Česká civilní kontrarozvědka – Bezpečnostní informační služba – se v uplynulých dnech pochlubila, že odhalila ruskou vlivovou síť a že její aktéři skončili na sankčním seznamu. Jde ale opravdu o zásadní operaci české kontrarozvědky, jak je veřejnosti prezentována? Podle několika zjištění Ekonomického deníku z bezpečnostní komunity nejde o originální odhalení české BIS, tuto záležitost totiž detekovala Bezpečnostní služba Ukrajiny (SBU) a českou BIS na proruskou buňku Ukrajinci navedli. Není to ze strany české kontrarozvědky pouze „šikovné píárko“, ke kterému byli použiti kooperující novináři? Ekonomický deník analyzoval dostupné informace a došel ke zjištění, že se BIS chlubí cizím peřím a ve skutečnosti o zpravodajskou operaci ojedinělého významu nejde.
BIS na svém webu uvádí: „Vláda České republiky přidala na tuzemský sankční seznam dvě fyzické a jednu právnickou osobu kvůli jejich vlivovým operacím, které prováděly na našem území. Za tímto krokem stála několikaměsíční práce Bezpečnostní informační služby a mezinárodní spolupráce několika evropských zemí. Aktivity, které měly za cíl ovlivnit mimo jiné i volby do Evropského parlamentu, platila Ruská federace.“
Vláda pak na uzavřeném jednání rozhodla o zařazení dalších tří subjektů, dvou fyzických a jedné právnické osoby, na vnitrostátní sankční seznam. Jde o Viktora Volodymyrovyče Medvedčuka, Artema Pavloviče Marčevského a společnost Voice of Europe, s. r. o.
„Tímto krokem jsme se rozhodli zasáhnout proruskou síť, která se na našem území pokoušela rozvíjet vlivovou operaci, která by měla závažný dopad na bezpečnost České republiky a Evropské unie. Cílem působení této vlivové skupiny bylo vykonávat na území Evropské unie akce a činnosti proti územní celistvosti, svrchovanosti a nezávislosti Ukrajiny,“ popsal rozhodnutí vlády premiér Petr Fiala s tím, že aktivity vlivové skupiny dokázala BIS velmi podrobně popsat v dokumentu čítajícím 300 stran.
Web Voice of Europe se podle BIS dlouhodobě snažil ovlivňovat veřejné mínění v řadě evropských zemí včetně České republiky. Obsah byl řízen a financován přímo Ruskou federací. Peníze z Moskvy měly být používány také k placení některých politických exponentů, kteří šíří ruskou propagandu. Jednat se mělo o částky v řádek milionů korun.
„Zasáhli jsme jedno z významných míst, odkud Ruská federace šířila svojí propagandu. Zásadní ovšem je, že jsme naprosto přesně zmapovali a popsali toky peněz a předložili jasné důkazy, které ukazují, jak v Evropě ruská propaganda pracuje a působí,“ řekl k aktuálnímu případu ředitel BIS Michal Koudelka.
Krátce na to schladila nadšení z údajně excelentní české operativní práce ukrajinská SBU. Agentura Ukrinform totiž diplomaticky oznámila, že odhalit proruskou síť vlivu na poslance Evropského parlamentu v Praze pomohla české kontrarozvědce právě ukrajinská SBU. Podle zjištění Ekonomického deníku by bez informací z Ukrajiny žádná kauza nebyla.
Co tedy vlastně BIS odhalila? Podle tvrzení BIS, vlády a médií byla odhalena proruská organizovaná vlivová síť, ruská organizovaná vlivová síť a proruská špionážní síť. V reálu se ale jednalo o odhalení operativní/operační buňky ve složení: Viktor Medvedčuk, Arťom Marčevskij, Voice of Europe a Jacek Jakubczyk. Tato operační buňka měla vytvářet síť vlivových kontaktů, které přímo či nepřímo podporovaly ruské zájmy v rámci eurounijní politiky.
Podstatné je to, že ředitel BIS Michal Koudelka a služba jaksi pomlčeli o tom, že věc odhalila ukrajinská SBU a českou BIS na Medvedčukovu buňku Ukrajinci navedli. Pročpak to ředitel služby nepřiznal při společném vystoupení s prezidentem Petrem Pavlem po boku?
Je odhalení BIS v něčem jedinečné, průlomové?
Bohužel není. S obdobnými strukturami se státy EU a NATO (ale i další země) potýkají od 90. let a od roku 2013 jsou takové kauzy pravidelně medializovány, jako například: úvěrování francouzské Národní fronty prostřednictvím První česko-ruské banky; Konstantin Malofejev a jeho financování proruských aktérů ve střední Evropě (českou stopu představoval Ladislav Kašuka); případ Světové rady Podkarpatských Rusínů, Mychajlo Ťasko, Vasyl Džuhan; odhalení uplácení evropských politiků ze strany Ruska, které zveřejnil Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). Českou stopu představovali komunističtí politici Jaromír Kohlíček, Josef Skála, Jaroslav Doubrava; kauza Cambridge Analytica (resp. SCL Group, Emerdata Ltd.), česká stopa: Lukoil.
Mezi dalšími podobnými aktivitami lze zmínit ruské vměšování a ovlivňování v rámci Brexitu; krycí strukturu Jevgenije Prigožina okolo společnosti LinBurg Industries s pobočkou v Česku.
V českém a euroatlantickém prostoru aktuální kauza Voice of Europe nepředstavuje ze zpravodajského pohledu nic unikátního či snad zásadně objevného a nadstandardní zájem médií a politiků o tuto kauzu nedává smysl v bezpečnostně-zpravodajském kontextu.
Existuje dnes něco, co má vyšší zpravodajsko-bezpečnostní váhu než kauzy typu Voice of Europe?
