Paradox koronakrize. Evropské ekonomiky má zachránit „nenáviděné“ Německo

EP plenary session - Debate with German Chancellor Angela MERKEL, on the Future of Europe

„Číňané jsou dnes mezi Italy oblíbenějším národem než Němci, jak ukázal dubnový průzkum agentury SWG. To ale Italům vůbec nebrání v tom, aby právě k Němcům natahovali ruku, když jde do tuhého. Podobně paradoxní přístup k německé „vůdčí roli“ v Evropě mají i další národy, včetně Čechů,“ píše ve svém analytickém materiálu Marek Kerles z portálu Info.cz, s jehož laskavým svolením text přetiskujeme.

Ať si o Němcích myslí, kdo chce, co chce, o tom, že se jedná o národ v mnoha ohledech „zvláštní“, zřejmě nikdo nepochybuje. Německo vyvolalo a následně prohrálo nejstrašnější válku v lidských dějinách, aby se o několik desítek let později stalo hlavním motorem evropské ekonomiky. S obrovskými náklady zvládlo po roce 1990 sjednocení rozdělené země a o necelých 20 let později i světovou ekonomickou krizi.

Když se v roce 2015 začaly do Evropy valit tisíce uprchlíků z Afriky a Blízkého východu, většina z nich netoužila po ničem jiném než dostat se právě do Německa. A německá kancléřka Angela Merkelová tehdy pronesla dnes už legendární větu: „Wir schaffen das (zvládneme to).“ Přestože za svá slova dodnes sklízí tvrdou kritiku, protože jimi údajně pootevřela dveře ekonomické migraci i do jiných zemí, jedna věc je jistá. Němci zvládli (alespoň prozatím) i uprchlickou krizi.

A to v době, kdy zároveň vynakládají miliardy eur z rozpočtu na takzvanou „energiewende“, tedy přechod energetiky na (údajně) obnovitelné zdroje energie. A opět: ať si o tom kdokoliv myslí cokoliv, i předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová v rozhovoru pro INFO.cz přiznala: „Pokud na světě existuje země, která je schopna tuto změnu dokončit a hlavně zaplatit, pak je to právě Německo.“

Kde ti Němci stále berou energii a peníze na to, aby jednou zaplatili náklady na sjednocení země, podruhé na uprchlíky, potřetí na „energiewende“ a přitom ještě každý německý dělník „jako čistý plátce do rozpočtu EU“ posílal část výplaty Řekům, Polákům, Čechům a dalším příjemcům evropských dotací?

Protože tahle záhada na první pohled nevyčerpatelných německých zdrojů není v očích mnoha obyvatel EU vysvětlitelná jen německou zarputilostí, poslušností a „buldočí povahou“, vznikají nejrůznější teorie o zákulisních důvodech německého ekonomického zázraku. Ve zkratce by se daly všechny shrnout pod jakousi představu, že když „Němec“ někomu dá jedno euro, už má zároveň dobře vymyšlené, jak z něj dostane dvě eura nazpátek.

V tomto duchu se nesou i představy některých Řeků, že za jejich zadlužení může ve skutečnosti právě Německo a jeho expanzivní finanční politika, podobně si na Němce a jejich údajně nekalé praktiky často stěžují i mnozí Jihoevropané a Východoevropané. A ani Češi nejsou výjimkou. Pokud je něco v EU špatně, nemůže za to francouzská rozmařilost, britská koloniální nabubřelost či třeba italská a řecká lehkomyslnost, natož česká uplakanost. Mohou za to Němci. Ti jsou z pohledu řady obyvatel i politiků v EU zodpovědní za všechno, co se v unii děje a bude dít.

Typickým příkladem je i současná koronavirová pandemie. Podle listu Süddeutsche Zeitung (SDZ) musel Massimo Galli, šéf infekčního oddělení nemocnice v Miláně, v italské televizi několikrát vyvracet obvinění, že smrtelnou epidemii zavlekli do Itálie právě Němci. Italové zároveň (podobně jako v případě Česka) vinili Němce z blokády dovozu ochranných pomůcek, na druhé straně se ale příliš nemluvilo o tom, že Německo vyslalo do Itálie letadlo s humanitární pomocí. A navíc přijalo na svá infekční oddělení 44 těžce nemocných italských pacientů s covidem-19.

