výrazného omezení dovozu ruského plynu zavedla Evropa povinné požadavky na skladování plynu, aby snížila riziko jeho nedostatku během zimy. Ačkoli od té doby došlo k diverzifikaci zdrojů plynu, přetrvávající geopolitické konflikty a vysoké ceny energií nadále vytvářejí tlak na evropský energetický sektor.
Americký think-tank Institut pro energetickou ekonomii a finanční analýzu (IEEFA) nedávno varoval, že při současné úrovni zásob bude zřejmě muset EU snížit zimní poptávku po plynu o sedm procent oproti předchozímu roku, případně pokrýt schodek dodatečným dovozem, který by mohl stát až 3 miliardy eur (72,9 miliardy korun).
Tlak na změnu pravidel
Přesto některé země usilují o přehodnocení pravidel pro skladování, která členským státům ukládají povinnost zajistit dostatečné rezervy pro období vysoké poptávky nebo výpadků v dodávkách.
Například Nizozemsko, které disponuje třetí největší skladovací kapacitou v EU, prosazuje zrušení stávajícího systému po vypršení platnosti příslušného právního rámce v roce 2027. Nizozemská vláda argumentuje tím, že tyto cíle představují nepřiměřenou zátěž pro země s rozsáhlými skladovacími kapacitami. A mohou narušit tržní motivaci. Nákup a uskladnění plynu v letním období se stává méně atraktivním.
Jsou evropská pravidla pro skladování plynu stále účelná, nebo by flexibilnější přístup mohl snížit náklady, aniž by vzrostlo riziko nedostatku plynu? Olga Khakova, odbornice na energetiku v americkém Centru pro analýzu evropské politiky (CEPA), v rozhovoru pro EU Perspectives tvrdí, že EU může členským státům poskytnout větší flexibilitu a zároveň zachovat ochranná opatření pro případ výpadků v dodávkách.
Nizozemsko tvrdí, že současný systém skladování plynu klade nespravedlivou zátěž na země s velkými skladovacími kapacitami. Jak se na tuto kritiku díváte vy?
S touto kritikou se setkáváme napříč celou Evropou. Požadavek, aby země dosáhly specifických úrovní skladování do stanovených termínů, může vytvářet značný ekonomický tlak a nutit je nakupovat plyn, když jsou ceny vysoké.
Země obvykle nakupují levnější plyn v létě a v zimě čerpají z rezerv, jakmile poptávka a ceny rostou. Když se však sezónní cenové rozdíly zmenšují, jako tomu bylo letos, může být včasný nákup a placení za skladování méně ekonomicky smysluplné.
Zátěž se rozdělila na země s velkou skladovací kapacitou v poměru ke spotřebě. Záleží také na jejich propojení s evropským trhem a přímém přístupu k terminálům nebo plynovodům LNG.
Zátěž se přenesla především na země s velkou skladovací kapacitou v poměru ke spotřebě. Záleží také na jejich propojení s evropským trhem a přímém přístupu k LNG terminálům nebo plynovodům.
Pro vnitrozemské země, jako je Rakousko, Maďarsko nebo Česko, může zajištění dodatečného plynu zahrnovat tranzit přes několik zemí, což vede k navýšení cel a poplatků. Nizozemsko s přímým přístupem k terminálům LNG může zajistit dodávky rychleji a ekonomičtěji. Země by proto měly prospěch z větší flexibility v tom, kdy nakupují plyn a plní zásobníky.
Jaká by byla alternativa k současnému systému, která by mohla vytvořit spravedlivější trh, aniž by byla ohrožena bezpečnost dodávek?
Lepší propojení, infrastruktura umožňující pohyb plynu mezi národními trhy a jasnější informace o dostupné kapacitě by obchodníkům pomohly identifikovat nejefektivnější trasy napříč Evropou. Pomohly by také konzistentnější poplatky a méně zbytečných cel, protože přepravní poplatky se mohou na každé hranici hromadit.
