Již třicet let uplynulo od spuštění prvních větrných elektráren na českém území. Různí investoři přišli s plány na stavbu větrných elektráren o celkovém výkonu v řádu tisíců megawattů, avšak do dnešního dne se postavilo jen něco okolo 350 MW. Větrná energetika má totiž celou řadu nepřátel – vadí lokálním a regionálním politikům, úředníkům, místním obyvatelům či chatařům. Často jde o typický NIMBY přístup: stavět můžete, ale ne v okolí mého bydliště.
Když nepočítáme první prototypy a experimenty, první větrné elektrárny zahájily v Česku provoz v listopadu roku 1993. Prvenství je sporné, zhruba ve stejnou dobu se začaly otáčet hned dvě zařízení. Jedno postavil ČEZ u Oseka v Krušných horách, později jej přemístil na vhodnější místo u Božího Daru. Další větrník postavil soukromý investor u Mladoňova na Šumpersku. Další instalace následovaly v letech 1994 a 1995.
Z dnešního pohledu se jednalo o „předpotopní“ zařízení s instalovaným výkonem 200 až 300 kilowattů. Pro srovnání: moderní větrné elektrárny mají dvacetkrát vyšší výkon: 4 až 6 megawattů. Také výška starých větrníků okolo 30 metrů působí z dnešního pohledu legračně. Moderní stroje mají běžně výšku okolo 150 metrů a průměr rotoru též okolo 150 metrů. Větrné elektrárny umístěné na mořských mělčinách dosahují ještě větších rozměrů a výkonů.
Malé a poruchové větrné elektrárny neměly v 90. letech šanci prorazit. Zájem o ně ožil až okolo roku 2004, kdy se začaly stavět stroje o výkonu 1 až 2 megawatty. V té době navíc poslanci a senátoři schválili zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů energie, který investorům poskytl předvídatelné podmínky v podobě pevných výkupních cen či zelených bonusů.
Dodnes platí, že nejvíc větrných elektráren se v Česku postavilo během let 2005 až 2014. Mezi nejaktivnější investory v té době patřil německý ecoenerg Windkraft a dva české subjekty – Portiva a APB-Plzeň. Zájem stavět měli také největší hráči v české energetice, jmenovitě ČEZ a EPH. Jejich projekty se však zadrhly během schvalování a nepodařilo se je dotáhnout do zdárného konce. Tak jako většinu plánovaných větrných elektráren.
Již v lednu roku 2014 upozornila Česká společnost pro větrnou energii na mimořádnou přísnost úřadů k větrné energetice. Investoři během let 2002 až 2013 do posouzení dopadu na životní prostředí (EIA) přihlásili projekty o výkonu 2885 MW. Z nich byly ve fázi EIA schváleny projekty v rozsahu 1575 MW. Většina z nich se však následně zasekla na odporu úředníků a neprošla územním nebo stavebním řízením. Do dnešního dne se podařilo dokončit a spustit větrné elektrárny o výkonu jen zhruba 350 megawattů.
Schvalování nové větrné elektrárny v Česku je zdlouhavý proces s nejistým výsledkem. „Fakt, že doba přípravy nové větrné elektrárny trvá přes deset let, je škoda pro naši ekonomiku. Dlouhá doba přípravy projektů obnovitelných zdrojů neúměrně prodražuje proces přípravy projektu a blokuje efektivní náhradu fosilních paliv,“ uvedl programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák.
„Z našich zkušeností při jednání o nových projektech máme identifikované tři typy bariér. V přístupu společnosti se odráží negativní nálepka bývalých vlád, které se k rozvoji zelené energetiky stavěly vlažně. Tento faktor navíc přispěl například i k tomu, že dnes nemáme připravenou kapacitu sítí na rychlé připojování nových projektů větrných, ale i solárních elektráren. Často narážíme také na dezinformace, že jsou větrné turbíny hlučné nebo ohrožují ptactvo. Třetí překážkou je pak složitý povolovací proces, který vede k tomu, že se dnes větrné elektrárny schvalují i přes 10 let,“ uvedl ředitel energetické divize skupiny JRD Group Marek Lang.
Přístup politiků se začíná měnit v prospěch větrné energetiky. Národní klimaticko-energetický plán, který vláda schválila v polovině října, počítá s výstavbou nových větrných elektráren o výkonu 1500 MW do roku 2030. Komora OZE o něco dříve uvedla svůj expertní odhad, podle kterého by v tomto desetiletí mohly v Česku přibýt větrné turbíny o výkonu až 2000 MW. Zájem stavět větrné parky v rozsahu stovek megawattů má ČEZ, nebo také SUAS Group.
„Klíčové teď je, aby stát odstranil byrokratické bariéry v podobě zdlouhavého povolovacího procesu. Alespoň v tomto se dnes snad blýská na lepší časy. Plánované akcelerační zóny by měly délku povolovacího řízení významně zkrátit. Evropská směrnice navíc v rámci toho nabízí pro členské státy možnost, že mohou vytvořit zóny i pro vyvedení výkonu z těchto obnovitelných zdrojů energie,“ zmínil Marek Lang.
Podle Martina Sedláka mohou pomoct k návratu větrné energetiky na scénu akcelerační zóny, ale také rozjezd komunitní energetiky. „Rozvoj obnovitelných zdrojů limitují také často tradované nepravdy spojené s využitím větrných elektráren. Pro odblokování současného stavu je třeba podpořit jejich rozvoj informační kampaní a je třeba i zapojení samotného sektoru větrné energetiky. Rozvoji větrné energetiky pomůže také komunitní energetika a možnost sdílet elektřinu obyvatelům z obcí v blízkosti míst, kde projekty vznikají,“ řekl Sedlák.
Také předseda Komory OZE Štěpán Chalupa považuje za zásadní zrychlení povolovacích procesů. „Dlouhé povolování totiž prodražuje výslednou cenu elektřiny z větrných elektráren,“ zmínil Chalupa. Kladně hodnotí vstřícnější přístup státu, který dnes nabízí hned tři různé formy podpory: aukce pro větší projekty, pevnou výkupní cenu pro ty menší a také investiční dotaci z evropských fondů.
Navzdory všem potížím výstavba větrných elektráren na českém území pomalu ožívá. Po tříleté pauze, kdy se nestavělo vůbec, vyrostly čtyři větrníky u Melče na Opavsku. V provozu jsou od začátku letošního roku, jejich celkový instalovaný výkon dosahuje 9 MW. Investorem je pražská firemní skupina Micronix. Nové větrníky jsou pozoruhodné i tím, že vyrobenou elektřinu na základě smlouvy typu PPA prodávají automobilce Škoda.
V minulém týdnu byla dle televizní stanice ČT24 dokončena větrná elektrárna u obce Žipotín na Svitavsku, kterou postavila firma S&M CZ. Jedná se o dosud největší a nejvýkonnější (4,2 MW) zařízení svého druhu v České republice. Podle zprávy Olomouckého deníku je ve výstavbě také 11megawattový větrný park u Jívové v oblasti Nízkého Jeseníku, jehož investor Synergion Jívová loni vysoutěžil cenu 3500 korun/MWh.
Jak oznámilo na konci října ministerstvo průmyslu a obchodu, v letošní aukci se podařilo vysoutěžit podporu pro tři projekty ve větrné energetice o celkovém výkonu 24,8 megawattu. Takový výkon je až příliš skromný a jen těžko povede k dosažení hodnoty 1500 MW uvedené ve vládním klimaticko-energetickém plánu.
David Tramba
