INZERCE

Těžba zemního plynu v Nizozemsku. Foto: Pixabay (autor Skitterphoto)

Obří plynové pole Groningen vyvolalo holandskou nemoc i častá zemětřesení. Teď jej čeká definitivní konec

Velkoobchodní trh s plynem zůstává po loňské krizi dál přecitlivělý a nezvládá špatné zprávy. Stačila jedna nepotvrzená informace o ukončení těžby na největším nizozemském plynovém poli k 1. říjnu letošního roku, a cena na burzách vylétla až o 30 procent nahoru. Proč je groningenské pole tak důležité? Nabízíme ohlédnutí za pozoruhodnou historií největšího plynového pole v Evropě.

Jeho zavření je dnes už prakticky jisté, ve hře je pouze konkrétní datum. Podle posledních informací, které přinesl třeba odborný web upstreamonline.com, nizozemská vláda odmítla spekulaci, že by o datu již rozhodla. Jednat o něm bude na zasedání v pátek 23. nebo 30. června. Státem vlastněná plynárenská společnost Gasunie požaduje, aby největší plynové pole zůstalo aspoň ve „stand-by režimu“ pro případ, že by plynová krize opakovala.

Groningenské plynové pole bylo objeveno náhodně v roce 1959, kdy zde nizozemská těžební společnost Nederlandse Aardolie Maatschappij (NAM) hledala ropu. Podle prvotních odhadů se zde mělo nacházet nějakých 60 miliard metrů krychlových plynu, po pár letech se však ukázalo, že je zde nejméně 2800 miliard m3, jak popsala ve svém článku energetická konzultantka Relinde van Loo. Pro představu: takové množství by pokrylo spotřebu Česka na více než 300 let.

Energie pro celou západní Evropu

Těžba plynu začala v roce 1963 a po roce 1970 dosáhla nejvyšší úrovně 70 až 80 miliard m3 ročně. Nizozemsko se stalo dodavatelem plynu pro velkou část západní Evropy. Příliv peněz dokonce vedl k takzvané holandské nemoci. Jedná se o stav, kdy snadné příjmy z exportu paliv vedou k jakési „debilizaci“ ekonomiky, protože najednou chybí důvod rozvíjet moderní, sofistikovaný průmysl; ten navíc drtí posilující kurz národní měny.

Mapa ložisek plynu v Nizozemsku v roce 2008. Groningenské je svou velikostí „jiná liga“ než ty ostatní. Zdroj: Wikimedia Commons (CC BY-SA 3.0)

Nizozemský plyn na západoevropskému trhu uspěl navzdory své nevýhodě, kterou je 14procentní obsah dusíku. Jeho vinou má plyn z Groningenu nižší výhřevnost než ruský či norský plyn. Po roce 1975 jeho produkce začala klesat, a to až na méně než 25 miliard m3 v roce 2000. Jenže pak opět zvítězila touha vydělávat peníze a Nizozemci zvedli produkci na 50 miliard m3 v roce 2010. Neobešlo se to ovšem bez následků.

Fanoušci díla spisovatele J.R.R. Tolkiena si možná vzpomenou na věty o tom, jak trpaslíci dolovali příliš hluboko a příliš chamtivě, až nakonec probudili strašlivého balroga. Nizozemci se dočkali jiné pohromy – stále častějších a silnějších zemětřesení a propadu krajiny. Od roku 2013 tak nizozemské úřady začaly objem těžby uměle omezovat, až po záměr úplného zastavení těžby, které má platit nejspíš už od počátku října letošního roku.

Web Patria.cz ve svém textu cituje údaj Groningenského institutu pro důlní škody, podle kterého lidé nahlásili škody na nejméně 127 tisíci budovách z přibližně 327 tisíc domů v regionu Groningen. Od roku 2012 muselo být v této oblasti zbouráno více než 3300 budov, protože se kvůli zemětřesení staly neobyvatelnými.

Všechno se dá nějak zvládnout

Ironií osudu bylo právě omezování těžby na poli Groningen jedním z hlavních důvodů pro stavbu plynovodu Nord Stream 2 z Ruska do Německa. Jeho severní větev měla vést plyn právě do oblasti Beneluxu a severozápadního Německa. Rusové sice stihli kontroverzní plynovod postavit ještě před invazí na Ukrajinu, avšak do provozu nebyl spuštěn. A zřejmě ani už nikdy nebude.

Dopad zastavení těžby nakonec nebude tak bolestivý, jak se ještě před pár lety mohlo zdát. V provozu zůstávají další, menší ložiska na pevnině i v nizozemském sektoru Severního moře. Nizozemci v posledních letech zprovoznili nebývalé množství větrných a solárních elektráren a výrazně srazili spotřebu plynu při výrobě elektřiny. Navíc posílili dovoz zkapalněného zemního plynu (LNG) díky rozšíření kapacity rotterdamského terminálu i spuštění nového LNG terminálu v Eemshavenu.

David Tramba