Když ale, jak píše SDZ, děkuje prezident italské Lombardie Attilio Fontana v dojemném filmu čtrnácti pomáhajícím národům, na Německo zapomene. Snímek ukazuje balíky humanitární pomoci s nápisem „Z Ruska s láskou“, kubánské lékaře a ukrajinské záchranáře, dává šanci promluvit i prezidentovi „spřátelené“ Albánie. Na to, že mezi pomáhajícími národy byli velkou měrou i Němci, si ale tvůrci filmu nevzpomněli. Proč, to podle SDZ nechal Fontana bez odpovědi.

Protiněmecké nálady přitom často podporují i vysoce postavení italští politici. Předsedkyně italského Senátu Maria Elisabetta Casellati zcela nedávno obvinila Německo z toho, že záměrně blokuje finanční pomoc koronavirem těžce postižené Itálii a dalším zemím. Doslova řekla, že „zatímco Berlín diskutuje, Evropa hoří.“ A to jen pár dní před tím než německá kancléřka Merkelová a francouzský prezident Macron představili plán na „evropský fond obnovy“ ve výši 500 miliard eur. Podporu mají dostávat sektory a země, nejhůře postižené pandemií, tedy včetně Itálie. Jenže tahle napůl německá iniciativa už nemá zdaleka takovou odezvu jako kritika údajné německé arogance a nabubřelosti.

O tom, jaký mají někteří Italové (a zdaleka nejen oni) vztah k Němcům, svědčí i kniha „Čtvrtá říše – Jak si Německo podmanilo Evropu“, jejíhož autora Gennara Sangiuliana dlouho prosazovala italská, pravicově–populistická Liga na post šéfa jednoho z kanálů veřejnoprávní televize. Možná tak není divu, že když se v dubnu zeptala agentura SWG Italů, jak vnímají některé zahraniční národy, 45 % dotázaných označilo Německo za nepřátelskou zemi, zatímco Čína je pro 52 % respondentů „přátelská“.

Na tom by v rámci již zmíněného celoevropského hesla „Německo může za všechno“ nebylo nic divného, kdyby zároveň Itálie, bytostně závislá na turismu, Němce nutně nepotřebovala. Z více než čtyři sta milionů nocí, strávených v některém hromadném ubytovacím zařízení, připadala loni více než polovina na cizince, z toho ale lví podíl, celých 27 %, tvořili Němci. Pro srovnání: druzí Francouzi se podílejí na turistické výměně jen 6,7 %, podobně jako Britové s 6,5 %.

A tak dochází k paradoxní situaci. Italský ministr zahraničí Luigi Di Maio přemlouvá ty, kteří podle řady Italů mohou za všechno zlé, aby přijeli zachránit italskou ekonomiku a utráceli na italských plážích a památkách stejně a možná ještě víc než dříve. Bez nich by totiž italský cestovní ruch čekal totální rozvrat. Šéf diplomacie proto v rozhovoru pro deník Bild uvedl, že „Italové jsou připraveni s úsměvem přivítat návštěvníky z Německa“.

Komu by tahle italská „rozdvojenost ve vztahu k Němcům a jejich evropské politice připomínala reálie i v jiných zemích, včetně Česka, zřejmě by nebyl daleko od pravdy. Němci jsou v očích mnoha obyvatel EU egoističtí a panovační, jednou vedou Evropu do záhuby kvůli přijímání uprchlíků, podruhé tím, že na rozdíl do prozíravých Čechů „hloupě a naivně“ odmítají jadernou energetiku a věří v budoucnost obnovitelných zdrojů. Jenže i když ti „hloupí“ Němci rozhazují na všechny strany a přispívají i na kdejakou českou dálnici nebo italský přístav, jedna schopnost se jim nedá upřít. Ačkoliv stále něco platí, pořád jim záhadně zůstává dostatek peněz, aby je v rámci letní dovolené rozvezli utratit po celé Evropě. A německé peníze, na rozdíl od Němců, nikomu nevadí.

-red-