Ano. Dlouhodobou ruskou zpravodajskou práci v Evropě dokládají úspěšné zásahy proti ruským nelegálům v roce 2022 ve Švédsku, Německu a Slovinsku. Loni na jaře byli odhaleni ruští nelegálové působící pod krytím brazilsko-řeckého páru. K dubnu 2023 se tak hovořilo o cirka 6 odhalených ruských nelegálech během jednoho roku. A v tomto kontextu nelze opomenout „nepotopitelné letadlové lodi“ ruské špionáže Rakousko a Maďarsko.
Když se podíváme na zahraniční zprávy k problematice aktivit zpravodajských služeb cizí moci, tak se nám objeví poněkud jiný obraz, než v současném českém, a potažmo unijním, prostředí:
Ruští špioni jsou zpět a nebezpečnější, než kdy předtím. Ruské zpravodajské služby usilují o expanzi svých kapacit, které představují strategickou hrozbu pro členské státy NATO.
Únorová výroční zpráva norské zpravodajské služby pak například konstatuje, že čínské zpravodajské služby operují po celé Evropě, a to nejen v kyberprostoru, ale také s využitím lidských zdrojů.
Vývoj ve vztazích Číny, Ruska, Severní Korey a Íránu je popisován jako rodící se osa zla.
Turecko
Turecké špionážní aktivity v zahraničí jsou v roce 2023 popisovány jako rostoucí a v březnu 2024 se již píše o eskalaci tureckých tajných operací v Evropě a Severní Americe.
Je proto zjevné, že současná kontrašpionážní scéna nabízí mnohem závažnější témata než případ Voice of Europe, který je jen x-tým případem v celé řadě stejných kauz. Nelze tvrdit, že aktuální aktivity Ruska nepředstavují problém, jen u nás tento problém vidíme jinak a hlavně jinde.
Řízený únik ze služby
Proč je tedy kolem kauzy Voice of Europe takový humbuk?
Jde o klasické mediální vystupování ředitele kontrarozvědky Michala Koudelky, jde o nafouknutou bublinu, vytvářející obraz heroické a nebezpečně efektivní BIS. K prezentaci operace přispěli jako obvykle službě spřátelení novináři.
Protože se jednání na vládě vedlo v tajném režimu, nabízí se dva pohledy na tento řízený únik. Buďto vláda o plánovaném úniku utajovaných informací do médií nevěděla a to by si žádalo směrem k řediteli BIS razantní personální zásah. Nebo naopak Michal Koudelka vládu o tomto chystaném plánovaném úniku informoval a to by pak zavánělo zneužitím kontrarozvědky.
Ředitel BIS před ruským vlivem na eurovolby varoval už v květnu roku 2019 na na konferenci Evropské volby v kontextu hybridních hrozeb. „Není otázkou, zda Ruská federace použije nějakou dezinformační kampaň, ale jak. A na to musíme být připraveni,“ uvedl Koudelka na konferenci pořádané na půdě Poslanecké sněmovny. Rusko bylo podle něj největším rizikem, které může narušit blížící se volby. „BIS a ostatní zpravodajské služby demokratických států už několik let sledují snahy o ovlivnění voleb a demokratických systémů,“ upřesnil Koudelka.
Vliv Ruska na eurovolby se neprokázal
Paradoxem je, že tajná služba ve své pozdější veřejné výroční zprávě za rok 2019 v kapitolách o působení cizích zpravodajských služeb a o extremismu o ovlivňování eurovoleb ze strany Ruska, před kterým Koudelka varoval, vůbec nepíše.
Michal Koudelka potřebuje prosadit svého kandidáta na post nástupce v křesle ředitele BIS, v médiích už to lehce nakousl – rád by v čele služby viděl ženu. O dvou možných kandidátkách se již ve zpravodajských kruzích čile diskutuje.
Ředitel BIS Michal Koudelka si zřejmě není jistý podporou vlády, proto byla celá kauza odstartována návštěvou prezidenta v BIS a Koudelka své přání na ženu v čele BIS oznámil s prezidentem po boku, když prezidentovi v podstatě odcizil tiskovou konferenci.
Koudelka sice na jedné straně vládě pomáhá, ale taky na ni zjevně tlačí. Vypadá to, že ví, že jej v čele služby další období nečeká a potřebuje tam spolehlivého člověka, který mu přikryje záda a pojistí, že na veřejnost neutečou přehmaty služby.
Podporu Koudelkovi jistí v kruzích prezidenta i dcera někdejšího důstojníka BIS Jana Prince Mlada Princová na Hradě (hypoteticky by mohla připadat v úvahu i jako budoucí ředitelka BIS).
A hledání podpory na Hradě potvrzuje i nedávné vystoupení někdejšího náčelníka vojenské policie a příslušníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky Otakara Foltýna na ČT24.
„To znamená, pokud nebudete věřit základním hodnotám, na kterých stojí váš stát, nebudete věřit svým vlastním institucím, budete zpochybňovat například své vlastní tajné služby – a nechci sahat do svědomí některým bývalým ústavním činitelům, tak pokud tímto způsobem znevěrohodňujete svůj vlastní stát a své vlastní bezpečnostní složky, tak samozřejmě děláte přesně to, co ty ruské tajné služby chtějí,“ prohlásil Foltýn v ČT.
Kauza ruské vlivové sítě může mít mimochodem velmi zajímavé pokračování. Důkazy o ní byly podle informací Ekonomického deníku zajištěny především odposlechy. Jeden z jejích aktérů už naznačil, že se bude proti informacím BIS bránit soudně. Jenže informace o proruské buňce budou v případném soudním řízení při argumentaci BIS těžko použitelné.
Jan Hrbáček
