Odklad splátek a úprava spotřebitelských úvěrů? Omezení vlastnického práva je možné pouze za náhradu, hrozí kolize s Ústavou, varují odborníci

Termíny splátek pohledávek se mohou posunout. Fotka od Nattanan Kanchanaprat z Pixabay

Trvalá pravidla pro splácení spotřebitelských úvěrů s prvky retroaktivity by se neměly projednávat ve zrychleném stavu legislativní nouze. Hrozí přijetí neuvážených změn, které mohou být protiústavní. Shodují se na tom odborníci osloveni Českou justicí. Podle bývalého ústavního soudce Stanislava Balíka, který je od loňského října děkanem plzeňských práv, si stát vybral skupinu lidí, která má pomoci státu s ekonomickými dopady koronavirové krize. „Ať stát rozdává ze svého, nikoliv z cizího,“ podotkl s tím, že hrozí velké riziko zneužívání plošného opatření. Jako protiústavní pak označuje novelu zákona o spotřebitelském úvěru Česká bankovní asociace. Ústavní právník Jan Kudrna připomíná, že omezení vlastnického práva, které se návrhů týká, je podle Listiny základních práv a svobod možné pouze za náhradu.


Jednotlivci i firmy by na žádost mohli přerušit na tři nebo šest měsíců podle vlastního výběru splácení úvěrů a hypoték. Prakticky by ale také došlo k omezení vlastnického práva a práva podnikat poskytovatelům půjček ustanovením o ponížení úrokové sazby úvěrů, které byly sjednány v minulosti. Řada právníků upozorňuje na to, že ani v mimořádné situaci nemůže stát vzít bez jakékoli náhrady majetek některým soukromoprávním subjektům, v tomto případě poskytovatelům úvěrů, a tento majetek předat jiným soukromoprávním subjektům – příjemcům úvěrů.

Poskytovatelé půjček nechtějí plošné zmrazení dluhů. Obávají se milionových ztrát a propouštění stovek zaměstnanců

Snížením úroků, které by mělo působit i zpětně a zakládalo by tak nepřípustnou retroaktivitu. Vládou navrhované zákony by se tak snadno dostaly do kolize s článkem 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, který říká, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. O žádné náhradě přitom vládní návrhy nehovoří. Judikatura Ústavního soudu i Nejvyššího soudu však náhrady za omezení vlastnického práva zpravidla přiznává.

Odborná stanoviska expertů i institucí k návrhu se shodují v tom, že tak zásadní krok není možné přijímat ve stavu legislativní nouze ve zrychleném režimu. Podle Stanislava Balíka navrhovaná opatření nejsou spravedlivá a hrozí riziko zneužití. Pokud totiž stát schválí stopku na placení úvěrů a hypoték plošně, může se stát, že výhod využijí i lidé, kteří úlevy nepotřebují.

Balík působí na katedře právních dějin plzeňské fakulty od roku 1996 Reprofoto: ČT

Čtěte také: Odklad splácení úvěrů pro všechny? Situace mohou využít spekulanti, varují ekonomové

Balík kritizuje návrhy vlády v souvislosti s koronavirovou krizí obecně jako nepromyšlené. U navrhovaného odkladu platby nájmů může podle něj jít o zásadní propad v příjmech vlastníka, kdy finance může potřebovat například na nutnou opravu dané nemovitosti. „Stát by takto neměl zasahovat do soukromoprávních vztahů,“ myslí si Balík. A už vůbec ne takto rychle a nepromyšleně. „My nevíme, jak dlouho bude tato krize trvat, takže nedává smysl se snažit taková opatření přijímat v nouzovém stavu bez řádné diskuze,“ uvedl pro Českou justici s tím, že případné neplacení závazků případně stejně bude později řešit soud. Ten by podle Balíka pravděpodobně přihlédl k tomu, že člověk nemohl nájem platit z důvodu poklesu příjmu kvůli opatřením souvisejícím s epidemií. Balík apeluje na solidaritu, kterou by do jisté míry měli nést všichni zúčastnění.

Dejme větší prostor pro soukromé jednání

Ústavní právník, vysokoškolský pedagog a člen Legislativní rady vlády Jan Kudrna připomíná, že kvůli koronaviru byla zavedena v tuzemsku obdoba válečného hospodářství. Náklady se podle něj musí rozložit na celou společnost a z tohoto pohledu by kroky vlády podle něj v budoucnu posuzoval i Ústavní soud.

Stanovisko České leasingové a finanční asociace (ČLFA) si můžete stáhnout zde.

Co se týče opatření, která regulují splácení úvěrů, není si Kudrna jistý, zda jsou všechna zcela nezbytná. A to jak právně tak věcně. „V tuto chvíli majitelé bytů alespoň v Praze budou mít velký problém dobrého a nájemníka platícího předkrizový nájem sehnat. To už ukazují nabídky realitních serverů. Chápu ale, že není vhodné nikoho, kdo přišel ze dne na den o zdroj obživy, vystavovat nejistotě ohledně toho, zda mu zítra může přijít výpověď z bytu, byť nevykonatelná. U některých dalších opatření to může být podobné. I když zejména u podnikatelů bych viděl větší prostor pro dohodu majitele a provozovatele. Jsou to podnikatelé profesionálové, toto je zásah vyšší moci, a obě strany by to mohly vnímat. Teorie vždy říkala, že ve sféře obchodního práva má být prostoru pro soukromé ujednání více,“ připomíná Jan Kudrna.