Polsko je zajímavým příkladem. Jeho skladovací kapacita je téměř plná, částečně díky mnoha propojením. Polsko také proaktivně zajistilo plyn, diverzifikovalo dodavatele, zvýšilo nákupy ze Spojených států a rozšířilo terminály LNG. Skladovací kapacita země je však stále zlomkem polské roční spotřeby.
Větší flexibilita
Někteří pozorovatelé tvrdí, že by EU měla snížit přísné požadavky na skladování zemního plynu. Jak se na to díváte vy?
Požadavky by měly být flexibilnější. Ale je třeba, aby existovala pojistka. Pokud by například skladování do září nebo října kleslo na 30 nebo 40 procent, měl by unijní mechanismus umožnit celou záležitost prošetřit a určit, zda je třeba podniknout další kroky.
Toto posouzení by mělo zkoumat, proč jsou úrovně nízké, včetně toho, zda poptávka po plynu výrazně klesla. Vzhledem k rostoucí poptávce v oblastech, jako jsou datová centra a elektrifikace, bych neočekávala masivní roční pokles spotřeby plynu. Spouštěč by měl spojit veřejný a soukromý sektor, aby zástupci veřejného i soukromého sektoru situaci posoudili.
Od ruské invaze na Ukrajinu Evropa rozšířila dovoz LNG a diverzifikovala své dodavatele. Snižuje to potřebu povinných cílů skladování?
Monitorování skladování je i nadále důležité. Požadavky by měly být flexibilnější a měly by mít spouštěče, které by spojily veřejný a soukromý sektor, když jsou hladiny příliš nízké.
Země by se také mohly dohodnout na nákupu plynu od sousedů nebo na jeho skladování jejich jménem. Větší flexibilita by účastníkům trhu pomohla najít efektivní způsoby, jak uspokojit zimní poptávku. Soukromý sektor by měl hrát ústřední roli, podporován dobře fungujícím trhem a mechanismem pro intervenci v případě potřeby.
Poškozuje současný systém také evropskou konkurenceschopnost?
Preskriptivní intervence mohou zvyšovat náklady tím, že vyžadují, aby země nakupovaly plyn do stanoveného termínu, a to i v případě, že jsou ceny vysoké. Pokud trh nemůže pokrýt povinné náklady na skladování, vlády mohou muset poskytnout podporu. Nakonec platí evropští občané, ať už na národní úrovni nebo na úrovni EU.
Vlády řešily vysoké ceny energií prostřednictvím širokých dotací a slev, cílené podpory pro zranitelné domácnosti nebo energeticky náročná odvětví. Posledních pět let ukázalo, že nouzová opatření mohou být nezbytná během geopolitických krizí, ale měla by být cílená a dočasná. Dlouhodobé rozsáhlé dotace mohou deformovat trhy a oslabit motivaci k úsporám energie nebo investicím do efektivity. Bez cenových signálů mají spotřebitelé a podniky méně důvodů k úpravě svého chování, což má škodlivé dlouhodobé důsledky.
IEEFA nedávno varovala, že plyn v zásobnících v EU je na rekordně nízké sezónní úrovni a že Evropa možná bude muset snížit poptávku po plynu v zimě o sedm procent. Je to důvod k obavám?
Skladování plynu je částečně nízké, protože plyn byl toto léto extrémně drahý. Historicky byl plyn v zimě dražší než v létě, ale tento rozdíl se zmenšil. Skladování také stojí peníze, takže obchodníci nemají motivaci nakupovat do zásoby.
Otázkou nyní je, kolik bude Evropa muset zaplatit. S omezenými zdroji a kapitálem musíme optimalizovat jejich využití, spíše než předpokládat, že naplnění každého zařízení na 100 procent je vždy nejlepší. Rizika přetrvávají. Ochlazení, silnější čínská poptávka, kybernetické útoky nebo jiné výpadky by mohly zvýšit tlak na trh.
Neexistuje žádné rychlé řešení. Měli bychom se poučit z posledních pěti let, která opatření jsou nejúspornější, podpořit úspory energie a udržet konkurenceschopnost podniků a zároveň zajistit, aby měla Evropa dostatek energie, kterou potřebuje.