Z jeho pohledu vláda mluví dvojím jazykem. Na jednu stranu hovoří o zlepšování epidemiologické situace a možném rozvolňování restrikcí, z druhé strany chystá opravdu nouzová opatření, se kterými se dříve počítalo pro stav ohrožení státu nebo válečný stav, jak stanoví zákon č. 241/2000 Sb. v platném znění.

Ústavní právník Jan Kudrna Reprofoto: ČT

Co se týče souladu s Ústavou, vláda u návrhů pomíjí čl. 11 odst. 4 Listiny, který stanoví, že omezení vlastnického práva je možné, ale pouze za náhradu. „Této otázce se vláda takticky zcela vyhýbá. Není sama, nezajímá kupodivu ani novináře, ale ani příliš majitele nemovitostí,“ dodává ústavní právník. Protikrizová opatření realizována státem totiž nemohou být financována soukromoprávními subjekty bez náhrady a návrhy zákonů s žádnou takovou náhradou pro poskytovatele úvěrů nepočítají.

Stanovisko České bankovní asociace najdete zde.

Není jasné, jak dlouho bude krize trvat a proto je nevhodné přijímat moratorium na splácení úvěrů na konkrétní dobu, varuje člen Ústředního krizového štábu a ekonom ze CERGE-EI Filip Matějka. Stanovením odkladu splátek na tři či šest měsíců není vhodné, protože tak krizi podle něj vlastně dopředu prodlužujeme. Spousta lidí v důchodu podle něj například má jeden malý byt, který pronajímá a jde o jejich jediný příjem. „Mezi pronajímateli a nájemníky fungují vztahy a vědí, v jaké jsou situaci, pro stát je těžké dělat úlevy plošně. Nechme to více na lidech, každý má situaci jinou,“ uvedl v Otázkách Václava Moravce na ČT.

Vláda chce také rozšířit okruh úvěrů s ohraničenými sankcemi za opožděné splátky i o půjčky pro osoby samostatně výdělečně činné. Při prodlení se splácením delším než 90 dnů nepřesáhne výše smluvní pokuty podle návrhu 0,1 procenta denně z dlužné částky. Součet všech smluvních pokut nebude smět překročit polovinu z celkové výše jistiny. Úrok z prodlení po 90 dnech nebude moci přesáhnout zákonnou výši.

Přijetí v legislativní nouzi by bylo protiústavní

K tomu, aby návrh zákona mohl být projednán ve zkráceném řízení ve stavu legislativní nouze, musí podle České bankovní asociace (ČBA) věcně a z hlediska výjimečné naléhavosti zapadat do rámce „mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody. „Návrh zákona uvedená kritéria podle našeho názoru nesplňuje a pokud by byl přijat ve stavu legislativní nouze, lze očekávat jeho zrušení Ústavním soudem. Předkladatel se zákonem snaží dosáhnout trvalé změny zákona o spotřebitelském úvěru a vnutit věřitelům definitivní právní úpravu ve věci, která neprošla obecnou diskuzí,“ uvádí její zástupci v připomínkách pro rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny.

Česká leasingová a finanční asociace (ČLFA) se důrazně postavila proti omezení úroků za dobu odkladu splácení. Podle asociace by to mělo zásadní dopad na hospodaření členských společností. ČLFA zdůrazňuje, že plošný návrh se zastropováním úroků nejen že nemá oporu v žádném doporučení Evropské unie, ale evropský bankovní regulátor ani nic takového nenavrhuje a nepodporuje. Pokud by se tedy o přijetí návrhu mělo uvažovat na půdorysu stavu legislativní nouze, musel by být podle Asociace změněn tak, že se vztahuje pouze na osoby, které byly pandemií COVID-19 negativně postiženy a zároveň by účinnost navržených opatření musela být omezena na dobu trvání mimořádných opatření při epidemii. „Plošným snížením dohodnutých úrokových sazeb by bylo bezprecedentním způsobem zasaženo do autonomie vůle smluvních stran, a to zásadně k tíži pouze jedné ze smluvních stran – věřitele a bez ohledu na to, zda takový zásah je s ohledem na potřeby druhé smluvní strany (dlužníka a jeho schopnost splácet úvěr za dohodnutých podmínek) vůbec nezbytný,“ dodává organizace ve stanovisku, ve kterém také připomíná, že vyvlastňovat nelze podle tuzemského ústavního pořádku bez náhrady.

Direktivní snížení již dohodnuté úrokové sazby je třeba považovat minimálně za nucené omezení vlastnického práva k již existujícím pohledávkám, případně přímo za vyvlastnění té části úroků, které by v důsledku zamýšleného opatření nemusely být dlužníkem zaplaceny. „Takové opatření je však možné. Bez ohledu na formu a obsah opatření vzniká nárok na tuto náhradu přímo z Listiny,“ varuje Asociace.

Pokud by byly právní předpisy přijaty ve stávající podobě, došlo by s velkou pravděpodobností k omezení vlastnického práva a práva podnikat na straně věřitelů. Poskytovatelé úvěrů sice přijdou prakticky o veškeré příjmy, ale i nadále budou povinni hradit všechny své závazky, například vůči zaměstnancům, odvody vůči státu a další. Situace tak může rychle poslat společnosti do úpadku.

Eva Paseková